ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/37/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden
ooOoo

The world seems not the same
Though I know nothing has changed.
It's all my state of mind
I can't leave it all behind.
I have to stand up to be stronger.

Zdá se, že svět už není ten samý,
ačkoliv vím, že se nic nezměnilo.
Je to jen stav mé mysli.
Nedokážu nechat věci za sebou.
Musím se vzchopit a být silnější.

(Within Temptation  – Pale)

ooOoo

Začal nový školní rok a všechno bylo zvláštním způsobem stejné a přece jiné. Jistě, přijeli studenti - ale bylo jich méně. Proběhlo roztřídění nových studentů - bylo jich však jen tolik, kolik jich jindy bylo zařazeno do dvou kolejí. Učitelé byli na zahajovací oslavě - ale ředitel chyběl.

Také Snape neučil, dokud se nemohla jeho věrnost Straně světla stát veřejně známou. A to bylo možné teprve po porážce Voldemorta. Do té doby byl na místo učitele lektvarů přijat jeho předchůdce na tomto postu, obtloustlý postarší muž jménem Horacio Křiklan. Jak se McGonagallové podařilo přemluvit ho, to nikdo netušil - Křiklan stále opakoval, že nikdy vlastně neměl v úmyslu znovu začít učit.

Hermiona si myslela, že dostala tip od profesora Brumbála.

Zpráva, že Snape nebude učit, v ní však vyvolala vodopád myšlenek, o nichž mohl vědět jedině Bůh, protože si přísně zakázala o tomto tématu i jen v náznaku uvažovat. Snape už nebyl její učitel. Nic už mezi nimi nestálo. Nic kromě Voldemorta, dvaceti let a jeho alter ega.

Přestaň o tom přemýšlet, stejně to nikam nepovede!

Seděla u nebelvírského stolu hned vedle Ginny a poslouchala uvítací řeč profesorky McGonagallové. Ředitelka její koleje vypadala, jako by se jí všechno pod rukama hroutilo a ani nejmocnější hůlka nemohla tomuto rozpadu zabránit. Nikdy předtím ji neviděla tak bezmocnou a unavenou.

Sama se cítila podobně. Od včerejšího večera, kdy ji Snape naprosto šokoval a rozvrátil její přesvědčení, se jí zmocnil neutišitelný strach. Dívala se přímo do očí Smrtijedovi. Už zase, musela si v duchu říct, přesto včerejší setkání nemělo nic společného s nocí, kdy ztratila svou nevinnost. Tenkrát se v jeho očích odráželo zoufalství, jež jí ukázalo, že se jednalo jen o masku. Nepochybně jí ublížil, ale věděla, že to neudělal čistě z vlastní vůle. Neměl nad sebou kontrolu a ona byla natolik hloupá, že nečekala, až ji opět získá.

Ne, včera neměl v očích ani zoufalství ani zranitelnost. Viděla v nich vzrušení a vášeň a požitek. Viděla nefalšovaného a skutečného Smrtijeda, pokud by o tom mohl takhle člověk uvažovat. Viděla Severuse Snapea, který se kdysi z vlastního přesvědčení stal následovníkem Pána Zla. S plným vědomím toho, jaké prostředky používají.

A on je akceptoval.

Zachvěla se a kradmo si promnula studené ruce. V její mysli právě teď spolu bojovala dvě silná přání. Jedno z nich ji nabádalo, aby se Snapeovi vyhýbala - poznal, že to, do čeho se pustila, je na ni příliš. To druhé ji nutilo jít za ním a zjistit, jestli má stále nasazenou včerejší masku nebo jestli už zmizela - Severus si byl jistý, že podlehla omylu, že byla ve špatnou dobu na špatném místě. Netušila, které z nich zvítězí.

V každém případě vyhraje hlásek 'Už není tvým učitelem'!

Zatraceně!

K její úlevě ji Snape tohoto rozhodování zbavil. Když se po zahajovací hostině vrátila do svého pokoje a začalo se jí potají stýskat po prázdninové osamělosti, našla na stole vzkaz a vedle něj roztřepený provázek. Když se rozhlédla, všimla si, že je pootevřené okno. Očividně sova, která přinesla vzkaz, usoudila, že bude lepší nečekat na pamlsek a raději hned odletět. Možná měla strach, že ji Hermiona pošle zpátky ke Snapeovi.

Chytrý pták.

Hermiona nad tou představou nakrčila nos a s pevným rozhodnutím, že nikomu a ničemu nedovolí - ani Snapeovi ne -, aby jí vzali její pochybnosti, natož pak aby utišili její vztek, vzala do ruky dopis. Rozložila nažloutlý pergamen a když si přečetla vzkaz, měla obočí zdvižené až ke kořínkům vlasů.

"Přijďte co nejdříve do mé kanceláře."

Žádný podpis, ale poznala Snapeův rukopis. A i kdyby nepoznala, na hradě nebylo mnoho lidí, kteří by ji pozvali k sobě do kabinetu. Profesor Brumbál už dopisy psát nemůže a profesorka McGonagallová s ní před chvílí mluvila, takže zbýval jedině profesor Snape.

Zamyšleně se posadila ke stolu a vzkaz si ještě několikrát přečetla.

...co nejdříve...

Odfrkla si. Před dvaceti čtyřmi hodinami byla na půli cesty do sklepení. Teď musí nejdřív zvítězit jedno nutkání nad druhým a musí donutit své nohy k pohybu.

"Zatracený bastard!" zaklela nahlas a pročísla si rukou vlasy. Zpráva před ní výhružně ležela na stole. Teprve když se několikrát zhluboka nadechla, popadla v náznaku odvahy hůlku a vydala se na cestu.

Pergamen za ní jakoby škodolibě zašustil, než se zdvihl do vzduchu a shořel.

ooOoo

Společenská místnost byla přeplněná, a to navzdory tomu, že letos nastoupilo do školy mnohem méně studentů. Zdálo se, že se tu všichni shromáždili, aby probrali nejnovější drby a vyměnili si novinky. Hermiona si jen letmo všimla pohledu Ginny.

Rusovláska seděla se svými spolužáky a zamyšleně si kousala dolní ret. Ginny ani zdaleka nevěděla vše, co se děje v Řádu, ale znala toho dost na to, aby mohla poskytnout cenné informace. Hermiona doufala, že je její kamarádka dost silná a že tomuto nutkání nepodlehne. Bez ohledu na to, co by se pak mohlo stát.

Když pak s povzdechem sklopila oči, věděla, že si to její kamarádka nechá pro sebe. Nesmírně se jí ulevilo. Když chtěla jít dál, málem se srazila s Colinem Creeveym.

"Ahoj Hermiono!" pozdravil ji s širokým úsměvem drobný chlapec.

"Ahoj Coline..."

Mladík se chystal znovu promluvit, ale Hermiona ho přerušila: "Poslouchej, já vím, že to, co mi chceš říct, je důležité, ale právě teď nemám čas. Mohli bychom to nechat na později?"

Zkroušeně se na něj podívala a přemýšlela, jak často bude muset tohle v budoucnosti říkat.

"Jasně! Uvidíme se pak." Bezstarostně zdvihl ruku na pozdrav a vydal se ke svým spolužákům. Ti mu mezi sebou udělali místo, a když Hermiona uviděla, že mezi nimi na stole leží prázdná lahev od máslového ležáku, kterou jedna dívka zatočila, přestala cítit výčitky svědomí, že ho tak odbyla.

Vydechla a začala si rychle razit cestu k portrétu, aby už měla tu tlačenici za sebou. Chodby byly touto dobou vždy prázdné, protože se zpřísnila školní pravidla. V osm hodin večer museli být už všichni ve svých kolejích. Mohla si blahopřát, že je primuskou a tím pádem se jí toto pravidlo netýká.

ooOoo

Na chodbách panoval navzdory večerce živý ruch. Nejen že se tu shromáždili učitelé, ale i bradavičtí duchové považovali za vhodné se tu a tam ukázat. Od setkání v knihovně Hermiona neviděla jediného ducha, samozřejmě kromě Protivy, jemuž se jí dnes podařilo vyhnout jen díky obrovské dávce štěstí. Rád si totiž před ní prozpěvoval posměšnou písničku, kterou vymyslel, když měla zářivě modrý obličej.

Proklínala Murphyho a skutečnost, že s tímhle nanejvýš nepříjemným chlapíkem se musela tak dobře seznámit, a považovala se za šťastnou, když konečně stála před dveřmi do Snapeova kabinetu.

Pocit štěstí jí ale vydržel jen do té doby, než zaklepala a vzpomněla si, proč sem přišla. Na chvíli zavřela oči a pak ucítila, jak ji někdo vtáhnul přivřenými dveřmi dovnitř. Když znovu otevřela oči, stála zády opřená o dveře, se Snapeovými prsty přitisknutými na její rty.

Jakmile se přesvědčil, že Hermionu nikdo neviděl, pustil ji a beze slova přešel ke svému pracovnímu stolu, jakoby se nic nestalo.

"Co to mělo znamenat?" zeptala se mrzutě Hermiona téměř šeptem. Měla divný pocit, že Snape to udělal z nějakého důvodu. Jediné, co se jí na tom nelíbilo, bylo brnění na kůži v místě, kde se jí Snape předtím dotknul.

"Nikdo netuší, že jsem tady, a uvítal bych, kdyby to tak i zůstalo, slečno Grangerová!" Zněl stejně nevrle a ostře jako včera večer a slova, která tenkrát řekl, v Hermioně znovu probudila strach.

Seber se přece!

Hermiona zavřela oči a snažila se opět získat nad sebou kontrolu. Tohoto muže políbila, milovala se s ním a viděla v jeho očích, že jí rozhodně neublíží. Takže cítit strach je zcela neopodstatněné a dětinské!

Nebo ne?

"Slečno Grangerová?"

Snape se na ni díval zlostí zúženýma očima a čekal, až se posadí na židli na druhé straně jeho stolu.

Hermiona tak učinila jen s velkou námahou. Srdce jí přitom divoce bušilo a ruce se jí potily.

"Co jste mi chtěl, pane?" unaveně se zeptala a posadila se na krajíček židle.

Sakra, už to není můj učitel!

Snape ji se zdviženým obočím zkoumavě pozoroval. Hermiona se ani nenamáhala skrývat svůj strach. Jen ať klidně vidí, co včera svým impulzivním chováním způsobil. Ani teď ho neodložil, ale hrdě vystavoval na odiv. V této chvíli ho kvůli tomu absolutně nenáviděla.

...už není mým učitelem...

"Mám pro vás úkol." Snape se konečně rozhodl, že se nenechá jejím strachem vyvést z míry a bude se soustředit na vlastní problém.

Hermiona sevřela ruce v pěst.

"Jaký úkol?" V duchu k tomu opovržlivě dodala Bastarde! S tím množstvím adrenalinu, který měla v krevním oběhu, se to neodvážila říci nahlas.

...není... učitel...

Buď už sakra zticha!

"Můžete se chovat víc romanticky." Sladce se na ni usmál a přisunul k ní kousek pergamenu.

Hermiona váhala, upřeně se mu dívala do očí, než vzala do rukou papír a přečetla si ho. Bylo to zaklínadlo, které slyšela říkat Červíčka v Harryho vzpomínce.

"Co s tím mám dělat?"

Snape frustrovaně zasténal.

"Proboha, slečno Grangerová! Seberte se konečně a soustřeďte se na to podstatné!"

Hermiona sebou polekaně trhla a lehce uzardělá se na něj ublíženě podívala.

Je to můj učitel, na tom se shodneme! Tak bude mnohem jednodušší mu nezírat na ústa a vzpomínat, co všechno s nimi dokáže...

Snape se naklonil nad desku stolu a důrazně a zřetelně řekl: "Základ lektvaru je hotov. Dneska jsem ho dokončil, zatímco vy jste poslouchala nejnovější blábol té mluvící hučky." Spokojeně se ušklíbl. "Můžeme provést rituál, takže by vás mělo napadnout nějaké pěkné zaklínadlo. A jestli chcete získat nějaké body navíc, tak přineste rovnou opačné přísady." Pak se opět opřel a spokojeně zkřížil ruce na hrudi.

Do prčic, ten hlas...

Zadrž! Je to tvůj učitel, vzpomínáš?

Hermiona z něj jen nerada spustila zrak, ale něco ji nutilo si tu přísahu přečíst znovu. Jak má vědět, kde najde opaky k přísadám?

Kosti, maso, krev...

"Jsou ty opačné přísady naprosto odlišné od těch z rituálu na hřbitově nebo musím jen změnit jejich původ?" Snažila se o věcný tón a doufala, že se Snape vrátí ke zdvořilému odstupu.

A opravdu, jeho posměšný a opovržlivý pohled zmizel a hlas mu malinko změkl, když odpovídal: "Obávám se, že budeme muset použít stejné přísady. Rituál je založený na jejich magické síle, my jen musíme najít odpovídající opačné přísady. Každá z přísad - kosti, maso, krev - měla pro Pána Zla zvláštní význam. Učinily ho silnějším, než jak by působily ty samé přísady z libovolného člověka. Musíme tedy najít něco, co ho mimořádně oslabuje."

Hermiona cítila, že se pozvolna uklidňuje. Ukryla se za ochranu, kterou jí poskytl jednak velký psací stůl, jednak bezpečné téma hovoru. Přikývla.

"Udělám, co budu moci." Pak se postavila a vyhnula se přitom pohledu na Snapea.

"Slečno Grangerová?" zavolal ji zpět, když už stála u dveří. Jen nerada se otočila zpět k němu.

"Vezměte si tohle," řekl a ukázal na křesílko, jež stálo u krbu na druhé straně místnosti. Přes jeho opěradlo byl přehozený hábit, který si nejdříve spletla s Harryho neviditelným pláštěm. Snape očividně jeden také vlastnil a teď jí ho chtěl půjčit.

"Proč?" zeptala se skepticky. Snape protočil oči.

"Abyste nevběhla do cesty jedné z Minerviných hlídek a naše práce tady nepřišla vniveč. Řád si nemůže dovolit žádné zdržení. Tak si ho konečně vemte! Zůstanu tady sedět a ani se nepohnu."

Už jen to, že považoval za důležité zdůraznit svá poslední slova, ji rozzlobilo.

"Já se vás nebojím, profesore Snape!"

Právě když došla ke křesílku, uslyšela zavrzání židle a polekaně se ohlédla.

Snape se na ni potměšile uškrnul, přesto se jen předklonil a pozoroval ji.

"Skutečně? Já bych řekl něco jiného."

Hermiona zatnula zuby a proklínala svou lekavost. Pak popadla hábit a vztekle se vydala zpátky ke dveřím.

"Slečno Grangerová?" znovu na ni zavolal odporně uhlazeným hlasem.

"Co?" vyštěkla a naštvaně se na něj podívala.

Snape nesouhlasně mlaskl jazykem. "Ale, ale, vy jste ale prostořeká! Myslete na to, že školní rok už začal..."

Hermiona se jednou zhluboka nadechla. "Ano, ale bohužel bez vás jako učitele."

Skvělé! Tolik k "je to stále můj učitel"! Zatraceně!

Snape se strojeně zasmál. Takhle ho vůbec neznala a naháněl jí strach.

"K mé velké lítosti s tímto musím bohužel souhlasit."

Páni... on mě bere pořád jako svou studentku....

Hermiona zavřela rezignovaně oči.

"Tohle jste mi chtěl říct?"

"Nikoliv." S očekáváním se na ni podíval a zdvihl obočí. "Takhle je to lepší."

Hermiona zmateně nakrčila čelo. "Co je lepší?" Celá tahle hra jí začala pomalu lézt na nervy.

"Že se mě bojíte." Jeho hlas postrádal ostří hrozby, přesto Hermiona syčivě nabrala dech skrz zuby. "A teď už raději běžte."

Odvrátil od ní pohled a začal třídit pergameny, ležící na stole. Hermiona neotálela a přehodila přes sebe neviditelný plášť, než otevřela dveře a odešla. Teprve v chladném vzduchu sklepních chodeb dokázala zase normálně dýchat.

Už nikdy nebude jenom mým učitelem.

ooOoo

Averze a strach, jež Hermiona cítila vůči Severusi Snapeovi, v ní nepřestávaly z nějakého neznámého zdroje tryskat proudem. Další dny strávila téměř výhradně tím, že pracovala na protikletbě, jejíž pomocí měla určit poslední složky lektvaru a zároveň by ho aktivovala, jakmile by ho Voldemort vypil. Jak ho přimějí k jeho pozření, o tom zatím nepřemýšlela.

Nepříjemné pocity vůči učiteli jí ale nesmírně pomáhaly při soustředění a rozhodnutí pracovat na tomto úkolu. Ukáže mu, že to zvládá, a do sklepení půjde až tehdy, až najde perfektní formuli.

Aby ji získala, ponořila se - jako už mnohokrát předtím - do hromady knih o černomagických lektvarech a rituálech. Kvůli tomu musela ještě jednou, ač nerada, za Snapem, požádat ho o povolení k návštěvě zakázaného oddělení knihovny. Získala ho neuvěřitelně snadno.

První týden školy uběhl k její úlevě vcelku nudně a bez zvláštních událostí, samozřejmě když nepočítala extra hodiny s Lupinem v Zapovězeném lese. Na jeho konci navrhla první testování, když poprosila profesorku McGonagallovou, zda by si mohla promluvit s ředitelem. Byla přesvědčená, že pokud jí někdo může poskytnout první hodnocení, pak jedině profesor Brumbál.

Bývalý ředitel se na ni přívětivě usmál. Hermiona se rychle posadila na židli před portrétem a v ruce přitom mačkala kousek pergamenu.

"Jsem rád, že vás zase vidím, slečno Grangerová! Jak se daří vaší spolupráci s profesorem Snapem?"

Hermiona otevřela pusu, aby odpověděla, ale na poslední chvíli si uvědomila, že se vlastně chystá postěžovat si a ulevit si tak od frustrace. Odkašlala si a pak stručně odpověděla: "Dobře."

Profesor Brumbál pokrčil čelo, ale nic neřekl.

"Profesor Snape mi dal za úkol vypracovat zaklínadlo, které zruší to původní. Je teď velmi zaneprázdněný a já bych vás chtěla poprosit o radu. Nevím, jestli můj nápad ohledně posledních přísad dává smysl a jestli tak rituál bude fungovat." Nejistě se podívala na bělovlasého kouzelníka a znovu začala žmoulat pergamen.

"Uvidím, jak vám budu moci pomoct. Řekněte mi, co vás napadlo, slečno Grangerová," vyzval ji vlídně a posunul si brýle na nose.

Hermiona rozbalila pergamen a začala vysvětlovat od samého začátku.

"Voldemort pro své znovuzrození potřeboval kosti svého otce, Červíčkovo maso a Harryho krev. To znamená něco, o čem někdo nevěděl, že poskytuje, něco poskytnutého dobrovolně a něco poskytnutého nedobrovolně. Myslím, že tohle má podstatný význam. Voldemortova moc je založena na násilí, proto musíme vytvořit protikouzlo založené na dobrovolnosti."

Odmlčela se a čekala, co na to řekne profesor Brumbál.

"To zní logicky. Pokračujte," pokynul jí.

"Začala jsem přemýšlet, jaké opačné přísady bychom mohli použít. Nepochybně musíme zůstat u kostí, masa a krve, protože neexistuje nic, co by je mohlo plnohodnotně nahradit."

Podívala se na portrét, který ji ujistil přikývnutím. Díky tomu se začala cítit sebevědoměji. Posadila se rovně. Po týdnu osamělého výzkumu jí dělalo dobře, že se může o své myšlenky s někým podělit. Znovu si odkašlala.

"Místo kostí otce, které nevědomky poskytl, bych použila kosti matky. Voldemort svého otce nenáviděl, že?"

Profesor Brumbál přikývl.

"O jeho matce nevíme nic, zemřela při jeho porodu. Myslím, že ona je jedním z jeho slabých míst."

Ředitel zamyšleně spojil prsty rukou do stříšky a nakrčil čelo. "To je dobrá úvaha, Hermiono. Myslím, že by to mohlo fungovat. Pokračujte!"

"Je možné se spojit s mrtvými? Potřebujeme její souhlas k tomu, abychom mohli odebrat nějaké její kosti z hrobu."

Profesor Brumbál přikývl. "Taková možnost existuje. Není to nic pěkného, ale s tím se musíme smířit. Profesor Snape se o to postará."

Hermioně spadl kámen ze srdce. Celou dobu měla strach, že by celý rituál mohl ztroskotat kvůli neschopnosti získat souhlas Voldemortovy matky.

"Dobře. Maso služebníka darované dobrovolně bych nahradila masem nepřítele, též darovaným dobrovolně, ale s přáním zničit Voldemorta, ne mu pomoci. Abychom dosáhli největšího úspěchu, chtěla bych o to poprosit Harryho. Profesor Snape minulý týden poukázal na to, že Harryho budeme k provedení rituálu potřebovat a já myslím, že tohle je jediný způsob, jak zneutralizovat působení jeho krve z původního rituálu."

Profesor Brumbál si těžce povzdech. "Tohle se mu nebude líbit."

Hermiona se slabě usmála. "Ne, to určitě nebude. Ale byl varován předem a nijak výrazně neprotestoval."

"Nu, to nám dává naději. Spojím se s ním. Pokračujte."

"Jako poslední musíme zneutralizovat krev nepřítele odebranou násilím. Tohle byla ta nejmocnější přísada, protože je to Harryho krev. Nad tímhle jsem strávila nejvíc času."

Rozčileně zakroutila očima a profesor Brumbál přikývl.

"Nakonec jsem si uvědomila, že řešení mám přímo před nosem."

Pyšně se usmála, zatímco se na ni profesor Brumbál zvědavě díval.

"Profesor Snape."

To nebyla odpověď, kterou ředitel očekával. "Mohla byste mi to vysvětlit?"

Hermiona se zhluboka nadechla, aby mohla vysvětlit směr svého uvažování, na něž byla obzvláště pyšná. "Profesor Snape je Voldemortovým služebníkem, nicméně už dlouho není na jeho straně." Alespoň v to doufám, dodala v duchu a potlačila pochybnosti a strach. "Krev služebníka, daná dobrovolně, by měla mít dostatečně silný účinek. A když ji odebereme přímo ze Znamení zla, efekt tím ještě zesílíme."

Bývalý ředitel zamyšleně těkal očima po ředitelně a teprve po chvíli přikývl.

"Myslím, že jste odvedla skvělou práci. Nevyznám se v lektvarech tak dobře jako Severus, ale máte mé požehnání. Předložte mu svůj návrh a on vám už řekne, jestli bude vhodný, jak si to myslím já."

Hermiona si nervózně kousala dolní ret a tváře jí rozrušením zrudly.

"Moc vám děkuji za vaši pomoc, pane profesore!"

Postavila se a s radostí podlehla své nekonečné činorodosti. Poprvé za mnoho týdnů se těšila na to, až navštíví Snapea  v jeho kabinetě.

"Nemáte zač!" zavolal za ní profesor Brumbál, protože okamžitě vyklouzla ven ze dveří a zmizela na otočném schodišti.

ooOoo

O dvacet minut později Snape zamyšleně odložil pergamen s reverzním zaklínadlem a posledními třemi přísadami na stůl a očima těkal mezi napsaným textem a Hermionou.

Hermiona sotva dokázala klidně sedět, zatímco čekala, až mu dojde plný význam jejího návrhu. Tentokrát se vzdala snahy o vysvětlování. Pokud bude chtít vědět podrobnosti, zeptá se sám.

"Musím říct, že jste mě ohromila, slečno Grangerová," řekl nakonec.

Hermiona nahlas vydechla. Snape znovu uchopil pergamen a znovu si ho pročítal, přesto si byla jistá, že se jen snaží skrýt náznak úsměvu.

"Takže si myslíte, že by lektvar mohl fungovat?"

Snape přikývl. "Ano. Bude mi trvat několik dní, než získám pomůcky nutné pro vyvolání Raddleho matky, ale jsem vcelku optimistický."

Kdyby jí někdo před třemi lety řekl, že od Snape někdy uslyší takovou chválu, považovala by ho za šílence. Jeho slova utišila velkou část jejího hněvu a rozčarování z minulého týdne. Křehký pocit náklonnosti se vrátil zpět, přestože byl oslaben pochybnostmi.

"Dobře. Jak dlouho vám to bude asi trvat? A mohla bych být u toho vyvolávání?"

Snape důrazně zavrtěl hlavou. "Ne, to nebude možné. Rituál je velice obtížný a... bolestivý, nechci, abyste u toho byla."
Hermiona už chtěla začít protestovat, když dodal: "A v této souvislosti nestrpím žádné námitky! Měla byste se raději postarat, aby pan Potter souhlasil se svou účastí. Bude jistě dost obtížné ho přesvědčit o nutnosti obětovat část sebe pro porážku Voldemorta."

Téměř nesouhlasně se na něj podívala, když se mu na rtech objevil škodolibý úsměv.

"To už nějak zařídím. Vy se postarejte jen o matčiny kosti!" Ruce rozhodně zkřížila na hrudi.

"Nemusíte se obávat, slečno Grangerová. To je zdaleka to nejmenší, co musíme udělat."

Skoro to vypadalo, jako kdyby v něčem soutěžili. Hermiona měla za svého protivníka Harryho, Snape práh smrti. Byla přesvědčená, že ona má toho jednoduššího soupeře.

"Kdy doděláme lektvar?" zeptala se nakonec.

Snape se lokty opřel o svůj stůl. "Jakmile přesvědčíte Pottera," bojovně se na ni zašklebil.

"Může tu být hned zítra ráno," vítězoslavně se pousmála.

"Dejte mi dva dny, musím nejdřív obstarat všechny přísady." Zdálo se, že se mu nelíbí, že ji musí prosit o tento odklad.
Hermionu potěšilo, že jednou byla lepší než on. "Jistě, pane." S těmito slovy se postavila a šla ke dveřím. Cestou si přes sebe přehodila neviditelný plášť, venku nechala jen hlavu.

"Uvidíme se tedy v neděli večer."


Pak si zakryla i hlavu a se spokojeným úsměvem na rtech vyklouzla na chodbu.
04.04.2015 00:22:09
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one