ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Inter Spem Et Metum (Mezi nadějí a strachem)

Profesorka McGonagallová ji dlouho zkoumavě sledovala, než konečně zavrtěla hlavou. “To neudělám, slečno Grangerová.”
Hermiona zavřela oči a chvíli zhluboka dýchala. Musí se uklidnit a musí se začít soustředit na hru. Zarputile přejela očima po šachovnici a náhle se její výraz rozjasnil. Tak jednoduché, tak jasné…
“Ale to se podívejme… tebe přece znám.” Do její mysli se prodral Voldemortův hlas a převálcoval všechny její ochrany, které kdysi pracně vybudovala.
Z urny se vyvalila černá mlha a nerozhodně se chvíli převalovala na místě. Harry se zamračil a výraz jeho obličeje se zatvrdil. “Tady jsem, ty bastarde!”
Hermiona přikývla. Včera se po Harryho příjezdu setkali všichni v ředitelně a probrali poslední detaily. Věděla, kam přesně je vezme přenášedlo, a v hábitu měla uložené lektvary, které budou potřebovat. V duchu ještě jednou všechno zkontrolovala a pak se odhodlaně narovnala.
Hermiona usoudila, že nejlepší příležitost začít uskutečňovat svoje předsevzetí je dnes. ... Rozhodla se, že zažila už příliš mnoho paniky a strachu, a tak se po rozhovoru s Harrym vydala za Severusem.
A pak to konečně pochopila. Třesoucí se prsty, slabý hlas, jemná vrstvička potu na jeho čele… to všechno náhle dávalo smysl.
Hermiona to viděla jako první malý úspěch a několikrát se zhluboka nadechla.
Otočila se k němu a ve chvíli, kdy chtěl něco říct, zdvihla ruku a umlčela ho. “Nic neříkej, chci ti něco ukázat!”
Hermiona byla nervózní. Dotíralo na ni špatné svědomí, nohy se jí třásly a ze všeho nejradši by se otočila a utekla. A přesto zdvihla ruku a zaklepala. Musela to vědět. Musela si být absolutně jistá.
Hermioně význam jeho slov došel během vteřiny a vykuleně na něj zírala. “Ty… co?” Rukama si přejela přes obličej a o několik kroků couvla. “Ty jsi věděl, že bys mohl umřít?”
Několik kapek rychle překonalo krátkou vzdálenost a rozprsklo se na holé kůži. Během vteřiny se lektvar vsáknul dovnitř a Hermiona zaslechla, jak se Severus ostře nadechl. Přesto neodvrátila oči od jeho ruky. Za nic na světě nechtěla zmeškat to, co se právě dělo.
“Protože už nemůžu,” odpověděl nakonec s důrazem na každém jednotlivém slovu, až se Hermiona otřásla. “Bojoval jsem dvě desetiletí, abych přežil. Jen aby tohle všechno tady jednou skončilo. Jenže teď už prostě nemůžu dál. Dokážeš to pochopit, Hermiono?”
Konečně se Hermiona také předklonila a zkoumala květiny. Srdce jí bilo až v krku, když jednu utrhla a ucítila, jak z ní něco přešlo do květu.
Potom se otočila k Severusovi, oči pevně upřené na květ, a podávala mu ji.
"Všechno se změnilo po tom, co jsme na něj společně hráli. Našli jsme společnou řeč, prostředí, kde mezi námi panuje naprostá harmonie. Myslím, že to bylo poprvé, kdy jsi skutečně pochopil, co se ve mně odehrává."
“Je to jako tanec, drahá. Tanec s bytostí, která je tak ryzí a důvěryhodná, jak nemůže být žádný člověk,” zašeptal Severus do jejího ucha a jí naskočila husí kůže.
Hermiona se mu poprvé po mnoha týdnech odvážila zadívat hluboko do očí. Byl to dech beroucí pocit, z něhož se nikdy nechtěla probrat, dokud se nepropadne až na samé dno jeho duše a neuvědomí si, že je v něm víc než očekávala.
S toužebným očekáváním odemkla mávnutím hůlky ztrouchnivělé dveře. Poté, co se naposledy rozhlédla, vklouzla dovnitř. Sundala prostěradlo a posadila se na mechem porostlou podlahu.
Bylo úplně jedno, kdo jí říkal, že to nebyla její chyba. Naložila si na svoje ramena víc, než dokázala zvládnout, a teď musela nést následky. Bylo to její svědomí, které jí potřebovalo odpustit, ne zúčastněné osoby.
Profesorka si těžce povzdechla a Hermiona se odvážila na ni krátce pohlédnout. Ředitelka zavrtěla hlavou. "Dlouho jsem přemýšlela, jak potrestat Váš prohřešek. A věřte mi, že obvykle nemívám problémy o něčem takovém rozhodnout."
O chvíli později se rozletěly dveře od jejího pokoje a Hermiona si ulehčeně oddechla. "Jsme v koupelně!" vykřikla téměř hystericky.
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one