ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Autorka:WatchersGoddess

Link na originál:https://www.fanfiction.net/s/3585313/61/

Souhlas s překladem:Ano

Žánr:Romantika/Drama

Věkové omezení:od 18 let

Pár:HG/SS

Překlad:dvemuchomurky

Betaread:nebetováno

 

Pozn. autorky: bude uvedena v druhé části, protože se k ní vztahuje.

 

ooOoo

 

Free from all the expectations

he is ready for a life.

He is done with situations

that caused trouble, hate and strife.

But he cannot forget the memories.

 

Osvobozen od očekávání je připraven na život.

Skoncoval s problémy, nenávistí a hádkami.

Vzpomínky však nemůže zapomenout.

 

(Maria Solheim – The man who left his past)

 

ooOoo

 

V obývacím pokoji byla tma, ale Hermiona našla cestu ke klavíru i bez světla. Měla na sobě jen župan, který jí Severus nachystal do koupelny, a mokré vlasy měla volně rozprostřené na zádech. Jejich konečky utvořily na županu mokrý flek, který se jí lepil na kůži a studil.

Potichu našlapovala po podlaze z parket tam, kde nebyl koberec. Zima se jí zakousla do všech prstů na nohách a pokoušela se jí vyšplhat po lýtkách nahoru a převzít vládu nad celým jejím tělem. Hermiona se o to nestarala.

Z kuchyně zaslechla šramot, znamení, že Severus vařil. Bez magie, protože pak jídlo chutnalo lépe. Takhle jí to alespoň Severus zdůvodnil. Hermiona si myslela, že prostě jen rád vařil, a nedokázala mu tuhle jeho zálibu odepřít.

Posadila se doprostřed dlouhého sedátka, které stálo před klavírem, a odklopila víko. I potmě rozeznala bílé a černé klávesy a našla ty, na které musela položit svoje prsty. Pak už se jen nechala vést svým lehce zrezavělým instinktem a hrála popaměti. Brzy měla zrůžovělé tváře a na rtech se jí usadil šťastný úsměv.

Občas stiskla nesprávnou klávesu a zahrála nějaký tón falešně, a to pak nevolí nakrčila nos. Předpokládala ale, že se brzy zlepší a vrátí se zpět do formy. Ne že by někdy byla skutečně dobrá, ale pro potěšení z hraní jí její schopnosti bohatě stačily.

A k odreagování se.

I tady to vedlo k tomu, že se Severus po chvíli neslyšně jako stín objevil ve dveřích. Z chodby dopadal do obýváku proud světla a Hermiona si všimla, že je stejně neformálně oblečený do županu jako ona. Huňatá látka však bezpečně zakrývala to nejlepší z jeho postavy.

Zadržela dech a doufala, že přijme tohle hloupé pozvání. Po chvíli váhání tak Severus skutečně učinil a posadil se vedle ní. Hermiona začala hrát píseň, kterou bylo možné hrát i čtyřručně. Jakmile ji Severus poznal, přidal se k ní, převzal hraní nižších oktáv a nechal ji se ponořit do vzájemného souladu, který objevili už při jejich první společné hře.

Jak moc se tento okamžik podobal jejich letní hře, tak si Hermiona neuměla představit odlišnější pocity, které byly naprosto protikladné. Už více nepociťovala nenávist k lásce vůči Severusovi, ale přijala ji jako vítanou část svého života. Část, které se nikdy nevzdá.

Po chvíli píseň dohráli a Hermiona si spokojeně povzdechla. “Měl by sis přestěhovat klavír do svých pokojů v Bradavicích,” poznamenala věcně. Severus si potichu odfrkl.

“Není to tak dávno, kdy jsem vážně přemýšlel, že si ho tam nechám přivézt.”

Hermiona zaklapla víko a opřela se o něj jednou rukou. “Proč jsi to neudělal?”

Severus pokrčil jedním ramenem. “Neodvážil jsem se si představit, jak bys na to zareagovala. Moje vzpomínky na něj se od léta změnily.” V jeho hlase zazněla hořkost. 

Hermiona jemně přejížděla prstem po tmavém lakovaném dřevě. “Mám tenhle klavír ráda,” řekla, načež Severus zdvihl obočí.

“To myslíš vážně?”

Hermiona se zasmála jeho nedůvěře. “Ano, proč bych neměla? Všechno se změnilo po tom, co jsme na něj společně hráli. Našli jsme společnou řeč, prostředí, kde mezi námi panuje naprostá harmonie. Myslím, že to bylo poprvé, kdy jsi skutečně pochopil, co se ve mně odehrává.” Odmlčela se a dívala se mu do očí kvůli souhlasu. Překvapilo ji, když ho tam skutečně našla. “Existuje dost důvodů, abych ho měla ráda. Přestěhuj si ho do Bradavic, Severusi!”

Pochybovačně na ni chvíli hleděl, ale pak přikývl. Pomalu zdvihl ruku a prohrábl její vlhké vlasy. “Cokoliv budeš chtít, Mio.” 

Ta něžná přezdívka v ní vyvolala příjemný třes. Zavřela oči a otočila hlavou tak, aby se rty otírala o jeho zápěstí.

“Jsem šťastná, že jsme se sem vrátili,” spokojeně zašeptala. Když Severus zvýšil tlak vzadu na její hlavě, poslechla ho a naklonila se k němu pro polibek.

“Já taky,” odpověděl po chvíli. “Nicméně budeme muset něco dělat. Jsem si jistý, že se Minerva bude chtít přesvědčit, co všechno jsem tě tady naučil.”

Hermiona přikývla, ačkoliv se jí to vůbec nelíbilo. Už během školního roku pracovala víc, než by byla ochotná v minulosti připustit, zvlášť když třetí ročník byl uvolněnější. Uvědomovala si však, že je jen otázkou času, než to všechno bude moci nechat za sebou. Jakmile s konečnou platností zničí Voldemorta, nastanou lepší časy. A když krátce před prázdninami Harry konečně zvládnul nitrobranu, takže i Severus začal pomalu doufat, že by to mohlo vyjít, museli se teď už jen postarat o Znamení zla.

“Na jak dlouho jsi nás omluvil ze školy?” zeptala se. Lektvar, na kterém právě pracovala, jí zabral už tolik času, že by nerada začínala od úplného začátku.

“Na čtyři dny. A ani vteřinu nestrávíme přemýšlením o tvém lektvaru. Odložil jsem ho takřka k ledu. Až se vrátíme, najdeš ho ve stejném stavu, v jakém jsi ho opustila. Tady se budeme zabývat základními znalostmi nutnými k přípravě lektvarů, které se stanou podrobnějšími a komplikovanějšími, jakmile se člověk rozhodne postoupit z laické úrovně na odbornou. Nebo se snad ve svém předpokladu mýlím?” 

Hermiona se krátce zasmála, když si všimla změny v tónu jeho hlasu. Jeho upjatý učitelský mód byl zpátky, což bylo vzhledem k jejich neformálnímu oblečení divné.

“Ne, nemýlíš. Myslím, že se přihlásím ke studiu lektvarů, až skončím v Bradavicích. Co si o tom myslíš?” Pak si vzpomněla, že mu o tom chtěla říct, až když už to bude jistá věc. Ale kvůli takové maličkosti mu nezačne lhát.

Severus zamyšleně naklonil hlavu. “Když vyjdu z tvého výkonu v hodinách, mohu tě v tom jedině podporovat,” rozhodl se nakonec. 

Hermiona zdvihla obočí. “Ale?” řekla po chvíli, když se neměl k tomu, aby něco dodal.

“Ale je to opravdu to, co chceš?”

Rezignovaně si povzdechla.

Zdá se, že Vás znám lépe, než byste si myslel, profesore Snape.

“Až do nedávna ne. Nevím, kdy se to změnilo, ale od té doby, co mohu sama experimentovat a testovat lektvary, aniž bych byla vázaná na učební osnovu, začalo mě to nesmírně zajímat a bavit. Možná ty bys to vysvětlil mým zájem o tvou osobu, ale tak to není. Opravdu mě práce v laboratoři baví a užívám si ji. Když tam pracuju sama, moje mysl je neuvěřitelně uspořádaná. Myslím, že bych se ráda dozvěděla víc o té části magie, která to způsobuje, na což Madlen podle všeho stačí jediný pohled,” zasmála se.

Chvíli trvalo, než Severus přikývl a přijal její důvody. “Když je to tak, pak tě v tom budu podporovat.” Rukou ji pohladil po zádech.

“To je milé. Nemyslím, že bych našla lepšího učitele.” Bylo jí zatěžko, soustředit se v jeho přítomnosti na lektvary.

“Doufám, že to tak je.” Hermiona mu neodpověděla. “Půjdeme? Jídlo je hotové.”

Hermiona s úsměvem přikývla a vzpomněla si na jejich noční jídlo, které také připravil. Muselo to být asi ve tři hodiny ráno. Ještě nikdy nejedla v takovou hodinu. “Se svým plánováním nám úplně rozhodíš rytmus,” stěžovala si naoko, zatímco se nechala za ruku odvést do kuchyně.

“Má to svůj účel. Zítra večer začneme s učením. Vydáme se na sběr přísad, které se musí sbírat v noci. Bylo by katastrofální, kdybys přitom byla unavená a nesoustředila se.”

“S tím musím ovšem souhlasit,” připustila Hermiona a posadila se naproti němu.

“Dobrou chuť!” popřál jí Severus a pozvedl sklenku s červeným vínem.

“Dobrou chuť!” odpověděla Hermiona a přiťukla si s ním.

ooOoo

Díky způsobu, jakým si ji později odvedl do ložnice, se cítila jako ve snu. Venku byla jako předtím tma, ale Hermiona věděla, že kdyby bylo léto, slunce by právě vycházelo. V kuchyni zůstali sedět hodně dlouho a povídali si. Dozvěděla se o Severusovi spoustu věcí, které hodlala opatrovat jako poklad.

Stisk jeho ruky byl zároveň silný a něžný, že to s ní málem zamávalo. Považoval ji za svoji a ona proti tomu nehodlala protestovat.

Také jí to trochu nahánělo strach. Vždyť už jí bylo osmnáct! To, co se mezi nimi rozvinulo, se stalo něčím velkým, že to stěží dokázala chápat ve všech souvislostech.

Na druhou stranu, nikdo neřekl, že to tak musí zůstat. Kdyby v jejich vztahu nebyla šťastná, Severus by ji nedržel. Ohledně jejich spolužití mu bezmezně důvěřovala.

Právě proto dovolila, aby si ji k sobě majetnicky přitáhl, když si lehala vedle něj. Tady ve Scarborough platily jiné zákony a nikdy to nebylo tak zřejmé jako teď. Tady byli jen muž a žena, kteří se milovali a kteří tento zázrak ještě zcela nechápali. Tady byli oba žáky, kteří se chtěli učit, kteří se radovali z nových okolností a prožívali je, a kteří se považovali za nesmírně šťastné. Tady byli oba učitelé, kteří toho druhého učili vše, co stálo za učení.

Tady si byli rovnocenní. Když si Hermiona ukradla z jeho rtů polibek, protože po něm právě toužila, a on jí to dovolil, bylo jí vše naprosto jasné. Byla tam, kde chtěla být. Měla to, co potřebovala.

----------

PP: Chci se omluvit svým čtenářům za dlouhé prodlevy v přidávání kapitol. Jak už jsme psala v Novinkách, padla na mě jakási krize a překládání mě teď stojí dvojnásobné úsilí než dříve. Proto bych se chtěla teď víc soustředit na svůj druhý překlad - Kámen manželství, kde zbývají už jen dvě kapitoly. ISEM budu překládat i nadále, ale pomalejším tempem. Intervaly mezi přidáváním kapitol se opět zkrátí, až bude KM přeložen celý a já si tím trochu uvolním ruce. Děkuji za pochopení.
11.03.2019 23:13:01
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one