ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess

Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/52/

Souhlas s překladem: Ano

Žánr: Romantika/Drama

Věkové omezení: od 18 let

Pár: HG/SS

Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 


ooOoo
 

Nemůžeme vyplakat bolest.
Nemůžeme důvod, proč zůstat, nalézt.
Už nemám v klobouku králíky, aby všechno napravili.

We can’t cry the pain away.
We can’t find a need to stay.
There’s no more rabbits in my hat to make things right.

(Sunrise Avenue - Fairytale gone bad)

ooOoo

 

Druhý den večer přišla Hermiona dříve než obvykle. Z lektvarů dostali úkol, o němž věděla, že se s ním nejlépe popere s jednou ze Severusových knih. Věděla dokonce, ve které konkrétní knize najde odpovědi. A protože beztak chtěla začít kombinovat lektvary s kouzly, sbalila si všechny věci a nikým nepozorována se vydala do sklepení.

Se znepokojující rutinou zaklepala na dveře do jeho kabinetu a snažila se přitom vypadat zcela přirozeně. Do těchto odlehlých chodeb sice nepřicházelo mnoho studentů, ale nehodlala nic riskovat.

Kdo ví, kde se právě teď potuluje Protiva nebo paní Norrisová…

K jejímu velkému překvapení tam však Severus nebyl. Zaklepala ještě několikrát, ale nikdo neotvíral. Po chvilce váhání vytáhla hůlku a uvolnila zaklínadlo, které Severus na své dveře seslal. Tak často ho pozorovala, jak to dělá, že jí to teď nedělalo žádné problémy.

Váhavě vstoupila do kabinetu a rozhlédla se. Nakoukla i do jeho soukromých pokojů, ale opravdu tu nebyl. Zapálila tedy v krbu oheň, přešla ke knihovně a vyhledala si knihu, kterou potřebovala. Pak se uvelebila v křesle a začala pracovat na domácím úkolu.

V Severusově kabinetě strávila několik hodin. Párkrát se sama podivila, jak se tu mezitím začala cítit příjemně. Ještě před rokem by to bylo nemyslitelné. Potlačované pocity, které tenkrát vůči němu chovala, by ji připravily o rozum. Kromě toho neustále čekala, že na ni z nějakého rohu něco vyskočí, protože Severus svoje pokoje chránil pravděpodobně více než jen několika kouzly.

Že to tak nebylo, ji neustále udivovalo.

Přestože jeho pokoje byly zařízeny tak neosobně, jak jen to šlo, bylo možné v nich najít jeho osobní přístup. Přísný pořádek, věci seřazené do vyrovnaných linií a tmavý nábytek byly Severusovi natolik vlastní, až si kolikrát myslela, že zařízení samo je nějakým podivným způsobem živé. Jednou dokonce měla pocit, že ji knihovna počastuje nějakou sarkastickou poznámkou. A nad tím vším se vznášela jí tak dobře známá vůně rakytníku.

Z ohně mezitím zbyla jen hromádka řeřavého uhlí, přesto byla místnost vyhřátá, že nepovažovala za nutné přiložit další polena. Knihu teď odložila na stranu, protože její schopnost soustředit se upadala, a ospale sledovala malé plamínky v krbu. Byla se svým dnešním výzkumem spokojená. Sice nijak nepokročila, co se Temného znamení týkalo, ale při hledání lektvaru prozkoumala několik doplňkových témat, která se ukázala jako velice zajímavá a která budou jistě přínosná pro její hodnocení. Minimálně u profesora Křiklana. Severus by jí za to nekompromisně strhl body. Rozespale se zasmála.

Tahle nová situace má dozajista něco do sebe.

Už téměř usnula a podlehla volání jiného světa, který jí ne tak dávno ukázal svoje zuby, ale o dvě vteřiny později byla naprosto bdělá.

Dveře do kabinetu se hlasitě rozlétly a zase zabouchly. Severus se vřítil dovnitř, strhl ze sebe hábit a odhodil ho na psací stůl, až se na zem snesla sprška papírů a esejí.

Celé tělo se mu třáslo. Chvíli jen tak stál, a pak přešel ke knihovně a začal zběsile vytahovat staré ceněné svazky a odkládat je na zem. Očividně hledal jednu konkrétní knihu. Když ji našel, pomocí hůlky ji prolistoval, ukazováčkem přitom přejížděl po jednotlivých řádcích, a nakonec ji se zavrčením odhodil také. Následovaly nádoby s lektvary a přísadami, některé z nich náhodně zreagovaly a vyprodukovaly oblaka kouře, jiné vyžraly díry do podlahy a z dalších vystřelily barevné jiskry, které ale zašlápl nohou.

Vztekle ze sebe vydal napůl zabručení, napůl výkřik a rozbíjel všechno, co mu přišlo pod ruku. Z jedné police vytáhl dvě křišťálové koule a mrštil jimi na podlahu. Ze střepů se zvedly malé postavy a zpívajíce “Má ve svých rukách celý svět, má ve svých rukách celý svět” tancovaly ve vzduchu. Hermiona usoudila, že si ty koule sám nekoupil.

Ze svého místa pozorovala jeho jednání. Křeslo stálo zády do místnosti, takže se mohla za jeho opěradlem schovat, jen její obličej napůl vykukoval ven. Pochybovala, že by si jí Severus všiml. Pravděpodobně to tak bylo lepší.

Severus zatím vyhazoval chaoticky všechno, co našel v regálech, na stolech a v poličkách, na zem. “...Buď tiše, děťátko, nic neříkej…” Přísady se míchaly dohromady a vybuchovaly nebo se měnily před očima, a Hermiona jen kulila oči, zatímco sledovala jeho řádění. “...Není snadné být zelený…”

Nakonec zůstal tiše stát uprostřed místnosti, v obličeji rudý, a těžce oddechoval. Rozhodil ruce a zavřel oči. Hermiona polkla a opatrně vytáhla hůlku. Nejprve zrušila tancující postavy a jejich zpívání zašeptaným Finite incantatem!, potom roztřídila knihy, opravila je a odeslala do knihoven. Vzpomněla si, že sama jednou byla příčinou podobného chaosu, ale to bylo pod vlivem lektvaru, který měl změnit její city.

Když byla polovina knih zpátky na svém místě, cinkly o sebe dvě lahvičky, že Severus otevřel oči a zmateně se rozhlédl. To, že si vůbec nevšiml, že ta podivná hudba přestala hrát, dělalo Hermioně ještě větší starosti. Neměla však čas si je dělat, protože ji Severus uviděl. V tom okamžiku si přála, aby sem nikdy nebyla přišla.

“Co ty tady děláš?” vyštěkl na ni a mezitím napůl ovládnutý vztek se vrátil s plnou silou.

Hermiona neodpověděla, místo toho se postavila a opřela se o opěradlo křesla. Bylo pozdě zmizet, a tak se mohla jeho hněvu postavit aspoň zpříma. Už ho dobře znala - když měl tuhle náladu, bylo moudřejší se poddat, ne se mu snažit vyhnout.

“Odpověz!” přikázal hlasitě a tak podrážděně, že několik kapek slin doletělo až k ní. Hermiona se trochu přikrčila.

“Potřebovala jsem se kvůli úkolu podívat do jedné knihy a potom jsem dělala výzkum na Znamení zla,” odpověděla klidně. Její klid však zřejmě ještě podnítil jeho zlost.

“Jak ses mohla opovážit vloupat se do mých pokojů bez mého svolení?” přihnal se k ní Severus. Na chvíli si myslela, že ji popadne a zatřese s ní, ale zůstal stát přímo před ní.

“Nevěděla jsem, že ti to vadí. Omlouvám se.” Začínalo být pro ni těžké, udržet si klid. “Co se stalo, Severusi?”

“Do toho ti nic není!” Zdálo se, že nedokázal odseknout tak hlasitě, jak zamýšlel. V obličeji však zrudl ještě víc a na krku mu zlověstně tepala žíla. “A teď zmiz!” Rukou ukázal na dveře. “Ven!” zařval, když zůstala stát na místě.

Hermiona se narovnala a i když opravdu chtěla zůstat klidná, nedařilo se jí to. “Ne!” odsekla mu zpátky a naštvaně se na něj podívala. “Nepůjdu! A teď mi konečně řekni, co se stalo.”

“Nemusím se ti nijak ospravedlňovat!”

“Já taky nechci ospravedlnění, chci vědět, co tě tak rozzlobilo!”

“Ty!” odpověděl, sotva stačila dopovědět. “Ty a ta tvoje na nervy jdoucí zvědavost! Že tady prostě jsi pokaždé a věříš, že všechno bude v pořádku!” Mezi všemi těmito obviněními, z nichž každé na Hermionu zapůsobilo jako facka, mu několikrát přeskočil hlas, že zněl spíš zraněně než rozzlobeně.

U svatýho hipogryfa, co to s tebou sakra je, Severusi?

Hermiona se toho chytla. Neodejde, dokud jí neřekne, co se vlastně přihodilo. Navzdory jeho strachu a zlosti nabýval její hlas na síle, o které ani netušila, že je jí schopná. Proto jí hlas přeskočil, když řekla: “Nevěřím ti, Severusi. Přestaň mi konečně neustále ubližovat!”

“Tak mi přestaň jít na nervy!” břitce odpověděl. Nenávist v jeho pohledu neustále rostla. “Přestaň na mě chrlit tu svoji podrážděnost!”

Hermiona si rozhořčeně odfrkla. “Bastarde!”

Severus zdvihnul ruku a chtěl ji uhodit, čemuž Hermiona mohla zabránit jenom tím, že ho reflexivně chytila za zápěstí. Do dlaně ji udeřila bezuzdná síla a ona polekaně vyjekla. Leknutím nejprve ztuhla, ale pak očima pohlédla na Severuse. Vypadal stejně šokovaně jako ona.

“Co to bylo, Severusi?” zeptala se naléhavě, stále ho pevně držíc za ruku, v níž mohla stále cítit jeho napjaté svaly. “Opravdu jsi mě chtěl uhodit? Chceš mi ublížit i takhle?”

Jeho stále zdvižená ruka se třásla. Hermioně to dalo naději, že se celá situace nějak uklidní.

“Ano!” odpověděl nevýrazně. “U Merlina, ano…” dodal a sevřel ruku v pěst.

“Proč, Severusi?” zeptala se zklamaně, zatímco ho stále pevně držela.

“Abys odešla! Abys to nemusela vidět.” Zamrkal, když se na ni nevrle podíval. “Abych ti nemohl ublížit…”

Hermiona nevěřícně zavrtěla hlavou. “Copak nevíš, že mi nejvíc ublíží, když odejdu? Skutečně věříš, že mě nechává chladnou, když rozhoduješ, kdy jsem u tebe vítaná a kdy ne? Severusi, bolí mě, když mne vylučuješ z určitých částí svého života. Když mě posíláš pryč ve chvílích, kdy ti chci pomoct!” Hlas se jí začal třást a pomalu slábnout. Ale zatímco jí v očích pálily slzy, v těch jeho se odrážela neústupnost, kterou nedokázala rozluštit. Tohoto muže nikdy neuvidí plakat, ale třas jeho rukou a jeho těla o něm vypovídal mnohem víc.

“Neposílej mě pryč, Severusi,” poprosila ho nakonec šeptem. “Dovol mi stát se součástí tvého života, bez ohledu na to, jak hrozný může být.”

Zloba zmizela a nahradilo ji vyčerpání. Hermiona pustila jeho zápěstí, překonala poslední centimetry a objala muže, který ji před chvilkou chtěl uhodit.

Severus kolem ní bezmocně ovinul svoje ruce a přitiskl ji k sobě. Hermioně se hrudí převalila ostrá bolest a hůře se jí dýchalo, ale nestěžovala si. Ve vlasech ucítila jeho nos a zaslechla, jak se několikrát zhluboka nadechl. Potom trochu uvolnil sevření a několik dalších minut tam s ní jen takhle stál.

Hermiona zdvihla ruku a jemně ho pohladila po tváři. Kůži mu pokrývala tenká vrstvička potu. “Sedni si, uvařím nám čaj,” řekla mu měkce. Když krátce přikývl, otočila se a odešla do malé kuchyňky.

Jakmile tam došla, nedokázala už nadále udržet své tělo vzpřímené. Jednou rukou se těžce opřela o pracovní plochu a druhou zadržovala vzlyky. Nekontrolovaně se třásla a trvalo jí několik minut, než se začala zase ovládat.

Chtěl ji uhodit. Kdyby ho nechytla za ruku, udělal by to. Vědomí této skutečnosti bylo těžší unést než případnou facku.

On ji však varoval. Řekl jí, že není milý, a ona se přesto nenechala odradit od toho, aby s ním nezůstala. A tak to také bylo. Zastihl ji nepřipravenou.

Koukej se sebrat!

Trvalo několik minut, než měla zase všechno pod kontrolou a mohla zalít čaj v čajové konvici. Pak vytáhla dva šálky, několikrát se zhluboka nadechla a s podnosem se vrátila do kabinetu svého bývalého učitele. Přišel čas, aby jí řekl, co se vlastně stalo.

27.06.2017 06:42:08
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one