ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Inter Spem Et Metum (Mezi nadějí a strachem)

"Kdysi mi rozhovory s vámi dodávaly odvahu," vysvětlila nakonec.
Profesor Brumbál sklopil zdrak. "Je mi líto, že momentálně vám nemohu sdělit moc věcí, které by vám dodaly odvahu."

Hermiona se pousmála. Pak se k němu přitiskla a zhluboka se nadechla, skoro jako kdyby mohla zase po hodně dlouhé době volně dýchat. „Tak moc jsi mi chyběl,“ opakovala myšlenku, která se jí právě teď zdála nejdůležitější.
Hermiona šla do vývrtky. Slyšela slova, kterými začal a která mohla končit jen omluvou. Jenže tohle vysvětlení nepřijme. „Ty jsi ale bastard, Severusi.“ Odmlčela se a nechala svou nadávku zapůsobit. „Ale jsi čestný bastard. Poznáš, kdy jsi zašel příliš daleko. A víš, kdy se sluší se omluvit.“
"Co ode mě chceš, Hermiono?" zeptal se slabým hlasem a Hermiona zavřela na chvilku oči, když ji oslovil křestním jménem.
Byl to nakonec on, kdo s povzdechem sklopil zrak a rukama se opřel o stůl. "O čem jste přemýšlela, slečno Grangerová?"
Váhavě uchopila jeho paži a položila si ji kolem ramen. Jeho tělo se nekontrolovaně třáslo a teď, když byla tak blízko, slyšela dokonce, jak mu cvakají zuby.
V kuchyni zavládlo ticho a Hermiona čekala jen na to, až ji vyhodí ze dveří.
"Proč jste tady?" Byl to nakonec on, kdo začal hovořit.
"O takových věcech se nežertuje, slečno Grangerová."
Ačkoliv zněl otupěle, věděla, že nebude dlouho trvat, než se znovu vrátí do své staré formy.
"Slečno Grangerová," začala pomalu McGonagallová a Hermiona na ni upřela pohled. "Portrét profesora Brumbála se probudil."
"Dneska se něco stalo, že?" V hlase jí zazněl strach.
"Ano, dnes se něco stalo," odpověděl. Ostrý tón z jeho hlasu zmizel. Místo toho zněl rezignovaně a možná dokonce ustaraně.
Beze slov na něj zůstala zírat. Nůž mezitím odložila na okraj talíře a poté, co několikrát zamrkala, si byla konečně jistá, že bude schopná dát dohromady kloudnou odpověď. "Nemyslím, že ten lektvar budu dál užívat."
"Já vím, že ten lektvar chutná hrozně a že se může stát, že se vám z něj udělá špatně. Ale pokuste se ho v sobě udržet co nejdéle, jinak nebude působit," promluvil na ni.
"Jak už jsem vám jednou vysvětloval, Poppy Pomfreyová je sice velice schopná, ale také bohužel velice zvědavá osoba. Nepovažoval jsem za... vhodné, abych vás jí vydal na milost."
S otázkou v očích se na ni podíval. "Nuže, co pro vás mohu udělat, slečno Grangerová?" Jeho podrážděnost téměř zmizela a Hermiona začala věřit slovům profesora Brumbála; možná opravdu získala jeho důvěru, kterou jí dával najevo tímhle distancovaně zdvořilým způsobem.
Několik vteřin přemýšlela a pak řekla jediné slovo: "Dobře!" Otočila se a rychlými kroky se vydala zpět. Hněv jí koloval žílami jako nějaký jed a ona ho potřebovala ze sebe nějak dostat; otočit se ke všemu zády byl vždycky dobrý začátek.
"Proč o tom nevím?" obrátila se nakonec Hermiona stěží ovládaným hlasem na Rona.
"Netuším," pípnul zrzek a zavrtěl se na židli. "Harry mi jen řekl, že ti nemám říkat, že má spojení na Brumbála."
Profesor Snape, očividně překvapený, upřeně pozoroval její obličej. Jeho postoj byl zpočátku napjatý. Vzal naběračku, nabral trochu lektvaru a nechával ho pomalu odkapávat zpět do kotlíku.
Hermiona beze slova zírala na prázdnou židli, na které ještě před chvílí seděl Ron. Harry jí zamával rukou před obličejem a ona podrážděně zamrkala. "Co se tu vlastně stalo?" zmateně vyhrkla a podívala se na svého nejlepšího kamaráda.
Ginny chvíli mlčela. "Je mi to tak líto, Miono. Když jsem ti to loni řekla, vůbec mě nenapadlo, že to bude tak vážné. Opravdu mě naštvalo, že o tom Harry věděl a já ne," začervenala se, sklopila v rozpacích zrak a pustila Hermioninu paži.
"Ukažte mi, co už máte," navrhla, ale v myšlenkách se už musela věnovat překladu, protože její hlas zněl podivuhodně měkce. Hermiona jí podala papírek. 
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one