ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál
Autorka:WatchersGoddess
Link na originál:https://www.fanfiction.net/s/3585313/58/
Souhlas s překladem:Ano
Žánr:Romantika/Drama
Věkové omezení:od 18 let
Pár:HG/SS
Překlad:dvemuchomurky
Betaread:nebetováno

 
 
ooOoo

Madame Pomfreyová letmo vzhlédla, když vešla na ošetřovnu. Hermiona sklopila hlavu a rychle kolem ní přešla k jediné obsazené posteli.
 
Ginny měla zavřené oči, ale navzdory jejímu očekávání vypadala dobře. Zrůžovělé tváře a červené rty ukazovaly, že ztracená krev byla nahrazená, a jemný úsměv na rtech naznačoval, že tu měla velmi vítanou návštěvu.
 
Naštěstí tu už Harry není.
 
Hermiona si potichu odkašlala a Ginny prudce otevřela oči. Když zahlédla svou nejlepší kamarádku, ústa se jí roztáhla do upřímného úsměvu.
 
"Miono, konečně!" vydechla potěšeně Ginny a přitáhla si ji do objetí.
 
Hermiona by se tomu nejraději vyhnula. Téměř nedokázala snést, že ji bez zaváhání přijala a nic jí nevyčítá. Zmohla se jen na chabé "Hej!" a pak se rozhlédla, zda nenajde nějakou židli. Třásly se jí totiž neuvěřitelně nohy.
 
Sotva se usadila, uslyšela otázku: "Běsnil včera profesor Snape hodně? A co profesorka McGonagallová, co ti řekla?"
 
Hermiona si potichu odfrkla. "Severus běsnil, to rozhodně. A profesorka McGonagallová mi napařila trest s profesorkou Prýtovou."
 
Ginny udělala obličej. "Mě sebrala body, a to ne nijak málo. Ale myslím, že jsme dopadly ještě docela dobře, ne?"

Hermiona na ni ohromeně zírala. "Ginny, upřímně je mi úplně jedno, co říkají učitelé. Málem jsem tě zabila! Chápeš to vůbec?" Musela několikrát nasucho polknout, když mluvila. Když jí to říkal Severus, znělo to rozhodně mnohem hůře.

Ginny omráčeně přikývla. "Chápu to. Ale taky vím, že jsi mi zároveň zachránila život, když jsi zavolala profesora Snapea." Odmlčela se a natáhla se k Hermioně, která si ji k sobě přitáhla. "Hermiono, z ničeho tě neobviňuju. Nebylo to tím lektvarem. I bez tvé pomoci bych našla nějaký způsob."

"Pomoci..." odfrkla si Hermiona. Pak si ale uvědomila, co Ginny řekla. "Odkud víš to o tom lektvaru?"

Ginny zrudla. "Profesor Snape tu předtím byl. Chtěl zjistit, jak se mi daří." Hermiona zasténala. "A řekl mi, že bych ti neměla strpět žádné výčitky, které bys mohla mít kvůli tomu, že jsi tak hloupě vyslyšela mou prosbu."

Hermiona zdvihla obočí.

"To jsou jeho slova, ne moje!" bránila se rychle Ginny a vymámila tak z Hermiony malý úsměv. "Vidíš, tak se mi líbíš víc."

"Nikdy jsem tě neměla uvést do takového nebezpečí, Ginny," zašeptala Hermiona. Bylo úplně jedno, kdo jí říkal, že to nebyla její chyba. Naložila si na svoje ramena víc, než dokázala zvládnout, a teď musela nést následky. Bylo to její svědomí, které jí potřebovalo odpustit, ne zúčastněné osoby - a z nich ze všeho nejméně Ginny. To ona měla největší právo rýpat do jejího svědomí.

"Já jsem tě k tomu přece navedla. A teď se konečně přestaň kritizovat!" Ginny rázně sevřela její ruku. "Nikdo jiný kromě nás, Snapea, McGonagallové a madame Pomfreyové se to nedozví. Zakázala jsem madame Pomfreyové, aby o skutečných důvodech mého pobytu tady řekla mým rodičům, Harrymu, Ronovi a komukoliv dalšímu."

Hermiona přivřela oči. "A to s tím zákazem tě nemohlo napadnout dřív, co?"

Ginny zčervenala a pomalu se nadechla. 

Hermiona pohla rukou, jako by chtěla něco říct. Místo toho se ale zeptala: "Jsi si jistá, že je moudré, zatajit to Harrymu?"

Ginny přesvědčeně přikývla. "Tak jako tak jsem nebyla těhotná, Miono. Nemá smysl, aby si s tím dělal zbytečné starosti. A vaše přátelství ještě pořád není to, co bývalo, aby ustálo takovou informaci," dodala s prohnaným úsměvem.

Hermioně zděšeně zabušilo srdce. Ginny uměla opravdu všechno pěkně otočit. Přestože toto řešení bylo příliš jednoduché a pohodlné, zdálo se, že to tak chce. Copak už sama nezpůsobila dost problémů? Neměla by se tedy zařídit podle jejího přání a počkat, jak dlouho zatajování této záležitosti vydrží? 

Dlužíš jí to!

Hermiona polkla a přikývla.

Ve své hlavě si vyhradila místo, kam odložila všechny emoce, s nimiž se nemohla nebo nechtěla zabývat. Pochyby ohledně jejího vztahu se Severusem ležely schované úplně vzadu, téměř zcela zakryté za pocitem viny ze zabití Lucia Malfoye a za strachem z toho, že se jí Draco pomstí. Teď tam poslala i výčitky, které si dělala kvůli včerejší noci, a rozhodla se, že je bude postupně omezovat.

Ale stejně... zatím tam bylo dost místa. Najde pro něj využití.

ooOoo

První den trestu proběhl tak bolestivě a nechutně, jak očekávala. Profesorka Prýtová ji nechala nejprve vyplít záhon mandragor, což byla spíš otravná práce. Plevel zakořenil dost hluboko a mandragory měly legraci z toho, že je křečovitě přidržovaly v zemi a pak náhle pouštěly. Několikrát se stalo, že vší silou zatáhla a skončila překulená na zádech na studené a od prvních mrazíků jako kámen tvrdé zemi.

Po dvou hodinách ji profesorka poslala do skleníku, který byl zamořen různým hmyzem. Ty potvory lezly po křehkých listech, byly zalezlé do všemožných děr v zemi a vypadaly, že čekají jen na to, až se k nim přiblíží její prsty. Brzy měla ruce celé zelené a bolavé a právě když odbila desátá, na několika místech začala lehce krvácet.

"Dnes už můžete skončit," sdělila jí příkře profesorka Prýtová, aniž by věnovala jediný pohled jejím rukám. "Zítra tu buďte včas!"

Hermiona přikývla a po umytí unaveně klopýtala přes zasněžené pozemky k hradu. Promrzlé, bolavé a krvácející ruce držela před sebou.

Odpoledne řekla Harrymu a Ronovi, že o Vánocích nemůže za nimi přijet do Doupěte. Využila příležitosti, že nebyla přítomná Ginny, která by se postavila na jejich stranu. Jako důvod uvedla práci pro Řád, kterou stále nedokončila. Oba kluci to nakonec se skřípajícími zuby akceptovali a Hermiona jim pak už nedovolila, aby se dál vyptávali.

Severus samozřejmě netušil, že bude trávit prázdniny na hradě. Sama stále neměla jasno v tom, jak mu to říct a co si o tom bude myslet. V horším případě se mu prostě bude vyhýbat, což by při rozlehlosti školy neměl být žádný problém.

A to je přesně to, co si zasloužím.

Hluboce zamyšlená si ani neuvědomila, že ji nohy automaticky zanesly do sklepení. Měla zaklepat u zmijozelských a zeptat se jich, jestli nemají volnou postel. Po všem, co poslední týdny a měsíce prováděla, by si u nich určitě vedla dobře.

Když ji přešel záchvat sarkasmu, opřela se o zeď vedle dveří do kabinetu, dokud se nepřestala třást a plakat. Hřbetem pravé ruky si otřela tvář, ale rychle toho však zalitovala, když se jí slzy dostaly do nezhojeného škrábance. Zanadávala a pokusila se zmírnit pálení. To se jí však nepovedlo a v důsledku začala znovu plakat. Chvíli na to se otevřely dveře a v nich se objevil udivený Severus.

"Co se ti stalo?" zeptal se ostře. Hermiona se s povzdechem a pokleslými rameny odlepila od zdi.

"Školní trest," zakňourala a ukázala mu svoje ruce.

Severus sotva potlačil zasmání. "Takže profesorka Prýtová patří mezi ty šťastné?" 

Hermiona přikývla.

"Pojď dovnitř, dám ti na to tinkturu." Podržel jí dveře a Hermiona s povděkem vešla.

"Už s tebou mluvila profesorka McGonagallová?" zeptala se, zatímco opatrně vyklouzla z hábitu a ještě stále zmrzlá se posadila na gauč.

"Od dnešního rána ne. Proč? Už jsi zase něco vyvedla?" Severus přešel ke skříni a hledal mezi lahvičkami tu pravou.

Proč to pro mě děláš, Severusi?

"Ne. Výjimečně nikoliv... Máš mi dát trest. Protože jsem nepoužila tvou laboratoř za tím účelem, ke kterému jsi mi ji poskytl." V hlase neměla ani stopu po posměchu, nenávisti nebo sarkasmu. Jen mu sdělila prostou informaci.

Severus se k ní otočil s tázavým pohledem. "A co by se v laboratoři mělo dělat, když ne vařit lektvary?"

Proč dovolíš, aby mi to tak lehce prošlo?

Hermiona potlačila nějaký neústupný pocit, o němž si nebylajistá, co to je. Byla však přesvědčená, že to není vítané. "Ale ne tenhle druh lektvarů."

Severus lehce pokrčil rameny, zatímco se vrátil zpět a posadil se naproti ní. "Laboratoři je jedno, jaký druh lektvaru v ní připravuješ. Kdyby Minerva věděla, co všechno jsem tam už vařil, vstávaly by jí vlasy na hlavě." Jednoduchým kouzlem jí očistil ruce od špíny a slizu, které nebyla voda schopná odstranit.

Proč mě nenecháš trpět tak, jak si zasloužím?

"Severusi, prosím," zašeptala rezignovaně a oči upřela na svoje ruce.

"Podívej se na mě, Hermiono!"

Nedokázala to udělat. Místo toho zavřela oči.

Severus odložil tinkturu stranou a uchopil ji za bradu. V místě, kde se jí jeho ruka dotýkala, příjemně hřála.

"Chceš, abych tě potrestal?" zeptal se jednoduše a díval se na ni nic neprozrazujícím pohledem.

Hermiona zaváhala a pak přikývla. "Prosím, nedovol, aby mi to tak lehce prošlo. Mám strach, že bych to jinak mohla udělat znovu," řekla tichým hlasem a polkla.

Severus se na ni chvíli díval a pak také přikývl. "Když je to tak, něco vymyslím." Bylo jasné, že se mu její prosba nelíbí. "A teď mi podej ruce, ať tě můžu na zítra aspoň částečně zprovoznit."

Hermiona si ulehčeně vydechla a udělala, co po ní žádal.

Děkuju!
07.09.2018 14:35:37
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one