ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3585313/56/
Souhlas s překladem: Ano
Žánr: Romantika/Drama
Věkové omezení: od 18 let
Pár: HG/SS
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

ooOoo.

Help me if you can, I'm feeling down.
And I do appreciate you being 'round.
Help me get my feet back on the ground.
Won't you please, please help me?


Pomoz mi, jestli můžeš, cítím se být na dně.
Opravdu si vážím, že jsi tady pro mě.
Pomoz mi zůstat nohama na zemi.
Tak prosím, prosím, pomůžeš mi?


(The Beatles – Help)

ooOoo

Dva dny poté, co pomohla Harrymu integrovat Brumbálovu moc, seděla Hermiona v Severusových soukromých pokojích a soustředěně prohledávala několik knih. Severus byl ve svém kabinetu a snažil se Harryho naučit nitrobranu. Výslekem byly občasné hlasitější výměny názorů, při nichž sebou Hermiona cukla a zapomněla, které stránky už prohlédla.

Nenechala se však uvést do rozpaků, protože to poslední, co chtěla, bylo, aby se Harry dozvěděl, že sedí jen pár metrů od nich a pracuje. Stále netušil, jak blízcí si se Severusem jsou, a neměla v úmyslu mu to v blízké době sdělit.

Ukazovákem rychle projížděla řádky, zatímco s pokrčeným čelem si frustrovaně okusovala nehty na druhé ruce. První koncept lektvaru, který potřebovala k dočasnému odstranění Znamení zla, nepůsobil ani zdaleka tak dobře, jak předpokládala. Zdálo se však, že se vydala správným směrem. Severus se konečně nechal přesvědčit a podporoval ji v dalším výzkumu.

To však připočetla z větší části k dobru rozhovuru, který vedli předevčírem. Hermiona byla překvapená, že odpověděl na její otázku a že si vše vzal očividně k srdci. Jeho odpověď neobsahovala nic, s čím by nepočítala, nicméně tak přímé potvrzení jejích obav jí připravilo několik velmi zadumaných hodin.

"U Salazara, Pottere! Máte uzavřít svou mysl a ne mě zvát na čaj!" zahromoval v tu chvíli Severus a Hermiona se nejprve přikrčila, než rozhodně zavrtěla hlavou.

V tomhle životě se už víc nenaučí. Nebyla si však jistá, na komu z těch dvou beraních hlav ve vedlejší místnosti se ta myšlenka vztahovala.

Říkala to Harrymu. Skoro ho na kolenou prosila, aby se nechal učit. A on pochopil, že je to nutné. Přesto se jako obvykle zdálo, že má problémy, dostat se přes svoje pocity. Harry nenáviděl Severuse tak hluboce a s tak skoro nepřirozenou výdrží, že by ho nic nemohlo přesvědčit o opaku.

S povzdechem prolistovala pár stránek a dělala si poznámky. Jednotlivé přísady spolu nereagovaly tak harmonicky, jak by měly. Zdálo se, že dohromady se buď zcela vyhnou jejímu záměru, nebo s ním nejsou vůbec slučitelné.

Frustrovaně zavrčela a ukousla si takový kus nehtu, že její vrčení přešlo do bolestivého zaskučení. Protočila oči a pomocí hůlky si vyléčila zranění, které bylo spíše otravné než opravdu bolestivé. Potom hůlku i brk odhodila na stůl a opřela se.

Vaření lektvarů opravdu milovala, ale ve chvílích, jako byla tato, si přála, aby nebyly tak komplikované a náročné.

K čemu je vůbec magie, když dělá všechno složitější?

Po chvíli uslyšela zabouchnutí dveří a usoudila, že Severus pro dnešek ukončil hodinu - což bylo eufemistické vyjádření pro vystrčil ho za dveře. Postavila se a přešla ke spojovacím dveřím. Nehlučně je pootevřela a nahlédla do místnosti. Severus seděl u psacího stolu a hlavu měl složenou v dlaních.

Hermiona potichoučku vstoupila, i když věděla, že už o ní dávno ví. Avšak nic nenamítal proti její přítomnosti, a tak mu začala masírovat ramena.

"Já se z něj jednou zblázním!" zasténal nakonec Severus, ale složil ruce a narovnal hlavu. Přesně to Hermiona potřebovala, aby byla masáž pro něj příjemná.

"To šlo tedy dobře," odpověděla škádlivým tónem. Severus rád přeháněl, když šlo o Harryho, a ten se mu v tom vyrovnal. Dávalo jí to dobrý důvod, aby nic z jejich slov nebrala příliš vážně, a do určité míry si z toho mohla dělat legraci.

"Jeho vysněným povoláním by mělo být ve vhodný čas vystřídat Protivu," zabručel Severus a Hermiona se zasmála.

"Přeháníš. Harry je příšerný básník."

Severus si odfrkl. "Jako by nás Protiva mohl vůbec někdy obšťastnit skutečnou poezií."

"Ale neříkej. Jeho popěvek o mém modrém vzezření si pořád ještě pamatuju. Za což můžeš samozřejmě ty." Trochu přitlačila a Severusovi uniklo tiché zaskučení.

"Vysloužila sis malý trest, drahá."

Hermiona sevřela rty. "Harry by nikdy nepoužil vodu nebo něco jiného podobně podlého," změnila rychle téma.

Severus položil svou ruku na její a zatáhl. Hermiona poslušně následovala a sedla si mu na klín. Tato pozice ji pořád Merlin ví proč znervózňovala a připadala jí podivně neskutečná. Především když - tak jako teď - měl na sobě svůj profesorský hábit a z očí mu lítaly nebezpečné blesky, kterými si u studentů vynucoval pozornost a soustředění.

"Dej mu kýbl a on ho bezpochyby použije," řekl přesvědčivě. Hermiona o tom chvíli přemýšlela.

"Pravděpodobně," musela nakonec připustit. Severus přikývl, což v jeho podání znamenalo neotřesnou jistotu.

"V této souvislosti se jednoznačně od tebe něco naučil," poškádlil ji a rukama smyslně hladil její boky a zadeček, až z toho začala Hermionu příjemně svrbět kůže.

"A to mělo znamenat co?" Hermiona se rozhořčila, když jí došla jeho odpověď, a o kousek se odsunula.

"Člověk ti prokáže kousek respektu a ty to hned považuješ za lásku. To je velmi nebezpečný přístup." Severus se předklonil a něžně ji políbil.

Hermiona ho objala kolem krku a přitiskla se k němu. "Nezdá se, že by ti to vadilo," poznamenala, když přerušili polibek, aby se mohli nadechnout.

Severus se zasmál. "Připouštím, že tu a tam si výsledek takového přístupu velice užívám."

"Ach, skutečně?" uškrnula se Hermiona. "To bys raději neměl říkat profesorce McGonagallové."

Už jen samotná představa ho přinutila se šokovaně zatvářit. "U Merlina, to v žádném případě!" souhlasil a Hermiona se škodolibě usmála. Když ji znovu políbil, vychutnávala si příchuť sladkého zakázaného ovoce.

Po chvíli ji Severus vážně požádal: "Hermiono, musíš mi pomoct."

"S čím?" zeptala se zvědavě.

"Potrap trochu Pottera. Kdykoliv budeš mít příležitost, pokus se mu dostat do hlavy. Ale tak, aby nepoznal, že se na to chystáš. Musí se naučit permanentně uzavírat svou mysl."

Hermiona zúžila oči. "Ty jsi ale nesnesitelný!" zamumlala, ale nemyslela to vůbec vážně. Věděla, že to je možná to jediné, co Harryho popožene kupředu.

"Uděláš to?" zeptal se Severus, aniž by reagoval na její slova.

Hermiona přikývla. "Když to považuješ za nutné, tak to udělám."

"Obávám se, že jinou možnost nemáme. Je ještě tvrdohlavější než jeho otec." Severus nevědomky zavrčel při pomyšlení na Jamese Pottera.

"Po kom máš ty svou tvrdohlavost?"

"Po své prababičce. Už je jí sto devadesát, protože tvrdošíjně odmítá umřít," odpověděl suše.

Hermiona se začala hihňat. "Ráda bych ji jednou poznala," řekla s pobaveným výrazem.

"To říkáš teď, protože ji neznáš," zaznělo varování. "Ale bude těžko možné tomu zabránit, " dodal měkce a poposunul si ji víc k sobě.

Hermiona ho políbila na tvář a potom rty mapovala cestičku k jeho krku. Když se na chvíli zastavila u ušního lalůčku, uslyšela spokojené zabručení. "Těším se na to," zašeptala mu do ucha, ale vyznělo to spíš jako svádění než jako souhlas k rodinnému představování.

"Já se těším na něco úplně jiného. Avšak považuji židli u psacího stolu pro takové aktivity za nevhodnou." Snažil se o střízlivý tón hlasu, ale vzhledem k Hermioniným prstům, které vklouzly pod jeho hábit, v tom jednoznačně selhal.

"Tak pojďme někam jinam."

Ještě ani nedomluvila a Severus ji rázně zdvihl ze svého klína, postavil na nohy a za ruku odtáhl do svých soukromých komnat.

ooOoo

V následujících dvou dnech Hermiona zjistila, že je docela zábavné, Harryho trochu trápit, jak to nazval Severus.

Učitelé s profesorkou McGonagallovou v čele byli nadšení, že se Harry ve vyučování opět aktivně zapojuje. S Brumbálovou mocí teď dělal hodně věcí instinktivně. Více než jednou se stalo, že svými výsledky v přeměňování a kouzelných formulích téměř dohnal Hermionu. Pokud by stále trochu nepochyboval o svých nových schopnostech, byl by ji zaručeně předstihl. Jistěže si Hermiona dělala vážné starosti, nedala ale na sobě nic znát.

Byl to Severus, kdo při tomto vývoji trpěl. Poté, co v prním pololetí zanedbávala školu, vrhla se Hermiona znovu do studia a několikrát ho poprosila, aby provedl nutné modifikace lektvaru - soví poštou. Byla dost chytrá na to, aby do sklepení nechodila příliš často, protože jak se Severus zpočátku držel zpátky, teď se naopak vyžíval v tom, mít ji sám pro sebe a pokud držet ji ve svých pokojích pokud možno co nejdéle.

Hermiona se znala dost na to, aby věděla, že ji nemusí dlouho prosit. Proto se ponořila do knih a když si všimla, že se Harry zasnil nebo se nepozorovaně vytratil, využila svou pomstichtivou náladu a následně mu připomenula, že je pořád v učení lepší.

Severusovo chování je nakažlivé. A přináší neustále nějakou zábavu...

"Hej, Harry!" zakřičela mu v hlavě během úterního vyučování. Mladík sebou vyděšeně trhnul a hekticky se rozhlížel, dokud neuviděl její rozesmátý obličej. Hermiona byla ráda, že mezi nimi seděl Ron.

Harry podezřívavě přivřel oči, ale dřív než mohl zareagovat, Hermiona se stáhla a uzavřela svou vlastní mysl. Musela se ve skutečnosti držet, aby se nerozesmála, když ucítila, jak doráží na její bariéru.

"Co to mělo znamenat?" zeptal se jí podrážděně po vyučování, protože nikomu samozřejmě neuniklo, jak sebou trhnul, s výjimkou profesora Binnse, jenž pokračoval ve svém monologu.

"Dostala jsem od profesora Snapea přikázáno, trochu popohnat tvůj trénink," vysvětlila mu se spokojeným úsměvem a nechala se bez námitek odtáhnout Ginny do Velké síně.

"Krkem jí můžeš zakroutit později. Já ji potřebuji teď," vysvětlila mu rusovláska, lehce ho políbila na rty a nechala ho stát na chodbě.

Hermionu rychle přešla dobrá nálada, když zahlédla Ginnin obličej. Dívka byla rozpálená a vypadala unaveně, a pod očima měla temné kruhy.

"Hermiono, musím s tebou mluvit!" vydechla, jako by za sebou měla dlouhý sprint. To byl asi veskrze pravdivý důvod, protože obě měly poslední hodinu na opačných koncích hradu.

"Co se děje?" Hermiona na ni s vytřeštěnýma očima zírala.

Ginny se rychle rozhlédla a zavrtěla hlavou, protože se kolem nich mezitím nahromadili studenti. "Tady ne! Přijď večer k jezeru, jo?"

"Ale Ginny, o co jde?" Hermiona ji chytila za ruce. Byly studené a zpocené.

"Tady ti to nemůžu říct. Prosím, Miono, vydrž do večera!" Ginny žadonivě naklonila hlavu.

Když uviděla třpytit se v jejích očích slzy, Hermiona přikývla. "Dobrá tedy. Budu tam."

 
ooOoo

Po jejich rozhovoru musela Hermiona po celý zbytek dne přemýšlet, co se s Ginny děje. U oběda byla podivně tichá a úsměv, který se jí tu a tam objevil na rtech, jí nedosahoval až do očí. Navzdory svým obavám si nedokázala odepřít, aby odpoledne ve společenské místnosti ještě jednou nevstoupila do Harryho mysli.

Právě poslala Severusovi zprávu po sově, v níž ho prosila, aby se i dnes večer postaral o lektvar. Obvykle na její zprávy neodpovídal, ale to jí nevadilo. Právě když se chtěla přidat ke svým spolužákům, uviděla Ginny s Ronem zabrané do sourozenecké hádky, zatímco Harry zadumaně zíral do krbu. Vtom se na jejích rtech objevil téměř ďábelský úsměv. Vytáhla hůlku a zašeptala: "Legilimens!"

Netrvalo to déle než deset vteřin, než ji Harry rázně vyhodil ze své hlavy a vztekle vyskočil na nohy. "Zatraceně, Hermiono! Přestaň s tím!" vyštěknul na ni podrážděně. Ginny a Ron se přestali hašteřit a zaměřili se na to, co se dělo přímo před jejich nosy.

"Ach, ta vášeň..." ozvala se selka na krbové římse, které od té poslední události nevěnovala Hermiona ani jednu svou myšlenku, kromě nového Silencia, jež na ni i tentokrát seslala. Vždy se našel někdo dost hloupý, aby ji od toho osvobodil.

S provinilým pohledem šla k Harrymu a poplácala ho po rameni. "Zlepšuješ se!" utěšila ho. Harry jí věnoval pohled plný těžko potlačovaného hněvu.

"Co udělala?" zeptal se Ron, který neměl vůbec potuchy, co se děje. Hermiona nechala Harryho, aby mu odpověděl.

"Neustále na mě zkouší nitrozpyt!"

Ron se na ni šokovaně podíval. "Hermiono, to není pěkné," poznamenal velmi kontrolovaným tónem, až to vyznělo směšně. Hermiona vyprskla smíchy, Ron se k ní přidal a dokonce i Ginny se po dlouhé době upřímně a opravdově smála. Jen Harry tam stál nespokojený a zrudlý v obličeji, než se nakonec nadurděně posadil.

"Myslím, že musíš svého kluka občas povzbudit," řekl stále se smějící Ron Ginny, načež se všichni náhle uklidnili.

"Ehm... ano, později," vydolovala ze sebe Ginny a poklepala ho na rameni. "Musím si jít ještě udělat domácí úkoly." S těmito slovy si rychle sbalila svoje věci a utekla do ložnice.

Hermiona za ní bezradně hleděla.

 
29.03.2018 21:47:38
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one