ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/46/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
ooOoo

Everyone says they know you
better than you know who.
Everyone says they own you

more than you do.

Každý tvrdí, že tě zná líp
než ty víš kdo.
Každý tvrdí, že ti dluží
víc než ty.


(Cat Power - The moon)

 
ooOoo
 
Hned, jak Hermiona otevřela oči, zalapala po dechu. Její spánek jí připadal tak nekonečný, tak intenzivní, že málem zapomněla dýchat. Srdce jí bušilo v hrudi a nepříjemný pocit z nedostatku kyslíku mizel jen velice pomalu.

Když jí před očima přestaly tancovat malé bílé tečky, rozhlédla se po pokoji. Zklamaně si uvědomila, že je sama. Svíčky dávno dohořely, závěsy na malém okně byly zatažené a dveře zavřené. Snape už musel vstát a rozhodl se, že ji nechá spát.

Povzdechla si, přetočila se na záda a zírala na přikrývku. Snažila se rozhodnout, které z těch zatracených vzpomínek ze včerejška jsou skutečné a které se jí jenom zdály. To byla vážně ta nejšílenější noc, kterou zažila.

Přesto mu musela uznat, že to splnilo svůj účel. Myšlenky jí v hlavě běhaly v příjemně zajetých kolejích a výjevy z bitvy ji už nadále nestrašily. Samozřejmě že to, co viděla a udělala, ji netížilo o nic méně, ale mohla o tom v klidu přemýšlet a netrávit čas snahou o co nejúčinnější odvedení pozornosti jinam.

To bylo dobré. To bylo přímo skvělé.

A umožnilo jí to znovu přemýšlet o věcech, na které předtím neměla vůbec sílu myslet. Na to, co viděla ve Snapeových očích. Na to, co jí zamlčel. Na to, že to mělo něco společného s profesorem Brumbálem - což, svým způsobem, s ním mělo něco společného úplně všechno. A především na ně dva.

Dosud si držel odstup, protože by to jinak bylo příliš nebezpečné. Voldemort by to mohl zjistit a usoudit, že jeho loajalita náleží druhé straně. To šlo ruku v ruce s výmluvou, že si nemůže začít něco se svou studentkou.

Ale teď byly věci jinak. Už nemusel nic před Pánem Zla zatajovat ani zrovna nebyl bradavickým profesorem. A vzhledem k procesům, které nepochybně jednou začnou, nebylo jisté, jestli tohle bude muset ještě někdy dělat.

Vlastně to znamenalo, že mezi nimi už nadále nic nestojí. A přesto si byla jistá, že si Severus nějaký důvod najde. Doufala ale, že bude moci vznést protiargumenty.

Konečně se odkulila ke kraji postele a posadila se. Ospale se protáhla a potlačila zasténání. Potom podnikla téměř beznadějný pokus upravit si vlasy.

Za pár minut už vrávoravě mířila ke dveřím, aniž by se namáhala se pořádně obléknout. Měla na sobě Snapeovo černé tričko, které jí dal včera večer a které jí sahalo až do půli stehen. A stejně ji už viděl nahou.

Vzápětí zmateně vrtěla hlavou. Už s ním měla mnohokrát intimní kontakt, a přesto se k ní už měsíce choval, jako by se sotva znali. U Merlina, vždyť se spolu vyspali! Prožila s ním úžasný sex, přestože neměla s čím srovnávat.

Mátlo ji však, že sex s ním jí nechyběl tak, jak by předpokládala, pokud nebrala v potaz ten večer v jeho kabinetu, když spolu vařili lektvar. Tenkrát přímo nenáviděla, když ji po tamtom polibku vystrčil za dveře.

Povzdechla si. Samozřejmě toužila po všem, co ochutnala ve Scarborough - po jeho těle a jeho blízkosti, zatím jí však stačilo, když mu mohla být nablízku mnohem nevinnějším způsobem. Ve skrytu duše se však obávala, že zase odejde, když se spolu znovu vyspí - přesně tak, jak to udělal v těch prvních dvou případech.

Snape seděl ve své kanceláři u psacího stolu a listoval nějakou knihou. Měl na sobě černé kalhoty a s nimi ladící košili. Hermiona se usmála, když ho uviděla v tak neoficiálním oblečení, a s překříženýma rukama se opřela o veřeje a několik minut ho jen tak pozorovala, napůl ukrytá za ním.

Byl to nádherný pohled na muže, kterého milovala, tak koncentrovaného na práci. Už dřív ho takhle několikrát viděla, ale teď to bylo trochu jiné. Teď toho měla víc, na co se musela soustředit, než jen výsledky testů, pečlivě vypracované úkoly, jasně formulované otázky a vyzývavé pohledy. Teď viděla pěstěné ruce, lehce nakrčený nos, hluboké vrásky na čele a téměř nepostřehnutelný povzdech, když nenašel to, co hledal. Teď to v ní zažehávalo ohňostroj z adrenalinu, endorfinu a minimálně půl tuctu dalších úžasných chemických látek, až se z toho celá třásla.

Bosou nohou se otřela o podlahu a upoutala tak jeho pozornost. Ani se nelekl, nejspíš už o ní nějakou dobu věděl. Podíval se na ni, s rukou položenou na knize, kterou předtím četl.

"To, co jsme dělali tu poslední noc ve Scarborough...," začala potichu a podívala se mu přímo do očí. Podle očekávání se obě jeho černá obočí zdvihla o přesně vypočítaný milimetr nahoru. "Byl to sex, tak, jako ho... prožíváš... za normálního okolností? Jak ho obvykle prožíváš?" zeptala se nakonec.

Snape trochu sklonil hlavu a zamyslel se. "Ne," odpověděl po chvíli hlasem bez emocí. Hermiona přikývla. "To byl ten druhý extrém."

Smutně se usmála a v duchu porovnávala obě noci, které spolu strávili. První byla nepochybně brutální, bolestivá a ponižující, ale zároveň ji naplnila vášní. Přinejmenším ho nezastavila. Byla přesvědčená, že by získal zpět svou kontrolu, jenom když by to po něm dostatečně důrazně vyžadovala.

Druhou noc se naproti tomu držel zpět, nejistý a něžný, a ona teprve teď poznala, že jí při tom něco chybělo. Byla uspokojená, ale ani zdaleka tam nebyla ta prudká vášeň, která ji nutila křičet, která jí rozpálila tělo, kterou mohla cítit ještě hodiny poté.

"Ukaž mi, jak se obvykle miluješ, Severusi," poprosila ho po chvíli ticha. Hlavu si opřela o rám dveří a klidně a s očekáváním se na něj dívala.

Zavrtěl hlavou. "To nejde."

"Proč ne?"

"Jsi pořád moje studentka."

Hermiona rezignovaně zavřela oči. "To nejsem."

"Pro Minervu jí pořád jsi! A už teď toho dosáhla příliš, s tím svým malým plánem." Otočil se zpět ke knize a považoval rozhovor za uzavřený.

Hermiona se ale nehodlala tak lehce vzdát. "Nesleduje žádný plán, Severusi! A zvlášť, když... dokud nebude vědět, že měla úspěch, nebude jí to stejně k ničemu. A co to vůbec znamená úspěšný? Co se vlastně stalo?"

"Strávila jsi poslední dvě noci v mojí posteli!" Nevěřícně se na ni znovu podíval.

"A?" zeptala se a zdvihla obočí.

Páni, takhle bych se ještě před rokem neptala!

To samé si zřejmě pomyslel i Snape, protože nevěřícně zdvihl obočí. Hermiona si potichu povzdechla a několikrát ťukla špičkou nohy do podlahy. Lákalo ji jít k němu, ale něco jí říkalo, že tím by všechno jenom zhoršila. On musel přijít k ní. Proto si rychle pročistila myšlenky a dodala: "Už několikrát jsi mě letmo políbil, no a co? Jsem už skoro plnoletá!"

"A já jsem o dvacet let starší než ty," okamžitě jí vrátil, jako by čekal právě na tenhle argument.

"Chováš se, jako bys byl můj dědeček. Přitom by i otcovství bylo těžko obhajitelné!"

Snape si s hlubokým povzdechem přejel rukou přes obličej.

"Severusi, prosím... Nedělej věci komplikovanější, než už jsou."

Snape zavrtěl hlavou. "Ty prostě nechápeš, co to znamená..." Odmlčel se - očividně hledal ta správná slova. "Necháme toho," rozhodl se. Hermioně zklamáním poklesla ramena. "Musím ti znovu převázat tvoje zranění," řekl, když si toho všimnul, a věnoval jí přísný pohled, který interpretovala tak, že se o tom už nechce dál bavit.

Rozhodným gestem ukázal na křeslo před krbem, zatímco se postavil a odešel do obývacího pokoje. Hermiona ho poslechla a posadila se, i když tím vůbec nebyla nadšená. Chvíli poté se Snape vrátil a v ruce nesl světle zelenou tinkturu a nepoužité obvazy.

Mlčky pozorovala, jak jí z nohy sundává starý, již špatně držící obvaz a ustaraně přitom krčí čelo. "Uzdravuje se to pomalu," řekl a kouskem gázy setřel z rány starou tinkturu, než na ni aplikoval novou vrstvu. "Chceš tomu pořád nechat přirozený průběh, aby se to zahojilo samo?" zeptal se jakoby mimochodem, zatímco odkládal lahvičku stranou.

Hermiona přikývla. "Svoje rozhodnutí nezměním." Nebyla to však odpověď pouze na jeho otázku.

Snape na to nijak nezareagoval a pečlivě ovazoval její lýtko novým obvazem. Hermiona sevřela rty, protože i když říkal, že se to uzdraví, bolelo to jako čert.


To dělá schválně, bastard jeden!

"Co všechno z našeho nočního rozhovoru se skutečně událo?" zeptala se nakonec zamyšleně.

"Na co všechno si vzpomínáš?" Snape pomocí hůlky upevnil konec gázy a přitáhl si její ruku.

Pokrčila rameny. "Vlastně na všechno, ale nevím, jestli se to stalo nebo se mi to zdálo."

Snape pohledem přejel z jejích dlaní k jejímu obličeji, jako by potřeboval získat víc času, aby mohl dát dohromady správnou odpověď. Hermiona zúžila oči, když se na ni bez výrazu a s nasazenou maskou podíval. "V koupelně jsi usnula opřená o moje rameno," odpověděl a znovu věnoval pozornost jejím zraněním.

Hermiona se uvelebila v křesle a zavřela oči. Asi by vážně čekala moc, kdyby s ní měl skutečně vést takový rozhovor.

To by mě velmi, velmi překvapilo, profesore Snape...

 
01.07.2016 20:22:33
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one