ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
http://www.fanfiction.net/s/3585313/13/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
Upozornění: Prvních 7 kapitol přeložila Nirtyn, po níž to měla převzít binah - jejich překlad naleznete zde: http://www.binah.ic.cz/isem.html. Shrnutí povídky a většinu názvů kapitol jsem převzala také z těchto stránek. Pouze jsem opravila těch několik překlepů, které jsem našla, upravila skloňování jmen a používání velkých/malých písmen - vycházím při tom z pravidel, jež zavedla Pyriel se svými betami při překladu Kamene manželství. Od kapitoly 8 se už jedná o můj překlad. Nemám souhlas binah k dokončení překladu, ale ne protože bych se ho nesnažila získat, nýbrž protože binah není nikde k zastižení a na emaily ani vzkazy nereaguje. Nirtyn souhlasila s převzetím jí přeložených kapitol i s dokončením překladu.

ooOoo

Za chvíli už byla u plotu, ale nedokázala klidně stát. Na cestě sem ji pomaloučku opustila otupělost a jejím tělem opět lomcovaly zlost, rozčarování, strach a bezmocnost. Jako by si roj divokých vos postavil v jejích žilách hnízdo. V jednu chvíli jí vstoupily slzy do očí, v další by si nejraději vylila zlost na nějakém stromu. Nesnášela tyhle vedlejší účinky, a přesto bylo tohle lepší než ta druhá možnost.

Divoce gestikulovala rukama a pochodovala sem a tam. Zaklonila hlavu a vlasy si setřásla dozadu. Povzdechla si. Nohou stoupla na kámen. Rukou si zoufale přejela přes tvář, otočila se, zasténala a znovu začala pochodovat. Přála si, aby mohla konečně zůstat klidně stát. Lenošit. Odpočívat. Relaxovat. Spát. Možná si později vyžádá od madame Pomfreyové Doušek bezesného spánku; po tom, co se dneska stalo, se jí lékouzelnice nebude příliš vyptávat. A teprve ne, jestli opravdu vypadá tak příšerně, jak se cítí.

Čas ubíhal nekonečně pomalu, až si Hermiona myslela, že cítí, jak na ni jednotlivé vteřiny odkapávají. Stékaly po jejím těle jako nějaký hustý a lepkavý sirup a znemožňovaly jí, aby zůstala stát na jednom místě. Možná ten sirup nakonec uschne a ona se už nebude muset nikdy hýbat.

Takové a podobně chaotické myšlenky ji přiměly k tomu, aby si oběma rukama opět pročísla vlasy, až ji to zabolelo. Kde ten Snape sakra je? Proč to musí zrovna dneska tak dlouho trvat?

Podívala se znovu na své náramkové hodinky a se zoufalstvím zjistila, že od předešlé kontroly času uběhly teprve tři minuty.

Ve chvíli, kdy to vedle plotu prásklo, se jí obrovsky ulevilo. Hermiona přiskočila k nenápadně vypadajícímu plotu a chtěla vystrčit ruce přes horní plaňku, aby zachytila lehce se kymácejícího profesora Snapea, když ji zadržel: „Ne! Nebo spustíte alarm a vzbudíte půlku školy."

Hermiona se zarazila, jeho slabý hlas ji vylekal. Profesor se namáhavě protáhl mezi dvěma plaňkami a ona ho konečně mohla zachytit pod paží a podepřít. „Co tady, u všech čertů, děláte? Neměla byste být tam nahoře?" Do jeho slov se náhle vrátil ostrý cynismus. Podrážděně ukázal na sovinec, a když Hermiona pochopila jeho gesto, znovu jí ovládl hněv.

Nemůže aspoň jednou zůstat zticha a prostě to přijmout? Pacholek jeden!

Pustila ho a ustoupila o krok.

Trvalo přesně čtyři vteřiny, než se mu podlomily nohy a on se sesunul k zemi. „Co vás to vůbec napadlo?" vynadal jí. Hermiona k němu znovu přistoupila.

„Říkal jste přece, že bych tu neměla být," dívala se na něj s nevinným výrazem. Dělalo jí to dobře, že se k němu může zase takhle chovat. Samozřejmě že takové chování bylo jako vyklánět se příliš daleko z okna, ale teď už se jím nenechá seřvat. Hermiona Grangerová změnila svou taktiku - teď nechá svého učitele pochopit, jak moc ji potřebuje.

Profesor Snape na ni udiveně zíral. Zdálo se, že její chování a její prostá slova ho zmátly. Její „vzkaz" bezpochyby dorazil na své místo. Mohla jen doufat, že teď si dvakrát rozmyslí, co jí řekne. „Strhávám Nebelvíru dvacet bodů," odsekl slábnoucím hlasem a Hermiona se znovu rozzlobila. „A protože mi nechcete pomoci, tak zmizte, nebo to bude čtyřicet bodů!"

Několik vteřin přemýšlela a pak řekla jediné slovo: „Dobře!" Otočila se a rychlými kroky se vydala zpět. Hněv jí koloval žílami jako nějaký jed a ona ho potřebovala ze sebe nějak dostat; otočit se ke všemu zády byl vždycky dobrý začátek. Věděla, že ji zadrží. Profesor Snape nebyl rozhodně dost silný na to, aby došel sám do hradu. A protože profesor Brumbál byl opět někde pryč, nemělo ani smysl posílat Patrona.

„Slečno Grangerová!" zaznělo za ní, když už měla za sebou docela pěkný kus cesty. Zůstala stát a úžasný pocit zadostiučinění jí proudil tělem.

Mnohem lepší než zlost.

„Ano, pane?" zakřičela zpátky a navzdory tomu, že musela zvýšit hlas, se snažila znít tak přátelsky a důvěřivě, jak jen bylo možné. Pomalu se vracela ke svému učiteli; ovšem ne tak rychle, aby to mohl vidět.

Profesor Snape jí neodpověděl, ale v jeho směru slyšela těžké oddechování.

„Mohu vám pomoci, pane profesore?" zeptala se s nevinným výrazem ve tváři a rukama zkříženýma za zády.

Zaslechla ho mumlat něco, co podezřele připomínalo „přemoudřelá semetrika", a musela potlačit zavrčení. Šílela z něj! Ale měla ho v hrsti. „Jak, prosím? Nerozuměla jsem vám, pane," řekla mile a z jeho směru zaznělo zahromování.

„Byla byste tak laskava a… doprovodila mě?" Na chvíli zaváhal, než řekl poslední slovo.

„Já nevím… vlastně bych tu vůbec neměla být, víte?" Hermiona teď stála dva metry od něj.

„Nepřehánějte to, děvče!" pohrozil jí tichým hlasem. Hermiona si domyslela, že by brzy už mohla přestřelit.

Aniž by se nějak vyjádřila k jeho prosbě nebo výhrůžce, přistoupila k němu, uchopila ho za paži a zvedla štíhlou postavu svého učitele. Bez magie.

„Celé by to bylo mnohem jednodušší, kdybyste místo svých slabých svalů použila hůlku," okamžitě to okomentoval Snape a ze strany ji pozoroval.

„Věřte mi, profesore Snape, nechcete, abych teď používala magii." Její výraz mluvil za ni a svým chováním si očividně vysloužila respekt, protože to mlčky přijal. Bok po boku klopýtali ke vchodu do hradu. „Na ošetřovnu?" zeptala se se zatnutými zuby, když došli ke schodům.

„Ani náhodou!" rozhořčil se. „Madame Pomfreyová je moc zvědavá. Do sklepení, jako vždycky!" Natáhl se po zábradlí a vytahoval se nahoru po schodech. Hermiona si všimla, že jeho nohy jsou celkově slabé, ale nevykazují žádné zranění. Jeho ruka se oproti tomu třásla, když se odkrvenými prsty pevně chytil kliky.

„Co se stalo?" zeptala se, zatímco sestupovali po schodech k jeho pokojům.

„Do toho vám nic není," zazněla jednoduchá, lhostejná odpověď.

„Je to něco, co se dá vyléčit jednoduchým kouzlem, nebo si musím dát na něco pozor?" pokračovala v otázkách a profesor Snape si nenápadně povzdechl.

„Nebudou s tím žádné problémy."

Hermiona přikývla. „A ta slabost ve vašich nohou? Lektvar nebo kouzlo?"

Zdálo se, že na tohle dotazování přistoupil, což považovala za velký úspěch. „Ani jedno. To zmizí samo." Zavládlo mezi nimi ticho, které nakonec přerušil: „Je to všechno, slečno Grangerová?"

Zhluboka se nadechla. On prostě musel mít ke všemu nějakou svou cynickou poznámku. „Jistě, pane!" odpověděla a zaslechla, jak si něco vrčí. Přešli kolem obrazu se třemi jezdci a Harmina byla ráda, když viděla, že si nejspíš naplánovali nějakou delší vyjížďku. Ani oni ani jejich koně nebyli uvnitř rámu.

Když odstranil kouzla, která chránila jeho pokoje, dovlekla ho ke křeslu před krbem. „Uvolněte si ruku z oblečení. Kde najdu obvazy?"

Stála před ním s rukama založenýma v bok a tázavě se na něj dívala. Nemrkala ani se jí v očích neobjevilo zaváhání. Jen ho upřeně sledovala a vyzývala ho ke stejnému boji jako na dnešním famfrpálovém zápasu. Zdálo se, že od té doby uteklo už tolik času; čas a možná i jedno přátelství.

„V koupelně pod umyvadlem," odpověděl nakonec a zdravou rukou ukázal na úzké dveře.

Hermiona k nim rychle přešla a těsně před tím, než vstoupila, si uvědomila, o jak osobní prostor se jedná. Na poličce pod umyvadlem stálo několik kelímků s bělavou substancí, vedle toho břitva a staromódní štětka. Očima rychle prolétla jednoduše zařízenou místnost, vyloženou přírodním kamenem, které vévodila ohromná vana. Vzdáleně jí to připomínalo koupelnu prefektů, jenom víc zařízenou pro dospělého. Pak si vzpomněla, proč sem přišla, a začala hledat obvazy.

Našla je na první pokus a pak se vrátila k profesoru Snapeovi, který podle jejího očekávání odkryl ruku a nastavil jí ji. Na jeho nadloktí byla velká rána až do masa a vytékalo z ní několik tenkých pramínků krve. Musela být zasažena nějaká větší céva. Profesor Snape se se zavřenýma očima opřel, s bledým obličejem, jako by takový byl vždy. Zdálo se, že již ztratil dost krve a Hermiona se vytrhla ze strnulosti a přistoupila k němu.

Jen nebuď sentimentální. Hněv byl skvělý! Chci zpátky svůj hněv…

„Bude to trochu bolet," řekla věcně a klekla si vedle křesla, aby měla ránu ve výši očí.

„Divil bych se, kdyby vás to zajímalo," odpověděl zesláble a k jejímu zděšení se mu na rtech objevilo něco jako… úsměv? Viděla ho už někdy se usmívat? „Musí to být přece zábava, trýznit svého učitele." Jeho úsměv ztuhl a Hermiona se opět soustředila na svůj úkol.

„Není to zrovna na seznamu věcí, které bych chtěla udělat, než dokončím školu." Zahlédla, jak zamrkal a s povytaženým obočím k ní otočil hlavu.

„Tak to budete výjimka."

Hermiona pokrčila rameny, zatímco nalila trochu alkoholu na gázu. „Vždycky jsem byla výjimečná."

„A nesmírně namyšlená," vrátil jí.

„Nehýbejte se," důrazně mu přikázala a zakryla tím svou nejistotu. Děsilo ji, když slyšela svého učitele mluvit tak odlehčeným tónem. Ztráta krve určitě negativně ovlivnila jeho vnímání, jinak by s ní takhle nikdy nemluvil.

Na její příkaz nijak nereagoval, nicméně jeho ruka teď klidně spočívala na opěrce křesla. Hermiona začala čistit ránu. Čím víc se dostávala k jejímu středu, tím víc opatrnější byla. A i když na ni přitiskla smotek gázy, profesorův obličej se ani nehnul. „Teď odstraním nečistoty," informovala ho a on přikývl.

„Udělejte, co musíte," řekl táhlým hlasem, a to Hermionu podivným způsobem uklidnilo. Je to skutečně ztrátou krve a tedy nic, s čím by si musela dělat vážné starosti.

Vytáhla hůlku a soustředila se na ty oblasti rány, které se jí předtím nepodařilo úplně vyčistit. Vyslovila zaklínadlo a cizí tělíska se vznesla a spadla na podlahu. Ani teď se profesor Snape nepohnul, ačkoliv si byla jistá, že ho to muselo příšerně bolet.

„Jste v pořádku?" zeptala se a on přikývl.

„V nejlepším." Byla v tom stopa sarkasmu? Bylo by pěkné, kdyby ano.

Hermiona se odvážila na chvíli se upřeně zadívat na jeho obličej. Dlouhé černé vlasy vypadaly neuspořádaně a špinavě, na kůži měl stopy potu a puls v krční tepně byl pomalý a pravidelný. Ještě nikdy neviděla jeho obličej tak uvolněný, a když rozpačitě sklopila oči, spočinul její zrak na Znamení zla.

Bylo na jeho předloktí výrazné a lehce zarudlé a vrchní vrsty kůže působily, jako by  byly lehce popálené. Vzpomněla si na to, že když ho viděla poprvé, vypadalo úplně stejně.

Po zádech jí přeběhl mráz, a přesto ji vábilo, aby se ho dotkla. Jak je na tom místě cítit kůže? Vystupuje tetování z jeho ruky?

Když si potichu vzdychl, vrátily se její myšlenky zpět do reality. Znovu uchopila svou hůlku, namířila ji na ránu a vyslovila hojící zaklínadlo. Kůže se zahojila a spojila do jednolité plochy, jako by nikdy nebyla poraněná.

S ulehčeným vydechnutím si sedla na paty. U jejích kolen ležel smotek červeně zbarvené gázy, kterou bude muset vyhodit. „Jsem hotová, profesore," řekla potichu, ale odpovědi se nedočkala. „Profesore Snape?" Stále mlčel.

Se zrychleným tepem se k němu naklonila a zkoumavě přiložila ruku k jeho nosu. S úlevou ucítila na kůži teplý vzduch. Na chvíli zavřela oči. Potom přiložila dva třesoucí se prsty k jeho zápěstí a ucítila pod nimi sice pomalý, ale pravidelný a silný důkaz života.

On spí.

Na rtech se jí objevilo slabé pousmání a ona se cítila najednou naprosto klidná. Ticho pokoje nenarušoval žádný zvuk a její zrak se brzy automaticky vrátil zpět ke Znamení zla. Pomalu ztrácelo svoji červenou barvu a za chvíli bylo opět černé. Prsty spočívala stále na jeho zápěstí, naprosto fascinovaná jeho tepem.

Ale pak je odtáhla a posunovala je nahoru po jeho ruce. Opatrně a s očima upřenýma na jeho obličej jimi přejížděla po Znamení a uvědomila si, že kromě jeho zapálení není vůbec cítit. Barva byla pod kůží a tak perfektně jí pronikla, že nikdo, kdo ho neviděl, ho nemohl nahmatat.

O pár chvil později se jí vrátila rozvaha a ona si uvědomila, co vlastně dělala. Spěšně odtáhla ruku, sbalila zbývající obvazy a snažila se překonat brnění v nohou, když odnášela věci do koupelny. Alkohol a vatu dala na poličku pod umyvadlo, použité tampony do odpadkového koše vedle toalety, z nějž se vzápětí ozvalo odporné říhnutí.

Chvíli se pozorovala v zrcadle. Vypadala unaveně a na čele se jí perlila slabá vrstva potu. Roztržitě si ho otřela rukou. Nakonec se otočila a vrátila se do obývacího pokoje, pokud se tak dala ona místnost nazvat.

Její hůlka ležela stále na zemi vedle křesla, a když ji zdvihla, padl její zrak na černý jícen krbu. Bez otálení zapálila oheň, marně se ale rozhlížela po nějaké přikrývce. Proto mu přes jeho holou ruku přehodila plášť, zakryla Znamení a definitivně se od něj odvrátila.

Dlouhými, ale opatrnými kroky opustila jeho pokoje a vrátila se do společenské místnosti.

12.10.2014 12:21:53
dvemuchomurky
Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "9700"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
Mne sa skôr ako vedľajšie účinky zdá, že z Hermiony sa nám stáva závisláčka. smiley
Nějak se mi to nechce líbit. (A překladem to nebude, ten je skvělý.)
Takže vzťahy s Harrym a Ronom sú takmer na bode mrazu, ale ešte úplne nezamrzli. Na metlobal sa stále chodí povzbudzovať. To ma teší. Zvyšok kapitoly bol skvelý. Zdá sa, že Severus si Hermionu pomaly púšťa čoraz bližšie k telu. Vďaka za preklad.
Docela Harryho chápu. Snapea neměl nikdy rád, a tak nechápe, proč to Hermiona dělá.
Tentokrát to Severusovi hezky natřela.smiley
Lupina: No jo, vedlejší účinky... ony se nějaké dostaví... bylo by koneckonců divné, kdyby se Hermioně hned napoprvé podařilo uvařit naprosto dokonalý lektvar... Hermiona v téhle povídce se mi líbí - je chytrá, chová se jako Hermiona, ale není dokonalá. Je to prostě člověk. Vlastně všichni se tu ukazují jako lidé - se svými chybami i silnými stránkami, se svými tajemstvími... Díky za komentář.
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one