ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess

Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/53/

Souhlas s překladem: Ano

Žánr: Romantika/Drama

Věkové omezení: od 18 let

Pár: HG/SS

Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 

 

ooOoo

“Sedí se ti pohodlně?”

Hermiona přikývla. Severus přesunul křesla ve své pracovně tak, aby stála proti sobě. Oheň v krbu příjemně praskal a na stolku vedle něj byla miska s bylinkami, sloužícími jako kuřidlo. Díky tomu se jí zpomalil srdeční tep a celá se uvolnila. Nohy měla jako obvykle přitažené k sobě a zády se pohodlně opírala o opěradlo.

Na rozdíl od ní seděl Severus vzpřímeně jako svíčka, s oběma nohama pevně na zemi a s nesmírným soustředěním se jí díval přímo do očí. Hermiona cítila, že mu už není příjemné, dostat se jí do hlavy. A to ani netušil, jak nervózní kvůli tomu byla ještě před malou chvílí.

“Věříš mi, Hermiono?” zeptal se jí.

Hermiona se uvnitř trochu schoulila. Kolikrát mu bude muset na tuto otázku ještě podpovědět? Kolikrát, i když se odpověď nikdy nezmění?

“Ano,” odpověděla pevným hlasem. Teď byl na řadě on, aby přikývl.

“Snaž se mi vzepřít tak nejlíp, jak dovedeš. Až budeš na někoho používat nitrozpyt, musíš být schopná uzavřít svou vlastní mysl, aby to fungovalo bez problémů. Když ses o to pokusila u mě, zaplavila jsi mne svými myšlenkami a vzpomínkami, aniž bys to mohla jakkoliv kontrolovat. I když musím připustit, že to byl pravděpodobně ten rozhodující důvod, abych se vzdal, Pottera by to akorát rozhodilo a znepokojilo. To se nesmí stát.”

“Dobře,” zašeptala Hermiona a čekala, až konečně začne. Bude se muset brzy postarat o lektvar. Hned vzápětí si vynadala, že je to pěkně blbá výmluva.

“Dívej se na mne a pokud možno nemrkej ani nezavírej oči.”

Přikývla a cítila, jak jí začalo bušit srdce.

Legilimens!

To, co následovalo, ji zasáhlo jak rána palicí.

Křečovitě sevřela opěrky a málem zavřela reflexivně oči. V hlavě jí něco bušilo a pulzovalo to hlouběji než obyčejná bolest hlavy. Jen mimochodem si uvědomila, že začala křičet. Pak to přestalo.

Těžce dýchajíc zamrkala a všimla si, že na ni Severus ohroměně kouká.

“To nebyl špatný začátek. Proč to tenkrát takhle nefungovalo?” zeptal se. Hermiona zrudla.

“Protože jsem měla o tebe panický strach.” S vědomým úsilím přestala svírat područky a projela si rukama vlasy. “Pokaždé to tak bolí? Tak hluboko a … intenzivně?”

Severus se zamračením zaváhal. “Jen když se už bráníš,” odpověděl nakonec. “Uvolni se, chtěl bych to zkusit ještě jednou.”

Hermiona se zhluboka nadechla a zakroužila rameny. Potom přikývla.

Legilimens!

Ačkoliv se tentokrát připravila na to, co přijde, i tak ji to nečekaně zasáhlo. Severus se snažil s mnohem větším úsilím a chtěl si násilně prorazit cestu do její mysli. Hermiona začala znovu křičet, ale on nepřestával.

Pronikal stále hlouběji, až si myslela, že sama zahlédla vlastní ochrany. Zdvihla ruce a přitiskla si je na oči. “Severusi, prosím… přestaň! Bolí to!” naříkala, ale zdálo se, že neposlouchá.

O pár vteřin později ucítila trhnutí, jež vnímala téměř jako úlevu, když Severus pronikl její ochranou a získal neomezený přístup k jejím vzpomínkám. Před očima se jí promítaly obrazy, na něž dávno zapomněla. Oslavy narozenin, když byla ještě malá, výlety, vyučování v mudlovské škole a spousta dalších věcí, které se zdály tak daleko, už když poprvé přišla do Bradavic.

“Ty jsi opravdu byla otravné dítě,” zaslechla v hlavě lehce sarkastickou poznámku, která ji přinutila se pousmát. Bylo šílené, že viděl všechno, co bylo v její hlavě. Přesto nic nenamítala, spíš naopak - našel velké množství vzpomínek, které si cenila, ale které zmizely pod hromadou novějších událostí.

Viděla se, jak našla čtyřlístek, když jí bylo pět let. Její matka ho doma vložila mezi dvě průhledné desky, které slisovala dohromady - používala ho pak jako záložku do knihy.

Vozila se s otcem na kolotoči, a když radostí mávala rukama ve vzduchu, pevně ji držel. Jedna ze situací, kdy jí pomohl oprostit se od strachu.

Severus náhle poskočil hodně dopředu a Hermiona měla pocit, že se jí zastavilo srdce. “Severusi, ne!” vyhrkla polekaně, ale on pokračoval dál.

“Skoro mě uhodil,” slyšela se říkat. Usilovně proti němu bojovala. Tohle nebyly vzpomínky, které by měl vidět. Zašlo to příliš daleko. Bariéry se znovu objevily na svém místě a ona se ho pokusila dostat za ně.

“Merline, Hermiono… Copak to jen tak strpíš?”

Vysíleně zafuněla a pevně sevřela víčka. Musí to jít, musí ho dostat ze své hlavy!

“Ano. Nic jiného ani nemůžu.”

Z úst jí unikl trýznivé zaúpění. Rozzlobeně vykřikla: “Zmiz z mé hlavy!”, ukončila kouzlo a otevřela oči. Těžce oddechujíc a se zpoceným obličejem se posadila zpříma a zděšeně se podívala na Severuse.

“To… nebylo určené pro tvoje oči, Severusi!” podrážděně vykřikla se slzami v očích.

Severus s téměř nesnesitelným klidem přikývl. “Já vím.”

Hermiona zavřela oči. V jeho obličeji nedokázala přečíst žádnou emoci. “Proč ses na to tedy podíval? Proč jsi to udělal?”

“Protože jinak bys mě ze své hlavy nevyhodila!” zahartusil a postavil se. “Jednoduše jsi mě nechala, abych si prohlížel všechny tvoje vzpomínky z dětství, Hermiono! Musíš dávat pozor, komu tyhle věci ukazuješ!”

“Dávala jsem!” odsekla nazpátek a také se postavila. “Zatraceně, já ti věřím! Vím, že je bezpečné, abys je viděl!”

Prudce se k ní otočil a podíval se na ni se zúženýma očima. “Doopravdy mi důvěřuješ, nebo jenom nemůžeš nic jiného?”

Svou otázkou ji zaskočil. Hermiona klopýtla zpět ke křeslu, potřásla hlavou a slabě si odfrkla. “Říkáš věci... o kterých ani ty sám nevíš, jak spolu souvisí.”

Severus vztekle pokrčil rameny. “Možná. Ale ty rozšiřuješ věci, které jsou tak osobní, že jsem se o ně nechtěl podělit ani s tebou. A pak mě z toho jen tak vyloučíš, Hermiono! Není to to, co jsi mi vytýkala? Neměl bych se tedy postarat, abys nebyla neomezeně součástí mého života?”

“Nás nemůžeš vůbec srovnávat. Řekla jsem o tom Ginny, protože jsem nevěděla, co s tím. A ona mi pomohla. Uspořádala jsem si díky ní myšlenky.” Odmlčela se, aby se mohla několikrát zhluboka nadechnout, a rukou si odhrnula vlasy z obličeje. “Vůbec nevíš, o čem mluvíš…”

Severus měl v ruce hůlku dřív, než si toho vůbec mohla všimnout. “Legilimens!”

Hermiona udělala krok zpět. Neměla vůbec žádnou šanci, aby se jeho vpádu ubránila. Severus si volně procházel její vzpomínky a vracel se tam, odkud ho minule vykopla. Rozhovor s Ginny jí před očima proběhl tak rychle, že z něj zachytila jen zlomky.

“...musíš s tím něco udělat!”

“...čaj, vyslechla ho…”

“...nebylo by to poprvé…”

“...opakuju, ale proč…”

“...neschopná…”

Celý rozhovor, který se kolem ní řítil, si i bez této demonstrace pamatovala do posledního detailu. Koneckonců, odehrál se teprve před třemi dny.

Musela se ale přemáhat, aby Severuse opět nevyhodila. Věděla, že tohle musí přetrpět, pokud chce, aby jí i nadále věřil. Musela mu ukázat, k jakému závěru sama došla. Poslední část rozhovoru byla tak zřetelná, že měla pocit, že ho znovu prožívá.

“Nemůžu zabránit, abych si o tebe nedělala starosti. Ale pokud řekneš, že jsi s ním šťastná a nelituješ, že ses do něj zamilovala, budu se držet zpátky. Můžeš to říct, Hermiono?”

“Ano, můžu.”

Severus zmizel z její hlavy. Hermiona otevřela oči, několikrát zamrkala a zrychleně dýchala. Potom se na něj podívala s potlačovanou zlostí.

“Jsi teď spokojený?”

Jednou rukou sevřela opěradlo křesla, jež stálo vedle ní, protože se jí třásly nohy.

Severus měl oči doširoka otevřené a zdálo se, že si nejprve musí uspořádat myšlenky. Po chvíli zavrtěl hlavou.

“Nejsem spokojený,” řekl zcela zbytečně a dlouhými kroky k ní přistoupil.

Hermiona potichu vykřikla, spíš zděšeně než ze strachu, ale on to nevzal v úvahu. Chytil ji za obě paže, přitáhl si ji k sobě a hrubě a neústupně ji políbil.

Trvalo jí několik vteřin, než pochopila, o co mu jde. Její odpor polevil a místo toho se oddala směsi vzteku, averze a touhy. Pevně se k němu přitiskla a rukama ho objala kolem krku. Začalo ji bolet tělo, zatímco ji zdvihl a nesl do ložnice.

Celou dobu se nepřestávali líbat. Hermioně se roztrhla kůžička na rtu a na jazyku ucítila kovovou chuť krve. V ložnici se rychle zbavila svého oblečení - všimla si, že se Severus také svléká - a svalila se na postel. Severus se posadil k ní, rukama jí roztáhl nohy a podíval se, jestli je na něj už připravená. Očividně byl spokojený, protože vzápětí do ní pronikl. Hermiona opět vykřikla, tentokrát však slastí.

Sex se pro ně stal zápasem, protože oba chtěli mít převahu, oba chtěli rozhodnout, co se mezi nimi stalo. Severus se tlačil kupředu a vybíjel si na ní zlost a nespokojenost z toho, co se dozvěděl. Hermiona se ho snažila uklidnit a vůbec se nepokoušela bránit mu v tom, aby si vzal, co chtěl. Spíš naopak - chtěla to samé.

Ložnicí se nesly chrochtavé a hrdelní zvuky a jejich zpocená těla se o sebe v bezhlavé touze a slepém vzteku otírala. Jen zřídka v sobě Hermiona měla tolik potlačované energie, která se kumulovala do nevyhnutelného orgasmu, jenž otřásl celým jejím bytím a přinutil ji křičet, zatímco její nehty nechávaly na Severusových zádech dlouhé škrábance.

Jen o pár vteřin později Severus ztuhl a vystříkl do ní. Ještě chvilku zůstal nad ní a pak se sesunul na stranu a ležel napůl na ní a napůl na posteli. Vyčerpaně odfukoval a jeho teplý dech jí ovíval kůži na krku. Hermiona zavřela oči. Tělem se jí přelévaly dozvuky orgasmu, až to skoro bolelo. Cítila se uspokojeně i stísněně a zároveň tak nějak i klidně.

“Proč jsi mi to neřekla?” zeptal se nakonec Severus.

Hermiona si odfrkla. “Protože jsem ti to nechtěla říct! Viděl jsi přece, jak ten rozhovor vyzněl.” Pomalu k němu otočila hlavu a podívala se do jeho hlubokých černých očí.

“Severusi, to, co jsem řekla Ginny, myslím úplně vážně! Nelituju, že jsem s tebou. A věř mi, že už nedovolím, abys mě uhodil nebo se o to jenom pokusil! Vím, kdo jsi, ale to už nikdy nebude tvou omluvenkou.”

Ruku mu položila na hruď a cítila, jak mu divoce bije srdce.

“Odešla bys, kdyby se něco takového ještě někdy stalo?”

“Ano,” nezaváhala ani na vteřinu.

“Slib mi, že mi řekneš, kdyby se to mělo změnit.”

“Nic se nezmění,” řekla a důrazně se na něj podívala.

“Slib mi to, Hermiono!” Jeho výraz získal na naléhavosti a Hermiona si s nevůlí uvědomila, že na tomto poli s ním nemůže soupeřit.

Rozmrzele si začala kousat spodní ret. Jeho přetrvávající obavy, že by mohla být v jejich vztahu nešťastná, zesílily pokaždé, když získal dojem, že je naštvanější nebo rozčílenější než on. Měla s ním velkou trpělivost a neustále ho ujišťovala, že chce jeho, se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Pomalu jí ale docházely síly.

“Dobře!” odsekla. “Slibuju ti to! Jsi teď spokojený?”

Už podruhé se ho ptala na to samé a ještě co to říkala, chtěla vstát a začít se oblékat. Nic ji nemůže udržet v jeho posteli.

“Ne!” odpověděl Severus pevně. Chytil ji za ruce a neústupně ji stáhl zpět do postele. Jejího odporu si vůbec nevšímal.

“Severusi, pusť mě!” rozčilovala se Hermiona a zuřivě se mu snažila vyškubnout. Svaly měla bolestivě napnuté a v očích se jí objevily slzy.

“Přestaň, Hermiono!” Severus náhle vybuchl a v okamžiku šoku, který tím u ní vyvoval, se mu podařilo sevřít svýma nohama její a rukama ji pevně obejmout. Ačkoliv oba sotva popadali dech, začali se znovu líbat. Netrvalo dlouho, Hermionin odpor se zhroutil a ona začala rezignovaně vzlykat.

“Necitlivý holomku!” řekla plačtivě a několikrát ho udeřila pěstí do hrudi.

Severus přikývl. “Ano, to pravděpodobně jsem,” souhlasil s ní. “Ale nemůžu si pomoct, i přesto tě miluju.”

Pevněji ji k sobě přitiskl a Hermiona se, naprosto vyčerpaná, v jeho náruči uvolnila. Několik minut strávila pofňukáváním a popotahováním přimáčknutá k jeho tělu. Pak zdvihla ruce a objala ho kolem krku, aby konečně odpověděla na otázku, která se celou dobu sama vnucovala.

“Proč nám to musíš tak proklatě ztěžovat?”

Severus neodpověděl, ale ona přesto věděla, co chtěl říct. Protože to jinak nechtěl.

17.10.2017 14:05:19
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one