ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3585313/2/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: Nirtyn
Upozornění: Prvních 7 kapitol přeložila Nirtyn, po níž to měla převzít binah - jejich překlad naleznete zde: http://www.binah.ic.cz/isem.html. Shrnutí povídky
 a většinu názvů kapitol jsem převzala také z těchto stránek. Pouze jsem opravila těch několik překlepů, které jsem našla, upravila skloňování jmen a používání velkých/malých písmen - vycházím při tom z pravidel, jež zavedla Pyriel se svými betami při překladu Kamene manželství. Od kapitoly 8 se už jedná o můj překlad. Nemám souhlas binah k dokončení překladu, ale ne protože bych se ho nesnažila získat, nýbrž protože binah není nikde k zastižení a na emaily ani vzkazy nereaguje. Nirtyn souhlasila s převzetím jí přeložených kapitol i dokončením překladu.

ooOoo

How many sorrows
Do you try to hide
Tin a world of illusion
That's covering your mind?
(Eurythmics - The Miracle of Love)

ooOoo

První polovina pátého ročníku proběla kupodivu klidně a vyrovnaně. Hermionu už několik měsíců sžírala její podezíravá zvědavost, ale stále se ještě nic nedělo. Přinejmenším nic, čeho by se mohla zachytit. Soustředila se tedy zcela na vyučování - k Harrymu a Ronovu naprostému znechucení.

Zkoušky na konci školního roku se zdály vzdálené přinejmenším věky, což Hermioně pomáhalo překonat její paniku. Pro všechny případy ale začala - každý večer, když skončila s domácími úkoly - připravovat přesné učební plány.

Chování profesora Snapea vůči ní se nezměnilo. Rozhodně ji ignoroval, popichoval Harryho a především Nevilla, dokud ten, tiše se třesoucí před svým kotlíkem, nebyl schopný rozeznat naběračku od kořene mandragory. A samozřejmě jí to pak dával svým cynickým, sebevědomým způsobem za vinu.

„Někdy nesnáším být Nebelvír," brblala Hermiona po jedné obzvláště vyčerpávající hodině lektvarů. Harry s Ronem se na ni podívali se směsicí zmatku a rozhořčení.

„Kdybych byla Zmijozel, mohla bych si sednout kamkoli, a nemusela bych si dělat starosti s Nevillovou zbabělostí," objasnila oběma a pak se na ně ušklíbla.

Nebylo to tak, že by Nevilla neměla ráda. Jen bylo opravdu namáhavé, soustředit se současně na dva kotlíky, tři potencionálně nebezpečné spolužáky a jednoho učitele. Zvláště když nejoblíbenější zábava profesora Snapea se sestávala z toho, dělat Harrymu život těžším a tím provokováním v ní probouzet loajalitu k němu. Jedna dvouhodinovka lektvarů ji vyčerpávala víc, než všechny ostatní hodiny v týdnu dohromady.

„Proč to Nevillovi jednoduše nevysvětlíš? Nemyslím, že by ti nějak vyčítal, že se chceš soustředit na svoje záležitosti," pokrčil Ron rameny a přešel skutečnost, že ona se musí stejně tak soustředit na něj, jako i na Harryho s Nevillem.

„Viděl jsi už ten jeho psí pohled?" zadívala se Hermiona významně na Rona. „Tomu nedokáže odolat ani profesorka McGonagallová!"

„To vám můžu garantovat! Ten nekňuba ze mě vždycky dokáže vytáhnout odpovědi na ty své nesmyslné otázky! Vypadám snad, jako bych neměla co na práci?" vmísila se jim do hovoru stará čarodějka z portrétu po jejich pravici, nesoucí horu sazenic a čerstvých hlávek zelí.

„Eh...ne..." vykoktala Hermiona zaraženě, zatímco ji stará čarodějka vyzývavě sledovala.

„To bych řekla!" odvětila jedovatě a přikývla tak vehementně, až jí upadlo pár sazenic.

„To musí být problém vás ženských," ušklíbl se Ron a Hermiona mu dala herdu do zad, zatímco nad námitkou čarodějky zavrtěla hlavou.

„Hej, vy dva! Za dva týdny jsou prázdniny, myslete raději na Nevilla, než na ženské problémy," namítl Harry a Ron souhlasně přikývl, viditelně šťastný, že tahle diskuze skončila.

Hermiona se zasmála, když viděla Harryho natěšený obličej. Sirius mu před týdnem poslal sovu a oznámil mu, že by s ním chtěl o Vánocích mluvit krbem. Vyhlídka na shledání s kmotrem nechala z Harryho zázračně spadnout veškerý školní stres.

„Já myslím hlavně na jídlo! Při lektvarech mi vždycky vyhládne," komentoval Ron s nadšeným leskem v očích a všichni tři se vydali do Velké síně.

ooOoo

Přesně tři dny před začátkem prázdnin začalo v Bradavicích sněžit a pozemky přikryla dokonalá sněhová pokrývka. Počet vyučovacích hodin, které museli strávit venku s Hagridem, klesal ve prospěch lektvarů, protože ve sklepeních profesora Snapea byl alespoň oheň pod kotlíkem, u kterého se mohli ohřát.

Hermiona byla pokaždé šťastná, když se mohla zdržet v nebelvírské společenské místnosti, kde se skřítci i spolužáci starali o to, aby oheň v krbu vyhasl je občas. Příjemné teplo a útulnost se rozlévaly po celé místnosti a dokonce i sama Hermiona se za těchto podmínek jen těžce soustředila na učení.

Tedy ne tak těžce jako Ginny, které tenhle týden pomáhala s aritmantikou. Tohle odpoledne si obě odtáhly stranou stůl. Hermioninu koncentraci rušily sněhové vločky za oknem - někteří spolužáci je zakleli, takže svištěly celkem solidní rychlostí a navzájem se honily. Ta hra na honěnou skončila ve sněhových koulích o velikosti pěsti, které nakonec nějak našly cestu do společenské místnosti a zničily nejeden domácí úkol. Ginniny pohledy naopak sklouzávaly od Hermiony do místnosti.

Konečně se napůl rozčileně, napůl zvědavě obrátila a pokoušela se zjistit, co pořád tak přitahuje Ginninu pozornost. Nemusela hledat dlouho. Ani ne deset metrů od nich seděli Harry, Ron, Dean a Seamus u jednoho stolu a diskutovali o dalším utkání ve famfrpálu - Havraspár proti Zmijozelu -, které by se mělo konat v sobotu.

Hermiona se vědoucně ušklíbla, když se otočila zpět k Ginny. Ta jako na povel zrudla.

„Docela tě to dostalo, co?" zeptala se Hermiona kamrádky téměř soucitně a Ginny v odpověď němě přikývla.

„Ale bojím se, že jsi měla pravdu, když jsi mi tehdy říkala, že je to beznadějný případ," malovala ukazováčkem kroužky na otevřenou stránku knihy.

„To jsem nikdy neřekla. Řekla jsem, že by ses na něj neměla upínat." Starší dívka se na ni naléhavě podívala, pro Ginny to ale znamenalo jen minimální rozdíl. Jen pokrčila rameny.

„Myslím, že mu musíš dát na vědomí, že existuješ. Když vezmu v úvahu to, že jsi ve famfrpálovém týmu, tak tvoje šance rozhodně nejsou špatné."

Ginny se na ni vyjeveně podívala a zdálo se, že o téhle možnosti přemýšlí.

„A jak bych to měla provést? Moje jméno je na hrací listině od začátku školního roku a on ho nejspíš ani nezaznamenal."

„No, možná přijde nějaký idiot na nápad, že by byla legrace, začarovat ti koště. To by jeho pozornost vzbudilo v každém případě," otočila si Hermiona nevinně pramen vlasů kolem prstu.

Ginny odfrkla. „Bezva nápad!" odvětila sarkasticky. „Miono, rozhodně jsi šikovnější, pokud jde o doučování. Takže budeme pokračovat a možná bychom teď mohly diskutovat o takových zajímavých věcech, jako je aritmantika."

Hermiona se trochu hořce pousmála a vrátila se zpátky k učení. Ginny asi nebyla se svým tvrzením tak daleko od pravdy. Co se týkalo jí a opačného pohlaví, projela každou zkoušku. S povzdechem tyhle myšlenky zapudila. Byly tu důležitější věci.

ooOoo

Prázdniny přišly rychle a první vánoční ráno se ohlásilo příjemným tichem. Harry, Ron a Hermiona se letos rozhodli zůstat v Bradavicích. Weasleyovi neplánovali o prázdninách žádnou dovolenou a Harry chtěl, kvůli nejisté situaci s Voldemortem, raději zůstat poblíž profesora Brumbála.

Takže letos jeli domů jen Ginny, Fred a George, a paní Weasleyová si hulákem posteskla, že tento rok bude doma jen polovina rodiny („Ronalde Weasley! Neopovaž se zůstat přes vánoce v Bradavicích! Nebudu ti zase posílat do školy tvůj svetr! Errol už ho neunese!" - což Ron komentoval jen větičkou „Díky Merlinovi!")

Ron jim svěřil, že byl rád, že letos zůstal v Bradavicích. Svoboda, kterou tady mají, je rozhodně větší než v Doupěti. Hermiona ale měla pocit, že Harrymu Doupě chybí. Zatímco pro Rona byla jeho velká rodina přítěží, Harry se mezi nimi cítil nevýslovně dobře.

Nemohla ale popřít, že si užívala, když se první vánoční den nerušeně probudila ve svém pokoji. To, že v nohou postele našla stoh dárků, činilo celou věc ještě zajímavější.

Vrchní balíček měl velikost knihy a byla k němu připevněna malá kartička od Harryho, na které, když ji otevřela, postavičky zpívaly melancholickou koledu. Než ovšem začaly zpívat, neodpustily si šeptem pronesené postěžování.

„No to je dost, že vstala! Už to vypadalo, že na té kartičce budeme dřepět věčně!"

S potlačeným úsměvem rozbalila balíček a našla v něm poznámkový blok v překrásné vazbě. Když se do něj začne psát, velikost písma se automaticky zvětší nebo zmenší. Fascinující vlastnost, jak Hermiona usoudila, zvlášť, když je zapotřebí psát hodně poznámek. Krom toho začala písmenka blikat jako zběsilá, když na první stránku napsala své jméno.

„Tohle vážně vystihl," zamumlala tiše. Její současný poznámkový blok už byl téměř plný.

V balíčku od Rona byla záložka, která nahlas vibrovala, pokud objevila pravopisnou chybu. Tuhle schopnost Hermiona neshledávala moc užitečnou. Poslední hrubku udělala někdy ve třetí třídě. K tomu dostala výběr sladkostí z Medového ráje. „Na pevné nervy při lektvarech" stálo na nich. Hermiona se ušklíbla.

Jako další otevřela kartičku od rodičů. Přáli jí veselé svátky a slíbili jí velké nákupy, jakmile se Hermiona vrátí domů. Věděla, že rodičům už před nějakou dobou došly nápady, co se dárků týče. Dokud ještě byla doma, přinejmenším vždycky naznačila a její matka se pokaždé snažila ji pochopit. Ale teď, když byla doma sotva jeden měsíc v roce, to bylo opravdu těžké. Hermiona přejela prsty po řádcích a kartičku odložila. Později pošle domů po sově kartičku s dlouhým dopisem.

Poslední balíček byl nepochybně od Hagrida. Byl hodně nešikovně zabalený a Hermiona rozbalila papír špičky prstů. U Hagridových dárků bylo vždycky lepší počítat s tím, že vás něco pokouše.

Tentokrát ale s úlevou našla malou krabičku, ve které byl krásně zformovaný modrobílý kámen. Hermiona jej vzala opatrně do ruky a podržela ho proti světlu, otáčela a potěžkávala ho zvědavě a nadšeně se usmívala, když se ve světle zaleskl. Jen nerada ho odložila. Nakonec se jí to přeci jen podařilo a stále ještě fascinovaná hrou světla vstala a vyrazila do koupelny.

ooOoo

Den strávili hraním šachu - Ron musel vyzkoušet nový šachový set, který dostal od Hermiony -, pili čaj u Hagrida a jedli. Svátky byly jedinečná příležitost, jak ospravedlnit konzumaci hromady sladkostí a Hermiona toho hodlala řádně využít.

Na oběd profesor Brumbál přestavěl stoly tak, že teď byl uprostřed Velké síně jen jeden velký, u kterého společně seděli učitelé i žáci, kteří v Bradavicích zůstali. Většina žáků byla ráda, že může přes svátky zapomenout na strach z Voldemorta a jet domů, takže teď kromě ní u společného stolu seděly jen ještě další dvě dívky.

Oběd proběhl ve veselé náladě a díky námaze profesora Brumbála také nenuceně. Dokonce i profesorka McGonagallová se usmívala. Jen profesor Snape se jako vždy schovával za svým lehce znechuceným výrazem a soustředil se pouze na jídlo.

Hermiona se několikrát přistihla, jak ho bezmyšlenkovitě pozoruje a přemýšlí o tom, co se mu muselo stát, že je tak uzavřený. Nějak se jí nechtělo věřit tomu, že je to jednoduše jeho způsob jednání, být neosobní a bezohledný ke každému, kdo se k němu přiblíží. To by ho přece profesor Brumbál nepřijal jako učitele. I když jeho znalosti v oboru se rozhodně nedaly zpochybňovat. Ona byla ta poslední, kdo by pochyboval o tom, že profesor Snape je ten nejschopnější mistr lektvarů poslední doby.

Najednou uviděla, jak vážným pohledem přejel po svém levém předloktí, pak zvedl pohled, rozhlédl se a ona v jeho očích uviděla chladný vztek. Hermiona se zarazila a zakuckala se dýňovým džusem. Stálo ji to dost sil, dívat se jinam a předstírat, že si ničeho nevšimla.

Profesor Snape se omluvil z večeře krátce poté. Sledovala, jak dlouhými kroky prochází sálem a mizí. Přemýšlela, co to mělo znamenat. Chystá se další setkání Smrtijedů?

Hermiona opatrně pozorovala Harryho. Chlapec byl neklidný a napjatý, což předtím připisovala blížícímu se setkání se Siriem. Sem a tam se letmo dotýkal své jizvy. Mimoděk, aniž by si to uvědomoval.

Zatímco se venku stmívalo, Harry a Ron byli opět ponořeni do další partie šachu. Hermiona zamyšleně procházela kolem oken společenské místnosti. Odsud měla dobrý výhled na pozemky. Jejich hranice ale zakrýval lomený štít věže. Musela by vylézt výš, aby mohla přehlédnout přes poslední kout.

Zkoumavě pohlédla vzhůru z okna a poznala věž, ve které byl sovinec. Odtamtud by jistě nebyl problém dohlédnout až na hranice.

Rozhodla se, že tuhle informaci jednou využije. Pak se vrátila k oběma chlapcům. V tuhle chvíli beztak nemůže nijak pomoci, a i když by dnes bylo setkání Smrtijedů, neznamenalo to, že se profesor Snape zase vrátí zraněný jako minule.

Otřásla se a pokusila se potlačit pocit bezmocného vzteku, který pocítila poprvé v první školní den, kdy si uvědomila Voldemortovu vzrůstající moc.
 

12.10.2014 12:04:22
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one