ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Kapitola 57 - Otázka zodpovědnosti 1/2

Autorka:WatchersGoddess
Link na originál:https://www.fanfiction.net/s/3585313/57/
Souhlas s překladem:Ano
Žánr:Romantika/Drama
Věkové omezení:od 18 let
Pár:HG/SS
Překlad:dvemuchomurky
Betaread:nebetováno


 
ooOoo.

I keep on fallin'
in and out of love with you.
Sometimes I love you, sometimes you make me blue.
Sometimes I feel good, at times I feel used.
Loving you darlin' makes me so confused.


Neustále se
do tebe zamilovávám a pak zase ne.
Někdy tě miluji, jindy jsem zas smutný.
Někdy se cítím dobře a jindy využívaný.
Milovat Tě, lásko, je tak matoucí!


 (Alicia Keys - Fallin')

ooOoo

 
Hermiona akorát zašpuntovala lahvičku lektvaru, kterou dá později Ginny, když uslyšela otevírání dveří u kabinetu. Rychle ji spolu s poznámkami schovala do jedné z mnoha kapes hábitu a hůlkou odstranila všechny důkazy, než se postavila k lektvaru, na kterém měla ve skutečnosti pracovat.

O dvě minuty později vešel do laboratoře Severus a nechala se jím se šťouravě špatným svědomím obejmout. 

"Dosáhla jsi nějakého pokroku?" zeptal se potichu Severus a přitiskl jí svůj studený nos ke krku.

"Moc ne. Nefunguje to tak, jak jsem předpokládala," odpověděla nespokojeně a doufala, že se v tom nebude moc šťourat.

"O co ses chtěla pokusit?"

Hermiona ztuhla. "To není důležité, protože to stejně nevyšlo." Otočila hlavu a políbila ho, aby ho přivedla na jiné myšlenky. Měla tu dobu, po kterou vařila Ginny lektvar, raději věnovat vymýšlení vhodné výmluvy, než se v duchu zaobírat svou kamarádkou.

"Každý neúspěch je důležitý a měl by se zdokumentovat, Hermiono," odvětil Severus se zdviženým obočím.

"To jsem udělala!" řekla Hermiona o něco ostřejším tónem, než měla v úmyslu.

"Tak bys mi možná mohla o tom povyprávět!" Severus na ni zlobně blýskl očima a Hermiona cítila, jak jí po zádech stéká studený pot. Horečnatě se snažila přijít na odpověď, která by ho uspokojila, jenže její jindy tak spolehlivě fungující mozek odmítl spolupracovat.

"Je to hloupé a opravdu nedůležité, Severusi! Nemohli bychom se na to vykašlat?" Vymanila se z jeho objetí, aby mohla zabezpečit kotlík na noc a uklidit po sobě.

Severus ji otočil k sobě a přinutil, dívat se mu přímo do očí. "Ne, to bychom nemohli. Co jsi tady celou dobu dělala, Hermiono?"

Způsob, jakým ji pevně držel, a pohled, kterým ji častoval, jí připomněly učitele, ze kterého mívala strach. Už ale nebyla to malé děvčátko jako tehdy. Už se mu dokázala postavit, když měl jednu za svých špatných nálad.

Důrazně se mu vytrhla a ustoupila. "Nemusím se před tebou nijak obhajovat!" vyštěkla, a i když věděla, že laboratoř není uklizená, otočila se a šla ke dveřím, jež vedly na chodbu.

"Ale ano, Hermiono, musíš!" vykřikl za ní.

Hermiona měla strach, že půjde za ní. Na chodbě se s bušícím srdcem dala do běhu a s očekáváním naslouchala, jestli vytrhne dveře do laboratoře z pantů a poběží za ní. K jejímu překvapení to neudělal.
Zastavila se na schodech do vstupní haly a těžce oddechujíc čekala, zda si to přeci jen nerozmyslel. Chodba za ní zůstávala ale tichá a jen skulinou pod dveřmi do laboratoře prosvítalo světlo.

S pevně sevřenými rty vyběhla schody a spěchala do společenské místnosti. Musí to udělat dnes večer, než Severuse napadne začít pátrat.

ooOoo

"Pojď se mnou, Ginny, dnes budeš spát u mě," zašeptala Hermiona rusovlásce, když ji míjela. Ginny okamžitě zavřela časopis a následovala ji.

Byla jedním z posledních studentů, kteří ještě stále seděli ve společenské místnosti. Harry a Ron se už očividně odebrali do své ložnice, přesto se Ginny na nic nevyptávala a mlčela, dokud za nimi Hermiona nezavřela dveře. 

"Vyšlo to?" vychrlila svou otázku.

Hermiona přikývla. "Našla jsem vhodný lektvar. Působí až do konce šestého dne od početí." Vytáhla z kapsy lahvičku a postavila ji na stůl. Světle fialový lektvar se v ní ještě chvíli vlnil, než se jeho hladina zcela zklidnila.
Ginny ho s obavami a se zkříženýma rukama pozorovala.

"Poslouchej, musíš se teď rozhodnout, jestli si ho chceš opravdu vzít. Severus se mě vyptával, co jsem dělala, ale nedokázala jsem přijít s vhodnou výmluvou. Když budeme čekat příliš dlouho, bude se po tom pídit. A pak už může být příliš pozdě," vysvětlovala překotně Hermiona. Pokud by měla být upřímná, stále se obávala, že se co nevidět objeví. Už dlouho ho neviděla tak podrážděného. Bezpochyby už tuší, že vařila něco, co by neschválil.

Prosím, Severusi, odpusť mi...

"Co když... co když se tu objeví?" zeptala se roztřesená a příšerně bledá Ginny.

Hermiona zavřela na chvíli oči a přinutila se ke klidu. "Nemyslím, že se tu ukáže. Nikdy za mnou nešel, když jsem opustila laboratoř, ať už by k tomu mohl mít jakýkoliv důvod." Jednou rukou si nervózně odhrnula vlasy z čela. "Chceš ten lektvar opravdu vypít, Ginny?"

Rusovláska upírala pohled na fiólu a úzkostlivě si okusovala spodní ret, než přikývla. "Ano, chci."

Hermiona potlačila počínající nevolnost a také kývla. "Dobře. Půjčím ti na noc jedno z mých triček. Budeš krvácet a možná dostaneš i křeče. Všechno, co potřebuješ, najdeš v koupelně." Pak přešla s třesoucíma se rukama ke skříni a bezcílně se přehrabovala ve svých věcech.

Najednou ucítila na rameni Ginninu ruku a vylekaně se otočila. "Je mi líto, že jsi se kvůli mě pohádala s profesorem Snapem," zamumlala Ginny omluvně, zatímco se snažila neplakat.

Hermiona naklonila hlavu. "To..." odmlčela se. Původně chtěla říct "to nebylo kvůli tobě,"ale věděla, že by to byla lež. "To je v pořádku," řekla nakonec s trpkým úsměvem. Ginny sklopila oči.

"Ne, to není v pořádku. Ale jsem ti vděčná, žes to pro mně udělala." A navzdory všemu, co jí Hermiona během večera řekla, ji krátce objala a povzdechla si. "Mám strach, Miono..."

Hermiona svou třesoucí se kamarádku objala. "Zůstanu s tebou," slíbila jí. Svoje divoce bušící srdce však uklidnit nedokázala.

Merline, sama nevím, do čeho se to pouštím!

Ze strachu, že by jí mohly začít zábst nohy, řekla pevným hlasem: "A teď to vypij a natáhni se! Bude trvat asi tři hodiny, než začne lektvar účinkovat. Noc nebude příjemná, ale nemůžeme čekat až do víkendu."

Ginny přikývla a potichu popotáhla, než ze stolu sebrala lahvičku a odzátkovala ji. S posledním zaváháním si ji přiložila k ústům a na jeden zátah vypila.

Hermiona s výrazem plných pochyb sledovala, jak Ginny zareaguje na lektvar. Jen na základě použitých ingrediencí neuměla  odhadnout, jakou by mohl mít chuť, ale neodvážila se při vaření cokoliv změnit.

"Chutná jako voda," prohlásila Ginny.

Hermiona přikývla. Nebyla si jistá, jestli ji to uklidnilo nebo naopak přidalo starosti. Nejlepších výsledků dosahovaly obvykle ty nejpříšerněji chutnající lektvary. Na druhou stranu se jí ulevilo, že Ginny bude aspoň ušetřená nevolnosti. Ještě stále se jí zvedal žaludek pokaždé, když si vzpomněla na svoje vlastní zkušenosti se Severusovým lektvarem.

"Myslím, že nejlepší bude, když půjdeme hned spát," navrhla Hermiona, aby se zbavila jak svých myšlenek, tak i nervozity.

Ginny popadla tričko a odešla do koupelny. Hermiona mezitím vyčerpaně klesla na židli a promnula si obličej rukama. Co to proboha prováděla? Měla Ginny odvést k madame Pomfreyové.

Pak si ale vzpomněla na Severusova slova. Poppy je příliš zvědavá!Zvědavost bylo to poslední, co právě teď potřebovaly.

"Co za skvělou kamarádku jsi," zasyčelo právě v tu chvíli zrcadlo, a zatímco k němu Hermiona kráčela k kamenným výrazem ve tváři, její odraz v zrcadle si zkřížil ruce na hrudi. "Raději se vychloubáš svými lektvarovými schopnostmi, než abys jí ukázala, že ne všechno zůstane bez následků."

"Drž hubu!" vyštěkla náhle Hermiona a vytáhla hůlku, aby mohla tu prostořekou věc umlčet. "Nemáš ani ponětí, o čem mluvíš," dodala hořce.

Teď už bylo všechno dobré a také to dobře skončí. Zítra ráno to bude za nimi a bude moci začít přemýšlet o tom, jak co nejlépe překřížit Severusovi cestu. Bezpochyby bude potřebovat nějakou hodně dobrou výmluvu, aby se z téhle šlamastyky dostala.

Těsně předtím, než Ginny vylezla z koupelny, rozšířila Hermiona svoji postel, aby se do ní vešly obě. Pak vytáhla svoje pyžamo a věnovala rusovlásce skromné pousmání. "Bude to v pořádku," řekla a Ginny statečně přikývla.

ooOoo

Trvalo hodně dlouho, než Hermiona usnula. Myšlenky se jí toulaly kolem Severuse a jeho zraněný pohled, kterým se na ni díval. Myslela na lektvar, který bude doufejme fungovat tak, jak si myslela, že by měl. Ale hlavně myslela na to, jak Ginny překoná dnešní noc.

Nestarala se ani tak o její fyzické zdraví, jako spíše o její psychiku. I když se těhotenství ještě nerozvinulo, i tak to byla velká zátěž, vědět, že se ještě něco můžestát. Znala Ginny, věděla, že milovala děti a že už před dlouhou dobou se rozhodla, že jich pár bude chtít.

Ale ne teď, ozval se jí v hlavě vševědoucí hlásek a ona mu musela dát chtě-nechtě za pravdu. Samozřejmě bylo na děti ještě příliš brzy. Jen při myšlence, že by sama mohla otěhotnět, se jí sevřel žaludek. Malá nepozornost, jako u Ginny s Harrym, a veškeré její plány na studium a další vzdělávání půjdou k šípku. A Ginny byla všechno jiné než hloupá školačka.

Hermiona zamyšleně otočila hlavu a pozorovala svoji spící kamarádku. Zatím šlo všechno dobře a zdálo se, že to probíhá přesně tak, jak by mělo.

S povzdechem se přetočila na bok a řekla si, že ráno bude mít spoustu času si to všechno ještě jednou promyslet. Teď se potřebuje vyspat.
22.05.2018 13:25:45
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one