ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka:WatchersGoddess

Link na originál:https://www.fanfiction.net/s/3585313/60/

Souhlas s překladem:Ano

Žánr:Romantika/Drama

Věkové omezení:od 18 let

Pár:HG/SS

Překlad:dvemuchomurky

Betaread:nebetováno

 

 

Pozn. překladatelky: Název kapitoly odkazuje na přísloví "Štěstí země najdeš na zádech koně".

 

 

ooOoo

 

Oh, how quiet, quiet the world can be

when it’s just you and little me.

Everything is clear, everything is new.

So you won’t be leaving, will you?

 

Ach, jak tichý můžebýt svět,

když tu jsme jen ty a já.

Všechno je čisté, všechno je nové.

Tak neodejdeš, že ne?

 

(Dido – Don’t leave home)

 

ooOoo

 

Po několika minutách přestala Hermiona hladit teplou srst zvířete a narovnala se. “Začínám chápat, proč se sem vracíš,” řekla zastřeným hlasem. Bylo docela náročné, opustit prázdnotu ve své hlavě a přinutit se formulovat smysluplné věty. Dokázala myslet pouze na to, že takový všeobjímající klid už dlouho necítila.

Severus zamyšleně přikývl, nepřestal ji však upřeně sledovat. “Je osvobozující být ve společnosti tvora, který nepřemýšlí nad tím, co jsi v minulosti udělala, ale naopak, co jsi neudělala.” Madlen zafrkala a zdálo se, že s nimi souhlasí.

Hermiona se zamračením sledovala, jak Severus něco hledá v tašce. Konečně vytáhl neforemný kus něčeho a Madlen po tom okamžitě chňapla. Hermiona se zasmála.

Vždycky má něco schovaného v záloze. Jak se zdá, nejsem jediná, kdo to ví.

“Pojď sem, pomůžu ti nahoru,” ozval se náhle, zatímco si oprašoval ruce. Byl opět naprosto čilý, až připomínal vosí hnízdo, do kterého někdo šťourá klackem - člověk nevěděl, jestli má zůstat stát a předstírat, že tam není, nebo vzít nohy na ramena.

Hermiona se rozhodla, že zachová klid.

“Kam nahoru?” zeptala se podezřívavě, a když Severus ukázal na Madlen, vykulila oči a začala panikařit. “V žádném případě!” vypískla a spatřila na jeho tváři důvěrně známý úšklebek.

“Myslím to vážně! Už jsi někdy jela na koni?”

Hermiona nesnášela tenhle samolibý tón, zvlášť když ho použil v situacích jako tato. Možná ji zachrání úhybný manévr. “To záleží na tom, jaký druh ježdění na konimáš na mysli.”

Severus si odfrknul a zavrtěl hlavou. “Tak se mi zdá, že jsem si tě nevšímal příliš dlouho.”

“No ano…” Nebyla to lež.

“Nuže, už jsi někdy jela na koni?” vrátil se Severus k předchozímu tématu. Byl dokonce tak troufalý, že použil i stejný obrat.

“Na pouti,” odpověděla nepříliš ochotně Hermiona.

“Opravdu?” Způsob, jakým se na Hermionu podíval, ji donutil zrudnout.

“Ale to byli poníci a chodili jen v kruhu! A- a můj táta šel vedle mě…” Teď to byla ona, kdo se k tématu ježdění vrátil.

“Dneska pojedeš na koni, který poběží tam, kam chceš ty - za předpokladu, že tam chce i on. Já budu hned za tebou. Je to postačující argument?”

Přehodil oprátku přes Madleninu hlavu. Hermiona nevraživě koukala na její hřbet, který byl nejméně o deset centimetrů výš než její hlava. Prudký poryv větru jí rozcuchal vlasy.

“Nejsem si jistá…” zamumlala.

Severus obešel koně a podal jí svou ruku. “Slibuju, že se ti nic nestane.” Když se Hermiona netvářila zrovna přesvědčeně, dodal: “Věř mi!”

Hermioně bylo okamžitě jasné, že ji svými posledními slovy zahnal do kouta. Zároveň se v ní spustilo něco, co ji přinutilo zachvět se a co zmenšilo strach z nevypočitatelnosti zvířete. Severus je tu s ní. Za prvé zná Madlen a za druhé by ji zachránil. Kromě toho by byla zradila vlastní přesvědčení, kdyby teď chtěla vycouvat. Svěřila by svůj život do jeho rukou, a jestliže je on ochoten ho bez většího rozmýšlení svěřit zvířeti, měla by to tak jako tak risknout.

“Tak dobře,” vzdala se a chytla se ho za ruku. Severus si ji přitáhl k sobě, volnou rukou ji uhladil vlasy dozadu a vášnivě ji políbil. Kdyby Hermiona necítila pulzování mezi svýma nohama, pochybovala by o svém zdravém rozumu.

“Líbí se mi, když se koušeš do rtu,” zašeptal Severus.

“To dělám?” podivila se Hermiona, protože si to nikdy neuvědomila.

Severus přikývl. “Je to pohled hodný zbožňování,” odpověděl a znovu ji políbil.

“No, když je to tak…” Zdálo se, že noc už není tak mrazivá. Hermiona tomu ještě pomohla tím, že se přitiskla těsně k Severusovi, ruce mu položila na klíční kosti a svými zmrzlými prsty mu vklouzla za límec košile. 

Severus šokovaně vydechl a ztuhnul. “Potvoro,” zasyčel skrze zuby a chytil ji za zápěstí.

“Sadisto,” vrátila mu Hermiona kompliment a natáhla se, aby mohla ještě jednou ochutnat jeho studené rty.

“Dávej pozor, aby ses dostala na koně!” Chytil ji za boky a otočil. Hermiona udělala jeden klopýtavý krok k Madlen a vyděšeně vypískla, jakmile ji Severus objal v pase a zdvihl. Byl to spíš reflex než úmysl, když přehodila jednu nohu přes její hřbet. Za chvíli už seděla vzpřímeně, i když poněkud nejistě.

“Sedlo asi náhodou nemáš, co?” zeptala se chvějícím hlasem a prsty pevně sevřela koňskou hřívu, aby náhodou nespadla.

Madlen si nahlas odfrkla a tentokrát to vyznělo jako silný protest.

“Jedno mám…,” začal Severus neurčitě. Když náhle vyskočil nahoru a posadil se za ni, Hermiona polekaně vykřikla. Severus se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha: “Ale to by tu pak nebylo dost místa pro dva.” Rukama ji pevně přidržoval a Hermiona se uvolnila. “Kromě toho Madlen sedlo nesnáší.”

Hermiona se zasmála, když klisna zafrkala a kývla hlavou. Kdyby si nebyla jistá opakem, myslela by si, že Madlen rozumí všemu, co říkají.

Severus uchopil uzdu se sebevědomím někoho, kdo takhle často jezdí. Zamlaskal a Madlen se pomalu rozešla. Avšak i při tak pomalé chůzi měla Hermiona potíže udržet rovnováhu a musela se pevně přitisknout k nohám muže za sebou. Bylo to stejné jako létání, akorát že nad koštětem měla větší kontrolu než nad tímhle zvířetem.

“Uvolni se,” řekli jí Severus. Hermiona se jen hystericky zasmála.

“Vždyť padám, Severusi! Těžko se teď můžu uvolnit!”

“Nepadáš, Hermiono. Sedím přímo za tebou, pažemi tě přidržuju a kromě toho se Madlen pohybuje hodně opatrně. Jen se musíš pohybovat zároveň s ní. Máš boky, tak je používej!” Pustil uzdu a chytil ji za kyčle, načež Hermiona polekaně vykřikla.

“U Merlina, víš přece, jak jsem lechtivá!” postěžovala si nahlas. Severus se jen zasmál.

“Samozřejmě že to vím.”

“Bastarde!”

Do nočního ticha se ozvalo pobavené odfrknutí, které výjimečně nepřišlo od klisny. Madlen nyní přidala do kroku, takže se Hermiona musela pevněji přidržet její hřívy. Naopak Severus, jak se zdálo, si s tím nedělal žádné starosti. Naštvaně se zamračila a ledovým tónem mu řekla: “Je úžasné, jak můj strach přispívá k tvému obveselení!”

“Neměla bys strach, kdybys mne poslechla.” Jeho pobavení zmizelo a tmou se nesl jeho mnohem ostřejší učitelský hlas. “Nikdy jsi neměla potíže pochopit zadání úkolu.”

Hermiona si s hrůzou uvědomila, kterým směrem se jejich rozhovor odvíjí. “Taky se neučím na žijících objektech. A už vůbec ne na něčem tak vratkém…” Tiše popotáhla nosem a doufala, že se situace uklidní. Hádka byla to poslední, po čem toužila.

Severus zůstal několik vteřin zticha. “Pokud si vzpomínám dobře, tak jsi v jistých situacích byla naprosto odhodlaná, učit se na mně.” Téměř škádlivý podtón způsobil, že Hermiona zčervenala.

“To… bylo přece něco úplně jiného.”

Severus nesouhlasně mlaskl jazykem. “Neříkej!” Rukama ji pevněji stiskl na bocích a Hermiona si uvědomila, že Madlen jde celou tu dobu bez vedení. Musela vědět, kam chce Severus jet.

Nebo kam chce jít ona…

Severus jí začal pohybovat boky tak, aby opisovaly malé kružnice v souladu s rytmem koňské chůze. Díky tomu si začala uvědomovat, že se cítí při jízdě jistěji a že krajina kolem nich - aspoň tam, kam dohlédla - jí už před očima neposkakuje tak divoce.

“Jízda na koni je smyslová věc, pokud jezdec nenutí koně přeskočit nějakou překážku.” Hermiona se na pohrdavý tón jeho hlasu zašklebila. Nicméně se jí ulevilo, že se nezačali hádat. Spíš naopak, protože jak Severus pokračoval, jeho hlas způsoboval, že se začala vzrušením chvět.

“Je to jako tanec, drahá. Tanec s bytostí, která je tak ryzí a důvěryhodná, jak nemůže být žádný člověk,” zašeptal Severus do jejího ucha a jí naskočila husí kůže.

U všech bohů na nebesích…

Pulzování v jejím klíně se vrátilo zpět a Hermiona se s povzdechem přisunula blíž k němu. Teď ale sama pohybovala pánví do rytmu koňské chůze. Severus ji opatrně pustil a znovu vzal do ruky uzdu.

Hermiona zavřela oči, když se jí trochu zklidnil dech. Cítila, že se klisna odchýlila od původního směru. Po pár minutách se před nimi objevil plot, v němž Severus kouzlem na pár vteřin otevřel bránu, aby mohli projet.

“Kam jedeme?” zeptala se potichu. Přála si, aby se jí Severus zase dotýkal. Cítila se  tak neuvěřitelně příjemně, i když situace nebyla zrovna ideální.

“Tam, kam nás veze. Madlen zná pozemky velmi dobře, obvykle ji nechávám samotnou určovat směr.”

Před deseti minutami by v ní tato odpověď vyvolala hysterické vyjeknutí. Teď ale jenom přikývla a posunula se víc k němu. Madlen se pohybovala tmou s jistotou a pod kopyty jí křupala námraza. Hermiona si chladného vzduchu nevšímala. Klisna pod ní vydávala příjemné teplo a záda jí zase ohříval Severus. Pomalu si přála, aby se ho mohla dotýkat holou kůži.

Budeme si to muset zopakovat ještě jednou v létě…

Zaslechla, že Severus znovu pustil uzdu, protože kovové kroužky tiše zacinkaly. Jeho ruce byly příjemně teplé, když jí je položil na stehna a pomalu ji hladil. Když jimi přejel po vnitřní straně stehen, toužebné pulzování se vrátilo s plnou silou.

“Nebuď tak dotěrný, Severusi,” vydechla Hermiona částečně v rozpacích, částečně s touhou. Její žádost byla přetvářka; Merline, jak moc chtěla, aby nepřestával! Byly to už týdny, kdy naposledy v ní vyvolal podobné pocity. Jenže jeli na koni. Bylo by opravdu nevhodné, nechat ho pokračovat.

Nebo ne?

“To je škoda, protože přesně to jsem plánoval,” odpověděl tónem, který u něj jen zřídka kdy slyšela. Mluvil tím lehce vibrujícím hlubokým hlasem, kvůli kterému se vždy málem rozpustila, který ji nutil se chvět tak intenzivně (a vůbec se to nedalo srovnávat s chvěním v posledních týdnech) a který způsoboval, že jí přestával fungovat mozek. 

Hermiona zasténala. “Ale sedíme na koni!” namítla jen napůl rozhořčeně. Severus se potichu zasmál.

“Říkal jsem ti, že Madlen všechno odpouští. Úplněvšechno.”

Hermiona neodpověděla; místo toho nechala svou nechuť zhroutit jako domeček z karet, které Ron rád stavěl z karet Řachavého Petra.

Blahopřejeme k získání vstupenky do pekla.

Severusův nos si razil cestu jejími vlasy. Když se dostal až na krk, zhluboka se nadechl a způsobil, že Hermiona potěšeně otevřela ústa. Rty jí přejížděl v ohbí krku a zanechával na něm citlivá místa, jež byla až moc brzy opět zakryta těžkou látkou.

Štěstí, že je v pekle teplo. A podle Severusových slov tam bude v té nejlepší společnosti…

Ruce na jejích stehnech pokračovaly v masáži a laskání. Čas od času jí přejel nehty přes rozkrok a přinutil ji tak přidušeně vyjeknout a prohnout se v zádech.

Severus se k ní čas od času jakoby mimochodem přitiskl zezadu, že si toho pomalu ani nevšimla. Rozepnul pár knoflíků na jejím hábitu a vzniklou mezerou se dotkl holé kůže mezi kalhotami a okrajem svetru. Hermiona se musela přidržet jeho kolen, takové pocity v ní vyvolávala kombinace studeného vzduchu a jeho prstů.

“Hlídej si rytmus!” přikázal jí. Myslel tím rytmus chůze Madlen, protože Hermiona se začala pohybovat proti němu.

“To se snadněji řekne než…” Šokovaně vydechla, když Severus rozepnul její kalhoty. “...než udělá…,” dokončila větu o chvíli později.

Aaaach…

Bylo neuvěřitelné, co s ní prováděl. Samotné pohyby pánví ji vzrušily a učinili vyjížďku víc než jen příjemnou. To, že při tom Severus seděl za ní a že mohla cítit jeho dech vzadu na krku, jen zvýšilo napětí. Že to ale využil k tomu, aby jí přivodil orgasmus na koni, ji přimělo zrudnout až ke kořínkům vlasů.

Ke své spokojenosti cítila, že jeho chování zanechávalo následky i na něm. Do zadečku ji tlačila tvrdá boule, a Hermiona k jeho zlosti zesílila tlak tím, že se k němu co nejtěsněji přisunula.

Severus překvapením zavrčel. “A pak kdo je tady sadista…” řekl slabým hlasem a opřel se čelem o její rameno.

Hermiona se ušklíbla a kousla se do spodního rtu. “Stejná práva pro všechny!”

Místo odpovědi vsunul Severus ruku dovnitř jejích kalhot a začal ji drsně dráždit. Hermiona tlumeně vykřikla a tváře jí zalila sytě rudá barva, když jí Madlen odpověděla odfrknutím. 

“Musí si myslet, že jsme zvrácení,” řekla zděšeně.

“Možná,” připustil Severus a zasmál se. Začal ji znovu dráždit a Hermiona zasténala touhou, když ji tím přiváděl k vrcholu. “Nebylo by pro ni těžké, někde nás cestou ztratit. Ale protože to neudělala, měl by ti její souhlas stačit,” dodal Severus a začal jí okusovat ušní lalůček. 

Hermiona zaklonila hlavu a tak mocně se přitiskla horní částí těla k jeho hrudi a dolní částí k jeho ruce, že se Severus zakymácel a musel se přidržet koňského těla.

“Severusi,” zakňourala Hermiona a přitáhla si jeho hlavu k sobě, aby ho mohla políbit. Byl to neobratný pohyb, ale stačil. Klínem se otírala o jeho ruku a dokonce dovolila jeho prstům občas do ní proniknout. Zalévalo ji horko a celá se třásla, v rozkroku jí pulsovala krev a svět kolem ní se najednou scvrkl do všepohlcující temnoty. Dech obou ztěžkl a zanechával ve studeném vzduchu bílé obláčky páry. Po chvíli se Hermioniny děložní svaly stáhly a ona se vzepjala a z úst jí vyšlo úlevu přinášející zasténání.

Jsem prostopášná…

Zalilo jí horko, když se vyčerpaná složila v Severusově náruči. Ten jí volnou rukou odhrnul vlasy z čela a políbil ji na tvář, zatímco druhou ruku měl stále přitisknutou k jejímu rozkroku. Sice ji nedráždil, ale bylo to krásné ochranné gesto. 

Po chvíli ji vytáhl z jejích kalhotek. Hermiona rozčileně zamrkala, když si své vlhké prsty prohlížel. Potom se uškrnul a olíznul je. Hermiona překvapením zasupěla, protože ten čin ji znovu vzrušil.

“Asi zešílím,” vydechla a otočila se k němu, jak to jen šlo, aby ho mohla políbit. Z jeho rtů ochutnala sama sebe a nemohla se toho pocitu nabažit.

“Mně to nemusíš říkat!” zasténal Severus. Hermiona se přidušeně zasmála.

Vtom Madlen náhle zastavila. Severus s Hermionou se rozhlédli. Nacházeli se v malém lesíku, který byl v té tmě téměř neproniknutelný, ale také díky ní chráněný před cizíma očima.

“Říkal jsem, že Madlen ví všechno nejlíp,” zabručel Severus a ladně sestoupil na zem. Zdvihl ruce, aby pomohl Hermioně dolů, a sotva se její nohy dotkly měkké půdy, vášnivě si ji k sobě přitáhl. Jazykem lačně zkoumal její ústa, zatímco pomalu ustupoval dozadu, než se zády opřel o strom. Pak je rychlým pohybem je otočil, takže teď to byla Hermiona, kdo se opíral o kmen.

Hermiona věděla, co bude následovat, a tak rychle vyklouzla z bot. Země byla sice zmrzlá, ale díky hustým korunám stromů na ní naštěstí neležel sníh.

Severus jí nedočkavě stáhl kalhoty i kalhotky ke kotníkům, a zatímco rozepínal svoje vlastní kalhoty a stáhnul je jen natolik, aby osvobodil svou erekci, Hermiona je z jedné nohy setřásla. Neměla žádnou šanci si jeho penis prohlédnout, protože ji opřel o strom a její pravou nohu si položil na bok. Jen co sama zvedla druhou nohu, Severus do ní prudce pronikl. 

Překvapením zasténala a zaklonila hlavu. Nad sebou spatřila větev a jednou rukou se jí chytla, aby trochu odlehčila svou váhu. Když se v ní začal pohybovat, zavřela oči a plně se mu oddala.

Jejich spojení se sotva dalo označit za milování. Bylo to spíš ukojení pudů, něco, co si odepírali už více než tři týdny.

Hermiona se svou volnou rukou probírala Severusovými vlasy a pak si přitáhla jeho hlavu k sobě, aby ho mohla políbit - na oči, na nos, na tváře, na ústa. Na ústa!Chutnal tak úžasně, tak hořkosladce a jakoby po vzrušení.

Oba sténali stále hlasitěji a žádostivěji, těly pohybovali proti sobě, až se Hermiona roztřásla a přidušeně vykřikla, kdy síla opustila její ruce a ona se musela pustit větve. Poslušna gravitace sklouzla do Severusovy náruče. Ten ji ale nevydržel dlouho držet a raději ji opatrně postavil na zem. Těžce oddechujíc si opřela čelo o jeho hruď a zavřela oči.

Na nohách cítila studený vzduch, ale nijak ji to netrápilo. Tělo měla tak rozpálené, jako by právě vyšla ze sauny. Kromě toho si ji Severus k sobě přitáhl a zahalil ji do svého hábitu.

“Už nikdy mě nenechávej tak dlouho samotnou!” zašeptala a při té bolestné vzpomínce svraštila čelo. Teprve teď, když bylo po všem, si uvědomila, jak moc jí chyběl.

Severus zavrtěl hlavou. “Nenechám, pokud tomu budu moci zabránit,” slíbil jí zastřeným hlasem. Hermiona si potichu odfrkla. Ve chvílích jako tato by neměla vůbec nic proti malé lži. Přesto nic neřekla.

Po několika minutách jim začala být zima, a tak se rychle oblékli, což Hermioně trvalo podstatně déle než Severusovi. Urovnala si oblečení a pak zůstala proti němu nejistě stát. Velmi zřídka dělala tolik bláznivých věcí během jednoho večera, a tím nemyslela pouze sex.

“Co bys řekla tomu, kdybychom dneska přenocovali v domě mých rodičů?” navrhl Severus. Hermiona byla ráda, že přerušil rozpačité ticho.

“To zní dobře.” Široce se usmála, ale on to nemohl vidět. Kdyby to bylo vůbec možné, řekla by, že tma ještě víc zčernala a nabrala na intenzitě. Nebylo vidět dál než na dva metry.

“Pak se tedy vydejme na cestu,” rozhodl Severus. Hermiona ho ochotně poslechla. Představa teplé peřiny a pohodlné postele měla své kouzlo.

Severus jí pomohl zpět na koně, ale tentokrát se posadil před ni. Hermiona ho objala kolem pasu a opřela se o jeho záda. Cítila, jak jeho svaly pracují, když se kůň dal znovu do pohybu. Zdálo se, že Madlen moc dobře ví, kam má jít. Hermiona jí v tom naprosto důvěřovala.

ooOoo

Když asi o půl hodiny později vstoupili do domu, přepadl Hermionu nostalgický pocit. Čas, který tu strávila se Severusem, byl krutý i klíčový zároveň. Byla přesvědčená, že kdyby ji sem profesor Brumbál neposlal, nebyli by dnes spolu.

Rozhlédla se po tmavé hale, než Severus zapálil svíce a odhalil tak dvě cestovní tašky u paty schodiště. V jedné z nich poznala svou vlastní. Překvapeně vykulila oči a otočila se k Severusovi.

“Ty jsi to všechno plánoval, viď?” V předstíraném rozhořčení si dala ruce v bok.

Severus se na ni tázavě podíval, pak si ale všiml tašek a zdvihl obočí. “Že ti představím Madlen a že tu strávíme pár dní? Ano, to jsem plánoval. Že tě budu muset kvůli tomu vyzvednout v Zapovězeném lese? To rozhodně ne.”

Hermiona roztála pod jeho zamyšleným pohledem. Pomalu k němu přešla a chytla ho za ruce. “Jsem ráda, že jsi tam pro mě šel,” řekla nakonec a natáhla se k němu v naději, že ji políbí.

Severus jí vyhověl, ale ne na dlouho. Odhrnul jí vlasy z obličeje a jednu ruku jí položil na tvář. “Bál jsem se, že je příliš mnoho věcí, o kterých nemluvíš a raději je držíš v sobě. V tomhle jsme si hodně podobní, Hermiono.”

Hermiona se usmála. Ač to mohlo být ve výsledku velmi nezdravé, vůbec jí nevadilo, že se podobá Severusovi.

“Poprosil jsem Minervu o svolení, abych tě sem mohl na pár dní vzít. Oficiálně tě seznamuji s některými důležitými přísadami do lektvarů, které tady rostou. Neoficiálně tu jsi proto, abych zjistil, co přede mnou ukrýváš. Nečekal jsem, že to zjistím tak rychle, ale aspoň nám to dává čas.” 

“Čas na co?” zeptala se Hermiona, ačkoliv si uměla představit jednu nebo dvě  zajímavé činnosti.

“Čas zjistit, jak se k sobě chceme chovat, aniž bychom tomu druhému ublížili.”

Její fantazie okamžitě zmizely a před očima se jí objevila vzpomínka na to, jak se téměř pohádali. Rozpaky sklopila oči.

Severus ji chytil za bradu a zdvihl její obličej. “Miluju tě, Hermiono. Jakkoli jsem se tomu předtím vzpíral, o to víc jsem tomu v minulých týdnech porozuměl. Nicméně jsem velmi komplikovaný muž a vím, že občas reaguji přehnaně. Jestli chceš opravdu být se mnou, musíme se dost dobře navzájem seznámit, abys věděla, do čeho jdeš. Nechci se muset neustále omlouvat za své chování.”

Hermiona ohrnula rty a hlasitě se zasmála. “Už jsem ti jednou říkala, že by ses neměl omlouvat za to, co se mnou děláš.”

“A to znamená, že bych se měl postarat o to, abych v první řadě neudělal něco, za co bych se musel omlouvat.” Neoblomně ji propaloval svýma černýma očima. “Už bys měla vědět, že to je něco, co ti nemohu slíbit. Mohl bych ti nanejvýš slíbit, že svůj slib nedodržím.”

Znovu se zasmála. “Vtipné… Ale copak si nedokážeš představit, že bych tě navzdory tomu… nebo možná právě proto milovala? Severusi, pravděpodobně bych mohla chodit se spoustou chlapů, kteří by byli milí a pozorní a kteří by mi splnili každé přání. Ale budeš se muset spokojit s tím, že jsem si tě sama vybrala!”

“Asi nemá smysl pochybovat o správnosti tvého úsudku?” zamumlal. Hermiona to velkoryse považovala za znak jeho nejistoty.

“Ani v nejmenším. Chci každou naši hádku, každé nedorozumění a každý rozdílný názor, protože vím, že to usmiřování, které bude následovat, za to stojí. Protože vím, že mě miluješ a že si nemohu přát nic lepšího. Tak dlouhou jsem bojovala za možnost mít tenhle vztah… Nebudu ho riskovat pro nic za nic jen proto, že jsi mě urazil.”

Severus zavřel oči a bručel si pod vousy něco o “tvrdohlavé vševědce z Nebelvíru”.

Hermiona pokrčila rameny. “To jsem já.”

Severus vydal neurčitelný zvuk. 

“Severusi, nic z toho, o čem teď mluvíme, nám neukáže, jestli se budeme hádat nebo ne. Na to si holt budeme muset počkat. Ale pokud se shodneme, že má smysl do našeho vztahu investovat, pak máme šanci. A věř mi, že do toho vložím všechny své schopnosti a úsilí, které mám k dispozici.”

“Tolik, že tě všechno ostatní téměř zlomí, a mezitím dovolíš celé škole ti to nechat vyžrat.”

“Ale no tak! Měl bys mě znát dost dobře na to, abys věděl, že bych závěrečné zkoušky mohla skládat už před třemi měsíci.” Pyšně vystrčila bradu a spokojeně sledovala, jak se jeho lehce odmítavý postoj bortí.

“Ano, to vím. Vlastně mi větší starosti dělají jiné věci.”

Hermiona na chvíli sklopila oči a pak se statečně zasmála. “To asi ano.”

Severus rozmrzele zavrčel a o krok ustoupil. “Vidím, že se točíme pořád dokola. Co říkáš na to, že bych nám nejdřív udělal něco k jídlu?”

Hermiona se pobaveně zasmála. “Je půlnoc.”

“Přesto mám hlad,” odpověděl a přinutil tak Hermionu zavrtět hlavou.

“Pak dělej to, co musíš. Já bych se ráda nejdřív osprchovala.”

Severus přikývl. “Všechno, co potřebuješ, máš v tašce. Kde je koupelna, víš.” Naposledy si ji k sobě přitáhl. “A moc se pod sprchou neroztahuj. Mohla bys dostat návštěvu.”

Hermiona přimhouřila oči, když jeho hluboký hlas způsobil, že se jí tělem začaly šířit příjemné vibrace. “Beru tě za slovo,” odpověděla a stvrdila svoje slova polibkem. Pak se od něj odtáhla a popadla svou tašku. Vyběhla schody po dvou a zmizela v koupelně.
25.01.2019 14:04:42
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one