ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Kapitola 49 - Narozeninový tanec I. 2/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/49/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

Pozn.překladatelky: U minulé kapitoly přibyla jedna vymazaná scéna - nezapomeňte si ji přečíst!

 

ooOoo

Snape ji zavedl do malého podniku v jedné boční uličce u Příčné. Hermiona se s vykulenýma očima rozhlédla po příjemné restauraci. Byla zařízená trochu tmavými barvami, ale nepůsobila hrozivě, nýbrž tiše a téměř romanticky. Uprostřed místnosti byl prostorný taneční parket, na kterém se už otáčelo několik párů, a kolem něj byly v malých výklencích, jež poskytovaly dostatek soukromí a klidu, rozmístěny stoly.

Hosty obsluhovalo několik formálně oblečených číšníků, kteří zapisovali objednávky pomocí bleskobrků. Hermiona si vzpomněla na Harryho zkušenosti a pomyslela si, kolik  z těch per tady by mohlo zapisovat podobně volným způsobem.

Konečně se k nim přiblížil jeden z číšníků, převzal Hermionino sako a Severusův hábit a odvedl je k jejich stolu. Položil na stůl dvě menu a zeptal se jakoby nastydlým hlasem: “Budete si něco přát?”

Snape se na Hermionu podíval s vysoko vytaženým obočím, zatímco ona se nervózně nadechla. Co si tak člověk může objednat, aniž by se podíval do menu? Vodu? Nějaký alkohol?

Pomoc?

“Ne, zatím ne, děkujeme,” odpověděl nakonec Snape. Když číšník s malou úklonou odešel, Hermiona si slyšitelně oddechla.

Snape se na ni pobaveně podíval. “Vycházím z toho, že jsi v takovéhle restauraci ještě nikdy nebyla?”

Hermiona jen zavrtěla hlavou. Nejraději by mu řekla, že to není restaurace, co ji dělá nervózní, ale jeho vzhled. Čekala, jestli jí dá nějaké znamení, jak to teď mezi nimi je. Pomalu tři týdny o něm vůbec neslyšela a on se chová, jako by se nic nestalo. “Ale líbí se mi tu,” řekla nakonec a usmála se na něj.

“V to jsem doufal.”

Severus otevřel menu a Hermiona ho napodobila.

Jídelní lístek začal tichým a monotónním hlasem odříkávat nabídku a několikrát upozornil na nabídku dne: telecí roládu s rukolou a slunečnicovým chlebem. Hermiona věděla o této zvláštnosti kouzelnických jídelních lístků, ale byla zvyklá, že jednotlivé pokrmy a  reklamy se tak hlasitě překřikovaly, že si většinou vzala to první, co uviděla, jen aby mohla menu co nejrychleji zase zavřít. Byla příjemná změna, moci si nabídku takhle příjemně poslechnout.

Netrvalo dlouho se rozhodnout, co si dají. Severus kývl na číšníka a objednal. “A k tomu si vezmeme červené víno,” dokončil a bleskobrk vedle něj zapisoval tak zuřivě, až Hermiona pochybovala, že je to všechno správně.

“Vážně by mě zajímalo, co všechno to pero zapisuje,” zašeptala s očima upřenýma na vzdalujícího se číšníka.

“Všechno,” odpověděl Snape a přitáhl tak k sobě její pozornost.

“Co tím myslíš?”

Severus se nadechl a začal jí vysvětlovat odlehčeným tónem, který u něj dosud neslyšela: “Jak vypadají tvoje vlasy, jestli se zdáš být spokojená se svým výběrem, co děláš s rukama, kam se díváš…”

Hermiona zrudla. “A… to zapisují věci jenom o mně?” vzpamatovala se, ale stálo ji velkou námahu, aby si udržela klidný hlas.

Severus se trochu předklonil a vzal do ruky svou sklenku s vodou. Ukazováčkem téměř něžně přejel po lesklém skle, zatímco svoje oči nespustil z jejího obličeje. “Když se někdy výjimečně soustředí na to podstatné…”

Hermioně vyschlo v ústech. Rychle popadla svou sklenku s vodou, na což se Severus potichu zasmál. Hermiona si dvakrát dlouze odpila a postavila skleničku zpět, ale nepustila ji. Dlaně jí pulsovaly horkem a chladné sklo na ni mělo téměř omamující vliv. Jestli vypadá tak, jak se cítí, mohla si Ginny ušetřit práci s líčením a účesem.

“Co se ti nezdá?” zeptal se Severus vážným tónem a postavil svůj nápoj na stůl.

Hermiona si tlumeně povzdechla. “Všechno… Nechápej mě špatně, Severusi, je to úžasné. Ale jsem z toho zmatená.” Zmlkla a sklíčeně se na něj podívala. “Skoro tři týdny jsem o tobě neslyšela ani slovo. Dělala jsem si starosti, měla výčitky kvůli tomu, co jsem ti udělala, když jsem tě k tomu přemluvila. A teď mě vezmeš ven a chováš se, jako by se nic nestalo. Jako bys mě nikdy neodmítl. Nerozumím tomu. Proč ty tři týdny? Proč teprve teď?”

Snape teatrálně protočil očima a řekl: “Teď mi aspoň nikdo nemůže předhazovat, že jsem se zapletl s neplnoletou dívkou.” V hlase mu zaznívalo vyčerpání.

Hermiona se na něj nevěřícně podívala. “To je všechno? Ty mě necháš čekat zatracený tři týdny, protože podle mudlovských zákonů nejsem plnoletá? A to přestože oba dobře známe magické právo, podle něhož jsem plnoletá už celý rok?”

Jestli odpoví “ano”, odcházím!

Chvíli trvalo, než se mu podařilo překonat hněv, ale pak sklopil hlavu. “Ne.”

To máš teda velké štěstí, milánku!

Po dlouhé době, kdy si pečlivě rozmýšlel odpověď, to nakonec vzdal. “Chci tě, Hermiono. Chci tě od té doby, cos mě málem nechala ležet na pozemcích. A chci tě stále víc.” Lehce zavrtěl hlavou a výsměšně se zasmál. “Měl jsem pravdu ve svém odhadu, že tahle moc je hlasem rozumu. Ale nedržela mě od toho, abych tě nesnášel, zabraňovala mi po tobě dychtit tak, jak bych nikdy neměl. Ty zatracený tři týdny jsem se pokoušel si vzpomenout, proč bych se těch důvodů nepodlehnout neměl vzdávat.” Po delší chvíli pokračoval: “Ještě pořád to nevím.”

Hermiona vydechla. Srdce jí bilo až v krku. Nasucho polkla a zamrkala, aby na něj nezůstala zírat. Potom se usmála a láskyplně se na něj podívala. “To byla ta nejlepší přednáška, kterou jste kdy měl, profesore Snape.”

Severusovi zacukaly koutky úst potlačovaným smíchem. “Zanechte lichotek, slečno Grangerová, ty na mě neplatí.” Ve svém nejlepším učitelském módu na ni zdvihl obočí.

Hermioně se po těle začal od žaludku šířit pocit jistoty a uvolnění. “To nejsou lichotky, pane. Něco takového nemám zapotřebí,” odpověděla a když se mu v očích šibalsky zajiskřilo, věděla, že vztah předstírané lhostejnosti mezi nimi je pryč natolik, nakolik se toho pod nosem profesorky McGonagallové odváží.

Příště se z profesora Snapea stane Severus a neměla v úmyslu na tom cokoliv měnit.

ooOoo

Ještě dlouho poté, co dojedli, zůstali sedět a bavili se o takové spoustě věcí, že Hermiona brzy nedokázala všechny vyjmenovat. Probrali snad úplně všechno - od výuky lektvarů po zdrbání všech profesorů, od Fénixova řádu po závěrečnou bitvu, mluvili i o dnech, které po ní budou následovat, a docela určitě by skončili u věcí, které mezi nimi zůstaly nevyslovené, kdyby se Severus nerozhodl nereagovat na jedno její stanovisko.

Přesto přese všechno Hermiona očekávala odpověď. Čas od času mu věnovala letmý pohled, které ale jako by se ponořily pod hladinu nějakého černého jezera.

Právě když ho chtěla znovu oslovit, zeptal se jí: “Zatančíme si?”

Natáhl k ní jednu ruku. Hermiona téměř podlehla panice, když pohledem těkala mezi jeho obličejem a tanečním parketem. Neuměla tančit! To, co předvedla s Viktorem Krumem na vánočním plese, bylo výsledkem nekonečných lekcí od Ginny. A hudba, která tady hrála, se k tomu druhu tance, který jakž takž ovládala, vůbec nehodila.

“Já… ehm… neumím tančit,” přiznala nesměle po několika dlouhých vteřinách. Severus se ušklíbl.

“Konečně jsem našel něco, v čem nevynikáš,” spokojeně zašeptal. Hermiona se na něj rozlobeně podívala a přiměla ho tak dodat: “Neboj, nenechám tě na holičkách. Povedu tě.”

Dřív, než mohla něco namítnout, vzal ji za ruku a odvedl ji na parket, kde se s ní zaujal taneční postoj. Hermiona ztuhla a zírala na něj, zatímco se o ni pokoušel hysterický záchvat.

“Nech se mnou jednoduše vést,” řekl jí potichu Severus. Hermiona se pod jeho černým uklidňujícím pohledem zachvěla a několikrát téměř klopýtla. “A přestaň být tak ztuhlá, u Merlina!” dodal po chvíli a několikrát jí svou rukou, položenou na jejím pase, zatřásl. Hermiona se donutila uvolnit držení těla. V duchu se sama sebe zeptala, jestli je vůbec možná se násilím uvolnit.

“Tanec je plynulý pohyb, Hermiono. Člověk se ho nemůže naučit jako teorii, bez ohledu na to, kolik tabulek s rozpisem kroků má. Tanec vychází z člověka. Je to jako vědět, kdy máš přidat jakou přísadu do lektvaru nebo kdy je lektvar hotový, aniž by ses musela dívat do návodu.”

Hermiona vypustila nevědomky zadržovaný dech a uvolnila se v jeho náruči. “S tím vychází to z člověka jsem měla vždycky problémy,” rozpačitě zamumlala. V tom samém okamžiku však ucítila, jak ji na zádech pevně sevřel. Teplo jeho ruky procházelo látkou šatů a bylo příčinou mrazivého pocitu, který jí přeběhl po páteři, a když ji jemně pohladil, naskákala jí husí kůže. Zavřela na chvilku oči a potlačila zasténání.

“Já to vidím jinak,” zašeptal nazpátek Severus s vědoucím pohledem.

Hermiona otevřela ústa, aby protestovala, ale slova jí sama odumřela na rtech. Místo toho se oddala jeho sevření a kopírovala jeho kroky, aniž by to vůbec tušila. Severus ji pomalu vedl do zadní části lokálu. Světlo tu bylo tlumenější než ve zbytku místnosti, hovor lidí tu nebyl téměř slyšet, a nebylo na ně odnikud přímo vidět.

Jenom hudbu slyšeli stejně hlasitě jako předtím. Hermiona znovu zavřela oči a nechala se jím slepě vést. Byl to neuvěřitelný pocit, tancovat s ním v takovém souladu. Jako kdyby zase spolu hráli na klavír ve Scarborough, avšak tohle bylo mnohem intenzivnější, protože neseděli jen vedle sebe jako tenkrát, ale dotýkali se svými těly.

Jakmile se jí podbřiškem začalo rozlévat teplo, uvolnila ruku z jeho sevření a pomalu jí přejížděla po jeho paži. S malým zaváháním se na něj podívala, aby zjistila, jak zareaguje. Díval se na ni bez výrazu. Nezdál se být překvapený, ale ani ji od toho neodrazoval.

Rukou došla až na jeho rameno a druhou pomalu zvedala k němu. Aby neztratila jeho oporu, oběma rukama ho objala za krkem a přitiskla se k němu. Ucítila nádhernou mužnou vůni, pod níž ale stále lpěl jemný náznak rakytníku.

Jakmile si byla jistá, že ji od sebe náhle neodstrčí, opřela se čelem o jeho hruď a dlouze vydechla. Když se jeho ruce sevřely kolem jejího pasu, láskyplně se přitiskla k jeho košili a otáčela hlavou tak dlouho, dokud neměla nos zabořený do prohlubně na jeho krku a nevdechla horoucí teplo vycházející z jeho kůže.

Z úst jí uniklo tiché povzdechnutí. Uvolnila sevření kolem jeho krku a jednu ruku mu položila na rameno, aby ji vzápětí přesunula na horní část jeho paže. Pod látkou košile cítila, jak se jeho svaly rytmicky napínají a uvolňují. Brnění v jejím břiše zesílilo.

Druhou ruku mu položila na záda, aby se k němu mohla ještě víc přitisknout. Hřbetem nosu přitom narazila do jeho brady. Několikrát zpomaleně zamrkala, pak ale hlavu opět natočila tak, aby se mohla co nejvíce nadechnout jeho vůně. Naprosto se ponořila do tepla jeho těla a objetí, které jí teď konečně bez zaváhání poskytl.

Hermiona skoro úplně zapomněla, že jsou v restauraci. Pohybovala se v souladu s jeho kroky a znovu ho jednou rukou objala kolem krku, aby si ho mohla přitáhnout těsněji k sobě. Rty krátce polaskala jeho ušní lalůček, čímž ho na chvilku vyvedla z rytmu. Když ho uslyšela tichounce zasténat, zasmála se.

“Miluj mě, Severusi,” vyhrkla z náhlého impulsu. Její slova nebyla ničím víc než tichým vydechnutím, toužebným přáním. Cítila, jak se zachvěl. Druhou rukou ho konečně také objala kolem krku a silně si ho přitáhla k sobě. Stáli u sebe tak blízko, že jim to bránilo pokračovat v tanci.

Severus hlasitě polkl a zhluboka se nadechl. Hermioně tak prudce bilo srdce, až si myslela, že ho musí slyšet. Potom Severus řekl: “To dělám už hodně dlouho…”

Hermiona polkla a políbila ho na krku. Nedokázala ani zdaleka popsat reakci svého těla, kterou jeho slova vyvolala. Celá situace byla ve skutečnosti tak nereálná, že později měla potíže vůbec uvěřit, že se to skutečně stalo.

“U Merlina, to přece dělám!” zopakoval ještě jednou Severus. Hermiona s hlavou opřenou o jeho krk kývla.

O pár mučivých chvil později, během nichž se nosem otírala o jeho kůži a rty ochutnávala jeho vůni, se od ní odtáhl.

“A teď mě polib!” přikázala mu. Přes Severusův obličej přejel náznak smíchu, než se sklonil a udělal, co po něm chtěla.
10.02.2021 23:46:26
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one