ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Kapitola 42 - ...dnes v noci (část druhá)

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/42/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden
ooOoo

Stáli proti sobě, s mokrými vlasy uhlazenými dozadu a přinejmenším na povrchu těla čistí. Hermiona se skrze padající proudy vody upřeně dívala Severusovi do černých očí a neodvažovala se mrknout. Působila skoro jako kdyby byla pod nějakým kouzlem.
 
Cítila, jak se propadá do jeho černých očí, jež se změnila na černou barvu smrtijedského pláště.
 
Objevily se mu v nich malé jiskřičky – z hořících stromů.
 
Připojily se výkřiky – bitva proběhla dobře.
 
Srdce jí začalo tlouci rychleji.
 
Musela odtud utéci. Ozvěna kroků za ní. Malfoy... Lucius Malfoy...
 
Hůlku drží pevně v ruce...
 
Urnu si přidržuje na hrudi...
 
Myslí na Severuse...
 
Vzpomínky na důvod, proč změnil strany...
 
Dřevo pod jejími prsty...
 
Síla kypící uvnitř ní...
 
Sectumsempra a krev. Tolik krve.
 
Zabít.
 
Zabít, zabít, zabít, zabít!
 
ZABÍT!
 
Zabila.
 
Usmrtila člověka.
 
Udělala to.
 
Zabila...
 
Nakonec už neměla dost sil, aby dokázala stát vzpřímeně. Stáhla obličej, když jí z očí samovolně vytryskly  slzy, a třesoucí se ruku si přitiskla na ústa, aby mohla kontrolovat aspoň své vzlyky.
 
Druhou rukou hledala podporu, zatímco se pod ní podlomily nohy. Severus ji pevně uchopil nejdříve za ruku, než si ji přitáhl do náruče. Nebránila se. Hlasitě vzlykala a tiskla se k němu. Vzdáleně si uvědomila, že vypnul vodu a znovu ji chytil za ruku.
 
Nejistě spolu přešli jeho bytem, zanechávajíce za sebou mokré stopy. Severus kopnul do dveří od ložnice, aby se otevřely. Hermiona celou dobu plakala, zdálo se, že ji přemohla slabost a ona ztratila kontrolu, přesto Snape nic neudělal. Nekřičel na ni, netřásl s ní, neřekl jí, že všechno bude zase dobré. Mlčky ji uložil do postele, lehl si vedle ní a přitáhl si ji do náruče. Hermiona prostrčila svou levou nohu mezi jeho, což Snape nijak nekomentoval, a tak nějak oba skončili na boku zamotaní do klubka a užívali si klidu a pokoje.
 
Ticho...
 
Nechal ji plakat tak dlouho, dokud k tomu měla sílu. Pevně ji držel a dával pozor, aby nepropadla depresi. Oba mlčeli. Po chvíli Hermiona usnula nejen vyčerpáním a bolestí, ale i díky pocitu bezpečí v Severusově náruči.
 
ooOoo
 
Když se probudila, neležela už v Severusově náruči. Svíčka na nočním stolku vydávala teplé žlutavé světlo a propůjčovala tmavému nábytku zvláštní tvary. Hermiona se kolem sebe zmateně rozhlédla a konečně si všimla, jak leží zády k ní o kousek dál. Museli se pustit během spánku. Byl stočený do klubíčka hned u stěny s peřinou omotanou kolem sebe, takže se Hermiona probudila chvějící se chladem a s husí kůží po celém těle.
 
S povzdechem se k němu otočila, nevšímajíc si namožených svalů a zatáhla za deku. Severus ve spánku zamručel. Zaváhala, ale když se znovu otřásla zimou, zatáhla silněji.
 
Severus se náhle otočil a v ruce se mu odnikud objevila hůlka, jíž na ni mířil.
Hermiona ztuhla a odtáhla se. Po chvíli výraz v jeho obličeji změkl, když si uvědomil, koho má před sebou. S povzdechem zavřel oči a spustil ruku s hůlkou.

"Je m-mi z-zima..." zašeptala Hermiona, aby přerušila ticho a především nepříjemný okamžik.
 
Severus se zmateně podíval na sebe. "Omlouvám se," zamumlal, vytáhl deku zpod svého těla a zabalil do ní Hermionu. "Nejsem zvyklý, aby někdo spal vedle mě," pokusil se vysvětlit, zároveň si ji však přitáhl zpět od náruče a hůlku položil zpět na noční stolek.
 
Hermiona přikývla a spolkla knedlík v krku. Nesnášela, když na ni někdo mířil hůlkou bez dobrého důvodu. Jeho chladné chování ji šokovalo a znovu jí ukázalo, že Severus je nebezpečný muž. Přestože je patrně zkrocený.
 
Zavřela oči, klidně spočívala hlavou na jeho hrudi a vdechovala jeho vůni. Zubní pasta, kterou používali, neměla žádnou výraznou vůni, a tak neexistovalo nic, co by přebilo jeho vlastní tělesný pach. Spokojeně vydechla.
 
"Máš bolesti?" zeptal se Severus, který si její povzdech špatně vysvětlil.
 
Hermiona se přesto zamyslela a uvědomila si, že na různých místech cítí tupou bolest. "Jen trošku. Dá se to vydržet."
 
"Postaráme se o tvá zranění, až bude světlo."
 
"Ne," podlehla okamžitému impulsu. Severus se na ni zmateně zadíval. "Nechtěla bych, aby to všechno rychle zmizelo. Aspoň ne do té doby, dokud mám v hlavě takový zmatek." Namáhavě polkla a zadívala se do jeho černých očí, v nichž zahlédla odraz plamínku svíčky.
 
"Dobře. Ale musíme je důkladně vyčistit."
 
Hermiona se zasmála. "To jsme už udělali." Znovu k němu vzhlédla a všimla si, že i s jeho ústy si pohrává téměř neznatelný úsměv.
 
"Mám spíš na mysli kouzelnický způsob." Dlouhými prsty jí pročísl teď už suché vlasy a jí po těle naskočil úplně jiný druh husí kůže.
 
"Já vím." Několik minut tiše leželi, během nichž se Hermiona pokusila srovnat si své myšlenky. Chtěla s ním mluvit a byla si jistá, že znovu neusne, dokud nedostane odpověď aspoň na některé své otázky.
 
"Tak už se zeptej," řekl po chvíli Severus. Hermiona zrudla.
 
"Jak to víš?"
 
"Skoro slyším, jak ti v hlavě pracují kolečka," odpověděl.
 
Hermiona protočila oči. "Nemám v hlavě žádná kolečka." Opět se na něj podívala a sledovala, jak jiskřičky smíchu v očích rozpouštějí jeho vážný výraz.
 
"Ne, to nemáš." Severus v nepohodlném úhlu sklonil hlavu a něžně ji políbil. "Ale znám tě a víc, co jsi viděla. Nedokážeš se nezeptat, zvlášť když už jsi napůl vzhůru."
 
Hermiona přikývla. "Jak jsi to přežil, Severusi?" zeptala se na to, co ji sužovalo nejvíce, hlavně proto, že důvod k téhle otázce ležel přímo vedle ní. Skutečně věřila tomu, že pro něj neexistuje žádná naděje. Stal se cílem hordy Smrtijedů, a přesto to byl on, kdo ji později našel. Bylo to tak nepravděpodobné, jako kdyby se stalo nemožné.
 
Severus otálel s odpovědí. Až po dlouhé době řekl: "Nevím. Řád byl silný a mně se nějak podařilo vyhnout se všem kletbám." Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: "Myslím, že jsme měli prostě jenom štěstí."
 
Hermiona zesílila své objetí a dlouze si vydechla. "Strašně jsem se o tebe bála."
 
Severus si odfrknul. "Já jsem si dělal mnohem větší starosti o tebe." Rukou jí položil na holou kůži na boku a pevně ji sevřel.
 
Bylo to poprvé, co Hermiona spala nahá, a ve skutečnosti stále očekávala, že ji bude znervózňovat, ležet neoblečená vedle muže. Ale právě teď vůbec netoužila po nějaké protivné látce mezi ní a Severusem. Potřebovala cítit jeho kůži na své, měla pocit, že tak může získat sílu. Lehce lepivé teplo vycházející ze Severusova těla jí pomáhalo nezbláznit se ze všech myšlenek, které jí kroužily v hlavě a hrozily, že ji zničí.
 
"Jak je Harrymu?" vytrhla se po chvíli ze zamyšlení. Před očima se jí opět vynořil obrázek Lupina, jak svým vlastním tělem zakrývá Harryho hořící trup.
 
"Myslím, že dobře. Minerva ho vzala ke Sv. Mungovi hned potom, co chytla Červíčka. Přežije."
 
Přikývla. Pak se jí v krku znovu utvořil knedlík a hlas jí zakolísal: "Moody je mrtvý, že?"
 
Severus dlouhou dobu mlčel, ale pak ucítila, jak přikývl. "Ano."
 
Alastora Moodyho nikdy dobře nepoznala, i když si myslela, že Bárty Skrk junior ho zahrál naprosto skvěle. Vždyť ani profesor Brumbál si ničeho nevšiml. Přesto ho nijak zvlášť neobdivovala a nevážila si ho. "Kdo... ještě umřel, Severusi?" vyhrkla další otázku a prsty zaryla do jeho hrudi, když čekala na odpověď.
 
Severus ji vzal za ruku a uvolnil její křečovitě sevřené prsty. "Nevím, Hermiono. Myslím, že Šedohřbet umřel, Malfoye jsem našel mrtvého v lese, ale jinak...," řekl a z hlasu mu zaznívala bezmoc.
 
"To jsem byla já," zakňourala Hermiona nešťastně a z očí jí skáplo několik horkých slz.
 
Severus se od ní odtáhl a naléhavě se zeptal: "Co jsi byla ty?"
 
Hermiona se kousala do rtu a zoufale pofňukávala. Po chvíli Severus oběma rukama uchopil její obličej.
 
"Hermiono, řekni mi to. Co jsi byla?" zeptal se znovu přísným učitelským tónem.
 
Roztřásla se a ruce si obtočila kolem těla. "Malfoy..." vyhrkla nakonec. "Pronásledoval mě... ne-nevěděla jsem... bála jsem se, Severusi!" Popotáhla a zuřivě zamrkala, aby zahnala další slzy, zatímco se snažila podle výrazu jeho obličeje odhadnout jeho reakci.
 
Severus však na ni pouze hleděl a očima bloudil po jejím obličeji.
 
"Jakou kletbu jsi použila, Hermiono?" obnovil výslech.
 
Hermiona se zhluboka nadechla. "Sectumsempru," zašeptala a dívala se, jak rezignovaně zavřel oči. "Je mi to líto, Severusi! Nic jiného mě nenapadlo. Je mi to líto. Je mi to líto," opakovala zoufale.
 
Severus pustil její obličej a zavrtěl hlavou. Chápal, co ji přimělo, aby na Malfoye seslala takovou těžkou kletbu, kterou v první řadě vymyslel on.
 
"To je v pořádku, Hermiono." Znovu ji objal. "Chvíli jsem se bál, že jsi použila nepromíjitelnou," vysvětlil.
 
Hermiona vyděšeně vrtěla hlavou. "To bych nemohla."
 
"Věř mi, v situaci, jako byla tamta, bys mohla. Jsi velmi mocná čarodějka, Hermiono. Nepromíjitelné by ti nedělaly žádný problém, kdybys byla vyděšená nebo vzteklá."
 
Přestala plakat a zarudlýma očima se na něj nehnutě dívala.
 
"Není třeba příliš síly k seslání nepromíjitelných kleteb. To, co vyžadují, je ale bezcitnost nebo krutost, aby je člověk mohl použít."
 
Hermiona se znovu začala kousat do rtu a brzy ucítila na jazyku pachuť krve. Právě teď ale nechtěla myslet na to, že Harry jí vyčetl předpoklady k tomu, stát se Smrtijedem, a Snape jenom poznamenal, že nepromíjitelné by pro ni nepředstavovaly problém. To bylo víc, než mohl její rozum dnešní noc vstřebat.
 
"Co mění druh kletby na tom, že jsem někoho zabila?" tiše se zeptala po několika minutách. Prsty si pohrávala s peřinou, zatímco jí opravdu docházelo, co udělala. Tam venku, když utíkala s urnou v ruce a tělem plným adrenalinu, se to jevilo jako dobrý nápad. Stejně by ho musela nějak setřást a mdloby na tebe se jí nezdály dostatečně vhodné.
 
Také to měla být pomsta.
 
"Nebyla to vražda. Byla to sebeobrana," řekl přesně v tom okamžiku Severus pevným hlasem a znovu si ji přitáhl do náruče. "Byla to sebeobrana," řekl ještě jednou a políbil ji do vlasů.
 
Hermiona si potichu povzdechla a zavřela oči. Chtěla mu tak moc věřit a přece věděla, že její srdce má na to jiný názor.
09.12.2015 21:45:53
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one