ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess

Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/68/

Souhlas s překladem: Ano

Žánr: Romantika/Drama

Věkové omezení: od 18 let

Pár: HG/SS

Překlad: dvemuchomurky

Betaread: nebetováno

 

 

 

ooOoo


O několik minut později to Hermiona málem opět neustála; z vichřice ve Skotsku se ocitla přímo uprostřed orkánu na otevřeném moři. Vzduch tu byl sice teplejší a vlhčí, ale to neměnilo nic na tom, že tentokrát za ní Severus nestál, aby ji zachytil. Máchala bezmocně rukama a namáhavě hledala rovnováhu.


Harry se Severusem na ni mlčky hleděli, zatímco se krčili před běsnícími mořskými vlnami, jež chrlily vodu až nahoru na skalnatý ostrůvek o velikosti famfrpálového hřiště.


“Jsem v pohodě,” ujistila je rychle, přestože to v burácení větru nemohli pravděpodobně vůbec slyšet. Proto na ně mávla rukou a svůj rudý obličej schovala pod kapuci, než vystoupala po neschůdné pěšině ke ztrouchnivělé dřevěné chatrči. Několikrát zaváhala, než udělala další krok, protože skály byly kluzké a porostlé řasami a její boty nebyly určené k chození po takovém povrchu.


Krátce před chatrčí se jí náhle v zorném poli objevila něčí ruka, a když vzhlédla, měla před sebou Severusův obličej. Díval se jí přímo do očí a zamrkal zároveň s přikývnutím. Hermiona přijala jeho pomoc a nechala se posledních pár metrů táhnout. Harry stál mezi dveřmi a sledoval je, ale z jeho obličeje nešlo poznat, co si myslí. Hermiona si nenápadně povzdechla, než ho se Severusem následovali dovnitř.


Uvnitř si připadala, jako by jí někdo nasadil hodně měkké klapky na uši. To ticho nemohlo být přirozené. Hermiona si pro sebe spokojeně přikývla, když zahlédla, jak Harry schovává hůlku. Zřejmě také trochu zvýšil teplotu, protože se ve svém teplém hábitu začala brzy potit.


“To je ale počasí…”, zamumlal Harry a vrtěl při tom hlavou.


Severus si odfrknul.


“Měli bychom brzy začít,” ozvala se Hermiona dřív, než se ti dva mohli začít hádat. Sundala si hábit, odhodila ho do rohu a pořádně si prohlédla vnitřek chatrče.


Uprostřed hlavní místnosti stál opotřebovaný stůl a okolo něj tři židle. Jeho dřevo bylo ztmavlé stářím a krásná urna s ním nápadně kontrastovala. Hermiona pociťovala zvláštní spojení s magickou nádobou a vzpomněla si na noc, kdy do ní uzavřeli Voldemorta. Severus jí řekl, že je s ní spojená díky tomu, že odrecitovala zaklínání. Měla pocit, že i teď cítí na těle to teplé pulzování, to příjemné vábení snadné cesty. Polkla a podívala se jinam.


U zadní stěny stála vedle rozbité postele malá lavice. Hermina na oba kusy nábytku ukázala hůlkou a opravila je. “Myslím, že by se nám to mohlo hodit,” informovala své společníky.


Severus svraštil obličej a odvrátil oči, Harry si zkřížil ruce na hrudi. Hermiona si teatrálně povzdechla.


“Dobře, vyklopte to! Skočte si klidně po krku, budu vám dělat rozhodčího!” rozčileně vyhrkla a rozhazovala přitom kolem sebe rukama.


Severus zdvihl jedno obočí. “Nevím, co máš na mysli.” Jeho tykání ji trochu uchlácholilo.


“Myslím tím, že tohle nebude nikdy fungovat, když se vy dva nebudete konečně chovat jako civilizovaní lidé! Harry si má uzavřít mysl před Voldemortem, a to nebude moct, když bude celou dobu přiživovat svůj odpor vůči tobě.” Přísně se na Severuse podívala, než se otočila k Harrymu, kterému na tváři ztuhnul škodolibý úsměv. “A ty…,” ukázala na něj prstem. “Měla bych být v klidu a zásobovat Severuse kyslíkem, zatímco se bude pokoušet přežít tohle šílenství. To není něco, na co se můžu předem kdovíjak připravit, což znamená, že bez nejmenšího tušení jdu skládat hodně těžkou zkoušku. Stačí to jako důvod, abyste mě přestali dráždit?”


Harry mlčky přikývl.


“Fajn!” Hermiona se zhluboka nadechla a ve snaze o duchovní rovnováhu si odhrnula vlasy z obličeje. “A teď, když už máme jasno, mohli bychom konečně začít.” Aniž by se na ně znovu podívala, přešla ke svému hábitu, vyndala z něj tři lahvičky a postavila je na stůl. Dvě z nich obsahovaly lektvar, který ji a Severuse učiní nevhodné pro Voldemortovu duši, a třetí byla naplněna lektvarem, jenž měl odstranit Znamení zla.


Vzala první dvě lahvičky a jednu podala Severusovi. Svou vlastní odzátkovala a vypila, vyhýbala se však pohledu na Harryho. Připadalo jí totiž, jako kdyby mu před nosem vyfoukla poslední možnost záchrany z potápějící se lodi a chladně přitom sledovala, jak jde ke dnu. Harry se nakonec obrátil a šel ke starému krbu a zapálil v něm oheň.


Severus využil příležitost, aby si Hermionu přitáhl k sobě. Svou prázdnou lahvičku postavil na stůl a naléhavě se na ni podíval. “Chci do tvé mysli, Hermiono!” řekl potichu pevným hlasem.


Hermiona překvapením naklonila hlavu. “Nitrozpyt? Na co? Ty mi nevěříš?”


Severus frustrovaně zafuněl. “Samozřejmě že ti věřím! Ale Potterovi ne. Když se věci pokazí, nemůžu mluvit. Nechci si ani představovat, co by se mohlo stát. Chci mít aspoň nějakou možnost, jak ti říct, co dělat.” Hermiona pod jeho naléhavým pohledem nasucho polkla.


“Dobře,” souhlasila a ulevilo se jí, že na to Severus vůbec pomyslel. Představa, že bude zavřená v opuštěné chajdě se Severusem neschopným konat a selhávajícím Harrym, navíc s veskrze nebezpečnou přítomností Voldemorta, který může v Harryho těle napáchat škodu, se jí vůbec nezamlouvala. “Jsem ráda, že myslíš i na takové věci,” řekla s malým úsměvem.


“To byl celá desetiletí můj úkol. Nemyslím, že to ještě někdy budu chtít dělat.” Celé to řekl úplně stejně, jako když jim na hodinách lektvarů sděloval jejich domácí úkoly.


“To doufám,” odpověděla Hermiona a pokusila se o podobně distancovaný tón.


Severus vytáhl hůlku a namířil ji na Hermionu. “Legilimens!” zašeptal, a když Hermiona ucítila, jak se pokouší dostat se do její hlavy, spustila svoje ochrany.


Někde za nimi si odkašlal Harry a oba se k němu otočili. Hermioniným mozkem se začal šířit nezvykle mlhavý pocit. Ta tichá přítomnost někoho jiného v její mysli ji nejvíc ze všeho dráždila, protože se na ni nesměla soustředit.


“Jste připravení?” zeptal se jich se zdviženým obočím a překříženými pažemi a v jeho obličeji byla zřetelná obava, že by se Hermiona se Severusem mohli začít brzy muchlovat.


“Samozřejmě!”, pospíšila si Hermiona s odpovědí. Nenáviděla pocit, že se pohybuje v minovém poli. Harryho averze vůči Severusovi jí lezla na nervy. Jednou v ní ale Harry nakonec přestane vidět malou bezbrannou holku, která potřebuje chránit, jíž možná kdysi byla.


“Ach, prosím, řekni mu to, lásko!” uslyšela v hlavě Severusův hlas, jenž zněl podivně radostně.


Hermiona zrudla. “Buď zticha!” okřikla ho a varovně se na něj úkosem podívala. Severus jen zdvihl obočí.


“Dobře,” řekl Harry a přivedl ji tak zpět do reality. Mnul si ruce, jako by se chtěl zahřát, a pak přešel k urně. “Jak to bude probíhat?”


“Odstraním Znamení zla a sešlu kouzlo na dýchání. Potom budeš mít hodinu na to, abys nakopal Voldemorta do zadku.” Hlas se jí třásl strachem a nervozitou.


“Mysli na Madlen,” připomněl jí Severus.


Hermioně se rty zvlnily v téměř nepostřehnutelném a naprosto nevhodném úsměvu, který Harry očividně považoval za výzvu k boji, protože přikývl. Musela zatřást hlavou a odehnat vzpomínky na koně, přestože vnitřní klid přivítala.


Harry začal nervózně pochodovat před urnou sem a tam. Hermiona toto jeho chování znala až moc dobře - vypadal úplně stejně před každým famfrpálovým zápasem, a ona si najednou přála, aby to mohl vyřídit ze svého koštěte. To by docela určitě všechno usnadnilo.


“Pojď se mnou,” přikázala v myšlenkách Severusovi a překvapeně sledovala, že ji poslechl, i když jí věnoval podrážděný pohled.


Spokojeně se usmála. Svoje myšlenky před ním uzavřela. Přestože byla ráda, že mu může být aspoň tímto způsobem nablízku a slyšet ho říkat podivuhodně laskavá slova navzdory Harryho přítomnosti, některé věci si prostě chtěla nechat pro sebe.


Zdálo se, že pochopil, co udělala, a téměř neznatelně se schoulil do sebe.


“Musím se soustředit, Severusi,” omluvila se mu myšlenkou a naklonila trochu hlavu.


Severus mlčky přikývl.


Zatímco se Severus nedobrovolně posadil na okraj postele, Hermiona sebrala ze stolu poslední lahvičku. “Jsi připravený, Harry?” zeptala se opatrně a vytrhla ho tak vlastně z nepředstavitelného stavu koncentrované roztržitosti.


“Ano, samozřejmě. Chci s tím konečně skoncovat,” odpověděl a s pobledlým obličejem pozoroval urnu. Hermiona se naopak musela nutit, aby se na ni nepodívala. To spojení sice nebylo přiliš silné, ale bylo neustále přítomné.


"Mysli na to, že máš v sobě kousek profesora Brumbála,” připomněla mu.


Harry si potichu odfrknul. “To je jeden z důvodů, proč mám strach.” Hermiona zmateně svraštila čelo. “Co když se mi to nepodaří? Co by se mohlo stát, kdyby měl Voldemort pod kontrolou část Brumbálovy moci?”


“Já bych na vašem místě o této možnosti vůbec nepřemýšlel, pane Pottere.”


Harry se podíval Severusovým směrem a Hermiona si všimla, jak polknul. Lektvarista ho ze svého místa zlověstně pozoroval.


“Ale mně to dělá starosti,” odvětil Harry. Hermionu překvapilo, kolik ze své zranitelnosti a strachu dal svým postojem najevo a raději se do jejich rozhovoru nepletla.


“Když jste vařil lektvary, žádné starosti jste si nedělal. Následky špatné přísady mohly být stejně ničivé, takže nezačínejte být rozumný. To by zničilo můj pohled na svět.”


“Kdybyste každému nedával bezohledně pocítit, že je jen rozšlápnutým švábem pod vaší botou, tak bych si začal dělat starosti ohledně lektvarů mnohem dřív!” prohlásil Harry zlostně.


Severusův výraz se při zmínce obtížného hmyzu změnil. Hermiona si myslela, že ví, na co myslí, a když Severus lehce naklonil hlavu a oceňujícím pohledem si přeměřoval Harryho, byla si tím už jistá. “Sovy!” Skoro v myšlenkách vykřikla a Severus se na ni krátce podíval.


“Hmyz to dost dobře nevystihuje. U vás jsem měl spíš na mysli dotěrnou poštovní sovu." Rukou udělal znevažující gesto.


“Proč? Protože létají?”


“Ne. Spíš protože je člověk nemůže zašlápnout. Zbylo by po nich příliš mnoho svinstva.” Severus se pousmál a Hermiona měla co dělat, aby se do toho nevložila. Něco jí ale říkalo, že oba tuhle slovní přestřelku potřebují, i když netušila proč.


Musí to být mužská záležitost.


“To s těmi komplimenty si musíme ještě nacvičit,” připomněl jí přesto Severus s lehce protaženým obličejem. “Máme se přece bavit o uvěřitelných tématech, nebo ne?”


Hermiona neměla příležitost odpovědět, protože si Harry potichu odfrknul a s náznakem pobavení zavrtěl hlavou. “Jste bastard, Snape, a  vždycky jím zůstanete. Co mi ale dělá starosti, je to, že si na to začínám zvykat.”


Hermiona na něj zůstala ohromeně civět. “Bylo- bylo to něco jako… nabídka přátelství?” zakoktala se v myšlenkách, Severus jí však neodpověděl.


“Dokud s vámi nebudu muset pít odpolední čaj, budu s tím v pohodě.” To bylo to nejlepší přijetí nabídky, které dokázal projevit. Harry si toho očividně také všiml, protože na to nereagoval. “Mohli bychom už konečně začít?” zeptal se vzápětí nervózně a podíval se na Hermionu s tichou žádostí o podporu.


“Aha, ano, jasně…”


Strach a nervozita se s plnou silou vrátily, když šla k Severusovi. Ruka, v níž držela fiolu, se jí třásla. Severus si toho všimnul, až když stála před ním.


“Tahle zkouška bude tvoje mistrovské dílo,” řekl jí s přesvědčením, tentokrát nikoliv jen v myšlenkách, ale nahlas, přestože tlumeným tónem. Přitom ji vzal za ruku a mírně stiskl. Studené sklo se pod jejich propletenými prsty zahřálo a Hermiona s povzdechem zavřela oči.


“Nenávidím, že ty jsi tím testovacím objektem.”


“Jsem rád, že ty jsi tou zkoušenou osobou.” Zdvihl obočí a podařilo se mu tak vymámit z Hermiony přikývnutí.


“Začněme tedy.” Hermiona se na chvíli podívala na Harryho, který je s určitou fascinací pozoroval, a odzátkovala lahvičku. Volnou rukou vytáhla hůlku, zašeptala Torpeo spiritus! a zalapala po dechu, když náhle musela dýchat za dva.


Severus naposledy vydechl a díval se jí přitom do očí. Hermiona zrychleně zhluboka dýchala, přesto se zdálo, že to nestačí. Ruku tak pevně sevřela kolem lahvičky, až jí zbělely klouby.


“Uklidni se, Hermiono. Jde ti to dobře. Mám dost kyslíku. Nepotřebuju ho tak moc,” ozval se jí v hlavě Severus.


Hermiona se na to mentální pohlazení zaměřila a cítila, jak z ní odchází napětí. Její tělo si začalo zvykat na zdvojenou zátěž a obalilo se slabou vrstvičkou potu, kterou s radostí strpěla.


“Dobře,” odpověděla, aby dala najevo, že má vše pod kontrolou. Severus přikývl a natáhl k ní svou ruku. Prsty měl sevřené v pěst a linie Temného znamení na odhaleném předloktí až příliš jasně kontrastovaly s jeho bledou pokožkou.


Ruka, která nyní nakláněla ústí lahvičky nad Severusovou paží, byla zcela pevná. Ani jednou se nezatřásla, nic nenarušilo opatrný pohyb. Jen uštvaný výraz v Hermioniných očích ukazoval, že dělá něco proti své vůli, vyzrazoval bouři, kterou se snažila ze všech sil ovládnout.


Když první kapky dopadly na odhalenou pokožku, Severus zkřivil obličej. Hermiona okamžitě odtáhla ruku a jen okrajově zaznamenala, že první linie Znamení zmizely.


“Pokračuj!” přikázal jí Severus skrze sevřené zuby.


Hermiona přikývla. “Je mi to líto… je mi to líto…” opakovala neustále v duchu, zatímco polévala Znamení zla lektvarem a sledovala, jak mizí. Nevěřila si dost na to, aby od něj odvrátila oči, protože nechtěla vidět Severusův bolestí stažený obličej. Když zmizela poslední černá tečka, otočila se k Harrymu. “Začni!” přikázala mu.


Postavila se stranou a očima přelétávala mezi Harrym a Severusem, který bolestí téměř odpadl. Cítila, že teď od ní získává víc kyslíku, aby bolest udržel pod kontrolou.


Harry pomalu položil ruku na víko urny. Očividně odstranil uzavírací zaklínadlo, zatímco se Hermiona zabývala Znamením zla. Prsty téměř láskyplně pohladil povrch víka a pak ho náhlým pohybem odklopil, až to Hermionu vylekalo.


Z urny se vyvalila černá mlha a nerozhodně se chvíli převalovala na místě. Harry se zamračil a výraz jeho obličeje se zatvrdil. “Tady jsem, ty bastarde!” zavrčel, a přestože stejný výraz použil před chvílí pro Severuse, nyní měl naprosto jiný význam.


Voldemortova esence se vrhla se strašidelně vysokým sípáním na Harryho a zahalila jeho hlavu do neproniknutelné temnoty, kroužila kolem něj jako hejno much, jednou tím, podruhé oním směrem. Harryho vlasy kolem něj létaly jako ve vichřici a pokaždé, když se od něj černé mračno na chvíli vzdálilo, viděla na jeho pobledlém obličeji malé škrábance a šrámy.


Hermiona odvrátila oči, nemohla se na to dívat, když mu nemohla nijak pomoci.


Instigo cruentus!” Hermiona raději seslala kouzlo na tvorbu nových krvinek, protože lektvar už musel ztratit svou bezprostřední účinnost. Potřebovala něco, na co se mohla soustředit.


“Severusi! Prosím, mluv na mě!” poprosila ho v duchu a zaplašila představu, co by dělala, kdyby tenhle způsob komunikace neměli.


“Já… daří se mi dobře, Mio,” ozvala se unavená odpověď.


“Nesnáším tvůj hrdinský komplex!” Zoufale zanadávala a očistila jeho ruku od zbytků lektvaru. “Přísahám, že jestli tady teď umřeš, budu tě pronásledovat na druhou stranu a osobně ti zakroutím krkem, Severusi Snape!”


Severus se pobaveně usmál. “Na tom trvám, Hermiono Grangerová,” odpověděl potichu. Zdvihl druhou ruku a setřel jí z tváře slzy, o nichž Hermiona neměla ani tušení. Opřela se o jeho dlaň, dívala se mu přímo do očí a pomalu se uklidňovala. Zmatené zvuky za ní - skřípání, pištění, sténání, mumlání, vřískání, šeptání, supění a mnoho dalšího - se pomalu odsunuly do pozadí, až zůstalo jen dýchání a Severusův dotek. A několik kapek nervy drásajícího potu, které jí šimraly na spánku.


Pak se však Severus náhle podíval na Harryho. Hermiona zahlédla v jeho výrazu, že něco není v pořádku. Ztuhla a neodvažovala se ohlédnou. Vnitřnosti se jí sevřely a vyděšeně vydechla.


“Nestačí to, Mio!” 


Její obavy se potvrdily.


Když jí skutečně došel význam těch slov, zastavilo se jí srdce. V hlavě jí jako ozvěna rezonoval Severusův hlas a jako by se neustále zesiloval. Pořád dál, pořád víc, ozýval se stále hlasitěji.


… nestačí to…


… nestačí…


… nestačí…

01.04.2020 20:46:18
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one