ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/51/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

ooOoo

Další týdny trávila Hermiona výhradně na vyučování, nad domácími úkoly, výzkumem a spaním, a mezi to občas vtěsnala jídlo. U ničeho jiného nebylo možné ji zahlédnout. Dala si za cíl, zbavit Severuse jeho Znamení zla, a nepřestane, dokud se jí to nepodaří. A protože nebylo jisté, kdy se Harry naučí zacházet se svou novou mocí a kdy tedy bude připadat v úvahu další etapa boje proti Voldermortovi, měla k dispozici času, kolik si jen přála.

Severus se musel jejího výzkumu účastnit - i když se jednalo jen o testy - a musel si po dobu, kdy Hermiona soustředěně pracovala v laboratoři, najít činnost, kterou se mohl zabavit. Sedával u svého psacího stolu, většinou něco psal a někdy si jenom četl. Přesto ji nikdy nevyrušil, nemluvil na ni ani se nezdráhal nechat ji vyzkoušet její lektvary.

Hermiona si vypracovala seznam všeho, co považovala vzhledem ke svému cíli za nadějné nebo aspoň vzdáleně zajímavé. Rozhodla se začít několika nadějnými lektvary, které našla v knihách a jejichž receptury lehce modifikovala. Severus je jistě už sám vyzkoušel, nicméně chtěla sledovat nit jeho myšlenek a na vlastní oči se přesvědčit, jak Znamení na jednotlivé lektvary reaguje.

První, který hodlala otestovat, byl zcela jednoduchý. Od začátku vycházela z toho, že nebude fungovat. Jednalo se o lektvar, který odstraňoval obyčejné tetování - pronikl do vrchních vrstev kůže a odstranil odtamtud barevné pigmenty.

Severus se na ni nedůvěřivě podíval, když s ním za ním přišla. “Skutečně si myslíš, že Temný pán měl tak málo vynalézavosti, aby jeho Znamení mohlo být odstraněno tímhle lektvarem? Myslíš, že jsem to už nezkoušel?”

Hermiona vydržela jeho pohled. “Za prvé, nejsem jediná, kdo považuje Voldemorta za tak nenápaditého, když jsi to také zkoušel.” Odmlčela se a nechala na něj dostatečně zapůsobit svoje slova. Severusovo obočí se jen zdvihlo ještě více. “A za druhé, chci vidět, jestli Znamení zla na něj nějak reaguje a pokud ano, tak jakým způsobem. Musím ho pochopit, ale zatím je pro mne příliš velkou hádankou.”

Zamyšleně svraštila čelo, protože přesně touhle myšlenkou to celé začalo. V duchu se sama sebe zeptala, jestli by vůbec hledala možnost, jak Znamení odstranit, kdyby neměla strach o Severuse a nezamilovala se do něj.

Pravděpodobně ne.

“To je i pro mě,” odpověděl Severus a vyhrnul si rukáv.

Hermiona v tichosti nakapala lektvar na Znamení. Pak si vzala pergamen a brko a zapsala si, co viděla - totiž vůbec nic. “Zcela bez reakce,” zamumlala si pod nos a stejná slova i napsala na pergamen.

“Říkal jsem to,” poznamenal Severus a očistil si ruku jedním mávnutím hůlky.

Hermiona se vrátila ke kotlíku a vyškrtla lektvar ze svého seznamu. Pak věnovala pozornost dalšímu lektvaru.

Tento měl odstranit z kůže cizí tělesa, která se tam dostala lidskou rukou. V normálním případě se používal nato, aby vyhledal nějaký vysílač či sledovací přístroj (jenž by vůbec nemusel vypadat jako drát obalený umělou hmotou; kouzelníci si vytvořili svoje vlastní způsoby), který by byl uložený přímo pod kůži tak, aby nebyl nápadný. V tomto případě snad poslouží jinému účelu.

“Mohla jsi mi přinést svoje domácí úkoly. Aspoň bych měl co dělat, zatímco tady posedávám,” řekl Severus, když za dvě hodiny k němu přišla s hotovým lektvarem, a on si znovu vyhrnoval rukáv.

Ty bys za mně napsal úkol?” zeptala se nevěřícně.

Severus si odfrknul. “Vypadám snad na to? Jenom bych ti je zkontroloval! Vím, že odstranění Znamení věnuješ víc pozornosti, než je pro tebe zdrávo. Pochybuju, že by si tvoje úkoly udržely dřívější kvalitu. Minimálně bych v nich mohl najít ty největší chyby.”

Nejdříve se chtěla zeptat, proč by to pro ni chtěl dělat, ale tuhle otázku si mohla zodpovědět i sama. Ona dělala něco pro něj, a on jí chtěl za to aspoň nějak poděkovat. A možná že v jeho návrhu hrála určitou roli i profesorka McGonagallová. I když se jí moc nelíbil způsob, jakým by to udělal. Ale pak mu musela dát za pravdu - opravdu vypracovávala svoje úkoly dost nedbale.

“Přinesu je zítra,” řekla a Severus přikývl. Pak nastavil ruku a Hermiona nakapala trochu lektvaru na jeho předloktí.

S očekáváním si vzala brko a pergamen a čekala, co se stane. Když Severus potichu zasténal, zvědavě se na něj podívala. “Je všechno v pořádku?”

Severus sevřel ruku v pěst. “Jak se to vezme… barevné částice se lektvaru vzpírají a jsou v tom docela úspěšné. Bolí to.”

Hermiona přikývla a poznamenala si to. Dokonce se jí zdálo, že se jemné linie Znamení trochu posunuly, jak se snažily vyhnout lektvaru. Nicméně nic jiného se nedělo.

“Už ses dost vynadívala?” zeptal se ostře Severus. Na jeho předloktí se ukázaly všechny žíly, jak napínal svaly, když se snažil potlačit bolest. 

Hermiona rychle přikývla a Severus opět odstranil zbytky lektvaru pomocí hůlky.

“Pro dnešek to stačí. Jsi tu už čtyři hodiny, což by mi nevadilo, kdybych ti nemusel dělat společnost.”

Hermiona se v duchu usmála a odložila svoje poznámky stranou. “Myslím, že to budu muset tak jako tak odčinit,” odpověděla svůdně. Uchopila jeho obličej oběma rukama a přitáhla si ho k polibku.

“První rozumná slova za čtyři hodiny,” zavrněl spokojeně Severus. Hermiona se potichu zasmála, když si ji stáhl do klína a pevně objal. Ochotně zapomněla na celý výzkum a rozhodla se, že tohle se jí zamlouvá mnohem více.

ooOoo

Druhý den ve stejný čas se opět potkali v laboratoři. Poté, co se s ním přivítala krátkým polibkem, položila na jeho pracovní stůl svoje úkoly. “Přeji příjemnou zábavu, profesor Binns si dneska vybral svých pět sadistických minut,” řekla, než se obrátila, aby se věnovala svým pokusům.

“A to co znamená?” zeptal se nedůvěřivě Severus, když se posadil a začal třídit pergameny.

“Pět svitků o skřetích povstáních jako opakování před závěrečnou zkouškou,” odpověděla Hermiona, zatímco si připravovala přísady na první lektvar.

“Skvělé,” bylo jediné, co uslyšela. Škodolibě se usmála. Pak zavládlo ticho a oba se soustředěně věnovali své práci.

O hodinu a půl později odložil Severus s povzdechem pergameny a protáhl se. “Ty jsi skutečně mistryní světa v psaní nedůležitých detailů,” konstatoval. Hermiona pokrčila rameny.

“Při takovém zadání mi ani nic jiného nezbylo!” 

Nalila do odměrky hotový lektvar a přešla k Severusovi.

“Co je to?” zeptal se se zájmem. 

Hermiona několikrát zavířila nádhernou tmavěmodrou kapalinou. “Lektvar, který přemění neorganické látky do organických. Možná to postačí k odstranění Znamení. Nebo jsi ho už také zkoušel?”

Severus přikývl. “Ale můj byl fialový. Je opravdu fascinující, co jedna pozměněná přísada dokáže udělat s barvou lektvaru.”

Hermiona se zasmála, když pochopila, kam tím míří. Poslední přísadou byla totiž krev. Proto také výsledný lektvar vypadal pokaždé jinak, protože se do něj přidala krev někoho jiného.

“Podej mi ruku,” poprosila ho. Severus se tentokrát nenamáhal s rolováním rukávu, jenom si látku povytáhl výš.

Hermiona nakapala trochu lektvaru na Znamení a pozorně sledovala, co se stane. Černé linie se začaly zabarvovat, zhnědly a nadále bledly, až úplně zmizely. Překvapením vydechla.

“Severusi, koukni!”

Severus s povzdechem přikývl. “Ještě chvíli počkej,” řekl s rezignací a Hermiona svraštila čelo. Váhavě se znovu podívala na jeho předloktí. O necelé dvě minuty sledovala to samé, ale v opačném pořadí.

Rozčarovaně si povzdechla. Pak si zamyšleně poklepala prstem po horním rtu a upřeně se dívala na Severuse. “Jak dlouho bude přibližně Harrymu trvat, než zničí Voldemorta?”

“Tak, jak si na tom stojí dnes, ještě nejméně tři měsíce.”

Podle tónu jeho hlasu Hermiona poznala, že to myslel ironicky, a protočila oči.

“Já nevím. Možná deset minut,” odtušil Severus.

Hermiona zamyšleně přikývla. “Možná nebudeme muset Znamení vůbec odstranit. Možná bude stačit, aby na tu chvíli jenom zmizelo.” 

Zatímco si Severus opět čistil předloktí, přemýšlel nad jejím návrhem.

“Je to jedna z možností. Ale Znamení nesmí být v mém těle nijak ukotvené, a dosáhnout toho bude velmi těžké, ne-li nemožné, pokud nedojde k jeho odstranění.”

Hermiona zavrtěla hlavou. “Myslím, že ne. Musí to být jednodušší, protože nebude mít žádnou pevnou strukturu. Můžeme ho například zapouzdřit. Těch deset minut bude sice v tvém těle, ale zároveň bude od něj oddělené.”

“A jak to chceš udělat?” chytil se její myšlenky.

“Tak, že lektvar propojím s kouzlem!” Nadšeně se na něj podívala. V jeho očích se objevil téměř vášnivý záblesk. Hermiona ten výraz znala - objevil se vždy, když se ji chystal svést.

Proto v rychlosti sesbírala svoje poznámky a vyhrkla: “Musím to jít hned prozkoumat! Když to bude fungovat… Severusi! Uvědomuješ si, co by to znamenalo?” Aniž by počkala na odpověď, věnovala mu rychlý polibek a vyřítila se ze dveří.

“Že po tobě budu muset dlouhou dobu toužit jen z povzdálí,” okomentoval to s povzdechem a rozhlédl se, než si spokojeně založil ruce za hlavou.

 
30.05.2017 14:17:41
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one