ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Inter Spem Et Metum (Mezi nadějí a strachem)

"Jak to bude probíhat?" zeptal se Harry, zatímco se usadil do křesla. Hermiona se posadila naproti němu a když se mu podívala do očí, rozeznala v nich únavu.
“Proč jsi mi to neřekl?” zeptala se a prsty pevně sevřela hůlku. Její nitro zaplnil ochromující strach.
Hermiona se do toho vrhla po hlavě a nedbala na husí kůži, která jí díky jeho intenzivnímu pohledu naskočila. Tomuto muži se až moc snadno dařilo, omotat si ji kolem prstu. “Legilimens!” zašeptala a podruhé v životě ucítila, jak se část z ní samé odpoutává od jejího těla a proniká do jeho mysli.
Hermiona se zhluboka nadechla a zakroužila rameny. Potom přikývla. "Legilimens!"
Nasucho polkla a dala se znovu do práce. “Zkusím Harrymu nějak domluvit. Ale nitrozpyt zůstane poslední možností, zvlášť když ho nijak dobře neovládám.” Pokrčila rameny a vhodila do kotlíku posledních pár kořínků, než ho sundala z ohně a odnesla do vedlejší místnosti.

“Možná bych ti s tím měl pomoct,” navrhl Severus. Hermiona se zarazila - nebyla si jistá, zda se nepřeslechla.
Nakonec to byl Severus, kdo za ni to rozhodnutí udělal: “Na co se chceš zeptat, Hermiono?” Jemně se usmál, i když vypadal naprosto vyčerpaně.
Celé tělo se mu třáslo. Chvíli jen tak stál, a pak přešel ke knihovně a začal zběsile vytahovat staré ceněné svazky a odkládat je na zem.
Hermiona nakapala trochu lektvaru na Znamení a pozorně sledovala, co se stane. Černé linie se začaly zabarvovat, zhnědly a nadále bledly, až úplně zmizely. Překvapením vydechla.
Hermiona polkla a několik vteřin zvažovala, zda má opravdu vyslovit tu otázku, kterou měla na jazyku. Nakonec se rozhodla.
Merline, nechtěla, aby to někdy skončilo! Ne teď! Uplynulý večer byl příliš krátký na to, aby vyvážil týdny a měsíce čekání.
“A teď mě polib!” přikázala mu. Přes Severusův obličej přejel náznak smíchu, než se sklonil a udělal, co po něm chtěla.
Hermiona překvapeně zdvihla obočí. Chtěl ji vzít ven?
O něco později seděla ve svém pokoji nad prázdným archem pergamenu a přemýšlela, jak nejlépe popsat svůj rozhovor s profesorem Brumbálem, aby to přesvědčilo Snapea ke spolupráci.
"Musíte najít způsob, jak Severuse alespoň na několik minut zbavit jeho Znamení. A především ho musíte přesvědčit, aby s vámi spolupracoval."
Ruce se mu třásly, když jimi divoce gestikuloval. "Nejsem milý člověk, Hermiono. Nevyměňuju si s lidmi něžnosti."
Ve zpocené dlani sevřela svou hůlku. "Prosím, odpusť mi to," zašeptala a zřetelně vyslovila: "Legilimens!"
Náhle se mince v její ruce zahřála a slabě plála. Hermiona ztuhla a vytřeštila oči.
Povzdechla si, přetočila se na záda a zírala na přikrývku. Snažila se rozhodnout, které z těch zatracených vzpomínek ze včerejška jsou skutečné a které se jí jenom zdály.
Otevřela kohoutek, když se zrcadlo odmlčelo, a blaženě vzdychla, jakmile strčila ruce do příjemně teplé vody. Teprve po chvíli ji napadlo, že to teplo je nějak podezřelé, protože se na ni jakoby lepilo.
Sotva usnula, ocitla se znovu na lesní mýtině nedaleko Bury Saint Edmunds. Tentokrát byl den. Když zaklonila hlavu a podívala se na nebe, uviděla nad sebou jasně zářící sluneční kotouč.
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one