ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka: WatchersGoddess

Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/54/

Souhlas s překladem: Ano

Žánr: Romantika/Drama

Věkové omezení: od 18 let

Pár: HG/SS

Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 

 

ooOoo

Legilimens!” Do jeho hlavy se dostala opět bez problémů. Rozhlédla se, ale nezapomněla kontrolovat svoje myšlenky. Pomalu se vydala kupředu a občas se odvážila na něco blíže podívat. Zatím se neobjevil žádný náznak černých zdí a ji lákalo, zdržet se u některých vzpomínek. Tak odvážná však zase nebyla.

“Na co myslíš?” zeptal se náhle Severus a Hermiona se zastavila, jako by byla přistižená při nějaké nepleše.

“Že existuje spousta věcí, které o tobě nevím,” odpověděla podle pravdy a vír vzpomínek a myšlenek nabral na síle.

“Špatně!” odseknul Severus.

Hermiona se lekla, ale pak si uvědomila, že povolila v uzavření své mysli. Nejraději by se plácla do čela. Chtít poznat celou Severusovu mysl bylo opravdu nevhodné. Hermiona se vydala znovu na prohlídku.

“Na co myslíš?” zeptal se opět o několik minut později, zatímco si prohlížela schůze Řádu, které strávil mlčky v koutě.

“Že musím dávat pozor na to, co dělám, jinak zase ztratím kontrolu.”

Znovu na ni vyštěkl: “Špatná odpověď!”

Hermiona podrážděně zavrčela.

Severus jí nechal trochu času, aby si mohla prohlédnout věci z jeho minulosti. Chvíle během vyučování s jinými třídami, jeho schůzky s profesorem Brumbálem nebo jinými profesory. Teprve když se dostala k smrtijedským setkáním, objevila se před ní černá zeď. Hermiona byla dost chytrá na to, aby se ji nepokoušela zbořit.

“Na co myslíš?” zeptal se potřetí, když zamířila jinam.

“Do toho ti nic není,” zabrblala uraženě a předsevzala si, že mu svoje myšlenky už neukáže.

“Konečně jsi to pochopila.”

Jeho slova ji tak překvapila, že jediným úderem srdce měla všechny své myšlenky opět volně přístupné.

“No dobře, na přenesení ještě nebudeme pracovat,” rezignoval Severus.

Hermiona chtěla odpovědět, ale její pozornost přitáhla vzpomínka na návštěvu u Draca. Cílevědomě k ní přešla. Severus před ní tuto část nezavřel a tak předpokládala, že proti jejímu shlédnutí nebude nic namítat. Stejně už věděla, o co šlo.

Rozhovor před ní se rychle odvíjel. Bylo skličující vidět, jak nenormálně a vyšinutě se Draco choval. Rozjíveně se smál, pronášel nesouvislé věty, a Severus odevzdaně stál vedle něj a bezmocně ho sledoval.

Potom blonďák najednou ztuhnul a s vyděšeným, ale jasným pohledem se otočil k Severusovi. “Já vím, kdo zabil mého otce, profesore…” Nepříjemným způsobem zdůraznil jeho titul, až se Hermiona zachvěla. “Vyřiďte té mudlovské šmejdce, že najdu způsob, jak se jí pomstít!”

O vteřinu později seděla těžce dýchajíc v křesle a šokovaně hleděla na Severuse. Ten jí pohled nehybně oplácel. Hermiona poznala, že počítal s tím, že tu vzpomínku najde. Co víc, předpokládal i její reakci.

“Pořád ještě jsi to nepochopila.” Jeho hlas zněl znepokojivě klidně, úplně stejně jako ve třídě, když jeho slova špatně interpretovala. Dnes se jí jenom nevysmíval.

Nereagovala na jeho slova. “Proč jsi mi to neřekl?” zeptala se a prsty pevně sevřela hůlku. Její nitro zaplnil ochromující strach - Dracův jasný pohled se do ní zavrtal hodně hluboko. Neměla vůbec žádné pochybnosti, že by svou výhrůžku mohl jednou uskutečnit.

“Nepovažoval jsem to za důležité. Ale o tohle nejde. Od chvíle, kdy jsi uviděla Draca, mohl jsem v tobě číst jak v otevřené knize. Takhle to nejde, Hermiono!”

Zamračila se. “Věř tomu nebo ne, ale mě je to právě teď srdečně jedno! Proč jsi mi zamlčel Malfoyovo vyhrožování, Severusi?”

“Nikdo Dracovi nevěří, nikdo pro něj ani nehne prstem!” odpověděl podrážděně. Než znovu nabyl plnou kontrolu, přeletěl přes jeho obličej přeletěl bolestivý výraz. “Kromě toho jsi tady v Bradavicích v bezpečí.” Zdvihl obě obočí a dodal: “Ostatně, musíš dostat svou lekci. A teď pokračujme.”

“Tohle mě vůbec nenapadlo. Co se stane, když najde někoho, kdo mu pomůže? Co se stane, když oni najdou nějaký působ?”

Severus si rezignovaně povzdechl a složil hlavu do dlaní. “To se nestane, Hermiono. Dávám na tebe pozor a stejně tak i Minerva a všichni ostatní učitelé. Nikdy se nedostaneš do nebezpečí, a až zničíme Temného pána, padnou i jeho následovníci. Ty se musíš naučit nitrobranu jen proto, aby Potter mohl konečně s tímhle nesmyslem s věštbou pořádně skoncovat!”

Severus se na ni netrpělivě podíval. Hermiona sevřela rty a zkřížila si ruce na hrudi. Dlouhé vteřiny bojovala s jeho zíráním a snažila se mu dát najevo, že představa vyučování je ve srovnání s výhrůžkami Draca Malfoye naprosto bezvýznamná.

Severus si nakonec uvědomil, že to chce prodiskutovat. “Řekla jsi, že mi věříš.”

“To věřím. Ale Malfoyovi nevěřím ani za mák!”

“Tak mi věř i v tomhle případě!”

Hermiona chtěla něco namítnout, ale on ji jednoduchým gestem umlčel. Nečekala, že rozhovor na toto téma tak brzy skončí. Chystala se prorazit jeho tvrdohlavost, ale rychle zjistila, že tentokrát nemá sebemenší šanci. S povzdechem zavřela oči a přikývla. “Tak dobře.”

“Skvělé. Teď můžeme zase pokračovat.”

ooOoo

O dvě hodiny psychicky vyčerpaná a unavená pracovala Hermiona opět na svém lektvaru. Severus ji přemluvil k tomu, aby na něj ještě několikrát použila nitrozpyt, dokud se jí nepodařilo nenechat se vytrhnout z klidu otázkami nebo nečekanými vyrušeními. Nitrozpyt ovládala, jen když došlo k oboustrannému souhlasu, a netušila, zda se z toho má radovat.

Severus se zdráhal znovu mluvit o Dracových výhrůžkách. To téma bylo pro něj jednoznačně ukončené - Hermiona však odhadovala, že se mu jen nechce mluvit o mladém Malfoyovi. Chtěla mu skutečně důvěřovat, ale nedokázala úplně potlačit strach, který v ní vyvolala šílenost jejího bývalého spolužáka. Bradavice byly už jednou obsazeny Smrtijedy a nikde nebylo řečeno, že se to nemůže stát znovu.

Každopádně si teď nemohla dovolit, o tom přemýšlet. Možná měl Severus pravdu, když řekl, že je tu dost učitelů, kteří na ni dávají pozor, a ze všech nejvíce on. Nebyla ani zcela bezbranná, přece se jí podařilo zabít Dracova otce. Dost pochybný výkon, ale musela sama přiznat.

Severusovi se nakonec podařilo ji odradit od toho, aby si to neustále převracela v hlavě. Nevydal ani hlásku, když otevřel dveře do svého kabinetu a opřel se o veřeje. Přesto Hermiona vycítila jeho přítomnost - na zátylku se jí postavily chloupky.

Nedala najevo, že o něm ví. Pomohlo, že se soustředila na práci, a beztak měla být brzy hotová a nechat lektvar delší dobu odpočívat. Bude se muset vařit celé tři dny a udržet si přitom stejnou teplotu.

Konečně smetla ze svého hábitu poslední zbytky bylinek a naposledy zamíchala lektvar. Odložila naběračku a podívala se na vzdálenější  stěnu učebny. “Spokojený s mým výkonem, profesore?” Teprve potom se na něj podívala.

Severus přešel s profesionálně nakrčeným čelem ke kotlíku a zkoumal lektvar v něm. Hermiona si poprvé uvědomila, jak velký vliv má na vyznění tohoto jeho chování jeho obvyklé oblečení. Teď, když měl na sobě jen jednoduché černé kalhoty a košili stejné barvy, vypadal téměř směšně. Ale jen téměř.

“Velmi spokojen, slečno Grangerová,” odpověděl nakonec a usmál se na ni s nádechem hrdosti. “Je skutečně politováníhodné, že už Vám nemohu udělovat žádné body.”

Hermiona se začervenala. “Nu, v několika situacích jsem byla ještě raději, že žádné nemůžeš odebírat.”

“Něco takového by mne nikdy nenapadlo.”

“Samozřejmě že ne!”

Severus zvážněl a zamyšleně míchal lektvar.

“Co ti dělá starosti?”

Severus něco zamručel a ignoroval otázku. Hermiona se na něj dívala s vysoko zdviženým obočím.

“Draco,” připustil nakonec.

“Jestli se jedná o jeho vyhrožování…” Hermiona si začala hrát s jeho prsty a zhluboka se nadechla. “Jsem v pohodě, Severusi.”

Severus přikývl. “Já vím.” Jeho pohled jí však prozradil, že jí nevěří.

Hermiona protočila oči. “Šokovalo mě jen to, jak vypadá. Měl jsi pravdu, že mi nehrozí žádné nebezpečí. Můžu to zvládnout.”

“A přesto jsem strávil celé odpoledne neustálým zdůrazňováním, jak je důležité, aby sis uzavřela mysl.” Severus vytáhl naběračku z lektvaru, nechal ji okapat a pak ji položil na utěrku ležící na stole vedle kotlíku.

“Abych mohla pomoct Harrymu,” připomněla mu.

“A aby ses mohla chránit. Nikdy bych tě neučil nitrobranu jen proto, že Potter potřebuje vodit za ručičku.”

“Mám ráda tvoji upřímnost,” zamumlala potichu a ani to nemyslela moc ironicky.

“Nikdy ti nebudu lhát proto, že se tím všechno usnadní. S tím se musíš smířit.”

“Já vím. A je to tak dobře. Nechtěla bych se stát jednou z těch dámiček, které žijí ve svém nerozbitém světě a které jejich manželé oblbují falešnými řečičkami. Jsem dost silná na to, abych zvládla pravdu.” Odhodlaně vystrčila bradu a měla co dělat, aby si nepřekřížila ruce na hrudi.

“V to opravdu doufám,” podotknul Severus a pohladil ji po tváři tím mozek oblbujícím gestem, který použil v tu noc, kdy zemřel profesor Brumbál.

“Já v to nedoufám, já to vím!” zdůraznila Hermiona. Severus se zasmál.

“Šest let vyučování v mých hodinách nestačilo, aby ses naučila, že ne vždy jde všechno tak, jak chceš ty,” suše poznamenal.

Hermiona rozhodně zavrtěla hlavou a odtáhla se od něj. “Až dosud jsem vždycky dostala to, co jsem chtěla.”

“A to bylo?” Severus se na ni podíval provokujícím pohledem.

“Hmmm…,” začala Hermiona a zamyšleně nakrčila čelo. “Nejlepší známky, přátele, respekt učitelů a…” odmlčela se a vědoucně se usmála.

“A co?” dožadoval se odpovědi Severus.

“Jen tohle a tamto…” Hermiona se potichu zasmála, zatímco jí srdce divoce bušilo. Ráda by řekla víc, něco konkrétnějšího, ale podobná doznání vždy vyzněla v jeho přítomnosti hrozně kýčovitě, takže raději mlčela.

Byla odměněna intenzivním pohledem. Připomněla si, že čas na kýčovitá přiznání byl při Severusovi možný jen v určitou denní dobu: když se pohyboval na rozhraní mezi bděním a spánkem. Kousala se do rtu, zatímco mu oplácela pohled.

“Miluju tě, Severusi,” vyklouzla jí myšlenka, kterou si chtěla nechat pro sebe. Severus zkřivil obličej způsobem, který nedokázala rozluštit. Jelikož jí na to chtěl něco odpovědět, překryla jeho rty prstem. “Opovaž se mi vykládat něco o lítosti, houpých rozhodnutích a špatném vlivu. Nebudu to poslouchat!”

Severus ji užasle sledoval. “Je to jedna z těch věcí, které dostaneš?”

“Samozřejmě!” odpověděla s důrazným přikývnutím.

Severus si povzdechl. “Nu, když je to tak, nezbývá mi nic jiného, než se tím řídit.”

Hermiona se spokojeně ušklíbla. “Moudré rozhodnutí,” zašeptala a políbila ho. Ruce poslala na průzkum, aby mohla získat mnohem víc z toho, po čem toužila.

ooOoo

Večer vešla Hermiona do společenské místnosti se spokojeným úsměvem na rtech a posadila se ke stolu, u kterého Harry, Ron a Ginny hráli karty. Ti tři se na ni znuděně podívali, když si podepřela hlavu rukou.

“Teda tady to žije!” Hermiona se na ně podívala s vysoko zdviženým obočím a sotva potlačovaným úškrnem.

Ginniny oči se zaleskly nadšením. Hermioně se naštěstí podařilo jí ne tak nadšeným pohledem naznačit, že teď není ten nejlepší okamžik pro takový rozhovor.

“Co ti provedl ten netopýr?” zeptal se Ron, mírně zděšený její dobrou náladou.

“Proč by mi měl profesor Snape něco provádět?” odsekla ostře Hermiona.

“Protože naposledy, když jsi měla takhle dobrou náladu, to bylo způsobené lektvarem,” poznamenal věcně Harry a vyložil svoje karty. “Co se stalo, že jsi tak veselá?”

Hermiona se znovu ušklíbla. “Něco, co brzy zhorší tvoji náladu.”

Harry se na ni nechápavě podíval.

“Dneska jsem podstoupila intenzivní kurs v nitrozpytu a myslím, že to postačí, abych odstranila tvůj problém s magií.”

Harry se narovnal a nahnul se k ní. “Co udělal Snape s tvým rozumem, že jsi tím tak nadšená?” zeptal se skepticky. Ron na souhlas kýval hlavou, zatímco Ginny protočila oči.

“Panenko skákavá, kluci, prostě jen měla dobrý den!” zasténala frustrovaně rusovláska a Hermiona udělala souhlasné gesto rukama.

“Tak to prostě je. Naučila jsem se při nitrozpytu udržet svoje vzpomínky skryté a ve svém současném projektu jsem uspokojivě pokročila. Možná je to neuvěřitelné, ale pro mne to je důvod k dobré náladě.”

Trochu naštvaně zkřížila ruce na hrudi. Hlavní příčinou její frusrace byla skutečnost, že svým přátelům nemohla říct, co je hlavním důvodem pro její dobrou náladu. Její den se stal totiž nejzajímavějším teprve po odstavení lektvaru. Naneštěstí to bylo něco, kvůli čemu se červenala, když o tom déle přemýšlela.

“Takže si myslím, Harry, že bychom měli začít co nejdříve. Zítra odpoledne v pět v Komnatě nejvyšší potřeby?” změnila raději téma.

Harry si povzdechl, zřejmě nepříliš nadšený jejím plánem. “Mám sotva jinou možnost.”

“Ne, nemáš. V tvém životě to stejně jinak není.”

Harry na ni vyplázl jazyk a Hermiona mu to oplatila stejným způsobem. “A teď si půjdu lehnout. Tohle studování s profesorem Snapem je skutečně vyčerpávající...” Potlačila zívnutí a rychle se rozloučila.

“Dobrou noc!”

S těmito slovy zmizela ve svém pokoji dřív, než mohlo ostatní napadnout, se jí zeptat, co tím vlastně myslela.

14.12.2017 22:28:55
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one