ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/32/
Souhlas s p
řekladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden
Upozorn
ění: Prvních 7 kapitol přeložila Nirtyn, po níž to měla převzít binah – jejich překlad naleznete zde: http://www.binah.ic.cz/isem.html. Shrnutí povídky a většinu názvů kapitol jsem převzala také z těchto stránek. Pouze jsem opravila těch několik překlepů, které jsem našla, upravila skloňování jmen a používání velkých/malých písmen – vycházím při tom z pravidel, jež zavedla Pyriel se svými betami při překladu Kamene manželství. Od kapitoly 8 se už jedná o můj překlad. Nemám souhlas binah k dokončení překladu, ale ne protože bych se ho nesnažila získat, nýbrž protože binah není nikde k zastižení a na emaily ani vzkazy nereaguje. Nirtyn souhlasila s převzetím jí přeložených kapitol i s dokončením překladu.

 
ooOoo
 
I hate the world today.
You're so good to me,
I know, but I can't change.
Tried to tell you
But you look at me like maybe
I'm an angel underneath.
Innocent and sweet.

Dnes nesnáším svět.
Jsi na mě tak hodný,
já vím, ale nemůžu se změnit.
Snažila jsem se ti to říct,
jenže ty se na mě díváš,
jako bych byla skrytým andělem.
Nevinná a sladká.

(Meredith Brooks - Bitch)

ooOoo

 
"Musíš předat řediteli zprávu mým jménem."

Cože?

Hermiona byla opravdu výjimečně ráda, že se Snape postaral o její střízlivost. Kdyby to neudělal, pochybovala by později o své příčetnosti. "Musím co?" zeptala se a v příštím okamžiku toho litovala.

"A já už doufal, že se vyhnu dalšímu vysvětlování," povzdechl si útrpně a přísně se na ni podíval. "Musíte řediteli říct všechno, co vám teď povím. Doporučil bych vám si dělat poznámky."

Když si byla jistá, že se nepřeslechla, zavrtěla umíněně hlavou. "Není třeba, mám velmi dobrou paměť. Jen jsem nečekala, že místo sebe pošlete studentku, jen abyste se vyhnul rozhovoru s profesorem Brumbálem."

Ředitel se jí samozřejmě pokusil vysvětlit, proč se mu Snape vyhýbá; přesto si nemohla pomoci, aby to nepovažovala za dětinské. Patrně se dozvěděl nějaké důležité novinky, když se ani nenamáhal jít za McGonagallovou. A ty by neměl sdělovat pomocí prostředníka.

"V překvapování druhých jsem velmi dobrý, slečno Grangerová. Takže dávejte pozor, co vám teď řeknu!" přikázal jí a propletl si prsty na rukou.

Hermiona na chvíli zavřela oči. Ještě nikdy neviděla, že by udělal tohle gesto. Vypadalo to, jako by tím chtěl vyjádřit své vnitřní napětí.

"Jsem připravená," odpověděla a podívala se mu do očí.

"To doufám. Dnes jsem se konečně dozvěděl, kde přebývá Temný pán. V Suffolku, nedaleko města Bury Saint Edmunds, je malý les. V něm je velký, ale nenápadný srub, který zvenčí vypadá tak zchátrale, že se dovnitř nikdo neodváží. Jistě si dovedete představit, že uvnitř vyhlíží docela jinak. Nevím, kolik je tam celkem hlídek, ale celé stavení je extrémně zabezpečené obrannými zaklínadly a odvážím se tvrdit, že by byly výzvou i pro profesora Kratiknota." Odmlčel se a Hermiona poprvé mrkla. "Pamatujete si to všechno, slečno Grangerová?"

Přikývla. "Ano, pane."

"Dobře. Běžte za ředitelem, heslo do ředitelny je šlehačkový dort." Při vyslovení hesla protočil oči a Hermiona potlačila zašklebení.

Chvíli mezi nimi panovalo ticho a pak Snape pokračoval: "Na co ještě čekáte?" Mávnutím ruky ukázal na dveře a Hermiona rychle vstala a odešla.

Běžela chodbami, a přestože využila každou zkratku, na kterou si vzpomněla, lapala po dechu, když se zastavila před kamenným chrličem. Bylo jisté, že lektvar proti kocovině měl na dýchání špatný vliv.

"Šlehačkový dort," zasípala a zavřela na chvilku oči, než se před ní otevřel vchod do ředitelny. Šťastně se postavila na točité schody a nechala se vyvézt nahoru. Teprve kousek pod vrcholem schodiště těch pár zbývajících stupňů vystoupala a zaklepala na dveře. Tichý hlas profesora Brumbála ji vyzval, aby vstoupila.

"Dobrý večer, pane profesore," pozdravila ho a posadila se na židli před portrétem; nohy se jí ještě chvěly únavou.

K jejímu překvapení ji ředitel pobaveně pozoroval a jeho knír se podezřele třásl.

"Něco se vám nezdá?" zeptala se podrážděně a podívala se na své nohy.

"Ach, myslím, že mezitím se všechno dalo zase do nejlepšího pořádku." Odmlčel se a poskytl Hermioně čas jen k tomu, aby zmateně nakrčila čelo. "Nemýlím se ve svém předpokladu, že slečna Weasleyová měla ve svém zavazadle přibalenou lahev nebo dvě máslového ležáku?" zeptal se potom a Hermiona vytřeštila oči.

"Jak..." začala, ale  Brumbál ji přerušil.

"A mám pravdu, že se to profesor Snape dozvěděl, když si vás zavolal, aby vás poslal za mnou?"

Hermiona se už ani nesnažila ptát se.

"Lektvar, který vám dal, zabarví obličej do modra. Sytost barvy je určena procentem alkoholu v krvi."

Hermiona si v šoku začala ohmatávat obličej, jeho barvu takhle ale samozřejmě nemohla určit. "Já ho zabiju!", zamumlala vztekle pod nos a zkřížila ruce na hrudi.

"To snad ne, slečno Grangerová! Musím se přiznat, že modrá vám sluší víc než tahle fialová."

Hermiona zrudla. Očividně se i tady zabývali naukou o barvách. Zakázala si pronést jakýkoliv komentář, bála se ale, že by ji takhle mohl někdo vidět.

"Jestli vás to uklidní, tak nejpozději zítra ráno všechno zmizí," mrkl na ni profesor Brumbál.

 "Ano, to je opravdu mimořádně uklidňující! Dokud nepotkám Protivu..."

Vousy profesora Brumbála se začaly opět chvět a Hermiona rezignovaně zavřela oči a pokusila se potlačit myšlenky na to, jak bude Protiva nadšený.

"Takže, proč vás sem Severus poslal?" vrátil se ředitel zpět k hlavnímu tématu.

Hermiona se narovnala. "Ví, kde je Voldemort. V Suffolku v lese nedaleko města Bury Saint Edmunds. Profesor Snape říkal, že to stavení je sice velké, ale zvenčí že je naprosto nenápadné a vypadá zchátrale. Je chráněno několika velice dobrými ochrannými zaklínadly. Profesor Snape pochybuje, že by je profesor Kratiknot dokázal zrušit. Kromě toho si myslí, že je tam několik stanovišť hlídek, ale nic o nich neví."
S ulehčením, že si všechno přesně zapamatovala, se pohodlně opřela a nechala profesora Brumbála, aby informaci zpracoval.

"To jsou opravdu skvělé zprávy. Vyřiďte profesoru Snapeovi, že tam pošlu profesorku McGonagallovou. Může se tam porozhlédnout ve své kočičí podobě a zjistit něco o těch hlídkách, a při té příležitosti si také může prohlédnout ochranná zaklínadla."

Hermiona trochu poklesla na mysli při pomyšlení, že bude muset běžet přes celý hrad s barevným obličejem. Protiva mohl číhat kdekoliv, nejpravděpodobněji tam, kde ho člověk nejméně potřeboval potkat. Přesto na souhlas přikývla a postavila se.

"Vyřídím mu to. Dobrou noc, pane."

Jakmile jí profesor Brumbál kývnutím hlavy poděkoval, Hermiona spěchala zpátky do sklepení. Cesta dolů jí připadala mnohem jednodušší, než když šla nahoru, protože už o několik minut později stála ještě svěží před dveřmi do Snapeova kabinetu. Krátce důrazně zaklepala a vzápětí byla vyzvána, aby vstoupila.

Snape s vysoko zdviženým obočím sledoval, jak zavírá dveře, skoro jako by už delší dobu čekal na odpověď.

"Profesor Brumbál pošle profesorku McGonagallovou, aby se tam porozhlédla." Bez vyzvání se usadila na židli před jeho pracovním stolem a ruce zkřížila na hrudi. "Mimochodem, děkuji za varování ohledně vedlejších účinků toho lektvaru," podotkla se zúženýma očima a sledovala jeho reakci.

Snape k ní otočil hlavu, ale na tváři neměl žádnou známku pobavení. "Ohromně vám to sluší, slečno Grangerová," suše odpověděl. Hermiona se musela už podruhé za večer vzchopit, tentokrát aby nenaplnila svou hrozbu. "Vyřiďte řediteli a samozřejmě především profesorce McGonagallové, aby si dala pozor na Nagini. Plazí se tam volně kolem. A možná také na Červíčka, ten je ještě nebezpečnější. Mohl by znát její zvěromágskou podobu."

Hermiona se na něj popuzeně podívala. "A to jste mi to nemohl říct rovnou?" Představa, že by měla ještě jednou běžet přes celou školu, se jí vůbec nelíbila. Začínala si připadat jako poštovní sova a v její hrudi se zvedla vlna soucitu s Hedvikou, Papušíkem a dalšími opeřenými pomocníky. Možná by měla přestat se SPOŽÚSem a začít se SPOZUSem (Sdružením pro osvobození zneužívaných ubohých sov).

"Samozřejmě že ne! To byste si pak všechno nezapamatovala," odpověděl s ďábelským úsměvem. "Tak běžte! Jinak přijdete moc pozdě. Ředitel měl vždycky zálibu v náhlých činech." Gestem ji vyháněl ven a Hermiona ani neměla čas se ho zeptat, proč to vlastně dělá. Než stihla otázku ve své hlavně zformulovat, byla už v půli cesty do ředitelny.

Ředitel byl překvapený, že ji zase vidí. Profesorka McGonagallová tam byla také, a jen díky tomu dokázala sprostě nenadávat. Cestou totiž potkala Protivu, který se málem sám od sebe rozpustil, když ji uviděl. "Ohó, mladá slečna Grangerová... A s tak zářivým obličejem!"

"Slečno Grangerová, už jste měla být v posteli. Večerka platí i o prázdninách! To samé ale platí i pro konzumaci alkoholu ve škole. Buďte ráda, že je teď mimořádná situace a že netoužím po tom, aby moje kolej začala školní rok s mínusovými body!", pokárala ji ostře ředitelka její koleje a Hermiona provinile sklopila hlavu.

Klid, Hermiono! Jedna, dvě, tři... počítání v duchu ti už mnohokrát pomohlo! Čtyři, pět, šest...

V té chvíli se ve vší síle vrátila její nenávist vůči Snapeovi, kterou si dříve pěstovali ještě s Harrym a Ronem. Jednou se mu za ten prokletý lektvar pomstí!

Sedm, osm, devět...

Když na kárání nijak nereagovala a pouze se úpěnlivě dívala na profesora Brumbála, ředitel se nakonec zeptal: "Nu, slečno Grangerová, co vás sem znovu přivedlo?" Prsty u rukou spojil do stříšky a s očekáváním se na ni zahleděl.

Hermiona se odvážila udělat několik kroků k obrazu a tiše si odkašlala, než odpověděla: "Profesor Snape mě poprosil, abych vám vyřídila, že si máte dát pozor na Nagini a na Petra Pettigrewa. Oba se pravděpodobně volně pohybují v okolí chaty a zvlášť Pettigrew by mohl být nebezpečný."

Profesorka McGonagallová si posměšně odfrkla. "To je vážně k neuvěření! Je dost špatné, že mě upozorňuje na takovou samozřejmost, ale že k tomu využívá studentku, to je už příliš!" Otočila se ke dveřím a chtěla se očividně hned vypravit do sklepení, což Hermionu přimělo s výrazem šoku ve tváři ustoupit o pár kroků stranou a v duchu starší ženu povzbuzovat.

Nicméně profesor Brumbál ji zadržel: "Minervo, prosím uklidni se! Na takové malichernosti teď nemáme čas. Dnes večer se koná setkání Smrtijedů a je velká pravděpodobnost, že ne všechny hlídky budou obsazené. Musíš si pospíšit!" Důrazně se na ni podíval a Hermiona začala chápat, proč se McGonagallová cítila v roli ředitelky školy nejistě. Profesor Brumbál měl pořád velení ve svých rukách, a i když se s příkazy omezoval výhradně na věci týkající se Řádu, musela se profesorka McGonagallová cítit v podobných situacích přehlížená. Pevně semkla rty a Hermiona si najednou přála, aby už byla pryč. Její přání ještě zesílilo, když se k ní otočila.

"Nuže, protože jste beztak ještě pořád vzhůru a zasloužíte menší trest," začala McGonagallová ledově klidným hlasem, "vyřiďte profesoru Snapeovi, že si opravdu vím rady s následovníky Temného pána a že vím, jakému nebezpečí čelím! A jestli mi ještě někdy bude chtít sdělit něco podobného, měl by mi to laskavě oznámit sám!" S těmito slovy se přeměnila do kočky a s prskáním vyklouzla pootevřenými dveřmi z ředitelny.

Deset, jedenáct, dvanáct...

Hermiona se za ní podrážděně dívala a několikrát zamrkala, než se otočila zpět k řediteli. Na jeho rtech se objevil pobavený úsměv, který ale zcela nezakryl obavy, jež si dělal o profesorku McGonagallovou. Tato mise byla jak příliš nebezpečná, tak i nepřipravená.

"Měla byste mu tu zprávu vyřídit přesně stejnými slovy, slečno Grangerová, takže příště už mezi nimi nedojde k žádnému nedorozumění." Mrknul na ni a Hermiona s povzdechem přikývla. Už byla otočená k odchodu, když profesor Brumbál ještě dodal: "Ach, a protože bude chtít, abyste předala ještě jednu zprávu... vyžádejte si od něj svou soví odměnu! Severus si je zcela vědom své zodpovědnosti, jak se má chovat, ale je příliš tvrdohlavý na to, aby tak jednal. Příležitosti, jako je tato, se vám již nedostane."

Hermiona na něj zůstala překvapeně zírat, ale pak se spiklenecky ušklíbla. Nejen že se přirovnala k poštovní sově, mohla z toho dokonce vycházet a vyhlídka, že získá svoje keksíky, nebyla vůbec špatná. Už měla dokonce i představu, o co ho požádá.

"Vaši radu si vezmu k srdci, pane."

V mnohem lepší náladě opustila ředitelnu, a zatímco klusala do sklepení, skoro si přála, aby jí Snape dal k vyřízení další zprávu.

Snape na zaklepání na dveře neodpověděl. Opatrně tedy stiskla kliku a nakoukla dovnitř. Místnost byla prázdná a skoro to vypadalo, jako by v ní nikdo za celý večer nebyl. Právě když už se chtěla zklamaně otočit k odchodu, všimla si, že dveře do laboratoře jsou pootevřené.

Po krátkém uvažování se rozhodla, že profesorovi Snapeovi nemůže odepřít radost z vyřízení zprávy od profesorky McGonagallové. Snape seděl na jedné z židlí. Odkašlala si.

"Pojďte dovnitř nebo běžte pryč, slečno Grangerová, ale nepostávejte nečinně ve dveřích."

Třináct, čtrnáct, patnáct...

Považovala to za nejpřátelštější pobídnutí, aby zůstala, jaké od něj mohla očekávat, a zavřela za sebou dveře. "Mám vám od profesorky McGonagallové vyřídit, že si opravdu umí poradit s následovníky Temného pána a ví, jaké nebezpečí jí hrozí. A jestli jí ještě někdy budete chtít poslat takovou zprávu, máte jí to laskavě sdělit osobně."

Sledovala, jak se Snape narovnal a s výhružným pohledem se k ní otočil.

Do kelu!

"To jsou její slova, ne moje!" pospíšila si s vysvětlením a v obranném gestu zdvihla ruce.

Snape si ji chvíli zkoumavě prohlížel, potom přikývl a očividně se snažil svou zlobu spolknout. "Pojďte sem, pomůžete mi! Lektvar byste měla znát. Pak půjdete ven a počkáte na profesorku McGonagallovou. Jsem si jistý, že se jí bude hodit." Na rtech se mu objevil samolibý úsměv.

Hermiona si prohlédla přísady. Profesor připravoval ingredience na lektvar, který mu uvařila potom, co se stal obětí Naginina uštknutí.

"Co z toho budu mít já?" zeptala se jen tak mimochodem, zatímco krájela přísady. Srdce jí divoce bušilo,      ale v duchu si opakovala slova profesora Brumbála. Bývalý ředitel by jí nikdy neporadil něco, co by jí uškodilo.

Nebo ano?

"Proč?" zeptal se ostře Snape se zdviženým obočím.

"No, za tohle poslíčkování. Sovy dostávají soví pamlsky!"

Dýchej! Nezapomeň dýchat!

"Mám vám přinést několik sovích sušenek, slečno Grangerová? Několik kousků, které unikly pozornosti skřítků, bude docela určitě pod skříní." Z hlasu mu odkapával sarkasmus a Hermiona se musela přinutit nesklopit zrak.

"Děkuji, ale ty mi moc nechutnají."

Snape si odfrkl. "A co bych vám měl tedy za vaši námahu dát, aby to odpovídalo vašim představám?"

Hermioně zasvítilo v očích. "Knihy."

Její odpověď ho na chvíli vyvedla z míry. "Co prosím?"

"Chtěla bych číst, pane profesore. Nechte mě jeden nebo dva večery v týdnu číst ve vašem kabinetu knihy z vaší sbírky."

Všimnete si mého štěněcího pohledu, pane? Ani Hedvika neumí lepší!

Snape si zmučeně povzdechl a Hermiona se modlila, aby nezašla příliš daleko. Tenkrát svou prosbu nemyslela jako prostředek k tomu, aby s ním mohla trávit víc času, i když mezitím se to stalo jedním z důvodů. Jeho sbírka knih byla opravdu fascinující a ona by dala cokoliv za to, aby se jí mohla nerušeně probírat. Kdyby to bylo nutné, klidně by pro něj udělala padesát pochůzek se svým barevným obličejem.

"Pokud bych jen jednou jedinkrát nabyl dojmu, že jste o to poprosila jen proto, abyste mohla být v mé blízkosti, okamžitě s tím končíme. Je vám to jasné, slečno Grangerová?" Pohled, který jí teď věnoval, už nebyl tak nezúčastněný. Díval se na ni tak nějak víc intimně, až z toho Hermioně přeběhl mráz po zádech. Náhle jí až příliš bolestně vytanuly v mysli vzpomínky na Scarborough.

Severusi...

"Ano, pane," odpověděla s těžkým srdcem. Samozřejmě že si chtěla číst a že by dokázala mu po celou dobu nevěnovat ani tu nejmenší pozornost. Byla si ale dobře vědomá toho, že svou odpovědí slíbila, že nebude reagovat na žádné signály, které by jí snad mohl dávat.

"Dobře. Na jeden večer v týdnu vám zapůjčím své knihy, a vy uděláte, co vám řeknu!" Nemusel ani zdůrazňovat, že tahle podmínka se nevztahuje pouze na dnešní večer.

"Ano," souhlasila Hermiona. Navzdory všem omezením jí srdce radostně poskočilo a ona cítila, že jí tváře nepříjemně zrudly.

"Neradujte se příliš brzy! A teď se soustřeďte na lektvar, jestli chcete mít svou proměněnou profesorku zase zdravou!"

Hermiona se kousla do spodního rtu, aby potlačila úšklebek, a obrátila svou pozornost ke kotlíku.

ooOoo

Další půlhodinu pracovali mlčky zcela soustředění na lektvar. Panovalo mezi nimi jakési souznění, podávali si přísady a nástroje, když je ten druhý potřeboval, a snažili se vzájemně se nedotknout. Hlavně Hermiona si na to dávala pozor, věděla, že Snape by to bez váhání považoval za svévolné chování. Nic nemohlo změnit její odhad, že ho získá pro sebe jenom tehdy, bude-li hrát podle jeho pravidel. Jakékoliv jiné jednání by ho s největší pravděpodobností odradilo a zničilo i poslední křehký kontakt, k němuž se občasným pohledem odvážila.

Konečně byl lektvar hotov a Snape vzal do ruky dvě nádoby - velkou lahev o obsahu minimálně jednoho litru a malinkatou lahvičku, do níž se vešla tak akorát jedna dávka. Opatrně do nich nalil lektvar a tu malou podal Hermioně.

"Tahle je pro profesorku McGonagallovou. Dejte pozor, aby vypila úplně všechno. Lektvaru je přesně jedna dávka."

Hermiona přikývla a mlčky přešla skutečnost, že je s účinky tohoto lektvaru dobře obeznámená. Dnes už vyčerpala jeho trpělivost s ní. Malé popichování klidně vydrží.

"Velkou lahev postavím sem. Pokud bych se někdy vrátil ve špatném stavu a potřeboval bych lektvar, nebudete ho muset vařit."

Se stěží potlačovaným úšklebkem poslušně přikývla. "Budu si to pamatovat, pane. I když si stále myslím, že byste se měl s tím hadem skamarádit."

Snape se k ní otočil s milým úsměvem na rtech a Hermiona dostala pocit, že právě řekla něco hloupého.
"S tímhle hadem se nemůžete kamarádit, slečno Grangerová. Poslouchá pouze Pána zla a to jen proto, že ještě nenašel příležitost ho napadnout. Ten had je tikající bombou a ty, pokud mohu posoudit, nejsou příliš... přítulné."

Odstoupil od regálu a odešel zpátky do svého kabinetu. Hermiona polkla odpověď, že Nagini je přesto všechno stále zvířetem a tím pádem živým tvorem, který má rozmnožovací pud a musí tak navazovat sociální kontakty. Je tu tedy příležitost, kterou je možné využít, jen je nutné vědět, jak.

Mlčky následovala svého učitele, který začal zatím třídit nějaké papíry.

"Měla byste se ihned vydat k přemisťovacímu bodu, slečno Grangerová. Nevím, jak dlouho se tam profesorka McGonagallová zdrží, ale bude ten protijed potřebovat hodně brzy."

Hermiona jemně potřásla hlavou. Zajímalo by ji, proč si je tak jistý, že se profesorka McGonagallová nechá Nagini pokousat. Nemohla už ale čekat, aby se přesvědčila, že má pravdu.

"Mám sem pak ještě přijít?" zeptala se nejistě.

Snape se na ni krátce ohlédl přes rameno. "To nebude nutné. Pokud bude potřebovat ten lektvar, přijde sem sama a osobně mi svým nejlepším kočičím způsobem vysvětlí, co si o mně myslí. A kdyby ho nepotřebovala... až jí řeknete, že tam na ni čekáte na můj příkaz, tak se sem vypraví a svým nejlepším kočičím způsobem mi sdělí svůj názor. Vy byste v obou případech neměla nikde dlouho pobíhat a vydat se přímou cestou do vaší ložnice," řekl s mírně pobaveným výrazem ve tváři. Hermiona se potichu zasmála.

"Přeji vám pěkný zbytek večera, pane profesore," řekla a obrátila se k odchodu. Nečekala, že by jí odpovídal, proto se překvapeně zastavila, když zaslechla: "Děkuji, nápodobně, slečno Grangerová."

Otočila se, ale on už se zase přehraboval ve svých papírech a nevěnoval jí nejmenší pozornost. S příjemným pocitem, jejž vyvolala jeho neobvyklá přátelskost, opustila kabinet.

ooOoo

S přihlouplým úsměvem vyšla z hradu a ani vítr a sychravé počasí ho nedokázaly odstranit z její tváře. To, že ji profesor Snape dokázal učinit šťastnou takovou malou, bezvýznamnou věcí, bylo znepokojivé a zároveň krásné. Teď si uměla aspoň trochu představit, jak se Hedvika cítí, když ji Harry děkovně hladí za doručení zprávy, přestože to bylo zcela malé gesto.

Ponořená do myšlenek pochodovala na malém kousku země sem a tam a čekala výjimečně nikoliv na Snapeův návrat. Skutečnost, že se o profesorku McGonagallovou obává mnohem méně, přisuzovala tomu, že byla jen na průzkumu. Pravděpodobně se vůbec nesetká s žádným ze Smrtijedů, natož pak s Voldemortem. Tuhle nebezpečnou úlohu přebíral na sebe jednoznačně Snape, a to víc než často. Proto byl také tak mlčenlivý, když se vracel.

Rozšířily se jí oči, když se vedle ní ozval nejdřív tichý pleskavý zvuk a pak celá řada nadávek, které by žádná žena neměla znát. Netušila, že profesorka McGonagallová umí tak klít.

"Slečno Grangerová! Co tu děláte?" vyprskla McGonagallová stejně jedovatě jako Snape a Hermiona se náhle začala cítit pohodlně.

"Profesor Snape mě poslal, výjimečně nikoliv se vzkazem. Potkala jste se s Nagini?" zeptala se s dychtivým leskem v očích a doufala, že si toho její profesorka v temné noci nevšimla.

"Odkud to víte?" Její hlas zněl spíše nedůvěřivě než rozzlobeně a Hermiona si všimla, jak si jednu ruku tiskne k boku.

"Nevěděla jsem to. Napadlo to profesora Snapea. Tady máte protijed." Podala profesorce McGonagallové malou lahvičku a sledovala, jak si ji nedůvěřivě prohlíží. Pak jí obličej zkřivila bolest. S nesrozumitelným mumláním vypila její obsah a čekala, až začne působit.

Hermiona pak sotva dokázala zahlédnout, jak rychle její profesorka přelezla plot a rázně kráčela k hradu.
"Jestli vás za pět minut najdu mimo vaši ložnici, můžete se těšit na trest!" oznámila Hermioně přes rameno.

Hermiona se s tichým smíchem vydala do nebelvírské věže. Nechtěla přespříliš napínat dobrou náladu ředitelky své koleje.
01.12.2014 20:58:20
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one