ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/55/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
 
 
ooOoo
 
O pět minut později stála před Severusovými dveřmi a zuřivě na ně bušila. Klouby její ruky bez přestání nelítostně dopadaly na dřevo.
 
"Co u všech..." láteřil Severus, když otevíral dveře, ale Hermiona ho nenechala domluvit.
 
Procpala se kolem něj do kabinetu a hlučně za sebou zabouchla. Pak se k němu přitiskla a s překvapením si uvědomila, že ukročil dozadu ke zdi. Nepovažovala to ale za natolik důležité, aby o tom přemýšlela. Přitiskla svoje rty na jeho a rukama mu přejela dolů po hrudi až do rozkroku.
 
Severus ji však pevně uchopil za zápěstí a trochu odtlačil. "Co je to s tebou?" zeptal se rozčileně a lehce podrážděně. Hermiona nevědomky zasténala.
 
Proč se musí vždycky v podobných situacích tak vyptávat?
 
"Právě jsem Harrymu pomohla začlenit tu zatracenou Brumbálovu moc do jeho zatraceného jádra a bohužel on svou sílu čerpá ze vztahu s Ginny."
 
Lidi by se mi opravdu neměli svěřovat se svými tajemstvími...
 
"A jestli nechceš mít mrtvou přítelkyni, tak mu nepovíš, že jsem ti to řekla." Ignorovala jeho zdvižené obočí a pokračovala: "Naštěstí jsem nic neviděla, ale pomoz mi Merlin, moje fantazie je tak dobrá, že moje vlastní vzpomínky zdivočely! Takže se dál nevyptávej, ale spolupracuj, ano?" Prosebně naklonila hlavu a překvapeně sledovala, jak se začíná smát.
 
"Ach, ale to není záležitost tvé fantazie, drahá! Mysl teenagerů - hlavně těch mužského pohlaví - je tak přeplněná hormony a neukojenými touhami, že dokonce i jeptiška by se přestala ovládat. Jak dlouho jsi byla v jeho hlavě?"
 
To nikoho nezajímá, Severusi! Mě určitě ne a tebe by to nemělo zajímat také!
 
Toužebně se třela o jeho tělo a nenáviděla ho kvůli tomu, že se musí vyptávat právě teď. "Nevím... deset minut? Možná patnáct..."
 
Severus se znovu zasmál. "Ach, moje ubohá Mio...," poznamenal láskyplně.
 
Hermiona se zakňučením přikývla. "Pomůžeš ubohé Mie, že?  Prosím!" Jednu ruku se jí podařilo uvolnit ze sevření a znovu s ní zamířila do jeho rozkroku.
 
"Co jiného mi zbývá?" zasténal odevzdaně a neobratně s ní překlopýtal do ložnice. Hermiona tu cestu považovala za naprosto zbytečnou - podlaha by jí stačila také.
 
ooOoo
 
O dvě hodiny později ležela zcela vyčerpaná a těžce oddechujíc vedle Severuse. Se zadostiučiněním si uvědomila, že je na tom podobně. "Přísahám všem bohům, že už nikdy nebudu provádět nitrozpyt na Harrym!" zasténala. Místo odpovědi se jí dostalo pouze bručivého a zcela neznámého a velmi nakažlivého smíchu. Potěšilo ji, že vidí Severuse tak uvolněného.
 
"Ano, vím, o čem mluvíš," souhlasil s ní a naklonil se k ní pro polibek. Severus ho zamýšlel jen jako letmý, ale Hermiona uchopila jeho obličej do dlaní a prohloubila ho, aby mohla důkladněji prozkoumat vše, co poslední dvě hodiny zažívala. "Neříkej mi, že chceš ještě!" ozval se s hroznou předtuchou Severus a poděšeně se na ni podíval.
 
Hermiona s úsměvem zavrtěla hlavou. "Merline, vůbec ne! Na to jsem příliš vyčerpaná..." S povzdechem se k němu posunula a nechala se obejmout.
 
"To mě uklidňuje."
 
Pobaveně si odfrkla a prsty kroužila po jeho hrudi. "Ale fungovalo to, Severusi. Harry tu moc konečně přijal. Můžeme se pohnout dál, nebo možná se vy dva můžete pohnout dál, zatímco já budu věnovat svou pozornost opět lektvaru."
 
Cítila, jak přikývl. "Bude mi opravdu radostí, znovu učit Pottera nitrobraně."
 
Hermiona zaslechla v jeho hlase ďábelsky radostné očekávání.
 
Sadisto!
 
"Hmm, on se taky šíleně těší!" odpověděla sarkasticky a přísně se na něj podívala. "Nedělej to zbytečně těžkým, ano?"
 
"Nebudu to dělat zbytečně těžkým. Temný pán mu to nijak neulehčí a já bych velmi nerad viděl Pottera selhat jen proto, že jsem byl na něj příliš měkký. Hlavně by bylo nemyslitelné, kdyby Pán Zla obsadil Harryho tělo. Pak by měl svou vlastní moc, Harryho moc A navíc ještě část Albusovy. K tomu nesmí dojít."
 
Hermiona vážně přikývla. Takhle daleko o tom ještě nepřemýšlela, ale znělo to logicky. "Příležitostně zopakuju Harrymu, jak důležité je, aby se do toho pustil."
 
"Udělej to. Možná tě poslechne."
 
"Nepravděpodobné, ale přesto to zkusím."
 
Po několika minutách příjemného podřimování se Severus zeptal: "Co říkáš na večeři?"
 
Hermiona se zamračila a pokrčila nos. "Musím kvůli tomu vstávat?"
 
"Mohl bych říct domácím skřítkům...", odpověděl s nevinným pohledem. Hermiona si povzdechla.
 
"Ne, to je dobrý. Odsunu se nahoru do Velké síně. Bude to tak stejně asi lepší. Když budeme oba příliš často chybět, začne být profesorka McGonagallová podezřívavá." Posadila se a natahovala si ponožky, když se Severus posadil též a objal ji kolem pasu.
 
"To je možné," zamyšleně souhlasil, přesto měla dojem, že ho to vůbec netrápí. Navíc se jí líbil směr, kterým se jejich vztah vyvíjel.
 
"Dokonce velmi pravděpodobné. Takže mě pusť a dělej mi při oblékání společnost."
 
Severus ji políbil na rameno a na záda, jemně ji kousl do krku a pohrál si s jejím ušním lalůčkem. "Myslím, že bychom se měli nejdříve vysprchovat," zamumlal a udělal jí na klíční kosti pěkný cucflek.
 
Hermiona zasyčela a rozzlobeně si uvědomila, že svým chováním v ní znovu rozdmýchal touhu.
 
"To zní dobře," souhlasila mdlým hlasem a rozhodně sáhla po jeho rukách, kterými se vydal na průzkum jejích zad. "Takhle to nepůjde..." odevzdaně zasténala a vycítila, že přikývl, když ji jeho vlasy příjemně polechtaly na kůži.
 
"Obávám se, že jsem právě v sobě objevil velkou zásobu hormonů a neukojené touhy," zahuhňal, protože svými rty právě mapoval její hrudník.
 
"To je skvělá vyhlídka..." Jejím slovům však chyběl sarkasmus, který do nich chtěla vložit. A tak se nechala bez protestů znovu stáhnout do postele.
 
ooOoo
 
Bylo už dávno po večeři, když se Hermiona lenivě přetočila na bok čelem k Severusovi. Pozorovala jeho zavřené oči a ostré črty obličeje. Vábilo ji, natáhnout ruku a dotknout se ho. V ústech stále cítila jeho chuť, a přesto se zdál být tak nedosažitelně daleko jen proto, že v ní nebyl.
 
Tomu se říká chtíč a je to smrtelný hřích, Hermiono! - Není divu, s tím požitkem...
 
Když pomyslela na to, že dnešního odpoledního dobrodružství bude nejspíš zítra ráno hořce litovat, musela se usmát. Už teď měla problémy udržet nohy u sebe, a tak jednu posunula tak, aby obě její kolena ležela na matraci.
 
Ó ano, je to hřích! A já se trpce kaju... aspoň trošku.
 
Nakonec se už nedokázala udržet a zdvihla ruku k jeho obličeji. Netušila, zda opravdu spí nebo má jen zavřené oči, ale ať už to bylo tak nebo tak, nemohla odolat.
 
Jemně ho špičkami prstů pohladila na spánku, pak na tváři a nakonec na jeho čelisti. Pak mu odsunula vlasy z čela a opatrně je zastrčila za ucho.
 
"Co děláš, Mio?" zeptal se ospale a Hermiona se kousla do rtu.
 
"Dívám se na tebe."
 
Severus otevřel oči a zmateně zamrkal. "A co vidíš?"
 
Na čele se mu objevilo několik vrásek a Hermiona po nich přejela prstem, aby zjistila, jak jsou cítit. Tento poznatek pak neprodyšně zavřela do svého vlastního magického centra.
 
"Muže, o němž mi moje srdce říká, že ho miluju, ale který v mém vědomí zanechává pocit, že se pokouším protlačit krychli otázek skrz kulatý otvor."
 
Severus zdvihl jedno obočí. "Opravdu si nejsem jistý, co mi to mělo říct."
 
Hermiona se krátce zasmála. "Tím jsem chtěla říct, že se zoufale pokouším ti porozumět a žalostně v tom ztroskotávám. To však není samo o sobě špatné. Ne, problém je v tom, že pokaždé ztroskotám, aniž bych si to vůbec uvědomila."
 
"Představa, že tě stavím před neřešitelný problém, mi způsobuje strašlivé výčitky svědomí," odpověděl ironicky. "Co však můžu dělat?"

Hermiona se zatvářila, jako by hluboce přemýšlela. "Za prvé bys mohl ten kulatý otvor udělat čtvercovým."
 
"Těžko proveditelné. Jaká je ta druhá alternativa?"
 
Hermiona přivřela oči. "Nebo bys mi mohl odpovědět na nějaké otázky, díky čemuž se ta krychle zmenší a navzdory špatnému tvaru se tím otvorem procpe."
 
Severus viditelně ztuhl a Hermionino srdce se několikrát nervózně zatřepotalo. Chtěla toho po něm moc?
 
"Co bys chtěla vědět, Hermiono?" zeptal se staženým hlasem, z něhož získala aspoň přibližný dojem, kolik úsilí ho stojí, přistoupit na její hru.
 
Přitiskla mu ukazováček na rty, pak jím sjela na bradu a pokračovala přes jeho krk a klíční kost na rameno a paži, dokud se nedostala ke Znamení zla. "Proč jsi se tenkrát přidal ke Smrtijedům?"
 
Severus zamyšleně pozoroval její ukazovák na svém předloktí, a pak si těžce povzdechl. "Gratuluji Vám, slečno Grangerová! Po šesti letech se Vám podařilo najít otázku, kterou skutečně nedokáži zodpovědět."
 
Zdvihla obočí přesně tak jako před chvílí on.
 
"Už si to nepamatuju."
 
Hermiona trochu vykulila oči.
 
Severus se musel pousmát. "Měl jsem svoje důvody, které mi ale všechny připadaly neuvěřitelně důležité. Mělo to něco společného s touhou po moci, odplatě a společnosti. Ani do jednoho z těch důvodů se dnes nedokážu vcítit." Zdvihl ruku a odhrnul jí z obličeje pramen vlasů. "Byl jsem mladý a hloupý a udělal jsem chybu, za kterou jsem měl platit po zbytek svého života."
 
Znělo to tak cynicky, že Hermiona musela sklopit oči. Vůbec netušila, jak má zareagovat. Hruď se jí zdvihala a klesala rychleji než předtím, a bylo zřejmé, že on čeká na odpověď.
 
Proč jsem se sakra musela zeptat?
 
"Víš, myslím, že to nebyla chyba." Odhodlaně se na něj podívala. "Kdyby ses nestal Smrtijedem, nikdy bychom tuhle bitvu nevyhráli."
 
Severus si smutně odfrknul. "Beze mne by boj tohoto rozsahu nebyl nikdy potřebný, Hermiono. Uvařil jsem pro Pána Zla tolik lektvarů, které mu připravily cestu k nesmrtelnosti, že jsem je přestal počítat."
 
V jeho slovech zaznělo tak temná připomínka, že musela nasucho polknout.
 
Severus se podíval na tetování na své ruce. "Dokážeš teď pochopit, že jsem se někdy ptal, zda si opravdu zasloužím přežít konečnou smrt Pána Zla? Označil mě za svého služebníka. Dovolil jsem mu, aby to udělal. Neměl bych tedy také dovolit, aby mě to zabilo?"
 
Hermiona na chvíli ztratila řeč. Ne proto, že by byla tak moc šokovaná tím, co řekl. S tím počítala, když si všimla, že ji v jejím výzkumu skoro vůbec nepodporuje. Šokovalo ji, že se do jeho myšlenkových postupů dokáže vcítit. Proto se tvářila opravdu vážně, když odpovídala: "Nu, možná si tu šanci nezasloužíš."
 
Severus na to nijak nereagoval.
 
"Ale co hrozného jsem udělala, když muže, kterého miluji, se musím vzdát jen proto, že nějaký černý mág zemře? Je opravdu tak strašné, že jsem se vzepřela Luciovi Malfoyovi?"
 
Hermioně se proti její vůli třásl spodní ret.
 
Severus lehce zavrtěl hlavou. "Ne. Smrt Lucia Malfoye byla nutnost. On by se jinak postavil do čela Smrtijedů."
 
"Pak se ale zdá, že dostaneš druhou šanci. Protože já nejsem připravená se tě po tom všem vzdát." Několik dlouhých vteřin se mu dívala do očí a pak se předklonila a políbila ho na čelo. Potom vstala a začala se oblékat.
 
Právě chtěla odejít z ložnice, když na ni zavolal. Zůstala stát s jednou rukou na dveřní obrubě a pootočila hlavu, aby dala najevo, že ho slyšela.
 
"Zmenšila se tvoje krychle otázek?"
 
Jemně se zasmála a přikývla. "Ano, Severusi. Zmenšila. Děkuju." Potom odešla.

 
17.02.2018 11:12:22
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one