ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 46

Autorka:WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/50/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 
K této scéně: Doporučuji vám, abyste si znovu přečetli kapitolu 45, než si tuhle scénu vezmete k srdci :)
 
ooOoo                                  

- Poté, co Hermiona po užití lektvaru opustí Snapeovy pokoje
 
Jakmile se zavřely dveře, Severus se zhroutil na židli u svého psacího stolu. "Merline..."

"Noc byla... zajímavá," ozval se mu v uchu hlas nedávno probuzeného Brumbála. Očividně závěrečný boj vyčerpal Albusovy pozůstatky více, než si Severus myslel. Teď se mu za to odměňoval téměř nepřetržitou bolestí hlavu.

"Noc byla děsivá." Otevřel šuplík, vyndal z něj jednu z fiól a vypil její obsah. Bušení v hlavě ustoupilo. "Naprosto děsivá."

Neodvážil se lehnout si k Hermioně do své postele. Místo toho seděl na židli a pozoroval ji, zatímco se snažil rozptýlit čtením. Bezúspěšně.

Neměl žádné zkušenosti s pozorováním někoho, kdo byl chycen v noční můře. Jistě, občas sledoval Annu, když se mu nepodařilo včas odejít, ale Anna neměla žádný důvod pro takhle zlé sny. Když se jí něco zdálo, tak většinou o padání, neschopnosti se pohnout kupředu, utonutí. Občas ji slyšel hodně potichu sténat.

Hermiona křičela.

Jednou to bylo tak strašné, že musel z ložnice utéct. Zavřel za sebou dveře, seslal na ně Silencio a venku se s divoce bušícím srdcem opřel o zeď. Krev mu hučela v uších jako rozbouřené moře na pobřeží u Scarborough a nervozita ho mučila, jako by mu v žilách pobíhali mravenci.

Byl pryč asi dvě minuty a pak se k ní zase vrátil. Rukou jí hladil po tváři, tiše k ní mluvil a s ohromením zjistil, že ji to uklidnilo.

"Překvapuje tě to?" ozval se zpoza jeho vzpomínek Albusův hlas.

"Ještě nikdy si mi nikoho nepodařilo utěšit, ani fyzickým dotekem, ani hlasem," zabručel Severus.

"To neznamená, že to neumíš. Například i had se dokáže přestat krmit myšmi, když chce."

"Jenže který had by to chtěl?" zamumlal Severus ztracený v myšlenkách. A předtím, než by se mu od Albuse opět dostalo nevyžádané odpovědi, odradil ho od toho dobře mířenou neomalenou poznámkou.

Včera v noci si v jednu chvíli přitáhla Hermiona k sobě celou peřinu a sevřela ji mezi nohama, že se na to nedokázal přestat dívat. Sice nerozuměl tomu, co mumlala, ale jednoznačné pohyby její dolní části těla ho uvrhly do choulostivého rozpolcení.

"Měl jsi hned odejít," zopakoval Albus svou radu z noci. Zněl, jako by nejraději potřásl hlavou.

"Mohla by se na tom uškrtit," odsekl zpátky Severus.

"Srolovanou dekou o průměru nejméně dvacet centimetrů? To bych chtěl vážně vidět."

Snape rozladěně zavrčel. Samozřejmě že měl ten stařík pravdu - měl ji v té trapné situaci nechat samotnou. Ale jakmile jeho mozek k tomuto závěru došel, nedokázal své nohy uvést do pohybu. Jenže i když se mu to nelíbilo, byl pořád přeci jenom muž.

A s Hermionou už dělal mnohem intimnější věci.

Do toho počítal i ten závěr počáteční fáze působení lektvaru. Okamžik, kdy se náhle vymotala zpod peřiny, vyškrábala se z postele a odešla. Severus vyskočil na nohy a šel za ní, dokud nezmizela za dveřmi do koupelny. Pak se opřel se zkříženýma rukama o křeslo v obýváku a čekal na její návrat.

A pak začala zase křičet.

Jedním skokem byl u dveří, prudce je otevřel a našel ji sedět na záchodě, s ústy doširoka otevřenými a vydávajícími příšerný křik. Musel ji chytit za ramena a zatřást s ní, než přišla k sobě.

V jejích očích se odrážela muka posledních dvou hodin. To, co jí předkládal její mozek, ji systematicky posouvalo k hraně její odolnosti vůči zátěži. Teď se konečně dostala do bodu, kde může lektvar vykonat svou práci, do bodu, ve kterém její mozek přestane fungovat a nebude mu v tom bránit.

Její pohled ho vykolejil víc, než považoval za možné. Už jednou byla takhle zničená - tenkrát, když užila lektvar na potlačení svých pocitů vůči němu. Ale tehdy ho to tolik nevytočilo. Dnes v noci s ní stál na hraně únosnosti.

Možná proto ji vytáhl do stoje, oblékl ji a odnesl do ložnice, vedl s ní ten láskyplný rozhovor a všechno to pak popřel.

"Už se ti dostala hluboko pod kůži."

"Já vím," odpověděl potichu. "A toho je mi strašně moc líto."

 
25.05.2016 20:56:55
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one