ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/53/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 
ooOoo
 
It’s alright to make mistakes.
You’re only human.
Inside everybody’s hiding something.

Je v pořádku dělat chyby.
Jsi jenom člověk.
V každém se něco skrývá.

(Dido - Slide)

 
ooOoo
 
Ruce jí položil do týla, pak pohladil napjaté svaly na zádech a nakonec ji objal kolem pasu. Propletl si prsty na jejím břichu a bradu si opřel o její rameno. Zasmál se, když jí uniklo tiché povzdechnutí.

“Profesore Snape, za těchto podmínek nemohu pracovat,” zamumlala nepřesvědčivě a v rozporu se svými slovy zdvihla ruku a položila mu ji do týla, než natočila hlavu a ukradla si polibek.

“Dělám přesně to, co bych dělat měl, slečno Grangerová,” odpověděl, a ačkoliv stál šikmo za ní, Hermiona na sobě cítila jeho káravý pohled. “Pracuješ už moc dlouho, Hermiono. Za chvíli bude půlnoc. Měla bys už pro dnešek skončit.”

“Ještě tenhle jeden lektvar. Za chvíli se dostanu do fáze, kdy se bude muset nechat dvanáct hodin odstát. Nech mě ho dokončit, ano?” S prosebným pohledem se otočila k němu a objala ho kolem krku.

Severus si odevzdaně povzdechl. “Minerva mě jednou ukřižuje za to, že tě tu nechávám takovou dobu pracovat. Jen překroutí skutečnost a bude tvrdit, že jsem ti nedovolil odejít dřív.”

Hermiona se ušklíbla. “Já něco takového nikdy nebudu tvrdit.”

“V to tedy doufám!”

Hermiona se krátce zasmála, ale pak zvážněla, natáhla se a opřela se čelem o jeho.

“Co se děje, Hermiono?” zeptal se jemně. Jeho hlas ji pohladil na kůži, až se zachvěla.

Kolik vrstev tenhle muž má? Objeví se mu jednou všechny ve tváři?

“Někdy mi to všechno připadá tak neskutečné,” odpověděla tiše se zavřenýma očima. “Že tu stojím s tebou a cítím se tak krásně. Někdy se sama sebe ptám, čím jsem si to zasloužila. Proč jsi si vybral právě mě.” Jen pomalu jí docházelo, že takhle sentimentální je díky své únavě. Potom se kousla do rtu. “Je mi to líto, měla jsem si jít opravdu lehnout,” dodala, když dlouho nic neříkal.

Severus si zdlouhavě odkašlal. “To jsi opravdu měla, ale pro jednou to mohu přehlédnout…”

Hermiona zdvihla pohled a s očekáváním se na něj podívala.

“Nevybral jsem si tě, ty ses mi tak dlouho vnucovala, dokud jsem prostě nepodlehl!” V jeho hlase zazněla skrytá výčitka, kterou pravděpodobně myslel spíš škádlivě než vážně.


“Lituješ toho? Že jsi mě neposílal pryč stejně vytrvale, jako jsem tě vyhledávala?” Hermioně zrůžověly tváře, když si vzpomněla na svoje tvrdohlavé a nerozumné chování. Přesto by se teď nezachovala jinak.

“Někdy,” odpověděl podle pravdy Severus a sklopil oči. “Ale většinou tyhle ušlechtilé myšlenky dlouho nevydrží. Jsem sobecký, Hermiono.”

“Ach… v tom případě se mohu vzdát ušlechtilých slov,” uklidnila ho nonšalantně. Severus zdvihl obočí.

“Jste příliš laskavá, ctěná dámo.”

“Jako vždy, milý pane.”

Severus se zasmál a políbil ji. Potom se od ní odtáhl a nadechl se. “Dej to toho poslední přísadu a pak utíkej do postele. Tohle nijak nepospíchá, a jestli k tomu bude Potter i nadále laxně přistupovat, bude Pán zla v urně ještě za pět let.” Otočil se k psacímu stolu a začal na něm přerovnávat podklady.

“Nebuď pořád tak jedovatý, Severusi,” zamumlala si pod nos Hermiona, zatímco přidala špetku mleté javorové kůry do kotlíku.

“Nejsem jedovatý, jsem upřímný! To musíš uznat dokonce i ty.”

Hermiona zkroušeně přikývla. “Vzpírá se té moci. Neptej se mě proč. Harry je kvůli tomu tak frustrovaný, že pokaždé vybuchne, když o tom začnu mluvit.” Přisypala trošku z několika kupiček různě barevných pudrů a třikrát zamíchala proti směru chodu hodinových ručiček.

“Možná bys ho jednou mohla navštívit v podobném duchu jako mě,” navrhl ostrým hlasem Severus. Znovu jí tím připomněl, že jí ještě pořád úplně neodpustil vpád do jeho mysli.

Zatracenej beran!

“Abych byla upřímná, nejsem dost otrlá na prozkoumávání Harryho hlavy. Myšlenkové pochody zástupců mužského pohlaví tohoto věku mi jsou poněkud podezřelé.” S nakrčeným nosem střelila očima jeho směrem a všimla si, že zdvihl obočí, pak však zavrtěl hlavou.

“Pokud se brzy nesebere, nebude už žádná další možnost. Nemůžeme urnu nechat někde jen tak stát, protože je na svobodě stále ještě hodně Smrtijedů.” Zamyšleně si přitom pohrával s brkem. Toto neobvyklé soustředění jí prozradilo, že skutečný důvod pro jeho naléhání je mnohem banálnější - chtěl to skončit co nejdříve.

V posledních týdnech se mimo území Bradavic objevovalo stále méně nepokojů, Hermiona si však všimla, že Severus se necítí úplně ve své kůži, když teď už nemůže nijak ovlivnit aktivitu Smrtijedů. Od té doby, co padlo jeho krytí, byl pod dohledem Ministerstva i Řádu, a pokud by se pokusil proniknout ještě jednou do jejich řad, rovnalo by se to sebevraždě.

Voldemortovi přisluhovači určitě zjistili, že jejich Pán není úplně mrtvý. Snaha najít urnu už stála životy několika nezúčastněných - mudlů i kouzelníků. Hermiona přestala číst Denního věštce už před nějakou dobou. Jediná pozitivní věc z toho všeho bylo úspěšné zatčení několika Smrtijedů, kteří teď v Azkabanu čekali na soudní přelíčení.

Stejně tak i Severus. A já.

Nasucho polkla a dala se znovu do práce. “Zkusím Harrymu nějak domluvit. Ale nitrozpyt zůstane poslední možností, zvlášť když ho nijak dobře neovládám.” Pokrčila rameny a vhodila do kotlíku posledních pár kořínků, než ho sundala z ohně a odnesla do vedlejší místnosti.

“Možná bych ti s tím měl pomoct,” navrhl Severus. Hermiona se zarazila - nebyla si jistá, zda se nepřeslechla.

“Chceš mi pomoct s nitrozpytem?” Nevěřícně vykoukla z vedlejší místnosti a se zdviženým obočím pozorovala muže.

“Proč ne? Vyskytlo se hodně situací, v nichž nitrozpyt a nitrobrana byly mými jedinými možnostmi. Jedno jde ruku v ruce s druhým. Temný pán nikdy nenašel zrádné vzpomínky ve spleti informací o lektvarech. Byl moc líný, aby se prodíral tímhle pro něj tak nezajímavým houštím, kterému se obecně říká odborné znalosti.” V mnohomluvném gestu zdvihl jedno obočí a Hermiona se musela zasmát.

“Nemyslím, že bude na škodu, když to budeš umět. Aspoň já uvítám, až mi příště vlezeš do hlavy, že uzavřeš svoji mysl. Až na to, že ty ráda nasazuješ svoje vzpomínky, abys svou oběť zmátla a donutila ji podrobit se tvojí vůli.” Ušklíbl se na ni takovým způsobem, že Hermiona sevřela rty do úzké čárky.


“Řeknu ti, Severusi Snape, že kdyby se tu znovu kolem poflakovala Nagini a opět tě uvrhla do toho zvláštního stavu, nechám tě se smažit!” Ukázala na něj prstem a s nelibostí sledovala, jak se baví na její účet.

“Nevydržela bys ani tři dny,” odpověděl s naprostým klidem. Hermiona ohrnula rty.

“Raději to ani neříkej, mohla bych to chtít vyzkoušet…”

“Měl bych zavolat Farlingovi, že potřebuješ na chvíli půjčit Nagini?” odpověděl okamžitě.

Hermiona zbledla. “Bože chraň, ani náhodou!” dostala ze sebe a raději zase zmizela ve vedlejším pokoji. “Užila jsem si toho příšerného zvířete dost na celý život!” Rutinním pohybem postavila kotlík na místo a zabezpečila jeho obsah. Potom pozhasínala svíčky a znovu se vrátila do laboratoře.

“Já jsem také víc než rád, že si ji Farling vzal k sobě. Ten zatracený had si párkrát vybral moji nohu za svůj cíl.” Oči se mu vztekle zaleskly a zlomil brk, který držel v ruce.

Hermiona tiše zasténala. “Už k tomu nebude mít příležitost. Ačkoliv musím připustit, že jsem si vychutnávala chvíle, kdy jsem mohla vyslovit svůj názor bez přerušení.”

“Všiml jsem si. A já si úplně stejně vychutnával, když jsem tuto příležitost mohl využít ke klamání.” Severus se ďábelsky ušklíbl, zatímco Hermioně zrůžověly tváře. “Takže dohodnuto. Naučím tě nitrozpyt a nitrobranu a ty se pokusíš přesvědčit Pottera, že nedostal na starost celou školu jen proto, že při jeho malých hrátkách se slečnou Weasleyovou je přítomný kousek Albuse.”

Hermiona se zašklebila. “Myslím, že přednesu jiné argumenty,” zamumlala a posbírala svoje poznámky.

“Jak myslíš, ale domnívám se, že ten můj je dost přesvědčivý.”

Přikývla a přešla k němu. “A právě to je problém. Je tak přesvědčivý, že to Harryho úplně porazí.”

Vsunula ruku mezi dva knoflíky jeho košile a přitáhla si k sobě jeho hlavu k intenzivnímu polibku, který po chvíli jen nerada přerušila. “Dobrou noc, můj milovaný tyrane,” řekla se smíchem.


“Dobrou noc, Hermiono,” odpověděl Severus. Potom oba opustili laboratoř, Hermiona dveřmi na chodbu, Severus dveřmi do svého kabinetu.

 
ooOoo

“Harry, přestaň konečně držet svou hůlku tak křečovitě!” Hermiona se rozčileně dívala na svého kamaráda se rukama zkříženýma na prsou. Harry stál jako ztracený v žíněnkami a polštáři vypolstrované místnosti, do níž se přeměnila komnata nejvyšší potřeby, a skřípal zuby. Komnata očividně věděla, na co se potřebuje připravovat.

“To nejde!” vykřikl rozzlobeně a mrštil hůlkou na jednu z matrací, kde několikrát poskočila, než zůstala klidně ležet.

Hermiona si frustrovaně prohrábla vlasy. Byli tu už dvě hodiny a celou dobu s ním měla andělskou trpělivost. Jeho hůlka však dělala zvláštní věci, i když se pokoušel jen o ta nejjednodušší kouzla. Profesorka McGonagallová mu už kvůli tomu zakázala, zkoušet v hodině kouzlit, což bude mít určitě nepříznivé důsledky na jeho zkoušky.

Hermiona jí to rozhodně nechtěla vyčítat. Ona sama by pravděpodobně Harrymu zlomila hůlku, když při vyučování zmenšil svoje spolužáky na velikost asi půlcentimetrových třísek, takže se propadli do mezer mezi prkny na podlaze. Ještě pořád se zachvěla, když si vzpomněla na mrňavé živé tvory, které tam potkala, a Ron pokaždé smrtelně zbledl, kdykoliv to Harry zmínil. Potkal tam pavoučka, který ale při jeho velikosti připomínal spíš Aragoga. Profesorka McGonagallová ho přeměnila zpátky jako prvního díky jeho neustávajícímu ječení, které bylo ve třídě slyšet jako tiché pískání, a hned poté mu zabránila uškrtit Harryho.

“Harry, čelil jsi Voldemortovi a vyhrál bitvy, ve kterých jsem už ani nevěděla, jak se vůbec drží hůlka. Nenamluvíš mi, že je naprosto nemožné akceptovat o trochu víc moci a naučit se ji používat!” Pochybovačně se na něj zadívala, zatímco přemýšlela, proč Severusovi slibovala nemožné.

“To není jen ‘o trochu víc moci’, Hermiono! Vůbec netušíš, o čem mluvíš…” Posadil se do tureckého sedu a dlaněmi si promnul oči. “Tahle moc se mnou mluví! Je to, jako bych měl v uchu malýho Brumbála, který mi neustále říká, co mám nebo nemám dělat. A neuvěříš, jak ukecaný při tom dokáže být.”

Hermiona se musela zasmát - vyznělo to unaveně, ale přesto to byl smích. “Má smysl ti říkat, že přestane mluvit, jakmile ho přijmeš jako část své vlastní magické moci?”

Harry potřásl hlavou. “Já ani nevím, jak to mám udělat.”

Hermiona si povzdechla a naklonila hlavu. “Dobře, tak tedy jinak. Profesor Snape mi řekl, že mám zkusit nitrozpyt. Chtěl, abych pronikla do tvého vědomí a pomohla ti s přijetím ředitelovy moci. Udělám to ale jen v případě, že to budeš sám chtít.”

Harry se na ni překvapeně podíval. “Ty umíš nitrozpyt?”

Hermiona sklopila oči. “Jen trochu…” zamumlala.

To ho šokovalo ještě víc. “Zníš, jako bys to už někdy dělala?”

“No ano… ano. Ale on by mě to předtím důkladně naučil, takže to pro obě strany nebude nebezpečné.”

“Na kom?” Harry tak úplně nepobral její slova. Přisunul se blíž k ní a tiše na ni zíral.

“Na profesoru Snapeovi,” odpověděla opatrně. Harry několikrát zamrkal.

“Proč?”

“Nagini ho kousla a byla to jediná možnost, jak ho znovu vytáhnout zpátky do skutečného života.”

Harry zúžil oči. “Nemyslíš, že by bylo chytřejší, nechat to udělat jeho?”

Hermiona se na něj popuzeně podívala. “Samozřejmě že ne!”

Chlácholivě zdvihl ruce. “Byl to jen nápad…”

Hermiona lehce zavrtěla hlavou. “Takže, co si myslíš o mém návrhu?”

Harry bojoval sám se sebou. V této chvíli byla ráda, že neví o jejím vztahu se Severusem -  počítala s tím, že Ginny si nechala všechno pro sebe. Pravděpodobně by pak kategoricky zamítl jakýkoliv jeho návrh.

“Myslím, že bychom to měli zkusit,” řekl nakonec s povzdechem.

Hermiona spokojeně přikývla. “Dobře. Teď se tedy vrátím do sklepení a řeknu mu, že mě může v blízké budoucnosti mučit, abychom postoupili kupředu.”

“Mučit?” vypískl Harry.

“Co sis myslel? Nějak mi to musí ukázat. Ale já ho budu trápit taky, až se na něm budu procvičovat.” Šibalsky na Harryho mrkla a postavila se. “Uvidíme se na večeři!”

Harry zůstal v komnatě sám a jen šokovaně potřásal hlavou.
25.09.2017 13:34:55
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one