ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
http://www.fanfiction.net/s/3585313/11/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
Upozornění: Prvních 7 kapitol přeložila Nirtyn, po níž to měla převzít binah - jejich překlad naleznete zde: http://www.binah.ic.cz/isem.html. Shrnutí povídky a většinu názvů kapitol jsem převzala také z těchto stránek. Pouze jsem opravila těch několik překlepů, které jsem našla, upravila skloňování jmen a používání velkých/malých písmen - vycházím při tom z pravidel, jež zavedla Pyriel se svými betami při překladu Kamene manželství. Od kapitoly 8 se už jedná o můj překlad. Nemám souhlas binah k dokončení překladu, ale ne protože bych se ho nesnažila získat, nýbrž protože binah není nikde k zastižení a na emaily ani vzkazy nereaguje. Nirtyn souhlasila s převzetím jí přeložených kapitol i s dokončením překladu.

ooOoo

Krajina kolem Prasinek byla pokrytá vysokou vrstvou sněhu a její kroky v něm vydávaly příjemný křupavý zvuk. Harry a Ron měli hravou náladu a házeli po sobě sněhovými koulemi. Teprve když jí jedna přistála na rameni, začala se také vesele smát a zapojila se do jejich hry.

„Je skvělé tě zase takhle vidět," řekl za necelou půlhodinu Ron; oblečení měl celé mokré a sotva popadal dech.

Hermiona se usmívala se začervenalými tvářemi. „Je taky skvělé být zase s vámi," odpověděla. Oba mladíci se zasmáli a pak se společně vydali zasněženou cestou do Prasinek.

Nejdříve šli ke Třem košťatům. Hermiona jim pomocí kouzla vysušila oblečení. Ron to komentoval slovy „Teď už vím, proč jsi nám tak chyběla," a hodil pohled plný obdivu na své suché a především opět teplé kalhoty. Odešel k baru a Harry ho chvíli sledoval, dokud si nebyl jistý, že je nemůže zaslechnout. „Jak to jde se Snapem?" zašeptal kousavě. Hermionina dobrá nálada poklesla.

Podezřívavě přimhouřila oči. „Proč to chceš vědět?"

„Protože ses poslední týdny držela stranou. Naposledy, když ses tak změnila, byl toho také příčinou."

„No, tak tentokrát není!" Hermiona by raději snědla všechny Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, než mu říct pravdu. „Hodně jsem se učila a potřebovala mít čas sama pro sebe," naléhavě se na něj podívala a Harry rozpačitě sklopil oči. „Mám se dobře, Harry," dodala vlídnějším tónem.

Harry přikývl, ale nedostal se k odpovědi, protože se k jejich stolu vrátil Ron a nesl tři půllitry máslového ležáku.

„Dneska je tu docela prázdno na to, že je krátce před Vánocemi," změnila Hermiona téma a nejistě se usmála.

„V Bradavicích skoro nikdo není, proč by tu tedy mělo být plno?" zareagoval podrážděně Ron.

„Protože u mudlů je po Vánocích vždycky plno," vysvětlil Harry a podle tónu jeho hlasu se dalo poznat, že změna tématu se mu nelíbí. „Dárky jsou rozdané, peníze utracené a výhodné nákupy uzavřené." Zrzek přikývl, ale Hermiona si nemyslela, že doopravdy pochopil to, co chtěl Harry říct.

„Fascinující," ironicky to komentoval a Hermiona se začala potichu smát. Oba mladíci se na ni zmateně podívali. „Co?" Ron si rukama přejížděl po obličeji. „Mám něco na tváři?"

Hermiona zavrtěla hlavou. „Ne, nemáš. Je mi líto, ale taky nevím, co se děje." Přesto se nedokázala přestat smát. Také Harry škubl koutky nahoru, ale nějak se s tím nutkáním dokázal vypořádat.

„To musí být nedostatkem spánku," zamumlal. Ron jen nad nimi kroutil hlavou.

„Kdybych si nebyl jistý opakem, řekl bych, že spolu něco máte."

Jeho prohlášení přinutilo Hermionu se smát ještě víc, zatímco Harry náhle zmlkl.

„Jsem ráda, že výjimečně je ti něco tak jasné, Rone," zalapala Hermiona po dechu a odkašlala si, aby se konečně dokázala ovládnout.

„To doufám." Ron si upil máslového ležáku a na malou chvíli zavládlo u stolu ticho.

Hermiona se pokusila pochopit, co ji tak rozesmálo. Možná má Harry pravdu, že je to jen jejím vyčerpáním. Opravdu by se měla brzy pustit do toho lektvaru, aby se její citový život vrátil znovu do svých kolejí.

„Viděli jste teď někdy Brumbála?" zeptal se Ron zamyšleně, zatímco usrkával ze své sklenice.

Hermiona chvíli přemýšlela a pak zavrtěla hlavou. „Ne, neviděla jsem ho už vlastně docela dlouho. Určitě jenom něco zařizuje. Mohlo se přihodit cokoliv." Se znepokojením si vzpomněla na článek z Denního věštce. Voldemort nebyl zrovna aktivní, ale když byl člověk všímavý, dělo se hodně věcí, které bylo možné dát do souvislosti se Smrtijedy.

„Je to ale zvláštní. Dokonce ani nebyl na vánoční večeři."

Hermiona si připomněla ten večer a byla překvapená, že musela dát Ronovi za pravdu. Bylo to na pováženou, protože ředitel chyběl jen zcela výjimečně. Nebylo to pro něj vůbec typické.

Její myšlenkový tok byl náhle přerušen, když k jejich stolu přistoupila Levandule Brownová a zezadu zakryla Ronovi oči. „Kdo je?" zachichotala se a s dětinským výrazem na tváři mrkla na Hermionu.

„Hm, studené ruce, jahodová vůně a podrážděný smích… výběr není moc velký," začal Ron, přesto se v jeho tváři odrážela špatně skrývaná radost. Hermiona je sledovala se znechucením.

„Ty jsi tak strašný, Rone!" Levandule předstírala rozhořčení. Zaklonila mu hlavu a vtiskla mu na rty umělý polibek. Ron ji uchopil za ruce a stáhl ji na židli vedle sebe.

„Rád tě zlobím," řekl sladkým hlasem a Hermiona vykulila oči.

Po-po-počkat! Potřebovala bych nějaké vysvětlení…

„Hmmm, tak to budu muset zvážit." Znovu se políbili.

Nebo brýle s hodně tmavými skly.

„Chceš máslový ležák?"

Levandule se na chvíli zamyslela a pak zavrtěla hlavou. „Raději bych šla na malou procházku," naklonila prosebně hlavu.

„Tak dobře… Nebudete se zlobit, když vás tu nechám samotné?" To bylo poprvé po několika minutách, kdy jim zase věnoval pozornost. Oba dva zavrtěli hlavou, Harry s pobaveným úsměvem a Hermiona s šokem rozšířenýma očima. Ani ne za půl minuty byli Ron s Levandulí pryč.

Hermiona beze slova zírala na prázdnou židli, na které ještě před chvílí seděl Ron. Harry jí zamával rukou před obličejem a ona podrážděně zamrkala. „Co se tu vlastně stalo?" zmateně vyhrkla a podívala se na svého nejlepšího kamaráda.

Harry pokrčil rameny. „Už to trvá několik týdnů. Tys o tom nevěděla?" Zavrtěla hlavou. „Moc se staráš o věci, které se tě vlastně ani netýkají, Hermiono. Všichni si o tebe děláme starosti, hlavně Ginny!" vypadlo z něj.

„Já vím…" připustila rozpačitě Hermiona. Pak se na Harryho pozorně podívala. „Říkala ti o mně něco Ginny?" zeptala se nevinně, nicméně Ginniny postřehy, se kterými se mohla Harrymu svěřit, ji moc nezajímaly. Spíš sledovala, jak Harry zareaguje na zmínku o Ronově mladší sestře.

Jeho obličej, bylo-li to vůbec možné, ještě víc potemněl. „Ehm, ne, nic zvláštního, proč?"

Svatouškovsky pokrčila rameny. „Jen jsem si myslela… Přinejmenším jsi až do doby před několika týdny věděl jen to, že existuje! A to Ginniny snahy upoutat tvou pozornost hraničily až s přeháněním."

„Takhle se to říct nedá…" překřížil si Harry ruce.

„A jak by mohlo! Řekni mi, je možné, že jsem si nevšimla i něčeho jiného, než jen Ronovy zamilovanosti?"

Harry bezcílně těkal očima po poloprázdné hospodě. „Možná…" připustil nakonec a nejistě se na ni podíval.

Hermiona se potácela mezi pobavením z Harryho chování a zklamáním z Ginniny mlčenlivosti. To, že si to nechala pro sebe, ji nepředstavitelně bolelo. Zároveň ale nemohla jinak, než cítit vinu, že na to nepřišla sama. „Je dobře, že něco funguje i beze mě," řekla nakonec, nedokázala se ale zbavit pocitu hlubokého zklamání.

ooOoo

Druhý den večer se dostala konečně tak daleko, aby se vydala do sklepení. Lektvar se bude muset vařit asi tři dny a ona ho chtěla dokončit ještě před koncem prázdnin.

Přistihla se při tom, že si raději zachází a bezmála se modlí ke schodům, aby vedly někam jinam než obvykle. Dnes jí rozhodně nevadilo, že musí dlouho chodit.

Přesto nějak došla ke dveřím do kabinetu profesora Snapea a předtím, než na ně zaklepala, si ještě uhladila sukni. Ruka se jí třásla a Hermiona ji raději schovala za záda.

„Vstupte," ozval se příkrý hlas jejího učitele. Zhluboka se nadechla, otevřela dveře a vešla. Její profesor vzhlédl od knihy, kterou měl položenou na svém pracovním stole, a udiveně zdvihl obočí. „Slečna Grangerová. Co vás ke mně přivádí?" V jeho hlase bylo možno zaslechnout stopu rozčilení.

„Dobrý večer, profesore Snape. Já… chtěla bych s vámi mluvit," odpověděla nervózně a za zády žmoulala obrubu svého saka.

„Kvůli tomu sem žáci obvykle přicházejí. Sedněte si!" vyzval ji se zdvořilým odstupem a ukázal na židli před svým stolem.

Zatímco si sedala, pozorně sledovala jeho obličej. Musela myslet na slova, která jí před několika týdny řekl. Ať si mě nenávidí, jen když mají strach. Opravdu to myslel vážně? Byla za jeho studeným výrazem opravdu jen touha po respektu?

„Nuže?" nadhodil a vytrhl ji tím z jejích myšlenek. Hermiona zrudla, když si uvědomila, že dlouho mlčela.

„Já… ráda bych vyzkoušela přípavu několika lektvarů a chtěla jsem se zeptat, jestli k tomu mohu využít učebnu," pečlivě zformulovala svou žádost a doufala, že Snape neslyší, jak jí divoce buší srdce. Jestli teď řekne „Ne", dělala všechno zbytečně. Několik týdnů práce a naděje přijde nazmar. Musí přestat hledat v jeho pohledu stopy po učiteli, kterého spatřila v zrcadle.

Nikdo takový neexistuje. Konec!

„O jaké lektvary se jedná?" zeptal se profesor a zaklapl knihu. Vypadal skepticky a Hermiona se na své židli nejistě zavrtěla.

„Různé… přečetla jsem několik knih a našla v nich lektvary, jejichž výroba mi přijde zajímavá. Podle toho, co vím, nejsou zahrnuty do běžné výuky." Jeho oči se zúžily a ona doufala, že nebude požadovat jejich seznam. Na tohle nebyla připravená.

Profesor ji dlouho zkoumavě pozoroval a Hermiona byla stále nervóznější. Nakonec souhlasně přikývl. „Jak si přejete. Ale chci být při tom, až budete lektvary vařit." Počáteční úleva se změnila v paniku. „Činí vám to snad problémy?" zeptal se pak. Hermiona si domyslela, že se jí na obličeji musely zračit všechny její myšlenky.

„Samozřejmě že ne, pane profesore." Možná bude muset nejdřív vyzkoušet několik nenápadných lektvarů a získat si tak jeho důvěru. Už zase, ale tentokrát by to mělo být jednodušší. „Kdy se vám to hodí? Ráda bych začala ještě před koncem prázdnin."

Zamyšleně pokrčil čelo. „Dnes ne, jsem… zaneprázdněn." Důrazně se na ni podíval a její oči se rozšířily, když pochopila.

Proč mi Harry nic neřekl? Nebo je to jedno z těch setkání, o nichž neví? A vůbec, od kdy mě o tom profesor Snape informuje? Udělal by to, i kdybych nepřišla?

„Rozumím." Odmlčela se, aby nasměrovala svoje myšlenky správným směrem. „Co tedy zítra večer? V sedm?"

Snape přikývl. „To by neměl být problém. Je to všechno?" Jeho hlas získal na ostrosti a Hermiona vycítila, že už nadále není vítaná. Ne že by předtím byla.

„Ano. Děkuji, pane profesore. Na shledanou." Vstala ze židle a koutkem oka zahlédla, že neurčitě mávl rukou ve vzduchu a znovu se věnoval své knize.

Rychle opustila jeho kabinet. Ve studené sklepní chodbě se na chvíli opřela o zeď a zhluboka dýchala. Vyděsila se, když se jí u ucha ozvalo rozzlobené „Hej, promiňte, ale opíráte se o mého koně!" Otočila se a na obraze za sebou uviděla tři mladé muže, kteří byli právě na vyjížďce.

„Ach, omlouvám se," vyhrkla a šla dál. Ruku si položila na rozehřátý obličej a pokusila se uklidnit. Musí ten lektvar brzy vypít, o tom není pochyb. A musí doufat, že dnes večer nenastanou žádné problémy. To je to poslední, co by teď potřebovala.

Konečně došla do Velké síně. Harry a Ron na ni už určitě čekají, doufejme, že ne v doprovodu Levandule a Ginny.

Ještě pořád nevěřila tomu, že jí to uniklo. Připustila, že v posledních týdnech často vynechávala jídla ve Velké síni, ale to, že si nevšimla u svých přátel něčeho tak důležitého, jí bylo velmi nepříjemné. Ke svému překvapení se na Ginny nezlobila, že jí o vývoji svého vztahu s Harrym neřekla. Sama na ni navalila dost svých problémů. Ne, Hermiona měla spíš špatné svědomí kvůli tomu, že její pozornost nebyla zaměřena na Ginny, a zároveň nenáviděla, že ji mladá Weasleyová předběhla v tom, co sama v blízké budoucnosti pravděpodobně mít nebude.

Zděšená sama ze sebe odsunula svoje myšlenky stranou. Co se to s ní dělo?

ooOoo

O čtyři hodiny později se vyplížila do sovince a seslala dalekohledné kouzlo. Zabalila se do teplého zimního hábitu a natáhla si tlusté rukavice, protože tady nahoře bylo jen o stupínek tepleji než venku, a to ještě jen proto, že to tu bylo chráněné před větrem.

Před chvílí měla s Ginny rozhovor, který se opět zvrtl do velmi sentimentálního omlouvání, i když se snažila nevést ho tímto směrem. Aspoň si vyjasnily svůj vzájemný vztah, a to bylo všechno, po čem momentálně toužila. Kromě toho by stejně držela Ginny trochu stranou, co se jejích problémů týče. Mladší dívka měla beztak hlavu plnou jiných věcí a Hermiona jí je přála z celého srdce. Ginny na to čekala už dost dlouho.

Povzdechla si a těkala očima po sovinci. Dnešní večer bylo neuvěřitelně hodně sov na svých bidýlkách a spalo. Odhadovala, že i jim připadá počasí extrémně studené a nechtějí venku lovit déle, než je nezbytně nutné.

Zimomřivě se otočila k okenní římse a ani nepovažovala za nutné, aby se dnes schovávala. Profesor Snape ji takříkajíc doslova upozornil na tohle setkání a pokud ji nechtěl nalákat do pasti, přál si, aby na něj dala pozor. Zakázala si, aby o tom víc přemýšlela. Bylo jedno, kde začne s otázkou Proč, stejně se nikdy nedokáže vyhnout odpovědím, které až příliš vypovídaly ve prospěch profesora Snapea; jako by si je při svých současných plánech mohla dovolit.

To musí být čisté sobectví.

Potichu si povzdechla, zatímco prstem kreslila obrázky do tenké vrstvy sněhu na římse. Znovu začalo sněžit a velké vločky poletovaly před oknem a dokonce i v prostoru magického víru před jejím obličejem. Plot na hranici bradavických pozemků byl sotva rozeznatelný a Hermiona se musela hodně soustředit, aby něco nepropásla.

Proto také odhodlaně smazala obrázek ve sněhu, když se blížila doba, kdy se profesor Snape obvykle vracel. Dnes mu to trvalo déle než jindy, a jakkoliv hodně se vzpírala všemu, co by se dalo označit jako citové hnutí vůči profesorovi, přesto se jí ulevilo, když se objevil.

Její učitel se podíval nahoru k sovinci a Hermiona zahlédla smrtijedskou masku. Aniž by odvrátil pohled, sundal si ji a rukou projel svými vlasy, než si nasadil kapuci a vykročil k hradu.

Hermiona sledovala jeho postavu s nervózním chvěním okolo žaludku a soucitným úsměvem na tváři. Nebylo správné, aby se cítila tak dobře kvůli tomu, že se vrátil zdravý. Přesto jí bude tenhle pocit chybět.
12.10.2014 12:19:09
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one