ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Kapitola 43 - Techniky uzavírání (část první)

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/43/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: aiden
ooOoo

There is no sense in pretending.
Your eyes give you away.
Something inside you is feeling like I do.
We've said all there is to say.


Nemá smysl předstírat.
Tvoje oči tě prozrazují.
Uvnitř se cítíš podobně jako já.
Už jsme si všechno řekli.


(Noe Venable - Breakdown)

 
ooOoo

Druhého dne ráno se Hermiona cítila – a ten pocit byl dokonce intenzivnější než v noci – jako by se probudila ze zlého snu. Skutečnost se ale ukázala být téměř stejně tak hrozná.

Snape jí nevyčítal vraždu Lucia Malfoye, přestože se Ministerstvo kouzel bude bezpochyby zabývat jeho smrtí, jakmile zjistí rozsah večerního boje. Jednalo se přece o Lucia Malfoye.

Na mýtině muselo zůstat ležet tolik mrtvých čarodějek a kouzelníků, až se Hermioně dělalo při tom pomyšlení špatně. Samozřejmě bylo nemožné snažit se vybojovat celou bitvu jinak. Voldemort nikdy nečelil Harrymu bez svých přívrženců za zády. A Harry se mohl vždy spolehnout na podporu členů Řádu.

Přesto cítila pachuť v ústech, když se ráno posadila na okraj Snapeovy postele a dovolila mu, aby jí vyčistil a ovázal rány.
"Měli jsme to udělat už včera," vrčel stále dokola mezi obvazováním.

Zatímco pozorovala, jak jí ošetřuje ránu na noze, musela s ním se zaťatými zuby souhlasit (a zuby zatínala proto, že nechtěla dát v žádném případě najevo, jak moc to bolí).

Malá větvička, kterou měla zaraženou v lýtku, byla pokrytá blátem, a tak se jí v ráně již začaly množit bakterie. Velkou část lýtka teď měla nateklou a zanícenou a pulsující bolest vystřelovala až ke kolenu.

"Přinesu mast proti zánětu," rozhodl se Severus a jeho hlas nepřipouštěl žádné námitky. Oblečený pouze do boxerek odešel z ložnice. Hermiona slyšela, jak v kabinetě otevřel skříň se svými soukromými zásobami a něco v ní hledá.

Zatím si s bolestí staženým obličejem prohlížela zranění a snažila se při tom příliš nepoužívat ruku. I na ní totiž lesní špína způsobila zánět, který nebylo dobré podceňovat.

Snape se brzy vrátil s nádobkou v ruce a jejím světlezeleným obsahem opatrně potřel zranění na noze a, po tichém Hermionině posunku, i na ruce.

"Máš ještě někde zranění, jako jsou tahle?" zeptal se naléhavě. Hermiona zavrtěla hlavou.

"Myslím, že všechna ostatní jsou jen povrchová." Připadalo jí zvláštní mluvit, a ještě zvláštnější bylo, že před svým bývalým učitelem seděla jen v kalhotkách a podprsence a nechávala se od něj ošetřit. Kdyby jí někdo před dvěma lety řekl, že tu takhle bude sedět, poslala by ho okamžitě ke Sv. Mungovi na oddělení Januse Paklíče. Ale teď bylo všechno jinak a ona se v jeho pokojích cítila neuvěřitelně dobře.

Snape přikývl a uzavřel nádobku. Potom vzal znovu do ruky hůlku a naklonil se těsně k ní.

"Hermiono, já vím, že na tohle nechceš používat magii, ale některé škrábance na tvém obličeji by mohly zanechat jizvy. Chtěla bys je tam?"

Hermiona přimhouřila oči a zkoumavě se na něj podívala. "Vadily by ti?"

Snape nakrčil čelo a přitáhl si židli, protože sedět napůl v podřepu nebylo moc pohodlné. "Není na mě, abych o tom rozhodoval. Je to tvůj obličej, ty s ním budeš celý zbytek života pobíhat kolem." V hlase mu zazníval studený nezájem, který v ní už několikrát vyvolal čisté zoufalství.

Tentokrát se však ovládla. "A jestli to chci přesto vědět?"

Podíval se na ni s nicneříkajícím výrazem.

"Odpověz na moji otázku, Severusi! Vadilo by ti, kdybych měla zjizvený obličej?" zeptala se hodně hlasitě.

Severus se zatvářil nahněvaně. "Nevadilo, zatraceně!" vyštěknul podrážděně a odhodil hůlku na postel. Hermiona se znatelně polekala. "Ale nechci, abys byla takhle poznamenaná! Když už tam ty jizvy budeš mít, nikdy se jich nezbavíš." Několik vteřin ji vztekle pozoroval a pak si rukou projel vlasy.

Hermioně chvíli trvalo, než se vzpamatovala se z toho náhlého výbuchu. Pak jí oči padly na Znamení zla, vystupující na jeho levém předloktí. Natáhla ruku a studeným prstem ho obkreslila. Severus nejprve sledoval, co dělá, a pak se jí podíval do tváře.

"Vyleč ty šrámy na obličeji," řekla klidně.

Snape přikývl a už vyrovnaný vzal znovu do ruky hůlku. O několik minut později již necítila vůbec žádné podvědomé pálení, které škrábance vyvolávaly.

Snape stále seděl proti ní a důkladně si ji prohlížel. Nakonec to byla ona, kdo zdvihl ruce a prsty přejel po konturách jeho obličeje. To celé pak zopakovala i se svými rty. Severus si povzdechl, uchopil ji za zápěstí a zastavil ji.

"Ne," řekl prostě a odvrátil od ní oči.

"Proč ne?" zeptala se Hermiona jemně. Netoužila po sexu. V hlavě jí právě teď strašily myšlenky na jiné věci. Přesto chtěla cítit jeho blízkost a ukrást si několik nevinných polibků. Jen aby se přesvědčila, že opravdu přežil a že není sama.

"Jsem tvůj učitel, Hermiono."

Zavrtěla hlavou. "Nejsi. Už neučíš."

"Ale zase budu." V očích mu však plála divoká touha to udělat. Hermionu to nepřekvapovalo.

"Teď ale neučíš. A kdo ví, jestli se vůbec vrátíš k učení, dokud tu budu studovat? Prosím, Severusi, nenechávej mě samotnou. Potřebuju tě..." Jednu ruku mu položila na hruď a znovu bojovala se slzami. Pocit, že ho možná přeci jen ztratí, v ní vyvolal obrovský strach. Po včerejší noci už neměla na takové věci sílu.

"Nejsem pro tebe dobrý, Hermiono."

Mezek jeden tvrdohlavej!

"To bych prosím ráda rozhodla sama. Už nejsem malá holka. Vždyť za chvíli budu plnoletá!"

Po této odpovědi prudce zdvihl hlavu. "Kdy?"

Hermiona se zamračila. "Co kdy?"

Severus protočil oči. "Kdy máš narozeniny?"

"Devatenáctého září."

Přes obličej mu přeběhl výraz zamyšlení a ona odhadla, že se snaží přijít na to, kolikátého je dnes.

"Ještě chvíli to bude trvat," uklidnila ho tiše s úsměvem, jenž v kombinaci s jejíma vlhkýma očima plně vystihl zmatené události dnešního rána.

Snape zdvihl levé obočí a díval se na ni sice nevěřícným, ale přesto pobaveným pohledem. "Očekáváš, že ti dám dárek?"

Hermiona se krátce zasmála a byla překvapená, jak obtížný byl tento jednoduchý úkon pro její obličejové svaly. "Ne! Samozřejmě že ne. Jsou důležitější věci než tohle."

"Předpokládám, že ano."

Pevně ho uchopila za paži, aby jí nemohl utéci, a přinutila ho podívat se jí přímo do očí. Mlčky se na ni díval a pak se se zamrkáním vytrhl ze strnulosti.

"Musíme se připravit. Minerva si chce s námi promluvit," změnil náhle téma a začal se opět zvedat.

Hermiona ho znovu zadržela.

"Hermiono, prosím!" řekl ostře s odvráceným pohledem. "Nemůžu." Jednu ruku sevřel v pěst a naléhavě se na ni podíval.

Oplácela mu pohled. Nenechá ho jen tak odejít. Stáhla ho znovu dolů na židli. Severus ji váhavě poslechl, ale zůstal napjatý.

"To nevadí," řekla suše a rukama přejela po jeho tvářích. "Já můžu za nás oba." S těmito slovy se mu přesunula do klína, s nohama po jeho bocích, a objala ho přesně tak, jak ji v noci objímal on – i když se přitom musela nepříjemně zkroutit. Jeho hlavu si opřela o prsa, až na kůži cítila jeho horký dech. Jeho ruce nehybně spočívaly na opěrkách židle. Prsty projížděla jeho vlasy a snažila se mu předat aspoň trochu podivného klidu, který se v ní začal šířit.

Po několika minutách se jeho svaly uvolnily a jeho hlava nyní volně spočívala na její spoře oděné hrudi. Rukama ji objal v pase a z úst mu unikl tichý povzdech. "Co mi to provádíš, Hermiono?" zašeptal.

Hermiona se smutně usmála. "To, co děláš ty mně, Severusi," odpověděla stejným teatrálním tónem hlasu. "Musíme se oba opravdu trápit tím, že budeme proti všemu bojovat a všechno popírat?"

Severus přikývl.

"Proč?"

"Protože se to ode mě očekává," odpověděl vyrovnaně a políbil ji na hrudní kost. "Protože mi byla svěřena studentka, a z toho vyplývá, že ji můžu uzdravit, ale nikoliv svést."

Hermiona protočila oči. "Za prvé jsem já svedla tebe, za druhé ty mě vůbec nesvádíš, a za třetí toto zvláštní chování je čistě jen kvůli mému úplnému uzdravení."

Cítila, jak znovu důrazně zavrtěl hlavou a vlasy ji přitom polechtal na břiše.

"Líbí se mi vaše argumentace, slečno Grangerová," řekl rezignovaně a Hermiona se potají spokojeně zašklebila, "ale přesto mi tě Minerva svěřila, když jsem jí včera v noci řekl, že jsem tě našel a že jsi u mě. A svolila k tomu jen za podmínky, že se u ní budeme dnes ráno oba hlásit. Takže ačkoliv mě to mrzí, tvoje léčení musíme přerušit, musíme se obléci a ukázat jí, že jsem nevyužil tvůj špatný stav a příležitost."

Odtáhl se od ní a zespodu se na ni podíval. Hermioniny vlasy jí v dlouhých, nezkrotných kudrnách spadaly přes ramena. Dlouho si hleděli vzájemně si do očí.

"Nemohl byste... můj ach-tak-mizerný stav alespoň trošku využít, pane profesore?" poprosila ho a v rozpacích si kousala ret.

Snape odevzdaně zavřel oči. "Jenom když si to necháte pro sebe, slečno Grangerová. Jinak mi hrozí, že za mnou budou chodit všechny studentky a budou vyžadovat stejné ošetření."

Hermiona ihned přikývla. "To samozřejmě nemůžeme riskovat. Slibuji, že to nikomu neřeknu, pane!" Potom se s nepatrným úsměvem sklonila a něžně ho políbila, hledajíc u něj pocit bezpečí, který jí vzápětí postkytl ve svém objetí.
28.01.2016 19:35:15
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one