ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess

Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/52/

Souhlas s překladem: Ano

Žánr: Romantika/Drama

Věkové omezení: od 18 let

Pár: HG/SS

Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 

 

ooOoo

Poté, co Hermiona znovu zapálila oheň v krbu, dlouhou dobu mlčky seděli. Dobu, kterou strávila v kuchyni, využil Severus k tomu, aby uklidil chaos, který způsobil. K jejímu překvapení kabinet vypadal úplně stejně jako předtím. Dokonce i přísady a lektvary, které zničil, stály znovu na svém místě. Chyběly pouze obě křišťálové koule.

Dala mu také dost času, aby si mohl utřídit i své myšlenky. Věděla - nebo spíš doufala - že s ní začne mluvit, jakmile to udělá.

“Byl jsem u Sv. Munga,” začal nakonec tichým hlasem a palcem podvědomě hladil hladký povrch šálku.

“Co jsi tam potřeboval?”

“Zastavil jsem se za Dracem.” Podíval se na ni a se zdviženým obočím vyčkával.

Hermiona zaváhala. Častokrát přemýšlela o tom, že ho půjde navštívit. Pořád ještě cítila vinu za to, že Draco ztratil otce. Ale pokaždé dospěla k závěru, že celá návštěva má jen uklidnit její svědomí, a k tomu nechtěla Draca využívat.

“Nevěděla jsem, že tam pořád je,” odpověděla a oči nespustila z hladiny svého čaje.

“Je na psychiatrii,” informoval ji Severus. Hermiona na chvíli zavřela oči.

“Proč?” zeptala se vyděšeným hlasem.

“Protože jeho matka chtěla zabránit tomu, aby skončil v Azkabanu. Raději ho prohlásila za nesvéprávného.” Severus si pohrdavě odfrknul.

Hermiona několik minut mlčela, protože si všimla, že se Severus znovu zlobí.

“Proč tě to tak sebralo?” zeptala se nakonec a usrkla čaje.

Severus si těžce povzdechl a odložil svůj čaj. “Není mi lhostejné, co se děje s Dracem nebo jeho matkou. Nejsem hrdý na to, že jsem se spřátelil s Luciem, ale kvůli Dracovi a Narcise jsem to přátelství nikdy neukončil. Byl jsem u Dracova narození. Lucius ne.”

Hermiona začínala chápat, jak na něj musí působit Dracův osud. Jak to vypadalo, Severus mu byl více otcem než Lucius. To, že byla stejně stará jako Draco, úmyslně ignorovala.

“To proto jsi tenkrát složil neporušitelnou přísahu?”

Severus přikývl. “Nemohl jsem se nečinně dívat, jak Lucius vede svého syna na tu samou stezku, po které se sám vydal. Nechtěl jsem, aby se stal vrahem. Víc jsem pro něj tenkrát stejně nemohl udělat. Draco svého otce zbožňoval. Vždy se snažil si u něj vydobýt pochvalu. Ale to se mu nikdy nepodařilo.”

Hermiona si vzpomněla na těch několik málo situací, kdy viděla Draca společně s jeho otcem. Nikdy ji nenapadlo, jak málo Luciovi záleželo na jeho synovi, ale když jí to teď Severus řekl, dávalo to smysl.

“Proč jeho matka nevypověděla, že byl pod Luciovým vlivem? Lucius je mrtvý, nikdo by to nemohl vyvrátit.”

Severus se hořce zasmál. “Protože Narcisa svého muže zbožňovala úplně stejně. Jednal s ní jako s nějakou… zaměstnankyní a ona mu to dovolila. Nikdy by nepošpinila jeho památku. Raději nechá svého syna zavřít do blázince. A je to docela mazané, ne? Nikdo neví, co Draco udělal, a nikdo netuší, za jakých podmínek Lucius zemřel. Může všechno otočit tak, jak sama bude chtít.” Na chvíli se odmlčel a sevřel šálek tak pevně, až mu zbělaly všechny klouby. “A je úplně jedno, co to znamená pro druhé,” pokračoval hořce a s jasným zklamáním v hlase.

“Znamená to, že Draco někoho přeci jen zabil?” Pokud by to byla pravda, Draco by šel do Azkabanu v okamžiku, kdy ho propustí z nemocnice.

Severus pokrčil rameny. “Hodně mluví o věcech, které prý udělal pro Pána. Jenže kvůli lékům to všechno zní hodně zmateně a nevěrohodně. Od toho večera, kdy na něj Temný pán uvalil Frigus, jsem ho neviděl, Hermiono. Nevím, co udělal. A jak to právě teď vypadá, nikdo se to ani nedozví.” Oběma rukama si promnul obličej.

Hermiona se sesunula hlouběji do křesla. Kousala se do rtu a přemýšlela, jestli se ho má zeptat na to, co jí pálilo na jazyku.

Nakonec to byl Severus, kdo za ni to rozhodnutí udělal: “Na co se chceš zeptat, Hermiono?” Jemně se usmál, i když vypadal naprosto vyčerpaně.

“Má Draco taky Znamení zla?” Před očima jí vyvstaly všechny ty věci, které chtěli udělat a které by mohly Draca zabít.

Severus dlouhou dobu mlčel a pak sklopil oči. “Já nevím.” Nebylo na něm vůbec znát, co si z Hermioniny otázky vyvodil.

Hermiona se ho neptala. Navzdory všemu, co Draco udělal, si o něj nedokázala dělat starosti. Cítila lítost, ale obavy ne.

Pozorovala Severuse, jak s uzavřeným výrazem sedí v křesle a bojuje s emocemi. Jak bojuje se ztrátou syna, kterého nikdy neměl.

Nakonec se postavila a natáhla k němu ruku. Nejprve se zdálo, že ho to podráždilo, ale pak ji mlčky přijal a nechal se odtáhnout do ložnice. Tam Hermiona zapálila jedinou svíčku a začala ho líbat, svlékat a laskat.

Milovali se pomalu a v tichu a vzájemně si poskytovali oporu a ujištění, že nejsou sami. Potom se uvelebila v jeho náručí a něžně ho políbila na vlhkou hruď.

“Už nikdy nezkoušej posílat mě pryč!” řekla vážně a prstem malovala na jeho kůži kroužky.

“Nikdy,” slíbil jí a políbil ji do vlasů.

Hermiona blaženě vzdychla. Potom ale pokrčila nos. “Řekni mi, od koho jsi dostal ty úžasné koule?”

Uslyšela, jak si povzdechl. “Jednou mi je dal k Vánocům Albus. Celé roky jsem čekal na příležitost se jich konečně zbavit. Byly to otravné lapače prachu.”

Hermiona se potichu zasmála. “Myslím, že svůj účel skvěle splnily. Ty písničky docela vynikly.”

“No jo,” zamumlal Severus a zastrčil nos do jejích kudrnatých vlasů. “Ale ta píseň, kterou zpívají teď, se mi na tuhle vzdálenost docela líbí. Kdokoliv vymyslel ticho, měl by být ještě dneska prohlášen Bohem.”

Hermiona se uškrnula, podobné hlášky slyšela, jen když už Severus napůl spal. “Myslím, že jím už je,” zašeptala, aby ho nevzbudila. Jeho odpověď sestávala ze souhlasného zamručení, které se velice podobalo zívnutí.

O minutu později už oba spali.

ooOoo

Ve vzduchu visely bílé chuchvalce mlhy, které jako by vznikaly z ničeho a okamžitě padaly k zemi. Kolem jezera kráčela pomalu a téměř zarmouceně nebo zamyšleně štíhlá postava a prokřehlými prsty svírala teplou látku svého hábitu.

Hermiona se uchýlila do přírody. Po společné snídani se Severusem a po skončení vyučování dostala pocit, že potřebuje být sama. Někde, kde se bude cítit dobře a kde se obvykle nezdržuje.

Už skoro hodinu se procházela neočekávaně studeným podzimem. Byla tak schoulená sama do sebe, že by se náhodnému pozorovateli mohlo zdát, že se snaží zabránit svému rozpadnutí.

Nebylo to tak zlé, ale minulý večer jí otřásl. Uvnitř se celá klepala a měla potíže se toho zbavit. Nikdy předtím ji žádný ze Severusových výbuchů tolik nesebral. Nikdy si nemyslela, že by to jednou mohlo zajít takhle daleko.

Ale tady venku v sychravém počasí byl třes něčím naprosto normálním a ne tak nápadný jako ve vyhřátých místnostech hradu, kde to vypadalo, jako by někdo přemaloval tmavé fleky na obličeji tlustou vrstvou bílé barvy.

Náhle za sebou uslyšela rychlou chůzi a vzápětí se po jejím boku objevila Ginny. “Ahoj,” pozdravila ji opatrně.

Hermiona se na ni podívala. “Ahoj,” odpověděla bezvýrazně.

Obě dívky se mlčky dívaly na jezero. Hermiona trpělivě čekala, až Ginny začne hovořit a klást všechny ty otázky, které měla jasně vepsané v obličeji, ale rusovláska jí dělala pouze tichou společnost a nezdálo se, že by si všimla, že svým mlčením dělá všechno ještě hůře snesitelné.

“Skoro mě uhodil,” řekla nakonec Hermiona, když to už nemohla vydržet. Ginny se na chvíli zastavila a zatvářila se šokovaně, ale pak přidala do kroku, aby dohnala Hermionu.

“Co že udělal?” Ginnino zděšení bylo úplně stejné, jako její včera večer, když ho chytla za zápěstí.

Neudělal, ale skoro k tomu došlo,” upozornila svou kamarádku na drobný rozdíl a zdvihla obočí. “Zabránila jsem mu v tom.”

To ovšem nic nevyřešilo…

“Merline, Hermiono… Copak to jen tak strpíš?” Ginny si zkřížila ruce na hrudi a to gesto zapůsobilo tak nějak utěšujícím dojmem. Zřejmě to byla normální reakce na podobné zážitky.

“Ano. Nic jiného ani nemůžu.” Hermiona se zarazila, když si uvědomila, že její slova dávají Ginny záminku, pochybovat o jejím duševním zdraví. “Byl mimo, Ginny. Měl nervy nadranc a předtím mě několikrát vyzval, abych odešla, jenže já ho neposlechla. Není to jeho chyba.” Dokonce i jí zněl její vlastní hlas podivně cize.

“Ach ano, když je to takhle,” odpověděla bez okolků Ginny a nevěřícně se na ni podívala. “To kvůli tomu běháš jak posedlá kolem jezera? Protože to nebyla jeho vina?”

Hermiona si povzdechla. “Už to tak vypadá.”

Ginny zasténala. “Hermiono, musíš s tím něco udělat!”

“Udělala jsem něco!” Rukama zuřivě zamáchala ve vzduchu, zatímco Ginny na ni s očekáváním hleděla. “Uvařila jsem čaj, vyslechla ho a pak se s ním vyspala.” Výraz v Ginnině obličeji prozradil, že teď skutečně pochybuje o jejím zdravém rozumu. Hermiona si rezignovaně přejela rukou po obličeji. “Varoval mě, Ginny. Více než jednou mi řekl, že není milý. U Merlina, nebylo by to poprvé, co by mě zranil!”

Ginny vyděšeně zasyčela.

“Prostě jsou chvíle, ve kterých nemá kontrolu nad svým jednáním. Kdy dělá věci, které… jsou extrémní. S tím se umím vyrovnat. Věděla jsem to, ještě než jsem si s ním začala.” Znělo to jako omílaná mantra.

“Nerada se opakuju, ale proč jsi potom tady?”

Obří oliheň zdvihla několik chapadel nad hladinu zeleně se třpytícího jezera, jako by chtěla vyzkoušet teplotu vzduchu, a vyvolala tak vlny, které se šploucháním doběhly ke břehu a zase zmizely.

“Protože mě zastihl nepřipravenou. Nepočítala jsem s tím a… jsem… zmatená, myslím. Protože mě pořád hrozně rozruší, když ho vidím takového.” Odmlčela se a přemýšlela, jak nejlépe popsat svoje pocity. “Bolí mě, když ho takhle vidím, Ginny. Cítím se naprosto neschopná mu pomoct. Samotné vědomí, že takové chvíle bude mít pořád, mi nahání strach.”

Ginny se na ni s nakloněnou hlavou soucitně podívala. “Možná má pravdu, když říká, že pro tebe není dobrý,” odvážila se opatrně namítnout.

Hermiona se hořce zasmála. “Tak to není. Miluju ho a vím, že mě také miluje. Bez něj by bylo všechno mnohem horší. Ale až doteď jsem svůj strach dokázala vždycky překonat. To jen v tomhle konkrétním případě nevím, jak to mám udělat,” odpověděla se sklopenou hlavou.

Ginny ji vzala za ruku a s malým úsměvem řekla: “Nemůžu zabránit, abych si o tebe nedělala starosti. Ale pokud řekneš, že jsi s ním šťastná a nelituješ toho, že ses do něj zamilovala, budu se držet zpátky.” Naléhavě se na ni podívala a tvářila se tak dospěle, až se Hermiona zachvěla. “Můžeš to říct, Hermiono?”

Zastavily se a Hermiona chvíli přemýšlela, než odpověděla. “Ano, můžu.”

Ginny spokojeně přikývla. “Pak se vraťme do hradu, než si tady přivodíš smrt.”

Hermiona ji se smíchem poslechla. Chvění, které se venku pokoušela zakrýt, zmizelo, a když vstoupila do vyhřáté vstupní haly, věděla, že se už nevrátí.

31.07.2017 18:56:20
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one