ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Kapitola 48 - Rozhovory s (téměř) mrtvými 1/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:
https://www.fanfiction.net/s/3585313/48/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
V
ěkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
P
řeklad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

ooOoo
 
You said you'd go
'cause she's changing your life
now you're changing your mind


Řekl jsi, že odejdeš,
protože ti mění život,
teď ale měníš názor.


(Daughter Darling - Let me speak)

ooOoo

Druhý den zamířila Hermiona do ředitelny. Pokud věděla, profesorka McGonagallová se tam zatím ještě nenastěhovala, a tak doufala, že si bude moci promluvit s profesorem Brumbálem o samotě. Věděla, že ten rozhovor by se mohl stát velmi nepříjemným, a chtěla mít u toho co nejméně svědků. Především nechtěla okolo nikoho, kdo by byl v jistých situacích nucen jednat, ať už jakýmkoliv způsobem.

Staré heslo k jejímu velkému překvapení stále platilo, a tak se nechala točitým schodištěm pomalu vyvézt nahoru. Neměla vůbec představu, jak začít. Předminulou noc byla tak zmatená a šokovaná, že už ani netušila, jak by vůbec měla k profesoru Brumbálovi přistupovat. Byl to přece on, kdo vědomě přivedl profesora Snapea do nebezpečí.

"Slečno Grangerová, doufal jsem, že vás ještě uvidím!" pozdravil ji ředitel se stejnou laskavostí jako vždycky. Hermionu začalo hryzat špatné svědomí.

"Dobrý den, pane profesore," pozdravila ho a posadila se na židli před obrazem, když ji k tomu ředitel gestem vybídl.

"Jak se vám daří?" zeptal se a se zájmem naklonil hlavu.

"Dobře, děkuji. Vyšla jsem ze všeho dost hladce a zranění, která jsem utržila, se už uzdravila," odpověděla se skromným úsměvem.

"O jakém druhu zranění hovoříte, Hermiono?" Změna jeho nálady byla okamžitě znát a Hermiona byla překvapená, že se tak náhle tvářil ustaraně.

"O fyzickém. A duševním. Profesor Snape se o oba druhy velice efektivně postaral." Zapřela se o opěradlo židle a donutila se nepřekřížit ruce na hrudi. Zároveň ji však udivilo, jak samozřejmě profesor Brumbál přijal informaci, že se jí ujal právě profesor Snape.

"To rád slyším, že vám pomohl."

Hermiona sklopila oči a profesor Brumbál lehce pokrčil čelo a přimhouřil oči. "Řekněte mi, slečno Grangerová... Nechoval se Severus v poslední době jinak než obvykle?"

Hermiona se zhluboka nadechla a odevzdaně se smířila s tím, že teď přijde ta nepříjemná část. Narovnala se a pevným hlasem řekla: "Ano, stále disponuje mocí, kterou jste mu dal." Pevně stiskla rty a pak dodala: "A pokud se tomu bude vyhýbat tak jako dosud, zabije ho to."

Profesor Brumbál si povzdechl a palcem a ukazovákem si stiskl kořen nosu. Hermiona měla pocit, že se mu třesou ruce. "Měl jsem to vědět," zašeptal.

Hermiona přikývla. "To jste asi měl. Ale na to je už teď pozdě. Není to to nejhorší, co mu ubližuje. Mnohem horší je, že se toho odmítá vzdát. Chce si ji nechat za každou cenu."

Profesor Brumbál zamyšleně přikývl. "Toho jsem se obával."

"Proč se jí nechce zbavit?" Hermiona tomu prostě nerozuměla. Důvod, který jí řekl Snape, byl mírně řečeno směšný. Ona ho přece milovala už předtím, než tu moc získal. I on se k ní už předtím choval svým vlastním způsobem něžně, jak to jen bylo ve vztahu učitele a studentky možné. Kromě toho tenhle náhlý strach neodpovídal jeho úsilí, udržet si ji od těla. Celé ji to mátlo a neviděla žádnou šanci, jak za tím vším sama rozpoznat nějaký systém nebo plán.

"Protože tahle moje část ho sužuje."

Toho si všimla sama, ale i tak ji tato odpověď vykolejila. "Proč by něco takového chtěl?"

Profesor Brumbál si opět povzdechl a zamyšleně svraštil čelo. "Obávám se, že budu muset začít zeširoka."

Hermiona pokrčila rameny. "Proč ne, já má čas."

Profesor Brumbál přikývl a začal: "Když ke mně Severus přišel a prosil mě, aby mohl pracovat pro řád, byl na konci svých sil. Staly se věci, které postavily na hlavu jeho představu světa, a on potřeboval něco, čeho by se mohl držet. To jediné, čím si byl naprosto jistý, bylo, že nechce zůstat věrný Voldemortovi, bez ohledu na to, co to pro něj bude znamenat."

Hermiona přikývla. "Dozvěděla jsem se něco z toho, co vedlo k jeho změně názoru."

Zkoumavý pohled bývalého ředitele, který jí věnoval, jí pronikal hluboko do duše. Zavrtěla se na židli a doufala, že s tím brzy přestane. Díky Merlinovi to také udělal.

"Tenkrát jsem nebyl schopný mu dát tu podporu, kterou hledal. Slečno Grangerová, Severus za mnou přišel, protože chtěl odčinit to, co udělal a co podporoval. Nicméně to, co dostal ode mne, bylo ještě víc věcí, za něž se musel kát. Pracoval na příkaz Řádu jako špión a nadále se choval přesně tak jako předtím. Udržoval si svou masku a udržel si svou pozici Smrtijeda, jímž se zdál být, aniž by jím ve skutečnosti byl. To nebylo to, co si představoval."

"Proč navzdory tomu zůstal?" Hermionu začala bolet hlava. S každým slovem, které řekl profesor Brumbál, se vynořily další otázky, ale žádná z nich nebyla zodpovězena. Přihrádka 'Severus Snape' měla rozhodně potenciál ji nechat ve zkoušce propadnout.

"Protože i navzdory tomu měl oporu, cíl, který mohl sledovat. Jiný, než který si dal, ale jak jistě víte, Severus už musel několikrát změnit svoje záměry."

Hermiona přikývla. "A co to má společného s tou mocí?"

Profesor Brumbál se sklopenýma očima spojil ruce do stříšky a zatvářil se velice zarmouceně. "Opravdu se mi nelíbí, že to musím připustit... Tato moje část je předurčená k tomu, aby mu umožnila ten způsob pokání, které si sám pro sebe představoval. Jak se zdá, pustil se do boje, který je velmi bolestivý, vyčerpávající a s postupujícím časem také smrtelný. Musí se této moci vzdát, protože jinak ho to zlomí."

Hermiona si odfrkla a bezděčně potřásla hlavou. "Nemůžu uvěřit tomu, že je skutečně tak tvrdohlavý a iracionální!"

Profesor Brumbál se pousmál. "Častokrát nám připadá těžké, když tuto stránku objevíme u svých bližních. Nechováme se ale všichni občas nerozumně a tvrdošíjně?"

Hermiona zrudla a zavrtěla se na židli. Její hlas však zněl pevně, když odpovídala: "Jistě. A kdyby ho to nezabilo, dokázala bych s tím žít. Ale tohle zachází už příliš daleko, profesore!" Narovnala se, nervy napnuté k prasknutí, a jen s velkým úsilím zůstala sedět.

A znovu to tam bylo, ten otravný zkoumající pohled. Hermiona si ho častokrát všimla už během svých minulých rozhovorů s ředitelem a instinktivně uhodla, že tentokrát s tím jen tak nepřestane.

"Slečno Grangerová, smím se vás zeptat na osobní otázku?"

Hermiona se na něj bez pohnutí dívala, nebyla si jistá, jestli má odpovědět ano nebo ne. Profesor Brumbál však její mlčení považoval za souhlas. "Co cítíte k Severusovi?"

Hermiona sklopila oči a hledala vhodnou odpověď. Bývalý ředitel bezpochyby tušil, že její vztah k profesorovi lektvarů dávno překročil vytyčené hranice. Ale co bude ještě tolerovat? Už nebyl ředitelem školy a neměl povinnost jednat. Navíc Snape momentálně nebyl ani členem profesorského sboru.

Nakonec se rozhodla: "Na to nedokážu pravdivě odpovědět, pane." S prosícím pohledem se mu upřeně dívala do očí.

"Potom mi klamejte." Brumbál důrazně trval na svém a v očích se mu šibalsky zablesklo.

Hermiona znovu zvažovala svou odpověď, ale rychle dospěla k závěru, že tentokrát se mnohem snadněji dostane k uspokojivému výsledku. "Nenávidím ho, pane. Nenávidím ho tak strašně moc, že i samotné pomyšlení na to, že bych s ním musela trávit víc času než je nezbytné, je neúnosné."

No prosím, ve lhaní jsem stále lepší.

Nasucho polkla.

Profesor Brumbál přikývl svým nenapodobitelným způsobem, kterým říkal, že pochopil víc, než člověk přepokládal. Jakkoliv divně to mohlo znít, Hermioně toto přikývnutí právě teď připomínalo spíše úsměv. Bývalý ředitel byl první, který to jednoduše přijal a nepokoušel se jí vymlouvat nic z toho, co se už hodně dlouho snažila sama odnaučit.

"Jste chytrá mladá dáma, slečno Grangerová, a já vám do toho nechci mluvit. Znám Severuse a odvážím se tvrdit, že znám i vás. Přivedla jste ho zpět do Bradavic a tím jste mi poskytla důkaz, že mu nejste lhostejná." Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval. "Přesto bych vás chtěl poprosit, abyste si dávala pozor. Severus je nebezpečný muž. Muž, jehož společnost je třeba si vychutnávat s jistou obezřetností." Ostrý pohled jeho modrých očí téměř bolel. "Pokud to však člověk udělá, Severus má toho mnoho, co může nabídnout zpátky." Koutky jeho úst se mírně zvedly ve vlídném úsměvu a Hermiona si ulehčeně vydechla.

"Děkuji, pane. Vaši radu si vezmu k srdci. Ale pokud nenajdeme způsob, jak z něj odstranit část vaší moci, nebudu mít už mnoho času na obezřetnost." Hermina zoufale sepnula ruce.

"Víte už, jak chcete definitivně zničit Voldemorta?" Profesor Brumbál náhle změnil téma, že Hermiona na chvíli ztratila nit.

"Ehm... ne. Ještě jsme se ani nedostali k tomu, abychom o tom přemýšleli. Teď to ale tolik nespěchá, nebo ano?"

"Jak se to vezme," odpověděl bělovlasý muž tajemně a Hermiona zamyšleně naklonila hlavu na stranu. "Řeknu vám, co musíte udělat. Harry je a také zůstane středobodem proroctví. Neexistuje způsob, jak bez jeho účasti Voldemorta s úplnou platností zabít."

"Co to pro nás znamená?"

"Voldemort může ve své současné formě přežít jen tehdy, pokud bude buď uzamčený v urně, nebo obsadí nějaké tělo, které je dost mocné na to, aby přijalo kouzelníka jeho velikosti. Nejjednodušší metodou, jak ho zničit, se proto jeví situace, kdy bude muset o toto tělo bojovat. Harry se musí jeho současné formě existence postavit a tak dlouho jí bránit v obsazení těla, dokud nebude příliš pozdě. Voldemort byl sice nejmocnějším kouzelníkem, přesto je to stále člověk, který chce dosáhnout svých cílů." Profesor Brumbál na ni zamrkal.

"Jen nerada se opakuji, ale obávám se, že stále nechápu, kam tím směřujete," odpověděla Hermiona s rozpačitým úsměvem.

"Vynasnažím se mluvit jasněji." Bývalý ředitel chvíli přemýšlel, a pak řekl: "Představte si, že urna bude otevřena v prostředí, kde široko daleko bude jen Harry a jakékoliv množství malých zvířat. Voldemort bude nucen bojovat o Harryho tělo, protože žádné ze zvířat nebude schopné ho přijmout. Do urny se nebude moci vrátit, protože bude opět zavřená. Harry by mu čelil, a jednou by Voldemort prostě přestal existovat."

Hermiona vykulila oči. "A to bude fungovat?"

Profesor Brumbál přikývl. "Naprosto."

Hermiona několikrát zamrkala a představila si, jak je tahle metoda jednoduchá a prostá. No dobře, pravděpodobně ne pro Harryho, ale na to se dá najít řešení. "Ale co to má společného s profesorem Snapem?"

"Nu, Severus se bude muset smířit s tím, že Harry potřebuje část mé moci, aby mohl obstát. Harry je na nejlepší cestě stát se mocným mágem, ale nebojuje stejným způsobem jako Voldemort. Chybí mu bezohlednost. Tuto nerovnost je třeba kompenzovat mocí."

Hermiona nakrčila čelo. "Ale nemůže vaše moc Harryho zabít?"

Brumbál zavrtěl hlavou. "Harry nemá důvod, aby proti té moci bojoval. Místo toho ji akceptuje a přijme jako část sebe samého, až se naučí, jak s ní zacházet."

Hermiona několik minut mlčela. Když si to důkladně promyslela, bylo jí jasné, že tento plán je skutečně téměř perfektní. Měl jen jeden háček. "Jak přinutím profesora Snapea ke spolupráci?"

Ředitel se vědoucně usmál. "Řekněte mu, že je to můj příkaz, aby mou moc přenechal Harrymu."

"Myslíte, že to bude fungovat?"

"Pokud ne, tak mu řeknete, že jsem nezapomněl, co se stalo před deseti lety o Vánocích." Brumbál zahýbal obočím.

"Co se stalo?" zeptala se náhle červená Hermiona.

"Je mi líto, ale pokud bych vám to řekl, už bychom neměli na Severuse žádnou páku. Bude to fungovat, pokud to zmíníte ve správný okamžik."

"To rozhodně udělám," odpověděla Hermiona se záludným úsměvem.

"Existuje ale ještě něco, o čem byste měla také přemýšlet," pokračoval však profesor Brumbál s vážným výrazem. "Voldemort k sobě své následovníky připoutal pomocí Temného znamení. Upřímně nedokážu říct, jaký vliv na ně bude mít Voldemortova smrt. Je možné, že sami také zemřou."

Hermiona se zakuckala. "Existuje nějaká možnost, jak Znamení odstranit?"

Profesor Brumbál zavrtěl hlavou. "Žádná, o které bych věděl. To je jediné slabé místo v tomto plánu. Musíte najít způsob, jak Severuse alespoň na několik minut zbavit jeho Znamení. A především ho musíte přesvědčit, aby s vámi spolupracoval. Obávám se, že v tomto případě můj příkaz nebude stačit."

Hermiona si prsty pročísla vlasy a opřela se o opěradlo židle. "Proč nemůže být aspoň jednou jedinkrát něco jednoduché?"
09.11.2016 20:29:22
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one