ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess

Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/68/

Souhlas s překladem: Ano

Žánr: Romantika/Drama

Věkové omezení: od 18 let

Pár: HG/SS

Překlad: dvemuchomurky

Betaread: nebetováno

 

 

ooOoo

 

Long ago it came to me
and ever since that day
infected with its rage
but it ends today.

 

Stalo se to už dávno,
a od té doby
jsem nakažený zlostí,

ale dnes to končí.

 

(Within Temptation - It’s the fear)

 

ooOoo

 

Hermiona byla ztracená v myšlenkách. Sledovala, jak voda protéká filtrem, jak na na povrchu kávové sedliny vytváří pěna a kumuluje se uprostřed kolem malého víru. Naklonila hlavu a přivřela oči. Byl to vskutku fascinující pohled a pomáhal jí odpoutat se od zmatených myšlenek. Možnost se vyspat byla pasé už několik hodin a její mysl začala pomalu ovládat únava. Začala sama považovat za šílené, že poslední noc strávila modifikací lektvaru. To, že při tom byla úspěšná, byl teď naprosto irelevantní.
 

Teď bylo pět hodin ráno, nespala posledních 24 hodin a za hodinu odcházejí - předtím, než se hrad probudí do typického ruchu pondělního rána.


Ve vedlejší místnosti přestala téci sprcha a Hermiona několikrát zamrkala, dolila novou vodu do kávového filtru a s povzdechem se otočila. Očima bloudila po místnosti, dokud se nezaměřila na nízké široké okno naproti. Přešla k němu a předloktími se zapřela o široký parapet, takže si mohla bradu pohodlně opřít o zápěstí.


Za ní tiše bublala konvice a ten tichý rovnoměrný zvuk podtrhoval hluboké ranní ticho, zatímco si nezúčastněně uvědomila, že už zase začalo sněžit. Zvenku ležela tak vysoká vrstva sněhu, že okno bylo zpoloviny zasypané. Uvolnila se a vydechla a přála si, aby si mohla užít té ničím nerušené bílé nádhery.


Klid, který panoval v kuchyni, se částečně přesunul i na ni. Konečně! Uplynulá noc byla noční můrou. Vzrušení a strach, doplněné o správnou porci nervozity, ji změnily na uzlíček nervů. Ve srovnání s tím byla teď zosobněnou relaxací.


Přes to všechno jí srdce zrychleně a hlasitěji bilo než obvykle. Hermiona věděla, že na jejích bedrech spočívá ta nejdůležitější část jejich plánu. Musela udržet Severuse při životě. A jen co na to pomyslela, začalo se jí samotné nedostávat vzduchu.


Po ramenou ji pohladily pevné prsty, spletly její těžké vlasy do volného copu a přeběhly po výstupcích její páteře. O  vteřinu později ji na citlivé kůži na šíji polechtala špička nosu. Hermiona se protáhla a s tichým zasténáním zaklonila hlavu, aniž by ruce oddálila od okenního parapetu. Když pak za uchem ucítila měkké rty a na rameno jí dopadly konečky vlhkých černých vlasů, roztřeseně vydechla a zavřela oči.


“Severusi…” Hermiona sotva slyšitelně vydechla a dovolila mu, aby ji otočil k sobě a položil jí své teplé a ochranitelské ruce na boky. Plaše se na něj podívala a nedokázala si pomoci, aby mu prsty nepřeběhla po jeho ještě stále vlhkém obličeji. Chtěla si zapamatovat každý detail. Pomíjivost tohoto okamžiku jí drásala srdce. “Je to dar…” zašeptala, když se o ni opatrně opřel.


Severus se na ni tázavě podíval s nakloněnou hlavou. “Co je darem, lásko?”


Hermiona se kousla do rtu a pak se ostýchavě usmála. “Ještě před půldruhým rokem bych dala ruku do ohně, že jsi necitelný bastard, který s radostí mučí studenty. Sice neskutečně tajemný, ale bastard.” 


Severus se zamračil.


“To, že teď vím, že to tak není, je pro mne dar. Odpověděl jsi mi na moji největší otázku. A za to ti děkuji, Severusi.” Naklonila se dopředu a něžně ho políbila.


Severus jejich polibek brzy přerušil. “Co bylo tou otázkou?” Zněl rozladěně, ale zase ne tak moc, jako kdyby Hermiona něco pokazila.


Hermiona polkla a přemýšlela, jak má formulovat odpověď. “Kdo je ten muž, kterým jsem tak fascinovaná?” odpověděla nakonec a statečně snášela jeho zkoumavý pohled.


“A co si myslíš o mé odpovědi?” Rozladěnost zmizela a byla nahrazena zájmem.


“Je obětí svého mládí. Obětí chyb, které udělalo tolik jiných lidí. Je mužem, který se spokojil s nespravedlností a vydržel ji. A přes to všechno je dost chytrý, aby neodmítl pomocnou ruku. Minimálně když mu jí člověk dost dlouho šermuje před obličejem.” Usmála se, ale pak zase zvážněla. “Nenechám tě zemřít, to ti slibuju!”


Severus přikývl se zavřenýma očima. “A já tě nezatáhnu do záhuby,” odpověděl jiným slibem a Hermiona si ho přitáhla do objetí.


“Nechci jít na ten ostrov, Severusi,” zašeptala vystrašeně do jeho ucha.


“Je to poslední překážka, než mi lidé snad budou moci odpustit moje chyby, Mio.”


Hermiona si povzdechla. “U Merlina, balancujeme přímo nad propastí…”


Severus přikývl. “Já vím.” Trošku ji od sebe odtáhl a palcem jí setřel z tváří slzy. V jeho očích se odrážela tichá otázka, jestli mu důvěřuje. Hermiona pomalu přikývla.


“Kafe je hotové,” řekla potom a ukázala na pracovní stůl. Severus sledoval její ruku a v očích se mu překvapením zalesklo.


“Ručně vařené,” konstatoval potěšeně.


Hermiona přikývla. “Takhle chutná lépe.”


“Skutečně…”


Severus ji vzal za ruku, kterou stiskl, zatímco se jí podíval ještě jednou do očí. Hermiona z toho pohledu načerpala tolik síly, že se jí podařilo aspoň z poloviny přemoci strach.


Dneska musí mít čistou hlavu.


Musí nad propastí postavit most.


ooOoo


O necelou hodinu později společně odcházeli ze sklepení. Po celou dobu držel Severus Hermionu za ruku, která ho svými studenými prsty pevně svírala, a teprve na posledních pár schodech před vstupní halou ji pustil.


Harry na ně čekal u vchodu do hradu. Hermiona si všimla, že když je uviděl, napjaly se mu svaly na čelisti. Jeho potlačované zděšení se však plynule přeměnilo v pracně udržovanou kontrolu, neboť se Hermiona na něj přísně podívala, aby zabránila jakékoliv možné nevhodné reakci. 


“Dobré ráno, Harry!” pozdravila ho s takovou srdečností, až to vyznělo dost urputně. Harry odvrátil oči od Severuse, kterého pozdravil krátkým pokývnutím hlavy, a nuceně se na ni usmál.


“Ránko,” odpověděl nepřítomně.


Hermiona ulehčeně vydechla. Očividně získala trochu času, než bude muset začít vysvětlovat.


“Jdeme tedy, nebo ještě na něco čekáme?” zeptala se.


Severus i nadále mlčel. Hermiona se na něj rychle podívala. Způsob, jakým si schoval ruce do hábitu, a pohled, kterým zkoumal Harryho - jakoby netušil, co od něj může očekávat - jí příliš jasně ukázaly, že se naprosto uzavřel. Teď od něj nemůže očekávat žádnou opatrnou laskavou reakci.


Tento poznatek ji zabolel. Nenáviděla, když to dělal a ze všeho ji vyloučil, aniž by považoval její názor za aspoň trochu důležitý. Měla z toho pocit, jako by pro něj nebyla víc než jen studentka, a to bylo něco, co by za jiných okolností netolerovala.


Zatracený výjimky!


Harry, jak se zdálo, se to snažil všechno co nejlépe zpracovat. Podíval se na ni tím svým pohledem ‘tohle-má-být-ten-tvůj-úžasnej-chlap?’, kterému nedokázala čelit. Ještě včera večer doufala, že jí Harry začal rozumět. Možná ale toho po něm chtěla příliš, když stál proti Severusovi. To byl ale začátek, jakkoliv se to mohlo Harrymu příčit.


“Ne, můžeme vyrazit. Profesorka McGonagallová už šla vyzvednout urnu a přinese ji tam. Všechno už bude připravené, až dorazíme my.”


Hermiona přikývla. Včera se po Harryho příjezdu setkali všichni v ředitelně a probrali poslední detaily. Věděla, kam přesně je vezme přenášedlo, a v hábitu měla uložené lektvary, které budou potřebovat. V duchu ještě jednou všechno zkontrolovala a pak se odhodlaně narovnala.


“Jsme tedy připravení. Všechno je hotové a tak.” 


Nebyl to jen Harry, kdo jí po první větě věnoval zděšený pohled. Hermiona si jich nevšimla, ale vyhnala oba muže ven z hradu do sněhové bouře, do níž se mezitím změnilo mírné sněžení.


Když se vzdálili z bezprostřední ochrany hradních zdí, Hermiona se kvůli silnému větru zapotácela o pár kroků zpět a narazila do Severuse. Omluvně na něj vzhlédla a zachvěla se pod jeho pohledem, který působil stejně studeně jako okolní vzduch.


Raději se soustředila na to, aby následovala Harryho stěží viditelnou postavu k přemisťovacímu bodu. Nastal čas, aby to ukončili. Společně kráčeli jako na popravu a Hermiona nijak netoužila zjišťovat, jak by to mohlo skončit.

01.04.2020 20:44:22
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one