ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka:WatchersGoddess
Link na originál:https://www.fanfiction.net/s/3585313/58/
Souhlas s překladem:Ano
Žánr:Romantika/Drama
Věkové omezení:od 18 let
Pár:HG/SS
Překlad:dvemuchomurky
Betaread:nebetováno

 
 
ooOoo

Keep hiding your shameful face,
blushed in the guilt of what you did.
Know I will put you in your place,
this lie I refuse to live.


Skrývej svůj obličej hanebný,
z pocitu viny celý červený.
Víš, že Tě za to potrestám,
žít s tou lží dále odmítám.


 (Daughter Darling - You won't see me)

ooOoo

 
Hermionu probudil hlasitý rozhovor. Vylekaně se posadila. Místo vedle ní bylo prázdné Vzápětí uslyšela z kabinetu Severuse. Druhý hlas patřil jednoznačně profesorce McGonagallové, a právě on způsobil, že si vzpomněla na včerejší noc.

Lektvar.

Krvácející Ginny.

Neuvěřitelně rozzuřený Severus.

A všechno to byla moje chyba.

Jednu ruku si přitiskla ústa. Byla však příliš vyděšená, než aby začala skutečně plakat. Ne, že by to něco změnilo. Tento racionální poznatek však bohužel neměl žádný vliv na její srdeční tep.

Po chvíli došla k závěru, že má opět nad svým tělem kontrolu, a postavila se. Opatrně doklopýtala do obývacího pokoje, kde se postavila těsně ke dveřím do kabinetu a snažila se vyrozumět, o co jde. Tak, jak předtím byli oba hlasití, teď se zdálo, že se snaží rozmlouvat potichu. Hermiona začala hledat svou hůlku, než jí došlo, že si ji večer zapomněla vzít. Nakonec vzala ze stolu skleničku a rozhodla se to zkusit tradičním mudlovským způsobem.

"Severusi, vůbec se mi nelíbí, že jsi mě k tomuto případu nezavolal! Slečny Grangerová a Weasleyová jsou obě z mé koleje a je proto mou povinností i mým přáním být informovaná, když se něco takového stane. Kdyby mi to neřekla Poppy, pravděpodobně bych stále nic netušila!"

S uchem křečovitě přitisknutým ke dnu skleničky protočila Hermiona oči, ale uvnitř se cítila ztrápeně. Tohle tedy myslel Severus, když mluvil o zvědavosti madame Pomfreyové. Ani on však nikdy nevynechal příležitost k udělení trestu Nebelvíru. I když u ní to dopadlo jinak než jak očekávala.

V žádném případě nechtěla před profesorkou McGonagallovou tajit, co se stalo. Ale dávala přednost pocitu vyrovnanosti a tomu, aby jí o tom pověděla sama ze své vlastní vůle. Neměla do toho Severuse vůbec zatáhnout, nebo alespoň ne víc, než bylo nezbytně nutné.

Jestli je to opravdu tak, možná jsi neměla experimentovat na Ginny!

Hermiona potřásla hlavou, aby umlčela ten otravný hlásek, který bylo možné neuváženě prohlásit za svědomí.

"Poppy má zlozvyk příšerně klebetit, jen aby ukojila svou zvědavost," odpověděl opovržlivě Severus. Jakkoli měla Hermiona ráda madame Pomfreyovou, v tomto případě s ním musela souhlasit. Chtěla přece mít jenom možnost, sama zaplatit za vlastní chyby.

Profesorka McGonagallová si odfrkla. "Zachovala se naprosto správně. Zvlášť když zmizela slečna Grangerová. Severusi, nevíš náhodou, co se s ní stalo potom, co jsi ji odvedl do jejího pokoje?" Prohlásila to s takovou samozřejmostí, že si Hermiona přála, aby to tak skutečně udělal. Nebezpečí, že by toho Severus litoval, kdyby bylo všechno jinak, nebylo třeba dodávat.

"Neodvedl jsem ji do jejího pokoje," odpověděl sladce Severus. Hermiona si dokázala živě představit profesorčiny zúžené oči, ačkoliv tato poznámka způsobila, že její srdeční tep byl opět mimo rytmus.

Třesoucí se rukou se opřela o dveřní rám a ucho přitiskla ještě pevněji na skleničku. Z nervozity začala dýchat ústy, což způsobilo trochu hluku.

"Kde je, Severusi?" Profesorka McGonagallová se ostře dožadovala odpovědi a Hermiona zavřela oči.

"Leží v mojí posteli." Severus se odmlčel a Hermiona zděšeně otevřela oči.

"Severusi!" vypískla profesorka McGonagallová a Hermiona s tichým zaduněním odtáhla ucho.

"A jestli máme štěstí, tak pořád ještě spí. Odvažuji se však o tom pochybovat, neboť jak jsem dnes v noci zjistil, má hodně lehké spaní." Jeho hlas byl stále klidný a věcný.

Hermiona se schoulila do sebe a kladla si otázku, jak dlouho chce hrát tuhle hru. A byla to ještě vůbec hra?

"Co jsi jí proboha udělal?" Hlas profesorky McGonagallové nabral na výši a získal panický podtón.

"Četl jsem jí Kazatele! U Salazara, co si to o mně myslíš? Odvedl jsem ji do své kanceláře, protože svůj čas v laboratoři využila k přípravě toho lektvaru!" Severus teď již křičel a bylo poznat, že se jen těžko ovládá. Hermiona spustila ruku se skleničkou a přesto rozuměla každému slovu. "Naneštěstí byla tak zaměstnaná svojí vinou, že se mi tu složila v slzách a donutila mě tím, uvařit jí uklidňující lektvar. Po jeho vypití okamžitě usnula a já se rozhodl, že si ji tu nechám na pozorování, kdyby se u ní vyvinuly nějaké vedlejší účinky, protože Poppy měla plné ruce práce se slečnou Weasleyovou." Několik vteřin bylo ticho. "A nekoukej se tak na mně, spal jsem na kanapi!"

Poté nastalo rozpačité ticho.

Hermiona si potichoučku vzdychla a celým tělem se opřela o rám dveří. Hlavu měla těžkou a malátnou, skoro jako by opravdu užila uklidňující lektvar. Zároveň si však nedokázala přestat dělat starosti o Ginny, a to ji zanechávalo ve vysilujícím emocionálním chaosu.

"Omlouvám se," řekla nakonec profesorka McGonagallová. "Měla jsem ti projevit větší důvěru."

"To jsi samozřejmě měla!" odpověděl ostře Severus. Hermiona se chabě pousmála, zatímco si kladla otázku, nakolik si tuto situaci Severus užívá, ačkoliv se určitě neodehrávala zcela podle jeho představ. Alespoň mu profesorka McGonagallová dodala skvělou výmluvu, která odpovídala jejímu tušení.

"I tak bych chtěla slečnu Grangerovou vidět. Ona i slečna Weasleyová jsou uvolněny z dnešního vyučování."

Nastalo delší ticho, kdy Severus pravděpodobně přikývl. "Jakmile se probudí, pošlu ji za tebou." Odmlčel se a pak se vyrovnaným hlasem zeptal: "Jak se daří slečně Weasleyové?" Hermiona by mu nejraději s díky padla kolem krku.

"Dobře. Poppy zastavila její krvácení a podařilo se jí doplnit ztracenou krev. Nechala si ji u sebe jen kvůli pozorování. Zítra se už vrátí do vyučování."

Hermiona si ulehčeně oddechla, přesto jí po tváři stekla jedna slza.

"A byl ten lektvar..." Severus svou otázku nedokončil, nebo aspoň Hermiona zbytek neslyšela. Honem přiložila sklenku zpátky na dveře.

"Ne. Neotěhotněla."

Hermiona se opřela zády o zeď a klesla k zemi, kde si položila čelo na kolena. Zapomenutá sklenka jí vyklouzla z prstů a odkutálela se. Všechno to bylo zbytečné. Všechny ty problémy a komplikace a strach a výčitky byly zbytečné.

"Pošlu slečnu Grangerovou za tebou," zopakoval nakonec Severus. Krátce nato profesorka McGonagallová odešla.

Neuběhlo ani pět vteřin a dveře, u kterých Hermiona naslouchala, se otevřely. Severus zůstal stát na prahu a upřeně se na ni díval. Pak si všiml skleničky na podlaze. Zdvihl ji a několikrát otočil v ruce, než ji položil na stůl.

"Postav se!" přikázal jí, jeho slova však postrádala něco z jindy obvyklé důraznosti.

Hermiona zadržela na chvilku dech, než se odhodlala ho poslechnout. Při zvedání se povážlivě zakymácela a Severus ji uchopil za paži, aby zabránil pádu na zem. Hermiona zdvihla hlavu a dívala se do jeho lehce rozezlených a unavených očí.

"Nebudu už nikdy o nás dvou lhát. Postarej se, aby to už nebylo nutné."

Hermiona se nejprve zděsila. Příště je oba vydá profesorce na milost. I když ji profesorka McGonagallová měla ráda, nestrpí vztah mezi učitelem a studentem. Přestože byl Severus momentálně mimo službu, byl stále zaměstnancem Bradavic a proto mu bude muset dát výpověď. Hermiona poletí jako další a dobré známky jí budou k ničemu.

Vzápětí si však uvědomila, že jeho slova obsahují ještě další sdělení. Severus nechtěl o jejich vztahu lhát. Po tolika letech špiónování to bylo pochopitelné. Rozhodně to nechtěl začít vykřikovat do světa z nejvyšší věže, ale nechtěl ani tajit, že ji miluje. Mlčení byla jedna věc, ale lhaní už bylo něco docela jiného. Toto uvědomění zanechalo v Hermioně pocit tepla, které odstranilo něco z bezmocnosti a výčitek.

"Už nebudeš muset nikdy lhát," slíbila mu. Severus pomalu přikývl.

Váhavě stáli proti sobě. Hermiona si moc přála, aby ji obejmul nebo políbil nebo jí nějakým jiným způsobem ukázal, že se na ni už nezlobí. On k ní ale neudělal ani krůček, dokonce i když ji stále pevně svíral paži.

Nakonec sebrala dost odvahy a přistoupila k němu. Zvedla jednu ruku a položila mu ji na zátylek. Přitáhla si jeho hlavu k sobě a neohrabaně ho přesvědčila k polibku. Severus jí ho začal vracet teprve po dlouhém váhání, brzy se však od ní odtrhl.

"Jdi do svého pokoje a umyj se. Pak jdi za Minervou a vyslechni si od ní kázání. A nakonec zajdi za Ginevrou a řekni jí, že je ti to líto. Řekni jí to tak, aby ti to uvěřila. Nevracej se, dokud to s oběma neurovnáš." Jeho hlas zněl zvláštně ploše.

"Proč mi to říkáš, Severusi?"

"Chci, abys využila příležitosti se omluvit." Když se na ni opět podíval, uviděla v jeho očích tolik bolesti ze zármutku, trýzně a smrti, za něž se onnebude moci nikdy ospravedlnit.

Hermiona stiskla rty do tenké linky. "Využiješ ty tu svoji?" zeptala se ho studeným hlasem. Severus okamžitě pochopil, o čem mluví. Za jednuvraždu se omluvit může. Její otázku však nechal bez odpovědi. Hermiona po chvíli sklopila oči a pomalu odešla. Udělá, co po ní chtěl, a bude doufat, že on bude zase přemýšlet o její otázce.

 
ooOoo

Za hodinu seděla v kabinetě profesorky McGonagallové a podrobovala se něčemu, co Severus pojmenoval jako kázání, ona by to však nazvala důrazně naléhavým upomínáním.

Že nemá žádné oprávnění rozdávat lektvary podle svého uvážení.

Že není lékouzelnice, aby věděla, jak se vypořádat s případnými vedlejšími účinky.

Že kdysi přesně věděla, proč existují nějaká pravidla.

Že nemá žádné blanko oprávnění jen proto, že byla v Severusově posteli - i když tady profesorka McGonagallová narážela spíš na její úkol od Řádu.

"Nedokážu pochopit, že jste se k tomu nechala přemluvit," zopakovala její kolejní ředitelka v podstatě to, co jí vyčetl i Severus. Nezněla však tak rozzlobeně, jen možná trochu zklamaně.

Rozdíl v jejich reakci byl pozoruhodný i v jiném směru. Zatímco Severus pobíhal po místnosti, pravděpodobně aby své zlosti dodal na váze, profesorka McGonagallová seděla za svým pracovním stolem a dívala se na svou nejlepší studentku.

"Je mi to líto, paní profesorko," zamumlala Hermiona provinile a sklopila oči. Zklamání své profesorky snášela ještě hůře než Severusův otevřený vztek. To mohlo být ale způsobeno i tím, že u něj už věděla, jak se k jeho náladám postavit. Nechat ho, dokud ho nepřejde to nejhorší, a pak udělat to, co řekne. Ale tenhle přítup teď nebude stačit.

"Tím se nic nenapraví, slečno Grangerová."

Hermiona polkla hořké zasmání.

"Zklamala jste nejen mou důvěru ve Vás, ale také důvěru profesora Snapea. Využila jste jeho laboratoř, do níž Vám umožnil přístup, nikoliv k tomu, čím Vás pověřil Fénixův řád, ale ke svému vlastnímu experimentování! To nemohu schválit, to je Vám doufám jasné!"

Hermiona přikývla.

Profesorka si těžce povzdechla a Hermiona se odvážila na ni krátce pohlédnout. Ředitelka zavrtěla hlavou. "Dlouho jsem přemýšlela, jak potrestat Váš prohřešek. A věřte mi, že obvykle nemívám problémy o něčem takovém rozhodnout."

Hermiona nakrčila čelo. Znamená to, že profesorka McGonagallová s ní zacházela jinak než s ostatními studenty?

"Je mi naprosto jasné, že jste se už sama potrestala. Špatné svědomí z Vás přímo čiší," vysvětlila její kolejní ředitelka. Hermiona zrudla.

"Už ani nevím, jak se mám k Ginny chovat." Zkřížila ruce na hrudi a ještě víc se na židli zhroutila. Stačilo, aby o tom přemýšlela, a už by se nejraději někde hodně dobře schovala.

"Pokud mě žádáte o radu - uděláte nejlépe, když ji navštívíte na ošetřovně. Slečna Weasleyová se už po Vás ptala. Neklade Vám za vinu to, co se přihodilo."

Hermiona nasucho polkla. "To je právě to. Jeto moje vina, ale Ginny to neuzná. Nikdy jsem se neměla chovat tak lehkovážně. Já… prostě jsem přecenila svoje schopnosti.”

Hermiona jednou přikývla, jako by potřebovala přesvědčit sama sebe, a rty sevřela do tenké linky. Nebude brečet; tenhle neškodný způsob, jak ulevit svému svědomí, si vůbec nezaslouží.

“Doufám, že se z této chyby poučíte! Kromě toho se profesorka Prýtová těší na to, až jí celý příští týden pomůžete zbavit všechny skleníky od různých škůdců. Bez magie bez rukavic.” Profesorka se přísně podívala na Hermionu a donutila ji tak přikývnout.

Hermiona věděla, že si takový trest zaslouží. Škůdci na čarodějných rostlinách často připomínali miniaturní draky, a zbavit se jich bylo pro někoho nechutná, pro jiného bolestivá práce. Ty potvůrky totiž na svou obranu vylučovaly slizovitou tekutinu, která na rukách pálila a zanechávala po sobě zelené skvrny, jež zmizely teprve po několika dnech.

“Ano, paní profesorko.” Hermiona svůj úděl přijala bez jediného slova protestu a po několika minutách, kdy měla čas si na to zvyknout, dokonce uznala, že z toho vyšla dost levně.

“Udělení trestu za porušení podmínek pro práci v laboratoři přenechám profesoru Snapeovi. Oznámím mu to ještě dnes.”

Hermiona polkla, nicméně poslušně přikývla. Netušila, co si o tomto dovětku má myslet. Buď se Severus na nějaký trest vykašle a nechá všechno být, nebo se vrátí ke svému dřívějšímu já a nechá ji těžce pykat za svůj přečin. Ani jedno se jí moc nelíbilo.

“A teď už běžte za slečnou Weasleyovou a pak se ohlaste u profesorky Prýtové. Začnete už dnes večer.”

Hermiona se postavila a mlčky odešla. Na chodbě se zastavila. Tváří v tvář tomu, že teď má jít skutečně na ošetřovnu, zalitovala, že profesorka McGonagallová pro ni neměla přichystaný další trest, s jehož vykonáváním by musela začít nejlépe ihned.

Povzdechla si a se svěšenými rameny se vydala na cestu.
31.08.2018 11:23:32
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one