ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Kapitola 44 - Blahodárnost prázdnoty (část druhá)

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/44/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

ooOoo

Několik hodin seděli před krbem. Mohla doslova cítit, jak čas pomalu plyne. Byl to jeden z těch dní, kdy četla a netušila co. Přesto obracela stránky, přejížděla očima po řádcích a tvářila se, že ji obsah knihy nesmírně zajímá.

Nebylo to tak.

Ve skutečnosti bojovala s touhou knihu zaklapnout, hodit do ohně a s ní i něco dalšího. Cítila se nesmírně unavená a vyčerpaná, takže i pouhé obracení stránek pro ni představovalo velkou námahu.

Tiše si pozvdechla a zavřela oči. Možná se na ni Snape podíval, možná si toho ani nevšiml. Podstatné bylo, že pak už nenašla sílu oči zase otevřít. Pomalu se jí zmocňovala tupá ospalost, rozprostřela nad ní svá tmavá křídla a Hermiona vzdala svůj boj zůstat bdělá.

Náhle ucítila, že ji někdo uchopil za rameno, a několikrát zamrkala ve snaze se probrat. Nad sebou viděla Snapeův obličej. Byl stejně unavený a strhaný jako ona a tak nějak starostlivě se na ni díval.

"Prosím... Neposílej mě pryč," zamumlala první věc, která jí přišla na mysl, a opřela si hlavu o jeho ruku.

"To jsem ani nezamýšlel udělat. Ale nemůžeš spát tady v křesle. Postav se, Hermiono!"

Zavrtěla hlavou. "Nemůžu..."

"Ale můžeš! Dělej, vstávej!" Jeho hlas zněl neobyčejně tvrdě a neoblomně.

Nesnášela, když s ní takhle mluvil. Přesto ho poslechla a donutila své svaly k práci. Dalo jí hodně práce, vydolovat se z křesla a zůstat stát. Odhrnula si vlasy z obličeje. Snape jí znovu položil ruku na rameno a s mírným tlakem ji odváděl.

V ložnici ukázal na velké černé tričko na posteli. "Oblékni si to!" přikázal jí. Hermiona jenom přikývla. Byla moc unavená na to, aby se s ním hádala.

Zatímco se svlékala, Snape se vrátil do svého kabinetu. Zaslechla zasyčení ohně, když byl uhašen, a cinknutí skleniček. Potom se ozvalo zaklapnutí knihy a kroky přecházející z jednoho konce kabinetu na druhý. Chvíli bylo ticho a pak ho slyšela blížit se k ložnici.

Ještě pořád bojovala s knoflíky na své blůzce. Snape se na ni významně podíval a Hermioně vyhrkly slzy. Když to chtěla vzdát a posadit se, popadl ji za ramena a rázně si ji k sobě přitáhl.

"Hermiono, nebuď tak neuvěřitelně odevzdaná! Vzpamatuj se a přestaň s tou sebelítostí!" V jeho hlase zazněl vztek a jejím tělem se opět převalil pocit nenávisti. Jak se může opovážit s ní takhle jednat? Zrovna teď?

Náhle ho od sebe odstrčila. "To není sebelítost!" vykřikla a kousla se do rtu, aby zabránila slzám v prolití. Nechtěla plakat. Ne před ním, protože by tak potvrdila všechno, co říkal.

"Co je to tedy?" Snape vytáhl z kapsy hůlku a mrštil jí na noční stolek, až se lekla a téměř úplně probudila.

Jeho otázka ji vyvedla z konceptu. Tak důkladně o tom ještě nepřemýšlela. Cítila se krásně prázdná a zároveň plná pocitů. Nejlépe se to dalo popsat jako hluboká únava. Ale rozhodně to nebyla sebelítost. "Jsem jen nekonečně unavená," odpověděla potichu a všechna zlost zmizela.

"To není únava. Minulou noc jsi celou prospala. Neexistuje žádný důvod pro to, abys byla unavená." Jeho slova zapůsobila jako facka.

"Tak mi řekni, co to je, když mě tak dobře znáš!" rozčileně vykřikla a šokovala tak samu sebe. Bylo skutečně pozoruhodné, jak rychle její nálada kolísala mezi malátností a vztekem. Bylo to jako jízda na horské dráze, která se postupně stávala stále hrozivější a nebezpečnější.

"Tvůj rozum blokuje to, co se s tebou skutečně děje."

Hermiona si odfrkla. "Proč by to dělal? Já jsem zosobněná rozumnost." Znovu si povzdechla a musela připustit, že se možná přece jen trochu lituje. Ale jenom hodně málo.

"Viděl jsem jen hodně málo lidí, kteří by byli tak emocionální jako ty."

Hermiona si nebyla jistá, jestli to myslel jako lichotku nebo kritiku. Nedovolil jí, aby mohla blíže poznat jeho myšlenkové procesy. Přinejmenším ne tak, jak by si přála.

Byla blízko slzám. Přestala si svlékat blůzku, z níž už měla vyvlečenou jednu ruku, a podívala se na muže před sebou, jenž teď nebyl ničím víc než černou siluetou. Severus stál zády ke dveřím a jediné světlo, které sem dopadalo, bylo to z obývacího pokoje. Marně pátrala po jeho očích.

"Nesnáším, když máš pravdu," zamumlala a schoulila se do sebe.

"Buď ráda, že ji mám."

"Jenže nejsem. Dívám se na tebe a... vypadá to tak jednoduché, všechno pohřbít pod averzi a cynismus. Mnohem jednodušší, než to mít všechno neustále v hlavě. Než se tím muset neustále zabývat," povzdechla si.

Snape mlčel. Předpokládala, že na ni prostě zírá. Pak ji ostře napomenul: "Nikdy se nepokoušej být jako já!"

Hermiona sebou leknutím trhla. "Proč ne? Zdá se, že to funguje ze všeho nejlíp. A možná pak i lépe pochopím, proč si mě nepustíš k tělu!" Naštvaně ze sebe strhla halenku a hodila mu ji k nohám.

"Vůbec netušíš, jak moc si tě pouštím k tělu," řekl tak potichu, že to málem nezaslechla.

"A přesto jsi tak nekonečně daleko." Přetáhla si přes hlavu košilku. "Připadám si, jako bych se vznášela v prázdném prostoru." Rozepla si podprsenku. "V tichu. Osamělá." Popadla tričko, které Severus držel v ruce, a oblékla si ho. "A celou dobu se ptám sama sebe, kde jsi zůstal." Rozepla si kalhoty a nechala je sklouznout ke kotníkům. "Opustil jsi mě, Severusi."

Stála před ním, jak to po ní předtím chtěl, a necítila se o nic lépe. Alespoň mu ale řekla, co nedokázala celý večer vůbec vyslovit. Že nepotřebuje čas pro sebe, ale čas strávený s ním.  Aby jí vysvětlil, co se vlastně stalo a jak se z toho dostane. Jak se dostane z vakua vzpomínek, které se jí držely jako nějaká obrovská přísavka.

"Neopustil jsem tě." Konečně přistoupil těsně k ní a objal ji. Svýma velkýma teplýma rukama ji hladil po zádech a dovolil jí, aby se mohla schovat v jeho objetí.

Hermiona si pozvdechla. "Tak mi pomoz. Prosím... Mám pocit, že mě to roztrhá." Ještě stále neplakala, místo toho ho však lehce škrábala na hrudi, dokud se nedostala až k límci jeho košile a nezačala ho něžně hladit po kůži.

"Přesně to chci udělat." Jemně ji od sebe odstrčil a natáhl se po lahvičce, kterou předtím nepozorovaně postavil na noční stolek. "Vypij tohle," přikázal jí.

Hermiona si ji vzala. "Co to je?"

"Lektvar, který pomůže tvému podvědomí zpracovat zážitky. Čeká tě neklidná noc s mnoha zlými sny, ale zítra ráno ti bude mnohem lépe."

Nejistě se na něj podívala. Teď, když stál těsně u ní a neoslňovalo ji světlo z obývacího pokoje, rozeznala jeho obličej.

"Zůstaneš při mně?"

Snape si odfrkl. "Vážně si myslíš, že bych tě vystrčil jako nějaký krám za dveře?" Pokrčení rameny. "Skutečně mě neznáš, Hermiono."

Hermiona žalostně přikývla. "Říkám ti to celou dobu, ale ty mi nevěříš." S tichým puk odstranila zátku a vypila obsah lahvičky. "Tvoje lektvary jsou fakt nechutný," otřásla se.

"Taky by neměly chutnat," odpověděl Snape lehce popuzeně.

Hermiona zkřivila obličej. "Vím, že mají pomáhat. Moje matka mi to pořád říká, ale to je nedělá poživatelnějšími."

"Přežiješ to. A teď si lehni a pokus se spát! Měla bys na to využít všechen čas, než začle lektvar působit."

Mlčky ho poslechla a vlezla si do postele. Dnes v noci to byla ona, kdo se posunul až ke zdi a čekal, až se ten druhý uloží také. Snape se ale otočil a chtěl z ložnice odejít.

"Kam jdeš?" zeptala se se začínající panikou.

Podíval se na ni s klidným výrazem. "Převléknout se a zhasnout v kabinetu."

Nepatrně uklidněná přikývla a zachumlala se do peřiny, která krásně voněla po rakytníku. Severusův příchod už nevnímala, protože navzdory jeho slovům byla opravdu velice unavená.
24.03.2016 14:01:17
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one