ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Kapitola 44 - Blahodárnost prázdnoty (část první)

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/44/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

ooOoo
 
Anytime tomorrow I will lie and say I'm fine.
I'll say yes when I mean no.
And any time tomorrow
the sun will cease to shine.
There's a shadowman who told me so.


Někdy zítra zalžu a řeknu, že mi je fajn.
Odpovím ano, když budu myslet ne.
A někdy během zítřka
přestane slunce zářit.
Řekl mi to muž stínů.


(K's Choice – Shadowman)

ooOoo
 
Chodby ve Sv. Mungovi se nijak zvlášť nelišily od těch v mudlovských nemocnicích. Byly bílé, jednotvárné a prázdné. Byly svým způsobem sterilní. Hermiona se otřásla.

V nemocnicích, které znala, to smrdělo po dezinfekci a trochu po nemoci. Tady nebylo cítit vůbec nic. Ať čuchala jak chtěla, necítila nic. Byl to právě tento nedostatek vůní, který jí naháněl větší strach než včerejší noc.

Ginny šla těsně vedle ní a Hermiona vycítila, že je nervózní. Za nimi spěchali pan a paní Weasleyovi, s nimiž se setkali před Sv. Mungem.

Pan Weasley tu včera chvíli pobyl, ale jeho zranění byla jen povrchová a byla rychle vyléčena. Byl to dobrý pocit vědět, že většina lidí, které znala a milovala, vyšli z boje poměrně hladce. Přesto jí bylo líto těch, které už tak dobře neznala.

Od pana Weasleyho se také dozvěděla, jaký osud potkal další členy Řádu a mnoho Smrtijedů. Jeho slova se stále ještě převalovala v její mysli a jen velice pomalu se ukládala do svých přihrádek. Jen zřídka musela tak usilovně bojovat o pořádek ve své hlavě tak jako dneska.

Všichni Weasleyovi vyšli z boje víceméně nezranění. Kromě několika menších ran se jim nic nestalo a Hermiona za to děkovala všem bohům. Tonksová ležela v jednom z těchto pokojů, ale brzy již bude propuštěna. Lupin v boji se Šedohřbetem přišel o několik prstů a utržil pár hlubokých kousanců, které lékouzelníci uzdravili jen díky své šikovnosti. Pan Diggory, Cedrikův otec, pomstu za smrt svého syna přežil jen tak tak a ještě teď byl v komatu. Pan Weasley si kvůli tomu dělal starosti. Hermiona mu raději ani neřekla, že mudlové leží v komatu někdy i několik let. Pan Weasley se zmínil i o několika členech, kteří zemřeli, z nichž však znala pouze Kingsleyho Pastorka a Sturgise Tobolku.

Ztráty na druhé straně byly mnohem větší. Hermiona neznala nikoho, koho pan Weasley jmenoval. Většinou se jednalo o Smrtijedy, kteří šli na pomoc svému pánovi.

Poté, co Voldemort zmizel, bystrozoři zatkli mnoho jeho přívrženců a poslali je do Azkabanu. Několik jich zabili na útěku, mezi nimi i Bellatrix Lestrangeovou a Waldena Macnaira.

A také Petra Pettigrewa, kterého Hermioně nebylo vůbec líto. Profesorka McGonagallová si s tou krysou zřejmě nejprve trochu pohrála, nebo byl už možná předtím dost zraněný na to, aby takové hraní přežil. Hermiona se v hloubi své duše ptala, jak se profesorka McGonagallová vypořádala s vědomím, že někoho zabila.

Přestala o těchto věcech přemýšlet, jakmile Ginny zaklepala na dveře Harryho a Ronova pokoje. Ron se měl později vrátit s rodiči domů, Harry tu ale bude muset zůstat ještě pár dní, pokud ne přímo týdnů. Aspoň takhle mu to řekli lékouzelníci.

Hermiona se držela vzadu, zatímco pan a paní Weasleyovi s Ginny se nahrnuli dovnitř. Pokusila se nejprve získat přehled a připravit se na to, co muselo nutně přijít. Cítila se tu nepatřičně a jaksi navíc, ale její nohy to ignorovaly a samy se pohybovaly za ostatními.

Ginny nevěnovala svému bratrovi jediný pohled a vrhla se rovnou k Harrymu. Její rodiče však zamířili k jeho posteli a Hermiona se postavila za ně.

"Ahoj, Rone," opatrně ho pozdravila, když se dostala až k jeho lůžku, a sehnula se, aby ho objala.

"Ahoj, Miono!" Ron si potichu povzdechl a Hermiona naprázdno polkla.

Když Ginny dostatečně vyobjímala a vypusinkovala Harryho, který jí to jen zdráhavě dovolil, obrátila se ke svému bratrovi.

Hermiona toho využila. Pozdravila Harryho a objímala ho o něco déle než obvykle. Přežili. Teprve teď si to plně uvědomila.

"Jak ti je?" zeptala se Harryho, jehož nebylo pod obvazy téměř vidět a byl sotva schopný se hýbat. Jen jeho černé vlasy byly střapaté jako vždy a trčely do všech směrů.

"Už mi bylo i líp," odpověděl se slabým úsměvem. "Ale myslím, že bych měl být vděčný za to, že to vůbec můžu připustit."

Hermiona přikývla. "To bys opravdu měl. Měla jsem o tebe hrozný strach..." Jen obtížně zahnala slzy, které se najednou objevily v jejích očích.

"Jo, kdyby tam nebyl Lupin, byl bych tu teď sám," ozval se Ron a Harry protočil oči.

"Už mi to nejmíň dvacetkrát vyprávěl," zašeptal otráveně Harry.

Hermiona se usmála. "Ale má pravdu. Můžeme být rádi, že nebránil Lupinovi v tom, tě zachránit." Vyčítavě se podívala na Rona a Harry zmateně nakrčil čelo. "Praštil mě, abych nemohla jít za tebou!"

Ron zrudnul. "Chtěla se bezhlavě vrhnout do plamenů! S urnou! A kromě toho jsi mě kopla. Mám říct kam?"

"U Merlina, ne!" Teď byla řada na ní, aby zrudla.

Ron se spokojeně zakřenil. "Zůstaňme u toho, že by ses vrhla i s urnou do plamenů, kdybych ti nedal své tělo k dispozici místo boxovacího pytle!"

Harry očima přelétával z jednoho na druhého, zatímco ostatní Weasleyovi výměnu němě sledovali. Nakonec řekl: "Buď ráda, že se nemůžu hýbat, Miono! Jinak bych tě teď praštil!"

Ron nadšeně zamával rukama a Hermiona si překřížila ruce na hrudi.

"Tak tahle mi poděkujete za mou pomoc. To si budu pamatovat, pánové!"

Všichni se krátce zasmáli, dokonce i Hermiona, ačkoliv se v duchu ptala sama sebe, kde se u ní vzal tenhle druh humoru. Jako by si při vstupu do pokoje nasadila působivou masku. Bylo velice lákavé ji už nikdy neodložit.

Ach Severusi, začínám ti rozumět.

"Víte vůbec, kdo leží o tři pokoje dál?" zeptal se v tu chvíli Ron. Všichni se na něj zvědavě podívali.

"Draco Malfoy."

Hermiona zbledla.

"On přežil?" zeptala se opatrně Ginny. V jejím hlase zaznělo spíše překvapení než lítost.

Ron přikývl. "Ale jenom proto, že utekl, ten mrňavej zbabělec. Všiml jsem si, že zdrhnul hned, jak se Snapeovi podařilo zbavit se Smrtijedů."

Při zaslechnutí Snapeova jména Hermiona zamrkala. "Ty... ty jsi viděl, co se stalo profesoru Snapeovi?" zeptala se bez přemýšlení. Ron přikývl.

"Jak se mu to podařilo?" ptala se dál podivně chraplavým hlasem. Ruce se jí začaly třást, a proto je honem překřížila na hrudi.

"Neptej se mě! To příšerně jasné světlo vypadalo naprosto neuvěřitelně. Musela jsi to taky vidět, Hermiono." Přikývla. "Ostatní Smrtijedi prostě jednoduše klopýtli dozadu a nechali ho na pokoji. Taky vztyčil ten štít kolem Harryho a Ty-víš-koho," vykládal Ron hlasem plným obdivu. Hermiona ho sledovala s otevřenými ústy, která teď rychle zavřela.

"Páni!" vydechl uznale Harry. Pak se odmlčel a Hermiona hádala, že se snaží nezeptat. Ale nebyl by to on, kdyby nakonec nepromluvil: "Věděla jsi, že je takhle mocný, Miono?"

Hermiona s úsilím nasucho polkla a zavrtěla hlavou. "Ne, nevěděla."

"Odkud by to také mohla vědět?" vložila se do rozhovoru Molly, skoro jako by si všimla, že tato otázka Hermionu opravdu zasáhla.

Přesto Hermiona nedokázala Harryho aspoň trochu nebránit. "Hodně úzce jsem s profesorem Snapem spolupracovala, paní Weasleyová. Společně jsme vytvořili rituál, který svázal Voldemorta."

Všichni Weasleyové sebou cukli, když ji zaslechli vyslovit to jméno. Její odpověď jim však stačila, aby změnili téma. Hermiona slyšitelně vydechla a přešla k oknu. Nejdříve několik minut sledovala ulici venku, pak se otočila a opřela se se zkříženýma rukama o parapet. Harry k ní občas zalétl pohledem, ale zdálo se, že pochopil, že není ještě připravená o těhle věcech mluvit. Později, slíbila si v duchu Hermiona. Později jim to všechno řekne.

ooOoo

Večer se Hermiona sama toulala hradem. Po večeři se rychle rozloučila s Ginny a doufala, že nebyla příliš hrubá. Potřebovala strávit nějaký čas o samotě, aby mohla přemýšlet.

Nešlo jí z hlavy to, co Ron viděl během bitvy. Vždycky věděla, že Snape je mocný kouzelník, při několika příležitostech to dal velice jasně najevo. Nikdy si ale nemyslela, že by byl schopný takových věcí, a ještě je zvládl utajit.

Tvrdohlavej, nesobeckej chlap!

Tak nějak jí lhal. Ptala se ho, jak se mu podařilo uniknout Smrtijedům, a on jí odpověděl, že neví. Nechtěla však možnost, že to skutečně nevěděl, zcela odepsat, ale nepovažovala to za pravděpodobné. Snape vždycky o všem věděl.
O to víc ji rozčilovalo, že jí to neřekl. Nešlo o to, že jí zjevně nevěřil. Věděla moc dobře, že existují věci, které podle něj byly pro ni příliš zlé. A po tom, co zažila minulou noc, mu za to byla náležitě vděčná. Nicméně on byl klíčovou postavou v tom, jak dopadla válka. Zachránil sám sebe a Harryho, nebo ho aspoň chránil tak, jak nejlépe dokázal. Měl spoustu důvodů být kvůli tomu hrdý. Jenže očividně nebyl.

Musela uznat, že muž Severus Snape je tou největší hádankou, s jakou se kdy v životě setkala. Myslela si, že mu jenom nerozumí, byl však rébusem, který toužila s největší horlivostí vyřešit.

Proto ji ani moc nepřekvapilo, když se najednou ocitla před jeho kabinetem. Lehce nad sebou zavrtěla hlavou, zaklepala na dveře a doufala, že ji alespoň vyslechne.

Snape pootevřel dveře jen na malou skulinu a díval se na ni s nedůvěrou a očekáváním.

Hermiona nasadila neutrální výraz a zeptala se: "Mohu si něco vyhledat ve tvých knihách?"

Snape zúžil oči. Očividně se v tom snažil najít nějaký háček. Když z jejího výrazu nic nevyčetl, Hermiona si pogratulovala ke své nově naučené schopnosti a s hranou jistotou vstoupila dovnitř.

"Víš, kde hledat," oznámil jí Severus a vrátil se ke krbu. Hermiona překvapeně sledovala, jak se posadil do jednoho ze dvou křesel, vzal do ruky knihu a znovu se začetl. Oheň vesele plápolal a vysílal do místnosti příjemné teplo. Už dříve ji napadlo, že tu teď bude chladněji – začal podzim.

Nakonec se od tohoto zvláštního pohledu odpoutala, přešla k jeho knihovně a očima přejížděla názvy knih. Několikrát měla pocit, že vzhlédl a potají ji sledoval. Hrdost jí však zabránila na to nějak zareagovat, a tak se pouze záměrně natočila tak, aby jí horní část oblečení sklouzla z ramene a odhalila tak kousek holých zad.

Potlačila triumfální úsměv a vybrala si knihu, s níž pak přešla ke krbu a usadila se do druhého křesla. Nohy si přitáhla k sobě na sedák, položila si na ně knihu a s hlavou opřenou o ruku začala číst.

Asi po půl hodině se Snape postavil a odešel do svých soukromých pokojů. Hermiona se za ním zamračeně podívala, usoudila však, že když ji nevyzval k odchodu, může tu zůstat tak dlouho, dokud ji o to nepožádá. Po několika minutách se však vrátil zpět, v jedné ruce nesl dvě skleničky a ve druhé víno. Odzátkoval láhev, obě skleničky z jedné třetiny naplnil a jednu pak okázale postavil na stolek mezi křesly.

Hermiona chvíli pozorovala skleničku a pak se se zdviženým obočím podívala na Snapea. "Před ne tak dávnou dobou jsi mě ujistil, že se osobně postaráš o mé vyloučení ze školy, pokud mě ještě jednou uvidíš podnapilou," obezřetně podotkla, uchopila však rychle skleničku předtím, než by mohl dostat nápad ji zase odnést.

"Vínem se nedá opít. Na to jsou takové věci jako máslový ležák. Víno si člověk vychutnává," jednoduše odpověděl a upil ze své sklenky.

Hermiona se jemně usmála a přičichla k nápoji. Potom si povzdechla. "To je tak příjemné, moci si přivonět k tomuhle vínu," vysvětlila mu své konání, protože ji přitom pozoroval.

"Takže nemocnice v tobě zanechala své stopy?" Pak sám přivoněl k rudému nápoji a znovu se napil.

Hermiona ho napodobila a přikývla. "Vždycky jsem si myslela, že mudlovské nemocnice jsou strašné. Ale zápach dezinfekčních prostředků je mi milejší než absence jakéhokoliv zápachu." Znovu si odpila a skleničku postavila zpět na stolek.

Snape zamyšleně přikývl s očima upřenýma na oheň. "Člověk se lépe vypořádává s tím, co poznává a umí si zařadit, než s něčím neznámým."

Hermiona následovala jeho pohled ke krbu. Před očima jí náhle vyvstal obrázek hořících stromů a Harryho hábitu. Rychle semkla víčka a povzdechla si. V tiché místnosti ten zvuk zazněl nepřirozeně hlasitě.

"Co se děje, Hermiono?" ozval se naléhavě Snape.

Zavrtěla hlavou. "Nemůžu to vyhnat z hlavy, to je všechno." Čelem se opřela o nezraněnou ruku a na několik vteřin podlehla pocitu slabosti. Pak se narovnala a odhodlaně se na něj podívala. "Jsem v pořádku."

"Kdy to konečně přestaneš tvrdit?" zeptal se jí Snape naprosto jednotvárným hlasem, že jí chvíli trvalo, než si skutečně uvědomila, co tím ve skutečnosti myslí.

Překvapeně otevřela ústa, třebaže netušila, co má odpovědět. "Já nevím," dostala nakonec ze sebe a odvrátila zrak.

Snape postavil svou sklenku na stůl mezi jejich křesly, ale nepouštěl ji. Zamračeně si s ní pohrával a Hermiona sledovala, jak se odlesky plamenů lámou ve skle a získávají rubínový nádech.

"Viděla jsi a prožila hrozné věci. Nikdo nečeká, že se jen tak vrátíš ke všednímu životu."

Hermiona si odfrkla. "Já to od sebe očekávám, Severusi."

"Proč?"

Tato jednoduchá otázka ji stála všechno její sebeovládání. Musela se několikrát zhluboka nadechnout a urovnat si myšlenky, než byla schopná odpovědět.

"Protože jinak bych se sesypala."

Zavládlo příjemné ticho a Hermiona odhadovala, že Severus teď přemýšlí, jak jí na to má odpovědět. Její odhad se ukázal jako správný, když začal otvírat ústa. Rychle zdvihla ruku, aby ho zastavila.

"Nic neříkej," poprosila téměř žalostně. Nedívala se na něj, ale koutkem oka si všimla, že přikývl.

Nakonec se znovu vrátila ke čtení, kterým se pokusila zoufale uklidnit chaos v sobě.


 
29.02.2016 16:04:28
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one