ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Kapitola 49 - Narozeninový tanec I. 1/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/49/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
 
ooOoo

Vím, že jsem lhal,
že jsem byl hloupý.
Doufám, že jsme se nerozešli,
doufám, že jsme jen změnili pravidla.

(Damien Rice - The animals were gone)

ooOoo
 
Ve dnech po tom, co Harry obdržel moc profesora Brumbála, měla Hermiona zase jednou pocit, že život se skládá jen z okamžiků, které buď pádí velkou rychlostí, nebo se naopak nesnesitelně táhnou jako lepivá žvýkačka.

Harry byl zaměstnaný získáváním kontroly nad novou mocí. Už několikrát se stalo, že během vyučování předvedl něco neobvyklého. Například se mu podařilo převrátit celou třídu vzhůru nohama, takže stáli na stropě a všechny věci na stolech spadly, protože převrácení se týkalo i jich. Jen profesorka McGonagallová to nepovažovala za legrační a okamžitě kouzlo ukončila. Profesoři se zoufale snažili zklidnit stále přicházející dotazy, pokud sami nekladli otázky, protože ne všichni byli zasvěceni do nedávných událostí.

Ron to všechno pozoroval z povzdálí a Hermiona se mnohokrát musela donutit k tomu, zajít za ním a ukázat mu, že se s ním pořád počítá. Pokud to tak tedy stále bylo, sama už nevěděla, zda je ona součástí toho všeho.

Ale Ron jí byl za ta gesta vděčný a oběma to aspoň odvádělo pozornost jinam. Ronovu od skutečnosti, že navzdory své účasti v boji proti Voldemortovi nevystoupil z Harryho stínu a asi ani nikdy nevystoupí, Hermionu od čekání na zprávu od Snapea.

Vteřiny, minuty, hodiny a dny proběhly kolem a ona ještě neviděla ani cíp jeho hábitu. Její koncentrace zeslábla a poprvé v jejím životě se pro ni učení stalo prací. Znalosti k ní už nepřicházely samy od sebe a ona musela bojovat o to, aby si všimla i těch nejjednodušších věcí. Madame Pinceová jí v těchto dnech často věnovala káravý pohled, když si kvůli frustraci povzdechla příliš nahlas.

Žádný vzdech však vůbec nic nezlepšil. Snape i nadále jako by se propadl do země a ona ho respektovala dost na to, aby šla vědomě proti jeho přání. Ani jednou se nepřiblížila ke sklepení, přestože to pro ni byla ta nejtěžší zkouška. Vydržela to však a byla připravená obstát na jedničku.

ooOoo

“Harry, polož tu hůlku!”

V Ronově hlase zazněla panika, když ji jeho nejlepší přítel vzal do ruky, aby si toasty naplnil talíř. Harry se zdviženým obočím zkoumal Ronovu tvář a pak to s povzdechem vzdal. Hermiona to pozorovala napůl pobaveně a napůl s obavami.

“Nějak se přece musím naučit, jak zacházet se svou mocí,” rozhořčil se Harry.

“Taky se naučíš. Ale ne u snídaně. Myslím, že větší část přítomných by ráda přežila následující půlhodinu,” odpověděla Hermiona lehce ironickým hlasem a usmála se na něj.

“Buď ráda, že máš dneska narozeniny…” pohrozil jí Harry s dramaticky zúženýma očima. Hermiona se na něj jen ušklíbla.

“Tenhle den mám skutečně ráda.”

Harry se chystal odpovědět, ale přesně v tom okamžiku se nad jejich hlavami ozvalo třepotání křídel a od stropu Velké síně se sneslo šedé mračno poštovních sov. Všude kolem se ozývalo houkání a kvůli té tlačenici napadalo strávníkům do talířů a sklenic větší množství peří.

V Ronově sklenici přistálo tmavě šedé pero z křídla. “Fakt skvělé,” zabručel a vylovil tu monstrózní věc z dýňového džusu. S odporem ho hodil za sebe na podlahu a protočil oči.

Hermiona se odvrátila, když před ni spadl dopis. Byla ráda, že už dosnídala, protože ještě před třemi minutami měla na talíři toust natřený silnou vrstvou marmelády. Důkladně prozkoumala obálku, když se snažila určit, od koho je. Přání k narozeninám jí byla doručena už ráno přímo do jejího pokoje. Od Snapea žádné blahopřání nepřišlo a musela se hodně snažit, aby ignorovala zklamání, které při tom cítila. Přesto stále doufala, že jeho přetrvávající nezájem už brzy skončí.

Srdce jí radostně několikrát poskočilo, když skutečně poznala jeho úzké písmo. Rozhlédla se, aby se ujistila, že ji nikdo nesleduje a nevšimne si, že jí Snape poslala dopis. Bylo skutečně neuvěřitelné, jak neopatrný byl. Jako by byl nějaký problém, aby jí ho poslal už ráno.

Vrátila svou pozornost zpět k pergamenu, a když ho rozevřela, zklamaně zjistila, že se jedná spíš o krátkou poznámku než o skutečný dopis.

‘Přijď dnes večer v osm k přemisťovacímu bodu. Obleč si něco pěkného! Všechno nejlepší k narozeninám.’

Hermiona překvapeně zdvihla obočí. Chtěl ji vzít ven?

Já mám rande? Se Snapem?

Když si schovávala dopis do kapsy u hábitu, přihlouple se usmívala. Dnešní den se jí začínal líbit čím dál víc!

ooOoo

Někdo se ale rozhodl, že na své osmnácté narozeniny si nezaslouží mít pěkné počasí. Musela tomuto někomu dát za pravdu. V loňském roce byla hodně zlobivá holka, a vůbec toho nelitovala. Nehledě na to, co musela udělat v poslední bitvě.

Musela to udělat!

Rychle tuhle myšlenku zapudila.

Proto jí nemohlo žádné hřmění ani blýskání, žádný déšť ani temnota pokazit dobrou náladu, která ji doprovázela po celý den. Zapojení v hodinách ji vrátilo do její dřívější formy, což profesorka McGonagallová vzala se spokojeným úsměvem na vědomí. Harry a Ron se samozřejmě pokoušeli přijít na vhodnou příčinu její náhlé dobré nálady, která by neměla nic společného se Snapem. Hermiona hádala, že skutečný důvod ignorovali v naději, že tak přestane existovat. Jako kdyby to už někdy fungovalo.

Když Harry pověděl Ginny o záhadném dopisu, její oči nadšením zazářily. “Dnes po škole u tebe?” zeptala se Hermiony, aniž by si všímala Harryho obejmutí.

Hermiona rychle přikývla. Chtěla, aby jí Ginny pomohla vybrat šaty, jak to už udělala tenkrát na Vánoční bál, když se konal Turnaj tří kouzelnických škol. Dneska ale bude muset vypadat mnohem líp než tenkrát. Chtěla Snapeovi vyrazit dech.

ooOoo

“Co myslíš, že s tebou bude dneska dělat?” zahuhňala Ginny, protože mezi rty svírala vlásenky a pracně se pokoušela ty pružné drátky dostat pod kontrolu, zatímco upravovala Hermioninu hřívu do elegantního drdolu. Samozřejmě přitom hojně využívala svou hůlku.

“Nevím,” odpověděla Hermiona a zpocenýma rukama si znovu uhladila hebkou látku šatů. Rozhodla se pro černé šaty na ramínka až na zem, které měly těsně pod jejími prsy mašli a dekolt vyplněný jemnou krajkou. Později si ještě oblékne krátké sáčko a na celý večer tak odloží svůj obvyklý vzhled čarodějky.

“Kruci písek!” ozvala se za ní otráveně Ginny a nechala spadnout několik pramenů vlasů, které až do té doby svírala v dlani. Následovalo několik dalších nezřetelných zaklení. Hermiona si začala nervózně pohrávat se svými prsty.

“Jako bych se necítila úplně stejně,” zamumlala a skousla si spodní ret.

“Hermiono! Nech svoje rty na pokoji! Mysli na rtěnku!” napomenula ji Ginny. Hermiona přešla skutečnost, jak může vědět, co dělá, když nesedí před zrcadlem.

“Pardon.”

Ginny se mlčky dala znovu do svého úkolu. Sesbírala uvolněné vlasy a o čtvrt hodiny později byla už její kudrnatá hříva spoutaná do elegantního účesu, s několika volnými prameny, které se jí kroutily kolem obličeje.

Ginny si ji zkoumavě prohlédla. “Ujde to,” prohlásila po chvíli.

Hermiona začala panikařit, zatímco vlásenky popuzeně vykřikly.

Tenhle zvyk všechno oživovat se může stát ještě velkým problémem.

Ujde to není dost dobré, Ginny!” vykřikla Hermiona, aniž by vzala na vědomí sponky ve vlasech, a odběhla do koupelny, aby mohla svůj účes podrobně prozkoumat. Musela přiznat, že Ginny odvedla dobrou práci. Přesto si na několika místech lehce setřela make-up a doufala, že zbytek není příliš nápadný.

“Vypadáš dobře, Hermiono,” uklidňovala ji Ginny mírně nervózním hlasem. “Ale zajímalo by mě, jak tahle vystrojená chceš odejít z hradu.”

“Neviditelný plášť,” poznamenala Hermiona a snažila se odstranit flek na své bradě.

“Ty máš neviditelný plášť?” podivila se rusovláska.

“Dal mi ho Severus. Koukni se mi sem, nemám tady uhrák?” Vystrčila na svou kamarádku bradu a prstem ukázala na inkriminované místo.

Ginny odtáhla její ruku stranou a pak protočila oči. “Ne, to je jen stín! A kdyby sis to tak netřela, nebylo by to takhle červené.”

Hermiona zrudla a zoufale zafňukala. “Ztrapním se, Ginny… bude to hrozné…” Znovu se otočila k zrcadlu a podrobila svoje oči dalšímu důkladnému zkoumání.

“Neztrapníš! Tedy kromě toho, že tu budeš ještě dlouho postávat a prohlížet se. Měla bys radši vyrazit!” Ginny ukázala na hodiny v jejím pokoji. Hermiona měla na chvíli pocit, že jí přestalo bít srdce, na rozdíl od vteřinové ručičky, která se pobaveně ohnula a udělala na ní dlouhý nos.

“Proč jsi mi to neřekla dřív?” vyjekla hystericky Hermiona a vrhla se ke skříni. Za necelých deset vteřin seslala na sponky ve vlasech Silencio a zmizela pod neviditelným pláštěm. Ginny zaregistrovala její odchod jen díky tomu, že se prudce otevřely dveře a následně se hlasitě zabouchly.

ooOoo

Hermiona měla tváře vzrušením a námahou červené, když ve svých lodičkách běžela přes nerovnou půdu. Snape už na ni čekal u přemisťovacího bodu. Jeho černá silueta nějakým zvláštním způsobem působila nostalgicky, hlavně vzhledem k tomu, že už ho nikdy nebude muset vyzvedávat po setkání.

Až když stála přímo před ním, sundala si plášť a mírně potřásla hlavou, když se na ni pousmál. “Nemůžu tě vůbec vylekat, že?” zeptala se potichu s nakloněnou hlavou. Cítila se nesmírně příjemně, když ho mohla konečně vidět a dokonce se ho dotknout.

Zatraceně, tenhle cynický bastard mi vážně chyběl!

Severus zavrtěl hlavou a odpověděl: “Vylekat ne. Ale ohromit ano. Vypadáš nádherně.”

Hermiona se začervenala a udělala malé pukrle. Očima ho přitom neustále sledovala a všimla si, že vyměnil svůj jednoduchý černý hábit za poněkud rafinovaněji černý hábit. Musela potlačit úsměv.

“Děkuji, ty také - jako vždy.”

Severus zdvihl jedno obočí a poněkud rozčarovaně se na ni podíval, jako by pochopil, co tím myslí. “Existuje důvod, proč právo k vyslovování komplimentů mají jen muži.”

“A ten je?”

“Nemusí mrhat drahocenným časem na to, aby hledali vhodný hábit.”

Poté k ní natáhl ruku, kterou Hermiona pobaveně a trochu nervózně uchopila.

“Smím prosit?” zeptal se Severus formálně.

“Ale samozřejmě. Jinak bychom marnili drahocenný čas…”

Blýsknul po ní očima způsobem, který Hermiona nedokázala zcela rozluštit. O chvíli později byli pryč.
18.02.2017 13:32:56
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one