ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/55/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
 

 
ooOoo
 
Hot temptations,
sweet sensations
infiltrating through.
Sweet sensations,
hot temptations
coming over you.

Žhavá pokušení,
sladké pocity
prosáknou tě.
Sladké pocity,
žhavá pokušení
přemohou tě.


(Jem - Come on closer)

ooOoo

Komnatu nejvyšší potřeby zahalilo tmavě žluté světlo. Ačkoliv si Hermiona přála krb s hořícím ohněm, a také ho dostala, nezdálo se, že by nějak hřál. Neklidně prošla komnatou a zastavila se u okna. S rukama obtočenýma kolem sebe se podívala ven na pozemky pokryté prvním sněhem.
 
Nastal předvánoční čas a minulá noc se tomu přizpůsobila sněhovou nadílkou. Zdálo se k neuvěření, že první polovina školního roku je za nimi. Ještě pár týdnů a bude mít čtrnáct dní prázdniny. Věděla naprosto přesně, jak je chce strávit, bohužel Harryho a především Ronovy plány na Vánoce jí v tom překážely. Bude muset najít opravdu dobrý důvod, proč chce zůstat v Bradavicích.
 
Učení... to na ně zatím vždycky fungovalo. Stejně budeme za chvíli skládat OVCE. To stojí za pokus... Zároveň to oba přesvědčí, že jsem nepřišla o rozum. Když se učí, znamená to pro ně, že se mi daří dobře.
 
V tu chvíli se za ní otevřely dveře a Harryho příchod ji vytrhl ze zamyšlení. Hermiona si uvědomila, že se netřese zimou, ale z nervozity, která se ještě zvýšila, když Harry přišel až k ní.
 
"Tady jsem," řekl naprosto zbytečně a Hermiona se nejistě zasmála.
 
"To je dobře," odpověděla nepřesvědčivě a ukázala na dvě křesla před krbem. Pokoj byl zařízen podobně jako Severusův kabinet - Hermiona doufala, že se díky tomu bude cítit jistější a bude se lépe soustředit. Teď ji však přepadla panika, že známé prostředí její koncentraci neprospěje, protože zanechá v Harryho mysli nepříjemné vzpomínky.
 
"Jak to bude probíhat?" zeptal se Harry, zatímco se usadil do křesla. Hermiona se posadila naproti němu a když se mu podívala do očí, rozeznala v nich únavu. Tato cizí, nekontrolovaná moc ho musela hodně vyčerpávat, a on ji v sobě měl už nějaký čas.
 
"Vstoupím do tvé mysli - snaž se mi v tom, prosím, nebránit - a pokusím se spojit moc profesora Brumbála s tvojí vlastní. Jinak řečeno, dám tvému tvrdohlavému vědomí kázání a řeknu mu, aby se přestalo chovat jako beran."

Harry se zasmál a Hermiona byla ráda, že je stále ve stavu, kdy ho může aspoň trochu rozptýlit.
 
"A co se stane dál?"
 
Hermiona se opřela a přitáhla si obě nohy na sedadlo. Milovala tuto pozici, protože se díky ní cítila velmi uvolněně a obvykle si nemohla dovolit, takhle sedět. Díky tomuto způsobu usazení dokázala se Severusem vést několik velmi náročných rozhovorů.
 
"Profesor Snape tě bude učit znovu nitrobranu a bude tě otravovat tak dlouho, dokud se nenaučíš nikoho nepustit do svojí hlavy, aspoň ne dobrovolně, a tím dotyčnému umožnit kontrolu nad svým tělem."
 
Harry útrpně zasténal.
 
"Já vím, že se ti to nelíbí, ale je to jediná možnost. Voldemort nebude váhat a rozhodně nebude hrát fér. Jde mu o život, a ačkoliv mně se to také nelíbí, nebude se ho chtít tak snadno vzdát."
 
"Jo, to jsem zjistil na vlastní kůži."
 
Hermiona rozpačitě sklopila oči. Harryho popáleniny se už sice zahojily, ale zůstaly mu ošklivé jizvy, které se táhly přes celá jeho záda a částečně zasahovaly přes levý bok až na břicho. Ginny jí to řekla - Harry dlouho odmítal jakékoliv tělesné sblížení a Ginny to stálo hodně sil a vytrvalosti, aby získala zpět jeho důvěru. Už nebyla jediná, kdo se musel zaobírat složitým mužským, a na to si ještě nezvykla. Bylo však nápadné, že Ginny se se vším raději vypořádávala sama. Hermiona se jí musela často přímo zeptat, aby se vůbec něco dozvěděla. V tomhle byly naprosto rozdílné.
 
Harry trochu sklopil hlavu, aby ji mohl nenápadně pozorovat.
 
"Hermiono?"
 
Několikrát zamrkala a uvědomila si, že se musela ztratit ve svých myšlenkách. "Omlouvám se. Kde jsme skončili?"
 
"Voldemort se drží zuby nehty života." Harry se na ni skepticky podíval.
 
"Aha, ano. Projev mi laskavost a udělej, co ti profesor řekne," pokračovala Hermiona a doufala, že přivede Harryho na jiné myšlenky. "Skutečně ví, o čem mluví. Přežil několik let po boku Voldemorta." Krátký pohled na Harryho odhalil, že s nechutí přikyvuje hlavou.
 
"Mohli bychom začít, co říkáš? Ráda bych to měla co nejdříve za sebou."
 
Hermiona si nervózně hrála s prsty. "Harry, sice jsem tě prosila o to, aby ses nebránil, ale musím tě varovat. Nemám s nitrozpytem moc zkušeností a budu muset přijít na to, kudy se dostat dovnitř. Když se ocitnu někde, kde mi to nebudeš chtít ukázat, neboj se mě vyhodit." Rozpačitě se na něj usmála, načež se Harry začervenal.
 
"Budu to mít na paměti," slíbil jí Harry. Tón jeho hlasu prozrazoval, že to mínil naprosto vážně.
 
"Dobře. Uvolni se a dívej se mi do očí."
 
Harry udělal, co mu řekla, a Hermiona vytáhla hůlku. "Legilimens!" zašeptala a vzápětí ji prostoupil známý pocit rozdvojení.
 
Hned zkraje narazila na známou černou zeď, ale dnes se přes ni nemusela nijak zvlášť usilovně ani dlouho dostávat, protože Harry nechal tuto překážku brzy padnout. Hermiona poznala, co Severuse tak vytáčelo, protože vzápětí ji zaplavily chaotické útržky myšlenek, že se musela opravdu sebrat, aby dokázala kontrolovat svoje vlastní vzpomínky. Zabralo jí docela dost času, než našla něco, co se dalo popsat jako řád. Pozvolna začala chápat, proč se kluci v tomhle věku chovají někdy jako idioti.
 
"Měl by sis tu někdy udělat trochu pořádek," vyčetla mu. Harry jen něco zabručel. "Ne, vážně! Všechno by se tím zjednodušilo," dobírala si ho.
 
"Jen dělej to, co máš!" odpověděl Harry rozčileně.
 
Hermiona se propracovávala stále hlouběji a hledala známky moci, kterou poprvé spatřila v Severusově mysli. U něj byl profesor Brumbál docela upovídaný, ale tady - když odhlédla od všeho toho chaosu - panovalo hluboké ticho.
 
"Pomoz mi, Harry! Nedokážu se tu zorientovat," poprosila ho a obrazy kolem ní se daly do pohybu.
 
Odsunula stranou několik vzpomínek a vyděšeně vyjekla, když se jedna náhle objevila přímo před ní. Bylo tu rušno jako v londýnském metru ve špičce. Pak ale Harry odkryl část svého vědomí, z něhož se k ní neslo šeptání. Opatrně se přiblížila a pak rozeznala ředitelův hlas.
 
"Profesore Brumbále?" zeptala se opatrně a šeptání ustalo.
 
Několik vteřin bylo ticho a pak uslyšela nadšený hlas. "Ach, Vás přece znám!"
 
Hermiona ulehčeně vydechla a odmítla přemýšlet o absurditě tohoto setkání. Magie někdy způsobovala opravdu abstraktní situace.
 
"Ano, už jsme se jednou setkali."
 
"Ano, ano! Samozřejmě... to bylo v... hmmm, měla jste ho ráda, že ano? Ach ano, už si vzpomínám. Tvrdošíjně se vzpíral svým pocitům..."
 
Hermionino sebeovládání zakolísalo, když slyšela tuto část profesora Brumbála ochotně hovořit o Severusových pocitech, a ke všemu v Harryho hlavě! To bylo málem víc, než co dokázala unést.
 
"Ano, poslouchejte, pane profesore, přijde čas, kdy se budete muset včlenit do této mysli. Nevíte čistě náhodou, kam přesně?" vysypala rychle ze sebe.
 
"Hermiono, víš, co děláš, že?" ozval se v tu chvíli Harryho pochybovačný hlas, který ji ještě více znervóznil.
 
"Samozřejmě! Raději se nějak zaměstnej, já si s tímhle poradím!" Bylo jí jasné, že ji Harry neposlechne. Sama by ho prohlásila za blázna, kdyby byly jejich role obrácené.
 
"Pane profesore, prosím ukažte mi, kde přesně v Harryho mysli máte být. Nezdá se, že by to Harry věděl..."
 
"Ale kdepak, on to ví naprosto přesně," odpověděl hlas profesora Brumbála. Hermiona užasle vydechla. "On mě jen nechce pustit dovnitř. Pojďte, ukážu Vám to." Jakkoliv podivné to Hermioně připadalo, následovala moc profesora Brumbála napříč Harryho myslí.
 
Kdybych to zkusila vysvětlit Ronovi, jeho mozek by byl zcela ochromen kvůli přetížení.
 
Potlačila náhlý pocit nevraživosti a soustředila se na svůj úkol. Náhle se ocitli před černou zdí, která jí byla od samého počátku nesympatická. Profesor Brumbál si potichu povzdechl. "Tady za tím je místo, kam patřím."
 
Hermiona si zeď prohlédla zblízka. Jemně na ni zatlačila a mírně - samozřejmě jen myšlenkou - Harrymu vynadala: "Hele, skutečně by pomohlo, kdybys to tu trochu zpřístupnil."
 
Harry si odfrkl. "To nemám rozhodně v úmyslu!"
 
Hermiona věřila, že se musela přeslechnout. "Harry, jinak to nejde! Tohle je to místo, kam moc profesora Brumbála patří. A jestli ji tam nevpustíš, bude tvoje hůlka neustále explodovat!"
 
"No a co?"
 
Cože?!
 
Byla příliš zmatená, aby se snažila o odpověď. Přesto se profesor Brumbál vedle ní tiše smál. Hermioně to připadalo naprosto bláznivé.
 
"Tohle je centrum jeho moci, víte? Myslím, že leží přímo u zdroje, z něhož svou sílu čerpá. Je mu nepříjemné, někoho tam vpustit." Kdyby tu měl ředitel tělo, určitě by zamrkal.
 
Ohóóó, brzy se zavaří můj mozek kvůli přepracování!
 
Hermiona nemohla uvěřit, do čeho se to dostala. "Harry, varuju tě! Pusť nás okamžitě do téhle zatracená části tvého mladicky tvrdohlavého vědomí, nebo použiju násilí! Myslím to vážně!" Situaci jí pomalu přerůstala přes hlavu, a to v tom nejhorším smyslu slova, protože vzpomínky, které kolem nich volně kroužily, na ni stále více dorážely. Stálo ji to hodně velkého vědomého úsilí, aby nepustila ven svoje vlastní myšlenky.
 
"Nemůžu vás tam pustit, Miono..." rozpačitě zamumlal Harry. Hermiona teprve teď pochopila, z čeho přesně Harry svou sílu čerpá.
 
"Neříkej, že bych tam mohla vidět něco neslušného?!" zeptala se pobaveně, když předchozí vztek v mžiku zmizel.
 
Harry odpověděl mlčením.
 
"Harry, vážně věříš, že já sama jsem tyhle věci nikdy nedělala?"
 
"Samozřejmě, že ne!" odpověděl okamžitě Harry. "Ale... Brumbál..."
 
Hermiona pochopila jeho myšlenkové pochody. Ne, sama si nechtěla bývalého ředitele při takových aktivitách představovat, natož ho nechat se na nich podílet.
 
"Stane se součástí tebe samého, jakmile jeho moc přijmeš. Potom ho nebudeš vnímat jako něco cizího."
 
Harry zaváhal. "Je to jisté?"
 
"Absolutně!" odpověděla okamžitě a ke své velké úlevě sledovala, jak se zeď ztenčuje.
 
"U Merlina, skutečně bychom neměli nikomu vyprávět, co tady děláme..." zasténal rezignovaně Harry a v následující vteřině zeď zmizela a profesor Brumbál se jakoby propletl s částí Harryho mysli.
 
Hermiona diskrétně opustila hlavu svého kamaráda, když ucítila, že Harryho odpor ustal. Harry na ni vrhal pochybovačné a trapností prodchnuté pohledy a v obličeji byl úplně rudý.
 
"Nic jsem neviděla!" ujistila ho a byla ráda, že to naprosto odpovídá pravdě.
 
To by pravděpodobně zničilo mé duševní zdraví.
 
Harry se ulehčeně sesunul v křesle. "Ať tě ani nenapadne o tom někomu vyprávět!"
 
Hermiona zavrtěla hlavou. "Stejně by tomu nikdo nevěřil. To bylo tedy naprosto šílené." Vyčerpaná se dívala, jak Harry souhlasně přikývl. Byla ale ráda, že se jí skutečně podařilo udržet stranou vlastní myšlenky a vzpomínky. Nechtěla si vůbec představovat, jaký chaos by nastal, kdyby Harry viděl obrazy jí se Severusem. To byl opravdu, opravdu necudné vzpomínky.
 
Merline... na to nesmím vůbec myslet! Aj-jaj, jak to mám zastavit? Pomoc...
 
"Musím jít, Harry! Víš, kvůli lektvarům a tak..." vymáčkla ze sebe, když se jí před očima míhaly vzpomínky a způsobovaly, že se jí podbřiškem začalo rozlévat horko.
 
"Jo, j-jasně... Uvidíme se u večeře!" Harry se dlouho nevyptával, očividně byl rád, že se tak lehce stáhla.
 
"Jistě! Tak zatím." O dvě vteřiny později se za ní zabouchly dveře.
21.01.2018 11:58:29
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one