ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka:WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3585313/10/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
Upozornění: Prvních 7 kapitol přeložila Nirtyn, po níž to měla převzít binah - jejich překlad naleznete zde: http://www.binah.ic.cz/isem.html. Shrnutí povídky a většinu názvů kapitol jsem převzala také z těchto stránek. Pouze jsem opravila těch několik překlepů, které jsem našla, upravila skloňování jmen a používání velkých/malých písmen - vycházím při tom z pravidel, jež zavedla Pyriel se svými betami při překladu Kamene manželství. Od kapitoly 8 se už jedná o můj překlad. Nemám souhlas binah k dokončení překladu, ale ne protože bych se ho nesnažila získat, nýbrž protože binah není nikde k zastižení a na emaily ani vzkazy nereaguje. Nirtyn souhlasila s převzetím jí přeložených kapitol i s dokončením překladu.

ooOoo

Druhého dne ráno se Hermiona probudila dvacet tři minuty po páté a zírala na strop. Netušila, co ji tak náhle vytrhlo ze spánku; rozhodně si nevzpomínala, že by se jí něco zdálo. Co ji ale udivilo nejvíc, bylo to, že se jí vůbec nechtělo spát. Jako by v sobě měla nějaký spínač; jako by se někdo rozhodl, že už toho naspala dost.

Její mozek si myslel něco úplně jiného, neboť racionální přemýšlení jí připadalo obtížné. Potřebovala několik minut, než si vzpomněla, kde je, který den je a co se stalo předchozího večera. Když se jí ale vrátily její vzpomínky, přála si, aby zase zmizely.

Přetočila se na bok, stočila se do klubíčka a pokusila se vypnout mozek a znovu usnout, nicméně jisté Ráno bude všechno vypadat líp se nedalo zastavit. Její vzpomínky na profesora Snapea byly stejně matoucí, okouzlující i falešné jako předtím a to se jí nelíbilo.

Přinejmenším můj spánek by mě mohl zbavit tohohle cynického umíněnce!

A s touto myšlenkou znovu usnula.

ooOoo

Když se probudila podruhé, podívala se unaveně na budík a několik vteřin jí trvalo, než svoje oči donutila vidět jasně. Zamračila se a s pohledem stále upřeným na ciferník si budík přitáhla blíž k obličeji. Pět hodin dvacet šest minut.

Postavila budík na noční stolek a frustrovaně padla zpátky na postel. Pak ale nastražila uši. Dole ve společenské místnosti slyšela nějaké zvuky. Hodně zvuků. Vypadalo to, že je tam docela rušno a dokonce i ve svém ne zcela bdělém stavu si byla jistá, že ještě před třemi minutami tam bylo ticho.

Se špatným pocitem vstala a nejistě přešla k oknu. Opatrně odtáhla závěs stranou a paprsky odpoledního slunce se jí nepříjemně zapíchly do očí.

Rychle spustila závěs do původní polohy a rozhlédla se po potemnělém pokoji. Zamyšleně se poškrábala na hlavě a nakrčila nos. To, že od jejího předchozího probuzení uběhlo dvanáct hodin, její tělo úspěšně ignorovalo. Cítila se vyčerpaně a unaveně a pokušení si znovu zalézt do postele bylo velké. 

Podařilo se jí nepodlehnout; místo toho si vzala ručník a čisté oblečení. Nejdřív si dá dlouhou sprchu, pak bude ignorovat skutečnost, že se zamilovala do profesora Snapea, půjde dolů a připojí se k ostatním, bude ignorovat, že se zamilovala do profesora Snapea, potom něco sní a bude ignorovat, že se zamilovala do profesora Snapea, a pak možná půjde do knihovny studovat a rezignovaně si uvědomit, že skutečnost, že se zamilovala do profesora Snapea, nelze ignorovat.

Pokušení si znovu zalézt do postele mnohonásobně zesílilo jen díky těmto jejím myšlenkám, pročež Hermiona rychle zmizela v koupelně a zamkla za sebou dveře -  jen aby si byla jistá, že nepodlehne.

ooOoo

O půl hodiny později šla ještě s rozespalýma očima a vlhkými vlasy do společenské místnosti. Harry a Ron seděli s Ginny, Deanem a Seamusem u stolu a hráli karty, které přesně v okamžiku, kdy k nim došla, explodovaly. Očividně to byly karty ze včerejška, přesto nikomu z přítomných nepřišlo zvláštní, že se nad nimi válí hustý kouř. Dean se na ni díval s obočím a řasami od sazí a šklebil se od ucha k uchu, takže jeho bílé zuby zářily víc než obvykle.

„Tak jsi se konečně vyhrabala z postele?" vyzývavě se zeptal. Všichni ostatní se na ni podívali.

Ron zděšeně vyhrkl: „Člověče, Hermiono, vypadáš příšerně!"

I když v jeho hlase zazněl tón starostí, Hermiona se zatvářila rozzlobeně. „Díky, Rone! To bylo přesně to, co jsem potřebovala slyšet." Nenápadně si povzdechla a posadila se na volnou židli. Zachytila Ginnin pohled a nepatrně zavrtěla hlavou. Její kamarádka to vzala mlčky na vědomí.

„Je mi to líto, ale dělal jsem si o tebe starosti." Zrzek se rozpačitě mračil a Seamus se potichu hihňal do dlaní.

„Ach ano, tvoje obavy mě opravdu překvapují." Její slova se ztratila v zívnutí.

„Měla by sis zajít za madame Pomfreyovou. Není normální, abys byla po tak dlouhém spánku unavená," podotknul Harry a starostlivě ji pozoroval.

Hermiona pracně zaplašila vzpomínku na předchozí večer a ignorovala tiché chichotání vedle sebe. „Často je to nadbytek spánku, co způsobuje únavu. Obávám se, že to je právě můj případ," odpověděla nevrle v očekávání, že samotná formulace ‚nadbytek spánku' vystačí, aby její kamarády zdržela od dalších pokusů ji rozčilovat.

„Ehm… no…," koktal Ron a vyměňoval si přitom všeříkající pohled s ostatními.

Ale na Harryho to nezabralo. „To ti vůbec není podobné, mít nadbytek spánku, Miono."

Brunetka vzhlédla a přísně si ho prohlížela. Vůbec o tom nechtěla mluvit v takovéhle společnosti. Přinejmenším s Deanem a Seamusem si nebyla natolik blízká, aby před nimi probírala svůj duševní život.

Vypadalo to, že to Harry z jejího pohledu uhádl, protože za chvíli rozpačitě sklopil hlavu. Hermiona si spokojeně oddechla. Věděla, že nebylo fér ho z toho vyloučit, ale stačilo jí, že to musela probírat s Ginny.

„Podívám se, jestli můžu někde sehnat něco k snědku. Hezkou zábavu!" S těmito slovy se postavila a vyšla ven. Vlastně vůbec neměla hlad, ale nálada mezi jejími přáteli byla najednou těžší, než kolik dokázala unést. Pocit, že je upřeně pozorována, se neztratil ani na prázdné chodbě. Jako kdyby měla na čele nalepený štítek, na kterém by neonovými fixami bylo napsáno „Zamilovala jsem se do profesora Snapea!"

A protože byla unavená a vyčerpaná, opravdu si přejela rukou po čele a přesvědčila se, že tam žádný papírek není.

Velká síň byla ještě prázdná a jen několik domácích skřítků pilně pobíhalo mezi stoly a uklízelo poslední stopy po obědě. Byli tak mrštní a tak rychle se objevovali a zase mizeli, že Hermiona se vůbec nedostala k tomu, aby na nějakého promluvila. Předsevzala si, že co nejdříve musí zase něco udělat pro SPOŽÚS, a pak se vydala do kuchyně, aby si vyprosila něco malého k jídlu.

ooOoo

Když se najedla a ještě si odnesla tašku plnou jídla, kterou jí skřítkové nadšeně naplnili, cítila se už čilejší a v hlavě měla jasno. Její kroky ji vedly - jak jinak - do knihovny, protože věděla, že v sobotu večer tam bude klid.

Když vešla, madame Pinceová se na ni podívala od svého stolu, neboť i na Hermionu bylo neobvyklé, aby sem přišla. Obvykle si totiž v sobotu dávala volno od všech domácích úkolů a esejí a za hromadu knih se mnohem raději zahrabala na celé nedělní odpoledne. Naposledy, kdy se tu stavila v sobotu, bylo během Turnaje tří kouzelnických škol a to ještě jen proto, že musela pomoct Harrymu.

S jistotou procházela regály a vytahovala z nich knihy. Žádná zcela neodpovídala jejím představám, i když byly bez pochyb zajímavé. Když přečetla několik stran jedné z nich, objevila se před ní madame Pinceová. „Hledáte něco konkrétního?"

Hermiona se na ni zvědavě podívala. Knihovnice měla totiž, navzdory své ochotě pomoci, talent neustále vypadat, že by nejraději každého, kdo by se chtěl dotknout jejích knih, popadla za krk. Přísná dáma vrhla nesouhlasný pohled na její tašku, jako by věděla, že je celá napěchovaná mastným a lepkavým jídlem, jež v jejích očích, společně s požárem, představovalo ten největší zločin, jaký je možné spáchat na knihovně. Hermiona se ujistila, že z tašky nic nevyčuhuje, a nasadila přívětivý úsměv. Už se nedobrovolně naučila, jak s knihovnicí jednat, přesto kvůli tomu stále nevěřícně kroutila hlavou. Hned v prvním ročníku se rozhodla, že nikdy nebude jako ona. Nechtěla být na svých knihách tak závislá, aby pokaždé, když se jich někdo dotkne, žárlivě zareagovala.

„Ano, hledám latinský slovník," odpověděla a v hlase se jí neodrážela žádná z jejích předchozích myšlenek.

Knihovnice přikývla a přešla na druhou stranu regálu. Prsty přejížděla po spodní polici, dokud se nezastavila u jedné hodně tlusté bichle. Vytáhla ji, sfoukla z ní prach a podala ji Hermioně. „V téhle je hodně magických i nemagických hesel. Měla byste hledat tady," vysvětlila jí. Hermiona si knihu vzala.

„Děkuji." Pak se otočila a přešla k malému stolku. Knihu položila na desku, ještě jednou se přesvědčila, že její taška zůstala zavřená, a posadila se. Vytáhla malý papírek, na kterém měla napsaná slova, jež jí řekl profesor Snape.

‚Odint dun metant',  stálo na něm jejím písmem, přesto si nebyla zcela jistá, jestli to řekl přesně takhle. Její myšlenky byly příliš zmatené, než aby dávala skutečně pozor na jejich přesné znění.

Nicméně začala hledat a vypisovat si všechny možné překlady, které by mohly oněm slovům odpovídat.

ooOoo

Po dvou hodinách měla před sebou dlouhý seznam. Povzdechla si hlasitěji, než měla v úmyslu.

Madame Pinceová se za ní vynořila, jako kdyby na to čekala. „Máte to?" zeptala se, přestože věděla, že to tak není.

„Ne, nemám," uvítala Hermiona její nabídku pomoci. Knihovnice znala hodně věcí a možná bude umět dobře i latinsky a pomůže jí s překladem. „Nedávno jsem slyšela jedno latinské rčení, které chci přeložit. Nejsem si vůbec jistá, jestli je to doslovné znění." Knihovnice přikývla.

„Ukažte mi, co už máte," navrhla, ale v myšlenkách se už musela věnovat překladu, protože její hlas zněl podivuhodně měkce. Hermiona jí podala papírek. Po tváři madame Pinceové přeběhl vševědoucí úsměv. „Není divu, že jste měla problémy s překladem. Popletla jste slova. Má to být ‚Oderint dum metuant'. Je to citát z tragédie Lucia Accia, který se později stal mottem císaře Caliguly." Madame Pinceová se na ni dívala s jiskřičkami nadšení v očích, zatímco jí vracela papírek.

Hermiona uznale pokývala hlavou. „Co to znamená?"

‚Ať si mě nenávidí, jen když se mě bojí'. " Její hlas získal teatrální tón, skoro jako by se jí ta divadelní hra odehrávala před očima. Když se probrala z vytržení, rozpačitě se rozhlédla. „Mohu vám ještě nějak pomoci?"

Hermiona musela potlačit uškrnutí. „Ne, děkuji. Myslím, že tohle mi stačí. Ale hodně jste mi pomohla."

Knihovnice znovu přikývla a pak zmizela mezi regály.

Hermiona mezitím otočila papírek a na jeho druhou stranu napsala správné znění citátu a jeho překlad. V hlavě si ho pořád dokola přeříkávala. Ať si mě nenávidí, jen když se mě bojí. Pomalu se jí začaly vynořovat vzpomínky na minulý školní rok a všechno najednou dávalo smysl.

12.10.2014 12:17:07
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one