ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
http://www.fanfiction.net/s/3585313/11/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
Upozornění: Prvních 7 kapitol přeložila Nirtyn, po níž to měla převzít binah - jejich překlad naleznete zde: http://www.binah.ic.cz/isem.html. Shrnutí povídky a většinu názvů kapitol jsem převzala také z těchto stránek. Pouze jsem opravila těch několik překlepů, které jsem našla, upravila skloňování jmen a používání velkých/malých písmen - vycházím při tom z pravidel, jež zavedla Pyriel se svými betami při překladu Kamene manželství. Od kapitoly 8 se už jedná o můj překlad. Nemám souhlas binah k dokončení překladu, ale ne protože bych se ho nesnažila získat, nýbrž protože binah není nikde k zastižení a na emaily ani vzkazy nereaguje. Nirtyn souhlasila s převzetím jí přeložených kapitol i s dokončením překladu.

ooOoo

I know that it will hurt.
I know that it will break your heart.
The way thing are,
And the way they've been.
(Natalie Merchant - Break your heart)

ooOoo

Hermiona ještě chvíli zůstala v knihovně. Prohlédla si několik knih a přemýšlela, co by měla udělat se svými domněnkami.

Nakonec všechny knihy zavřela, položila je do koše, kam se odkládaly vrácené knihy, a nechala na madame Pinceové, aby je později zařadila do správných regálů. Vrátila se do společenské místnosti a byla ráda, když viděla Ginny hrát hry s Ronem, Harrym a Nevillem; nebude vůbec těžké ji přimět k procházce.

„Ginny, nechtěla jsi ještě vysvětlit princip run? Nepůjdeme se na chvíli projít ven? Tam ti to líp objasním," zalhala a mile se usmála.

Ron a Neville se na ni zpočátku dívali dost podrážděně, potom se otočili k Ginny, která, na rozdíl od Hermiony, byla rudá až ke kořínkům vlasů a nemohla najít vhodná slova. „Ehm… ano… jistě," vyhrkla nakonec a postavila se. „Runy, jasně… jen si vezmu hábit."

Hermiona přikývla a pokusila se jí dát svým naléhavým pohledem najevo, že je to pro ni důležité. „Dobře. Počkám na tebe tady," odpověděla. Její přátelský úsměv se změnil na úšklebek, zatímco na ni ostatní zírali.

„Jak to, že se zajímáš o runy?" Harry vypadal úplně zmateně, protože jestli Ginny něco nesnášela, byly to právě starodávné runy.

„Profesorka McGonagallová jí poradila, ať se pokusí získat několik bodů extra, aby tak napravila svoji známku v lektvarech," pokusila se to Hermiona vyžehlit a doufala, že tím Ginny aspoň trochu pomohla.

„Tak hodně úspěchů!" zamumlal Ron a zavrtěl hlavou, jako kdyby ztratila rozum.

„Díky!"

Byla ráda, že se Ginny už vrátila. „Jsem připravená." Jedno se jí muselo nechat, výraz plný utrpení se jí docela dařil.

„Dobře. Tak tedy později!" pokynula Hermiona chlapcům a s mladší dívkou vyšla ven ze společenské místnosti.

Jakmile byly samy, Ginny chytla Hermionu za loket. „Co to mělo znamenat?" naštvaně se zeptala. Hermiona jen pokrčila ramenem.

„Musela jsem tě odtamtud nějak dostat! A musela jsem zmínit něco, co by ostatní považovali za natolik nudné, aby nechtěli jít také. Nestojím o žádné další zasvěcence, a už vůbec ne o Harryho a Rona!" vysvětlovala potichu.

„Ale starodávné runy?" zeptala se Ginny s výrazem, jako kdyby měla každou chvíli spadnout z koštěte. „Musely to být zrovna runy? Mohla jsi říct studium mudlů nebo něco takového, pak bych aspoň nemusela Ronovi vysvětlovat, že jsem opravdu nesnědla příliš hodně mozek-ochromujících žvýkaček. Harry mě prohlásí za pomatenou," zlobila se. „Co je teda tak důležitého, že jsi musela zruinovat moji pověst? Snape?"

Hermiona sebou provinile škubla. Chvíli se podivovala nad zvláštním tónem Ginnina hlasu, když mluvila o Harrym, ale rychle to vypudila z hlavy. „Je mi to opravdu líto."

Rusovláska přikývla a diplomaticky se usmála. „Přísahám, že jednou přijde okamžik, kdy ti tahle slova nepomůžou. Pak mi budeš dlužit minimálně jeden domácí úkol!" Hermiona protočila oči, zatímco se na ni mladší dívka vítězoslavně šklebila.

„Budu si to pamatovat."

„No, raději ne!" Ginny se zachichotala, rychle se ale vzpamatovala vzhledem k Hermionině mrzutému výrazu. „Co je zase?"

„Není to vůbec lepší než včera, Ginny… spíš naopak. Ale nejdřív pojďme ven; tady je až příliš moc uší." Rozzlobeně se podívala na Protivu, který se vznášel nad těžkým kovovým lustrem a sfoukával z něj velké chuchvalce prachu. „Sněěěěžíííí! Sněěěěžíííí!" volal při tom. Obě dívky otevřely těžké vstupní dveře a zamířily k jezeru.

ooOoo

„Včera večer jsem se v návalu zlosti zeptala profesora Snapea, proč je takový, jaký je," začala asi po deseti minutách a vůbec nenašla odvahu se podívat Ginny do očí. Pořád se to zdálo tak neskutečné, že měla problém to přiznat i sama sobě.

„A co na to řekl?" zeptala se zvědavě Ginny. Hermiona byla ráda, že je to právě Ginny a ne kluci, kdo zná její malé tajemství. Jestli někdo dokáže pochopit neopětovanou lásku, pak jedině ona.

Hermiona napodobila hluboký hlas profesora Snapea: „Odebírám Nebelvíru dvacet bodů, slečno Grangerová!"

Ginny se ušklíbla. „A kvůli tomu jsi mě pomocí té pitomé výmluvy vytáhla ven ze společenské místnosti?"

„Ne. To byla jen ta oficiální část. Předtím řekl ‚Oderint dum metuant'." Podívala se na Ginny s povytaženým obočím, jako by se tím všechno vysvětlovalo.

„Hermiono, nikdy jsem se neučila latinsky. Ani jsem se neučila starodávné runy… ani se je nikdy nebudu učit," připomněla jí opatrně rusovláska a potřásla při tom hlavou.

„Ani já se neučila latinsky. Ale madame Pinceová patrně ano. Před chvílí jsem byla v knihovně zjišťovat, co to znamená, a ona mi to přeložila." Udělala dramatickou pauzu. Ginny se na ni podívala s očekáváním. „Ať si mě nenávidí, jen když se mě bojí", citovala slova, která si mezitím už mnohokrát přečetla.

Ginnin obličej ztuhl. Chvíli nenacházela slova a pak řekla: „Věděla jsem, že na něm něco je!"

Hermiona protočila oči. „Víš, co viděl Harry v profesorově myslánce? To s jeho rodiči a Siriem?" Ginny přikývla; byla při tom, když jim o tom Harry vyprávěl. „A pak od něj dostanu tuhle odpověď? Profesor Snape si svým způsobem zaslouží respekt, kterého se mu předtím nedostávalo. Kdyby ho člověk lépe poznal a on si ho pustil k tělu, možná by pak vůbec nebyl tak studený a cynický." Oči jí planuly nadšením.

Ginny  vypadala, jako kdyby chtěla každou chvíli zkontrolovat, jestli nemá horečku a nemluví v deliriu. „Hermiono, ty víš, že ti nemám za zlé, že ses do něj zamilovala. Ale je to náš učitel a není to ten typ člověka, který si někoho jen tak připustí k tělu. Ráda bych ti řekla - nech ho být, ale to by pravděpodobně nefungovalo. Podpořím tě, jestli budeš chtít kolem něj dál pátrat, ale obávám se, že by bylo chytřejší to prostě nechat uležet. Budeš se jenom trápit."

Hermiona se dívala na svou kamarádku s pootevřenou pusou. Byla trochu zklamaná, to nemohla popřít. Ale jen tak odmítnout její argumenty taky nemohla. A vlastně už ani nechtěla zkoumat duševní život profesora Snapea, natož pak být do něj zamilovaná - pokud se to dá ještě vůbec nějak zvrátit. Byla jen posedlá tím překladem. Chtěla udělat svoje nejvroucnější přání o něco víc reálnějším a znovu rozpálit svou beznadějnou touhu.

„Nejspíš máš pravdu," připustila zkroušeně a znovu schovala papírek s překladem. „Musím dělat něco proti tomu, ne pro to. Ale já prostě nemůžu jen tak přestat na něj dohlížet, Ginny! Kdyby byl opravdu zraněný, bude potřebovat pomoc," úpěnlivě se podívala na svou kamarádku.

„Já vím. A rozumím tomu a nebudu ti to zakazovat. Ale udržuj si od něj odstup," uchopila ji Ginny opatrně za paži.

„Jistě, samozřejmě…" zafrflala Hermiona. „Stejně by mě nikdy dobrovolně nepustil blíž k sobě."

Ginny chvíli mlčela. „Je mi to tak líto, Miono. Když jsem ti to loni řekla, vůbec mě nenapadlo, že to bude tak vážné. Opravdu mě naštvalo, že o tom Harry věděl a já ne," začervenala se, sklopila v rozpacích zrak a pustila Hermioninu paži.

„Už je všechno v pořádku, Gin. Měla jsem ti to říct jako první," zamumlala omluvně Hermiona a ruce si dala do kapes.

„Nechtěla bych, aby ses cítila nucená mi něco říkat."

„Tak to se vážně necítím, opravdu ne." Usmála se na Ginny a krátce ji objala. „Moc ti děkuju za tvou pomoc."

Mladší dívka přikývla. „Co teď budeš dělat?"

„Pátrat. Musí existovat nějaký lektvar nebo kouzlo…"

ooOoo

Následující týdny strávila Hermiona buď na vyučování nebo v knihovně. Na jídlo chodila jako úplně první anebo krátce před koncem - nechtěla se potkat s profesorem Snapem. Ani její zvědaví spolužáci nebyli o nic lepší. Více než jednou se musela vyhnout Harrymu nebo se mu různě vymlouvat, proč zrovna teď nemá vůbec žádný čas.

Mrzelo ji to, protože až dosud  bylo přátelství s Harrym a Ronem její nejvyšší prioritou. Jenže Ginniny pochyby jí ukázaly, že bude lepší, když o tom bude vědět co nejméně lidí. Tohle téma bylo pro ni pořád hodně choulostivé.

A k tomu všemu ji ještě madame Pinceová sledovala s nedůvěrou; očividně ji profesorka McGonagallová varovala, že v knihovně tráví nejvíc času, když něco plánuje. A protože byly vánoční prázdniny, nemohla se vymlouvat na blížící se zkoušky.

Hermiona si prostudovala knihy a našla několik lektvarů, které odpovídaly jejímu záměru. I tak měly všechny nežádoucí vedlejší účinky, od halucinací přes kolísání nálady až po noční můry, nespavost a deprese. Dalšími symptomy byly červené uši, bledé rty a vyrážka, která uměla „tvořit" smysluplná slova. Hermiona sebou trhla při pohledu na doprovodný obrázek, na němž jedné starší čarodějce vytvarovaly ošklivé vřídky na čele slova tupej frňák. Tyto lektvary těžce zasahovaly do psychiky i fyziologie lidí, přesto způsobovaly, aby nechtěná zamilovanost zmizela.

S tím, jak působí, byla Hermiona srozuměna. Chtěla přestat být v přítomnosti profesora Snapea nervózní a nesoustředěná. Hned se ale sama sebe zeptala, jestli to tak bylo i před tím, než se podívala do zrcadla z Erisedu. Přesto netoužila podstoupit popisované vedlejší účinky - zkušený Mistr lektvarů, jakým profesor Snape bezesporu byl, by snadno poznal, co za tím vězí. Bude muset návody upravit - nebo alespoň se o jejich úpravu pokusit. V první řadě bude muset odstranit ty symptomy, které se projevují fyzicky. S těmi psychickými se už bude muset nějak vypořádat.

To, že beztak bude muset svého učitele požádat, aby směla mimo vyučování použít učebnu, vytěsnila z mysli. Pro tyhle lektvary bude potřebovat přísady, které nepatřily k základnímu vybavení studentů, a tedy je ani nevlastnila. Nicméně věděla, že jsou ve skříni s přísadami. Ani jedna však nepatřila k těm, které by mohla získat bez větších problémů. Jak dlouho ale bude moci pokládat povolení profesora Snapea za malý problém, nevěděla.

Potom, co si přepsala několik návodů, vypůjčila si Průvodce pro uživatele lektvarů a vytratila se do svého pokoje. Pohledy madame Pinceové ji znervózňovaly a bohatě jí stačilo, když musela knihovnici občas požádat o pomoc. Dokonce sama založila knihy zpátky do polic, aby madame Pinceová nepřišla na to, co chce udělat. Modifikaci lektvarů provede sama až ve svém pokoji.

Hermiona věděla, že až dosud neměla před sebou tak složitý úkol. Jedna věc byla uvařit lektvar pod dozorem profesora Snapea; možná měl při tom kousavé poznámky, ale měla přesný návod. Musela se jen řídit pokyny a nestarala se, jestli jsou hodně komplikované nebo naopak velmi jednoduché. Byla to jen otázka koncentrace.

V tomto případě ale musela návod pochopit až do nejmenšího detailu. Musela vědět, jaký účinek má ta která přísada a jak bude působit ve spojení s ostatními ingrediencemi. Musela najít doplňkové přísady a odhadnout jejich množství. Musela přijít na to, čím jsou způsobeny vedlejší účinky a jak je může potlačit. A zároveň musela doufat, že nikdo jiný si nedal tu práci, aby vylepšil lektvar s tak profánními účinky a že už nemá k dispozici to nejoptimálnější řešení. Vytyčila si vysoký cíl a nemohla popřít, že z něj má strach.

Posadila se k malému stolku u okna a několikrát se zhluboka nadechla. Vlasy si spletla do copu a zasmála se, když jí Křivonožka vyskočil na klín a začal příst. „Děkuju," zašeptala a začala ho drbat. Několik minut si užívala ticho, panující v jejím pokoji i v její hlavě, a pak se dala do práce.

ooOoo

Krátce před Vánoci měla hotový návod na lektvar, o kterém si byla jistá, že bude mít požadované účinky. Nepodařilo se jí odstranit všechny vedlejší účinky, přesto je snížila na minimum, aniž by došlo zároveň ke snížení síly celého lektvaru. Minimálně se zbavila červených uší a vyrážky - pokud bude všechno působit tak, jak doufala, že bude. S únavou a ztrátou soustředěnosti a možná i celkovou slabostí se bude muset nějak vyrovnat. Ale to byly podružnosti, když vzala v úvahu dostupné lektvary. A bude si muset pořídit rtěnku, protože bledým rtům nebylo vůbec možné se vyhnout.

Okamžik, kdy dokončila recept a uvědomila si, jak hodně pokročila ven ze své současné situace, byl také okamžikem, ve kterém se malý problém získat povolení profesora Snapea stal problémem velkým.

Hermiona věděla, že lektvar bude muset již brzy uvařit, jinak ztratí odvahu. Přesto, nebo právě proto, musela ale získat určitý odstup a mít čistou hlavu. Rozhodla se tedy všechno odsunout stranou a odpoledne jít s Harrym a Ronem do Prasinek. Hlavně Ron ji poslední týdny starostlivě sledoval; Harry se naproti tomu držel zpátky a nechal ji být, což Hermionu bolelo snad ještě víc. Určitě jejich přátelství prospěje, když s nimi stráví zase nějaký čas.

12.10.2014 12:18:12
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one