ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/47/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

ooOoo

Neuběhlo víc než několik hodin, když byla nešetrně probuzena. Snape se snažil vymanit z jejího objetí, a protože byla dost vzhůru na to, aby si to uvědomila, sevřela svoje ruce kolem něj ještě pevněji.

"Pusť mě, Hermiono!" požádal ji sice popuzeně, ale stále slabě a vyčerpaně znějící Severus. Možná jen proto se jí podařilo, držet ho ve spánku v náruči.

"Nepustím," odpověděla. Severus se znovu začal vzpírat, přičemž ji - neúmyslně a velmi slabě - praštil pěstí do brady. Hermiona leknutím vykřikla, a to ho aspoň trochu uklidnilo.

"Prosím, pusť mě," zopakoval. Hermiona zavrtěla hlavou. "Nevydržím to, Hermiono! Jsi moc blízko... je toho na mě příliš..."

"Není, Severusi. Jenom na to nejsi zvyklý. Prosím, nauč se to akceptovat. Neodstrkuj mě od sebe. Dovol mi být ti nablízku. Prosím..."

Severus se pomalu uklidnil a vyčerpaně si položil hlavu na její rameno. Hermiona mu něžně projela prsty skrze vlasy a pak ho pohladila na krku, kde ucítila, jak mu divoce buší srdce. Krev mu pod špičkami jejích prstů pulsovala znepokojivě rychle a jí to stálo pořádnou dávku sebeovládání, aby nezpanikařila.

"Všechno je v pořádku," zašeptala spíš sama sobě než Severusovi, přesto se zdálo, že to slyšel a uvěřil tomu. Jeho dech i puls se zklidnily. Všechno se pozvolna vrátilo k normálu a Hermionu napadlo, že se jí podařilo uklidnit jeho záchvat paniky.

Vydechla úlevou, zabořila se hlouběji do polštářů a pokusila se zase usnout. Vlastně bude muset jít na vyučování. Možná najde způsob, jak se tomu vyhnout.

Její poslední myšlenkou před usnutím bylo, že ho nechce nechat samotného.

ooOoo

Že se vyučování nevyhne jí bylo jasné z toho, jak ji Snape rázně probudil. Bylo krátce před šestou a na ni stále příliš brzy.

"Vstávej, Hermiono! A konečně mě pusť!"

Na splnění své žádosti však nečekal. Použil všechnu svou sílu a jednoduše se postavil. Stáhl s sebou i přikrývku a zanechal ji tak studenému vzduchu.

"Bastarde!" zamumlala Hermiona a vytáhla se do sedu. Na rozdíl od něj musela stále bojovat s následky svého činu. Sotva mohla uvěřit, jak vyčerpávající je proniknout někomu do mysli.

Hlavně do té jeho!

"Já to slyšel!" zavolal Severus z obýváku a Hermiona zúžila oči.

"Fajn!" zakřičela zpátky a postavila se.

Se zíváním si odhrnula oběma rukama vlasy z obličeje a vydala se za ním do pokoje. "Můžu se tu osprchovat?" zeptala se unaveně. Severus se na ni zkoumavě podíval.

"To zní dobře. Takhle tě těžko můžu vystrčit za dveře." Prohlížel si ji od hlavy až po paty a Hermiona se zasténáním spustila ruce.

"Líbí se mi, když se ke mně chováš tak mile," sladce okomentovala jeho chování a vydala se do koupelny.

"To si budu pamatovat!" zavolal za ní Severus. Hermiona ho proklela za to, že musí mít vždycky poslední slovo.

Brzy z ní teplá voda opláchla únavu i mírný vztek a odnesla je s sebou do odpadu.

 
ooOoo

Když opustila koupelnu, našla stolek v obývacím pokoji plný rozmanitého jídla. "Jez!" přikázal jí Snape. Hermiona se posadila naproti němu na pohovku, natáhla se pro konvici a nalila si šálek kávy.

Chvíli jedli v tichosti. Hermiona očekávala, že načne rozhovor, který stejně někdy budou muset vést. Ale zdálo se, že na to vůbec nepomyslel.

"Jaké jsou možnosti na odstranění moci profesora Brumbála?" přerušila nakonec napjaté ticho a všimla si, jak jeho výraz na malou chvíli ztratil svou masku.

"Vůbec žádné," odvětil příkře a napil se kávy.

Hermiona si povzdechla. "Nějak se do tebe dostala, takže se taky musí nějakým způsobem dostat ven. Víš moc dobře, že přijdu na nějaký způsob, i když mi s tím nepomůžeš. Alespoň nemám vůbec žádné problémy s tím, poprosit profesora Brumbála o pomoc." Netušila, kde sebrala odvahu mu tohle říct. Ale zafungovalo to překvapivě dobře. Až dosud na něj brala ohledy a dávala mu čas, nechala ho dělat, co chtěl on. Po minulé noci se zdálo, že je všechno jinak. A ona si dá pozor, aby znovu nespadli do starého vzorce chování.

"Pak ho o pomoc požádej, ale bez mé spolupráce se ti nepovede ze mě nic odstranit." Rozčileně odložil šálek zpět na stůl, až se z něj vylilo trochu kávy.

Hermiona frustrovaně vzdychla. "Proč se pořád tak bráníš? Dříve nebo později tě to pravděpodobně zabije!"

Snape pokrčil rameny. "To je bohužel možné."

Hermiona hlasitě zalapala po dechu. Už chtěla něco kousavého odpovědět, když s téměř přátelským úsměvem a ironickým tónem dodal: "Připadá mi zajímavé, jaké všechny zvuky dokážeš ze sebe vydat."

Hermiona naštvaně pokrčila nos a důrazně se na něj podívala. "Rozhovory s tebou jsou náročné, Severusi! Málokdy jsem vedla tak vyčerpávající dialog."

"Tak o tom nemluv!"

"Já o tom přece vůbec nepřemýšlím!" Hermiona odmítavě zkřížila ruce na hrudi.

"Ano, to už jsi jednou říkala." Snape si ukousl z toustu a pomalu ho žvýkal.

Hermiona si přejela rukou přes čelo a přemýšlela, jak nejlépe by mu měla protiřečit, aniž by ho to dohnalo do defenzivy. "Severusi, když se té moci nezbavíš kvůli sobě, pak to udělej kvůli mně." Odmlčela se a čekala, jak na to zareaguje.

"Právě kvůli tobě to nemůžu udělat, copak tomu nerozumíš?" obořil se na ni překvapivě prudce a vyskočil na nohy.

Já ho snad praštím!

"Ne, tomu nerozumím," odpověděla a také se postavila.

"Tahle část je to, co mě kontroluje!" Ruce se mu třásly, když jimi divoce gestikuloval. "Nejsem milý člověk, Hermiono. Nevyměňuju si s lidmi něžnosti. Neznám pocity, které se ve mně objevily. Jen bych ti ublížil, kdybych se téhle části zbavil!" Jazykem si přejel přes rty a dodal slabým hlasem: "A to nechci. Už ani nevím, proč to nechci..."

Jakmile se vytrhla ze strnulosti, Hermiona se hořce zasmála. "Znáš ty pocity, Severusi. Říká se jim láska. Viděla jsem, že je znáš. Ukázal jsi mi své vzpomínky a já v nich viděla, jak jsi se choval k Lily Evansové. Miloval jsi ji, Severusi!"

Snape si opovržlivě odfrknul. "A podívej se, kam mě to přivedlo!"

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že jednou budu s profesorem Snapem diskutovat o lásce...

Hermiona se pod jeho pohledem trochu ošila. "Jen protože ti tu lásku neopětovala, neznamená to, že tvé pocity byly špatné nebo nebezpečné." Důrazně se na něj podívala. "Poslouchej, Lily Evansová je Harryho máma a nechci, abych o ní tak přemýšlela. Ale upřímně řečeno považuji její chování k tobě za nemístné. Otřáslo mnou, když jsem viděla, jak s tebou jednala! Mě by nikdy ani nenapadlo, ti něco takového udělat."

Snape zaklonil hlavu a pak s ní zakroužil, jako by se cítil napjatý a potřeboval se uvolnit. Vzhledem ke způsobu držení jeho těla to možná nebylo až tak úplně nepravděpodobné. "To nemění nic na tom, že jsem se těchto pocitů zřekl už dávno. Jsem Smrtijed. Nemiluji. Ne tím způsobem, jakým by sis přála."

"Odkud víš, co si přeji?"

Konečně se na ni znovu podíval. "Byla jsi v mé hlavě, Hermiono. Je nemožné, aby tak nezkušená čarodějka jako ty na sebe zároveň všechno neprozradila."

Hermiona zrudla. "Nevím, co si myslíš, že jsi viděl, ale nemůžu uvěřit, že tohle je to, co si ve svém nejhlubším nitru přeju."

Snape přistoupil k ní a hrubě ji chytil za ramena. Jen několik centimetrů od jejího obličeje se jí zeptal: "Dívala ses do zrcadla z Erisedu. Řekni mi, co ti ukázalo!"

Hmmm, lež si procvičíme později, až se příště objevím před zrcadlem...

Mlčela.

"Shodovalo se to i jen v náznaku s tím, jak jsem se před letními prázdninami choval?" Jeho stisk ještě zesílil a Hermiona byla přesvědčená, že se jí tam později objeví modřiny.

Přikývla. "Ano, Severusi, shodovalo." Bez námahy odolala jeho upřenému pohledu, protože mu nelhala.
Zrcadlo jí ukázalo jeho neskutečně příjemnou, jemnou a láskyplnou stránku, kterou původně považovala za výplod své fantazie. Nikdy u něj nic takového neviděla ani v náznaku. Ale vzpomínku, kterou poslala Harrymu, nevybrala bezdůvodně.

"Kdy?" zeptal se ostře. Zdálo se, že nemůže uvěřit tomu, co řekla.

Hermiona potlačila vzmáhající se vztek. Šlo o boj, který právě vyhrála. Musí získat převahu, jinak Snapea navždycky ztratí.

"Když jsem se otrávila tím lektvarem. Nechtěla jsem si vzít protijed, protože jsem nevěděla, co to je. Bez přestání jsi mi domlouval. Slyšela jsem všechno, Severusi..." Nechala ho, aby její slova vstřebal. "Oslovil jsi mě Hermiono. Nikdy předtím jsi to neudělal, jenom v tom okamžiku, kdy ses bál, že zemřu. Byl to tak neuvěřitelně příjemný pocit, že bych udělala cokoliv, abych to mohla slyšet ještě jednou."

Snape ještě chvíli svíral její ramena, pak ji od sebe odstrčil a odvrátil se. Hermiona v údivu hleděla na jeho záda.

Znamená to, že jsem vyhrála? Smír?

"Běž, Hermiono," rezignovaně odpověděl zády k ní.

"Slib mi, že o tom budeš přemýšlet."

"Zmiz!" Ozval se znovu zvýšeným hlasem a prudce se k ní otočil.

"Slib mi to!" trvala Hermiona na svém.

"Ven!" zařval.

"Ne!" odsekla mu stejným tónem hlasu. Stáli proti sobě a oba prudce oddychovali. "Už nejsem žádná páťačka, kterou můžeš jen tak dostat za dveře. Už nejsem tvoje studentka a ty si budeš muset zatraceně zvyknout na to, že ne všechno bude podle tvého!" Na Snapeově obličeji se objevil výraz bezedné nevíry. "Slib mi to!" zopakovala svou prosbu a pomaloučku se začala uvolňovat.

Snape se na ni dlouho díval, vypadalo to, jako by v hlavě zvažoval všechna pro a proti. Pak pomalu a velice obezřetně přikývl. "Budu o tom přemýšlet," řekl nakonec naprosto kontrolovaným hlasem. "A teď zmiz, než se zapomenu!"

Hermiona ho ještě několik vteřin upřeně pozorovala, potom se otočila a opustila nejprve jeho soukromé pokoje a pak i kabinet.

Venku na chodbě se zastavila, několikrát se zhluboka nadechla a pak se jí na tváři objevil široký úsměv. Tenhle boj s konečnou platností vyhrála.
04.10.2016 22:13:53
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one