ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/31/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden
Upozorn
ění: Prvních 7 kapitol přeložila Nirtyn, po níž to měla převzít binah – jejich překlad naleznete zde: http://www.binah.ic.cz/isem.html. Shrnutí povídky a většinu názvů kapitol jsem převzala také z těchto stránek. Pouze jsem opravila těch několik překlepů, které jsem našla, upravila skloňování jmen a používání velkých/malých písmen – vycházím při tom z pravidel, jež zavedla Pyriel se svými betami při překladu Kamene manželství. Od kapitoly 8 se už jedná o můj překlad. Nemám souhlas binah k dokončení překladu, ale ne protože bych se ho nesnažila získat, nýbrž protože binah není nikde k zastižení a na emaily ani vzkazy nereaguje. Nirtyn souhlasila s převzetím jí přeložených kapitol i s dokončením překladu.

 
ooOoo
 
You seem so far away though you are standing near.
You made me feel alive, but something died I fear.
I really tried to make it out.

Zdáš se tak vzdálený, i kdy
ž stojíš blízko.
S tebou jsem m
ěla pocit, že žiju, ale bojím se, že něco zemřelo.
Opravdu jsem se sna
žila tomu porozumět..

(Abba – S.O.S.)

ooOoo

 
V pátek přijela do Bradavic Ginny. Slunce se skrývalo za nízko visícími mraky a dusný vzduch neubíjel pouze Hermionu. I profesorka McGonagallová byla se svou náladou obezřetná, a když ji člověk sledoval, poznal, že se jako obvykle dobře ovládá. Hermiona si umínila, že ji neosloví dříve než začne pršet. Bylo totiž téměř jisté, že na Bradavice brzy udeří pořádná bouřka.

Ginny vyzvedly u vstupní brány. Profesorka McGonagallová prohodila několik slov s panem Weasleym, zatímco se obě děvčata zdravila. Ginny Hermionu objala a vydechla štěstím, že ji zase vidí. Pak od ní o krok odstoupila a s téměř vyděšeným pohledem si ji prohlížela.
„Hermiono, co se ti stalo? Vypadáš děsivě!“

Hermiona zvedla jedno obočí. „Také tě ráda vidím,“ odpověděla s předstíraným uražením. Sama dobře věděla, že navzdory všem léčivým lektvarům, které jí dal Snape, se ještě zcela nevzpamatovala z otravy. Obličej měla bledý a tváře lehce propadlé. Kruhy pod očima ovšem způsobila její práce v laboratoři, jež se pro ni stala pravidelným útočištěm. Vědomí, že Snape je hned za dveřmi, bylo zároveň utěšující i trýznivé.

Posledních několik dní také často přemýšlela o Catullovi. Přinejmenším se zasloužil o to, že mohla vést se Snapem jednu nebo dvě odborné diskuse. Panovala mezi nimi sice odtažitá, ale ne mrazivá nálada. Oba se shodli na tom, že ještě nepřišel ten správný čas. A očividně se také oba rozhodli, že se vyplatí čekat.

„Je mi to líto,“ řekla Ginny, „ale není ti dobře nebo je v tom něco jiného?“

Hermiona pokrčila rameny a odvrátila od ní oči. „Řeknu ti všechno později,“ slíbila. Nechtěla riskovat, že by jejich rozhovor mohla zaslechnout profesorka McGonagallová. I tak bude muset dát pozor na to, co Ginny poví. Snape by jí nikdy neodpustil, kdyby hradem začal kolovat sebemenší náznak.

„Nejdřív odneseme tvůj kufr,“ rozhodla Hermiona a zkoumavě se podívala na oba dospělé. „Paní profesorko, bude v pořádku, když půjdeme napřed?“

Učitelka se otočila s výrazem nesouhlasu vepsaným ve tváři.

„No ano, ano…“ mávla na ně rukou a znovu se ponořila do rozhovoru s panem Weasleym.

„Co myslíš, o čem mluví?“ zeptala se potichu Ginny, když už byly na cestě do hradu. S otcem se rozhloučila hodně rychle a na kufr seslala profesorka McGonagallová nadnášecí kouzlo, takže plul celou cestu vedle nich.

Hermiona opět pokrčila rameny. „Možná se to týká Řádu.“

Ginny vykulila oči a Hermiona se musela potichu zasmát. „Není to tak napínavé, jak si myslíš.“

Bylo to spíš kruté.

Fénixův řád byl poslední linií ve válce proti Voldemortovi a ona věděla až moc dobře, že veškerá naděje stála na schopnosti jeho členů odporovat, včetně jí. Neměli moc na výběr, jaký druh boje zvolí.

 
ooOoo
 
„Tak povídej! Co se dělo?“ Ginny si ji zkoumavě prohlížela, zatímco Hermiona vyndavala z kufru její oblečení a podávala jí ho, aby si ho mohla pověsit do skříně v dívčí ložnici.

„Co se kde dělo?“ Hermiona se necítila dobře při pomyšlení, že by měla zrzce vyprávět o sobě a Snapeovi. Pořád to pro ni bylo dost nové a měla strach, že by mohla všechno zničit, kdyby se o tom rozpovídala nebo se nechala k vyprávění přesvědčit.

„No přece tam, kde jsi vyhrabala profesora Snapea.“

„Já ho nevyhrabávala.“ Ujistila se, že jí v hlase zaznělo rozhořčení, a pokusila se co nejdéle se vyhýbat tomuto tématu.

„Víš moc dobře, co mám na mysli,“ podívala se na ni vyčítavě Ginny.

Hermiona si povzdechla. „Samozřejmě.“ Posadila se na Ginninu postel a bezmyšlenkovitě rovnala tričko, které právě držela.

„Stalo se toho tolik, Ginny… A já nevím, jestli o tom chci vůbec mluvit.  Nebo jestli o tom můžu mluvit. Myslím, je to přece profesor Snape!“ Odmlčela se s pohledem upřeným na podlahu. Zjištění, které jí právě pronikalo do vědomí, bylo studené jako led a tak ji tížilo, až jí z toho rozbolel žaludek, jako kdyby se přejedla. „Musím být totálně pomatená,“ dodala monotónním hlasem a dlaní si otřela čelo.

„To jsi byla vždycky,“ přikývla Ginny a Hermiona se na ni uraženě podívala. „Je mi to líto. Pravděpodobně nejsi příliš naladěná na vtipkování,“ řekla zrzka, posadila se na postel vedle Hermiony a složila si hlavu do dlaní.

„Ne tak úplně.“

„A opravdu jsi do něj zamilovaná? Se vším všudy? Se všemi těmi motýlky a idiotským chováním a tak?“ Ginny téměř fascinovaně naklonila hlavu a nakrčila čelo.

Hermiona zavrtěla hlavou. „To už není žádné zamilování, Ginny. Já toho tvrdohlavýho protivnýho chlapa miluju.“

Ginny chvíli mlčela a pak řekla: „Zatraceně!“

Hermiona znovu zavrtěla hlavou. „To není zatraceně, to je naprosto nesmyslné a praštěné! Je to můj učitel. A je to bastard. Je o tolik starší než já. Říkala jsem už, že je to můj učitel?“ Zoufale se podívala na svou přítelkyni.

Ginny zdvihla obočí. „Neděláš si to zrovna jednoduché, to je jasné.“

Hermiona si odfrkla. „Zažila jsi už někdy, že jsem si dělala věci jednodušší?“ Všimla si, že se Ginny zašklebila, ale ona zůstala vážná. „Ginny, tohle musí zůstat absolutně jenom mezi námi dvěma! Kdyby se rozšířilo jen podezření, že já a Snape…“ Potichu zasténala.

„To je mi jasné. A tím víc, že ti určitě sám bude tvoje pocity hodně rychle rozmlouvat.“

 
Hermiona zčervenala. „Cože?“

Ginny se narovnala. „Hermiono, co mi zatajuješ?“

Hermiona konečně odložila tričko a přitáhla si nohy k sobě, objala je rukama a povzdechla si. „Tohle léto se toho stalo hodně…“ Víc nejasně to už říct nemohla a věděla, že to jen povzbudí Ginninu zvědavost, místo aby ji to uklidnilo.

„Hermiono, musím ti pohrozit sulcovým zaklínadlem, abys byla konkrétnější?“ Aby dodala váhu svým slovům, vytáhla hůlku, což Hermiona vzala na vědomí s nevěřícným výrazem v očích. „Harry mě trénoval!“ pokračovala mladší dívka a nabádavě se na ni podívala, až se Hermiona musela začít smát – ani ne před deseti minutami Ginny ztroskotala při pokusu zrušit nadnášecí kouzlo tak, že na velké části stropu chyběla omítka.

Rychle znovu nabyla rovnováhu a ve vší vážnosti pokračovala: „Nemůžu být konkrétnější, Ginny. A ani nechci. Všechno je... příliš křehké, chápeš? A kromě toho nechci, abys do toho byla zasvěcená. Profesor Snape má příkazy Řádu a já koneckonců také. Nemůžeme riskovat, že by se stalo něco... neplánovaného ještě předtím, než bude všechno jisté. A až k tomu dojde, stejně nevím, jestli mě pak bude ještě chtít. Přeci jen jsem jeho studentka. Jsem vševědka a na něj příliš mladá. A jeho studentka, sakra!“

Po tomto výbuchu zoufale zavřela oči a přála si, aby se to Ginny nikdy nebývala dozvěděla. Nutkání mluvit bylo sice silné, ale připadalo jí to všechno takové překroucené a falešné, že si přála, aby to byl jen výplod její fantazie. Ještě před dvěma roky nebyl Snape nic jiného než nepříjemný mizera a ona se mu nejraději vyhýbala co největším obloukem. Že teď musela pokaždé překonávat nutkání nechat se od něho obejmout, dělalo přípravy na poslední rok ve škole složitějšími.

Ale Ginny jenom zamumlala: „Zatraceně!“

Hermiona tlumeně zasténala. „A jak se daří Harrymu?“ změnila téma a doufala, že se toho zrzka chytí. Už se sama napřemýšlela dost, nemusela k tomu navádět ještě svou kamarádku. Třebaže na to už bylo příliš pozdě.

„Dobře, myslím. Poslední dobou jsem ho moc nevídala. S Ronem jsou příliš zaneprázdněválečnou stezkou, tak jako vždycky...“ Ginny výmluvně zdvihla obočí a Hermiona se zasmála.

„To znamená...“ zarazila se a přemýšlela, jak to co nejlépe vyjádřit, „že se jedná o mužské záležitosti. Začnou plivat na zem, leštit svoje válečné sekery a mluvit o tom, jak osvobodí mladou dámu ze spárů rozzuřeného draka.“ Ignorovala Ginniny výmluvné pohledy a mávla rukou. „No, ve skutečnosti to není tak důležité. Znamená to jen, že chtějí bojovat proti Voldemortovi a nevzdají se, dokud se jim to nepodaří."

Ginny si teatrálně povzdechla. "Jako kdyby Ty-Víš-Kdo čekal na to, až k němu přijde můj bratr s naleštěnou sekerou..." Ačkoli měla tato slova vyznít, že to zrzce leze na nervy, Hermiona v tónu řeči jasně zaznamenala strach o sourozence.

"Mají na své straně celý Řád a kromě toho dává profesor Brumbál pozor na to, co oba dělají. Remus je učí bojovat a nikdo nedovolí, aby se dostali do nebezpeční... tedy, do ještě většího nebezpeční než normálně," utěšovala ji Hermiona.

"I tak mám o ně strach."

Hermiona se zamyslela a nepřítomně přikývla. "Vím, o čem mluvíš."

Z paniky, která ji zaplavila pokaždé, když byl Snape povolán, téměř vyšilovala. Byla to hra s ohněm, a přestože se mu v posledních letech dařilo všechno skrývat, věděla, že stačí málo a bude konec všemu, v co doufala.

"Doufejme, že všechno brzy skončí." Ginny si položila hlavu na Hermionino rameno a obě chvíli tiše koukaly do prázdna.

Nakonec Hermiona několikrát zamrkala a probrala se z transu. "Měly bychom doukládat tvoje oblečení. Pak bychom mohly zajít za Hagridem."

Ginny pokrčila čelo. "Nemohly bychom tam jít jindy? Mám spíš náladu na večer ve společenské místnosti." Hlavou ukázala na svou tašku a naznačila, aby ji Hermiona otevřela.

Dívka se na tu hloupou výzvu zamračila, ale když objevila několik lahví máslového ležáku, v obličeji se jí objevil radostný výraz.  "Když je to takhle, tak to Hagridovo dopřejeme ještě jeden večer o samotě."

Obě se začaly tiše smát a přitom vybalovaly tašky.

 
ooOoo

"No a plánovala jsi ještě dneska večer s Ginny něco podniknout? Mdloby na tebe!"

Hermiona blokovala kouzlo a potřásla hlavou nad Lupinovým pokusem ji rozptýlit. "Možná," řekla neurčitě, bleskurychle namířila hůlkou na kmen stromu, ležící na zemi, a poslala ho kouzlem na Remuse, takže musel uskočit, aby se mu vyhnul.

"To nebylo špatné," uznale poznamenal a Hermiona udělala chybu, že se na vteřinu uvolnila.

Do hrudi ji zasáhla neviditelná rána a smetla ji na zem. Zůstala ležet na zemi, vysíleně lapala po dechu a dívala se přitom na modré nebe. Počkala, až k ní přijde Lupin a pomůže jí zpátky na nohy.

"Tohle nebyla bezhůlková nebo bezeslovná magie. Jedná se o trik, který rádi používají Smrtijedi," vysvětlil jí dřív, než mohla dát průchod své mrzutosti.

"Nauč mě ho!" požádala ho a silou ho od sebe o kousek odstrčila, takže zakopl o ležící kmen a přepadl dozadu.

Remus se s rezignovaným povzdechem opřel o lokty a díval se na Hermionu, která nad ním stála rozkročená s triumfálním úsměvem.
"Příště," slíbil jí.

Hermiona se uvolnila a tričkem si utřela zpocené čelo. Lupin se vyškrábal na nohy a udělal to samé.

"Bojuješ opravdu dobře. Jsem s tebou spokojený."

"Děkuji," usmála se Hermiona a uklidila si hůlku. Lupin ji chvíli zamyšleně pozoroval. Naklonila hlavu a zeptala se: "Děje se něco?"

Remus zavrtěl hlavou. "Nevím. Ron dnes ke mně přišel a rozpačitě něco koktal. Netuším, co po mně chtěl. Jen si myslím, že to asi nějak souviselo s tebou."

Hermiona nasucho polkla. "Už na to přišli?" Ještě nepřemýšlela nad tím, co jí Ron před několika dny řekl na setkání Řádu. Vlastně nad tím ani přemýšlet nechtěla.

Lupin pokrčil rameny. "Tady bych náš rozhovor ukončil. Ty už máš stejně tušení, že?"

Nedobrovolně přikývla. "Jo, to mám."

Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho, než Lupin pokračoval: "V pondělí ve stejnou dobu?"

"Jistě."
ooOoo

"Měla bys vidět Malfoyův obličej, když zahlédl, jak se Levandule a Ron muchlají!"

Hermiona se rozesmála, zatímco Ginny naklonila hlavu a znovu si tu scénu představovala. Pak se začala smát také a povážlivě nahnula lahev máslového ležáku v své ruce.

"Máš tím na mysli, že ses nějak dostala k myslánce? Tak to se tedy podívám!" Hermionin smích se změnil do chichotání. Pokusila se znovu ovládat své obličejové svaly.

"To nepochybuji. Ale ta komická scéna vydržela jen tak dlouho, dokud Levandule neoslovila Rona Lonánku. To se pak smál zase Draco." Ginny znovu propukla v smích, kterému Hermiona nedokázala vzdorovat.

Večer se svou nejlepší přítelkyní si užívala. Alkohol v máslovém ležáku, přestože ho nebylo mnoho, přispěl ve velké míře k jejich uvolnění a k zahnání zlosti, jejíž příčinou byli u Hermiony Harry s Ronem. S rostoucím obsahem alkoholu si také začaly z chlapců dělat stále větší legraci.

"Je to přece jeho chyba, že si začal s Levandulí. Ron vždycky přemýšlel o těch nejšílenějších scénářích, místo aby si všímal toho, co má přímo před nosem." Ginny pokrčila rameny a znovu se napila z lahve.

"Co tím myslíš?" zeptala se Hermiona s pokrčeným čelem.

"Ne co, ale koho! A mám na mysli tebe," mrkla na ni rozesmátá Ginny.

"Chraň Bůh, jen to ne! Už takhle mám dost problémů, nepotřebuju k tomu ještě tvého zamilovaného bratra." Hermiona důrazně vrtěla hlavou, ale zároveň ji napadlo, proč vlastně její zájem o něj opadl. Jeho žárlivost ve čtvrtém ročníku jí šla pořádně na nervy, ale kdyby měla být upřímá, šla by tenkrát na vánoční bál mnohem raději s Ronem. Jenže to se teď změnilo. A to tak dramatickým způsobem, až ji to samotnou vystrašilo. V pátém ročníku získala na některé věci nový pohled, především co se profesora Snapea týkalo. Možná by se držela víc stranou, kdyby byla tušila, kam to povede.

Ale nedržela!

"Kdyby tě to zajímalo, je do tebe zamilovaný až po uši. Ale nikdy si nebude věřit dost na to, aby ti to řekl. Na to je moc zbabělý." Ginny zčervenala a vypadala, že je jí moc horko. Kdyby Hermiona nevěděla, že to pravděpodobně způsobil alkohol, začala by si dělat vážné starosti o zdraví své kamarádky.

"Tím líp. Pak můžu předstírat, že o tom nevím." A klidně můžu ignorovat všechny Lupinovy poznámky, dodala ihned v duchu. Dopila svůj máslový ležák a lahev s cinknutím postavila na stůl. Pravděpodobně by vážně přemýšlela o Ronových pocitech, kdyby v posledních měsících nedal jasně najevo, že mu na jejích pocitech nezáleží.

"Ty to se Snapem opravdu myslíš vážně, že?" naklonila Ginny hlavu.

Hermiona přikývla. "A kdyby ne, myslím, že s Ronem bych si stejně nic nezačala. Mám až moc velký strach, že by nám to neklapalo a že by to zničilo naše přátelství. Nebo to, co z něj ještě zbývá..."

"Člověk přece nikdy dopředu neví, jestli to vyjde nebo ne."

"Právě proto. Když mi to nevyjde se Snapem, může mi to být jedno. Bude pak stejným bastardem, jakým byl vždycky. Pravděpodobně bych mu ani omylem nezkřížila cestu." Odzátkovala další lahev máslového ležáku a zamyšleně nakrčila čelo. "Vlastně je perfektním mužem." Oči se jí rozšířily a ona rychle postavila lahev na stůl. "Už bych neměla pít. Tohle není vůbec dobré."

Ginny se začala znovu chichotat, když Hermiona s křivým úsměvem vrtěla hlavou.

"Přede mnou se nemusíš stydět, Miono. Myslím naprosto vážně, když říkám, že tě dokážu pochopit, když se jedná o něj," řekla se shovívavým pohledem.

"Co, vážně?"

Ginny přikývla. "Je tak nějak... fascinující. Když ho srovnám s ostatními učiteli..." Její zamyšlený výraz se rychle změnil v odpor a vyvolal u Hermiony pobavené zašklebení.

"Věř mi, je něco víc než fascinující! Je maximálně nebezpečný a nepředvídatelný. A právě proto je tak přitažlivý." Rukama si zakryla hlavu a přála si, aby nebyla tak užvaněná, kdykoliv se napije máslového ležáku. Jenže tomu napomáhalo i teplo šířící se jejím tělem, prázdná společenská místnost a přívětivě se mihotající plameny v krbu.

Než mohla Ginny něco říct, dodala: "Musím si odskočit, za chvíli jsem zpátky." S těmito slovy vyskočila z křesla a vyběhla do svého pokoje.
Sotva pootevřela dveře, zjistila, že tenhle večer nedopadne dobře. Mince, která ležela na jejím nočním stolku, mlčenlivě zářila. Hermiona rychle pohlédla k oknu. Slunce ještě úplně nezapadlo, takhle brzy se Snape nikdy nevracel.

Přesto si pospíšila a rychle se převlékla - s Ginny si už oblékly pohodlné domácí oblečení. Pocit úlevy byl jen dočasný a Hermiona ho chtěla co nejvíc využít, dokud nezmizí.

Vybrala si černé oblečení, ve kterém bude ve tmě nenápadná. Uvědomila si, že tohle bylo poprvé, co měla dost času na to, aby o něčem takovém vůbec přemýšlela. Předtím ji nikdy nenapadlo, jak nebezpečné by bylo, kdyby ji tam venku viděli nesprávní lidé. Bradavice byly sice ohraničeny magickým plotem, který zaručoval téměř nepřekonatelnou ochranu, ale ostatní pozemky nebyly tak dokonale zabezpečeny.

Jakmile usoudila, že je vhodně oblečená, strčila si minci do kapsy u kalhot a vlasy si svázala do culíku. Obličej měla ještě stále červený horkem, a tak doufala, že to přejde, než se vrátí profesor Snape. V podnapilém stavu by ji sotva označil za užitečnou, i když stále dokázala jasně myslet a bez problémů chodit rovně. Byla jen o něco ukecanější než obvykle.

Což by stejně pravděpodobně nepovažoval za kladnou stránku...

Ginny se na ni podrážděně podívala, když se vrátila tak oblečená. "Co se děje?" zeptala se a postavila se.

"Musím na chvíli ven. Nemůžu ti říct nic víc." Vážně se na ni podívala a doufala, že jí to jako nápověda bude stačit.

"Ach," spokojila se s její odpovědí zrzka a znovu se posadila. Ustaraně pozorovala Hermionu, která se začala cítit nepříjemně.

"Ginny, mohla by ses na mě prosím takhle nedívat?"

"Omlouvám se." Ginny otočila hlavu ke krbu a pohrávala si s rukávy svého trička.

"Přála bych si, abych ti mohla říct víc. Ale tohle nemá moc společného se mnou a profesorem Snapem v tamtom konkrétním smyslu. Jde o Voldemorta a Řád a obávám se, že ti nesmím říct nic, i kdybych sama chtěla. Profesorka McGonagallová na mě seslala jedno kouzlo."

Ginny přikývla. "Já vím. Harry je na tom stejně. Přesto to pořád zkouší. Je to hodně zábavné, když najednou začne koktat nesmysly, místo aby souvisle mluvil," zasmála se.

Hermiona si to uměla dobře představit. Kouzlo u ní mělo za následek tvrdošíjné odmítání jejího brku psát něco jiného než nejšílenější nesmysly, když chtěla napsat něco tajného.

"Nezlob se, ale už musím jít." Hermiona se zvedla s nepříjemným pocitem od stolu. Proč musel Snape zrovna dneska použít minci, když to jindy považuje za naprosto zbytečné? Na druhou stranu si uvědomovala, že ji to potěšilo. Pravděpodobně by ho pořádně vypeskovala, kdyby to neudělal. Pořád předpokládal, že by se to jednou dozvěděla.

"Já se na tebe nezlobím, Hermiono, vážně! Jen si někdy přeju, abych byla také členem Řádu. Ráda bych dělala něco víc, než jen nečinně posedávala kolem."

Hermiona přikývla. "Při nejbližší příležitosti se za tebe u profesora Brumbála přimluvím." Mrkla a Ginny se smířlivě usmála.

"Mým problémem jsou spíš moji rodiče. Skoro zešíleli, když jim Ron řekl, že je v Řádu."

"Chápu je."

Ginny si povzdechla. "Já vím, ale je to tak frustrující. Tohle čekání mě přivede do blázince."

Hermiona jí položila ruku na rameno. "Nedělám nic jiného než tohle," svěřila se a otočila se k odchodu. Věděla, že Ginny za sebou nechává v zamyšlené náladě. Ale o to se bude muset postarat později. Teď musí mít čistou hlavu na jiné věci.

 
ooOoo

Nebyla ještě úplná tma, když Hermiona přišla k velkému stromu, který jí poprvé při její první přítomnosti jeho návratu posloužil za úkryt. Nenuceně se o něj opřela a pokusila se vypadat jako někdo, kdo není na pokraji nervového zhroucení. Možná by to mělo nějaké výhody, začít si něco s Ronem, pomyslela si toužebně.

Lekla se, když se Snape proti jejímu očekávání vrátil dřív. Rozhlédl se a když ji našel, rychle si sundal masku a nenápadně ji schoval pod plášť. Hermiona potlačila touhu protočit oči.

"Dneska jste se vrátil brzy," začala, jakmile si byla jistá, že není zraněný a že má mírnou náladu. Téměř mu začala tykat a musela se kvůli tomu kousnout do jazyku.

Snape k ní přistoupil a prohlížel si ji od paty po hlavu s pokrčeným čelem. "A vy jste pila, slečno Grangerová! Buďte ráda, že tady nejste oficiálně, jinak bych vám sebral body." S těmi slovy se od ní otočil a vykročil na cestu k hradu.

"To jste mě sem zavolal jen proto, abyste mi mohl sdělit tohle, pane profesore?" Musela si opravdu pospíšit, aby s ním udržela krok. Zdálo se, že Snape má hodně naspěch, aby byl co nejdříve zpátky ve sklepení, a když Hermiona zdvihla pohled a uvědomila si, kde vlastně jsou, pochopila také proč. Odtud měl člověk pěkný výhled na astronomickou věž.

"Ne. Chtěl bych, abyste se ke mně připojila na šálek čaje v mém kabinetě. Velmi jsem doufal, že jste dost bystrá na to, abyste přesně následovala mé pokyny. Neměl jsem v úmyslu vám všechno vysvětlovat dvakrát." Nenechal ji na pochybách, že se mu ani trochu nelíbí, že si večer dala trochu máslového ležáku.

Hermiona sevřela tím popíchnutím ruce v pěst. Ve Scarborough ho více než jednou viděla se sklenkou whisky a teď jí bude dělat přednášku o pití alkoholu! " alespoň nepiju nic jiného než máslový ležák!" odsekla. Snape se náhle zastavil a otočil se k ní.

"Co mi tím chcete naznačit, slečno Grangerová?" zeptal se ostře a naklonil se tak těsně k ní, že na své tváři cítila jeho dech. Necouvla a odolávala jeho pohledu.

Bože, chtěla bych ho políbit!

Když se ale dívala takhle zblízka do jeho očí, zahlédla tam ještě něco jiného než zlost a obvyklou masku učitele. Snapeovy nervy byly napnuté až k prasknutí. Věděla, že není moudré ho provokovat, ale nedokázala se udržet: "Mám oči, pane, a měla jsem je i ve Scarborough." Nechala na něm, aby si její slova vyložil sám.

"Co dělám , není ani v nejmenším měřítkem pro vaše chování! Držte se dál od alkoholu, slečno Grangerová! Zvlášť tak krátce po vaší nemoci." Ještě chvíli se na ni významně díval, ale v jeho pohledu byla i starost. "A teď už o tom nechci slyšet ani slovo! Jestli vás ještě jednou přichytím v podnapilém stavu, přijdete o body." Otočil se a znovu se vydal na cestu do hradu. Hermiona ho mrzutě následovala. Jen aby umlčela nutkání mít poslední slovo, potichu za jeho zády zamumlala: "Ano, pane!" a musela se velmi ovládat, aby si ruce nazaložila na hrudi.

"Ušetřete si to durdění, s tím u mě nepochodíte."

Zvedla oči a úkosem se na něj podívala. Opravdu viděla v koutku jeho úst potlačovaný úsměv? "Uvidíme...," odpověděla sladkým hlasem a její hněv se okamžitě vypařil.

"To v každém případě," souhlasil s ní a popohnal ji rukou skrz velké vstupní dveře do vstupní haly.

Hermiona automaticky zamířila do sklepení a Snape šel těsně za ní. Rozdílný rytmus ozvěny jejich kroků se odrážel od stěn a zanechával v ní pocit lehké závrati. Možná byla trochu víc opilá, než si původně myslela.

Jakmile zahnuli za roh, nenápadně se rukou přidržela zdi a nechala Snapea, aby teď šel vedle ní. Ten se s nehybným obličejem díval přímo před sebe a nijak nereagoval na její kradmé pohledy. Nesnášela, když dokázal svou roli hrát tak věrohodně. Kdyby nevěděla, že věci ve Scarborough se skutečně staly, nejpozději právě teď by všechno svalila na svou představivost. A nikoliv pouze Scarborough, ale také tu noc, kdy si myslela, že umře.

"Kampak jdete, slečno Grangerová?" zavolal za ní Snape. Teprve teď si uvědomila, že minula dveře do jeho kabinetu. Se zrudlým obličejem se vrátila a ignorovala jeho nesouhlasné mlasknutí, zatímco vcházela dovnitř. "Když jste tak neschopná jasného úsudku, nemohu s vámi nic dělat," dodal lehce mrzutým tónem a pokynul jí, aby se posadila na židli před psacím stolem.

Pak zmizel za dveřmi do jeho soukromé laboratoře. Podrážděně se za ním podívala. O chvíli později byl zpátky s malou lahvičkou v ruce a postavil ji před ni na stůl. "Vypít!" přikázal a Hermiona ji nejistě vzala do ruku.

"Co to je?"

Snape chvíli nehybně stál, než přešel na druhou stranu stolu a posadil se. "Lektvar," sdělil jí očividné.

Hermiona káravě naklonila hlavu. "Představte si, že tohle mi došlo také!"

"Skutečně? Pak to s vámi možná nebude tak špatné, jak jsem si původně myslel." Samolibě se usmál a Hermiona se musela držet, aby na něj nevyplázla jazyk. "Přesto, vypít!" přikázal jí ještě jednou a ona ho s nechutí poslechla.

Lektvar u ní vyvolal chvění a to příjemné hučení během několika vteřin zmizelo. Do hlavy se jí vrátila osvobozující prázdnota a její výřečnost se ustrašeně schovala za zdi racionality. Hermiona se zklamaně schoulila.

"Teď, když jste opět střízlivá, nebudu muset všechno vysvětlovat dvakrát," řekl spokojeně Snape a Hermiona zkřížila ruce. "Nezdá se vám něco, slečno Grangerová?"

Nasládlý podtón v jeho hlasu se jí vůbec nelíbil. Proto vystrčila bradu a přikývla. "Slíbil jste mi čaj, pane profesore." Se zadostiučiněním sledovala, jak vytáhl hůlku a vyčaroval před ní šálek čaje.

"Můžeme teď pokračovat?"

Pozvolna mizela i jeho zbývající vyrovnanost, a tak mu gestem naznačila, aby začal. "Jistě, pane profesore. Přece bych vás nikdy nepřerušila," řekla přitom a lehce se přikrčila, jen pro případ, že by měl v úmyslu po ní něco hodit.
12.10.2014 11:40:21
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one