ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 12 - 2/3

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/13/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

K této scéně: Tohle jsem si nemohla odpustit…

 

ooOoo

- večer poté, co Hermiona úspěšně užije lektvar na potlačení pocitů

 

 

Severus zavrčel, když se ozvalo zaklepání na dveře. Odložil knihu, kterou si četl, aby se rozptýlil, a přivítal Grangerovou s tak zamračeným pohledem, že se ho snad nebude snažit dále provokovat.

„Profesore Snape," řekla a posadila se, když jí ukázal na židli před svým stolem.

Pozorně sledoval její chování. Jak to vypadalo, včera dokončila lektvar a poté, co se pokusila odvést jeho pozornost jalovými výmluvami od skutečnosti, že ho užila hned v laboratoři, byl zvědavý, jak fungoval. Zdálo se, že je vyrovnaná a soustředěná - dvě věci, které u ní v poslední době postrádal. To bylo dobré. Dneska potřebuje, aby měla jasnou hlavu.

„Dnes budete moci dokázat, jak hodně jste toho ochotná udělat pro Řád, slečno Grangerová," oznámil jí nenadále a se zadostiučiněním sledoval, jak sebou trhla.

„O co se jedná, pane?"

Pohodlně se opřel. Bylo teprve devět. Měli dost času.

„Nejprve bych vám rád řekl, že vám nehodlám ponechat vzpomínky na tento večer. Pakliže jste připravena mi udělat laskavost, vezmete si dnes večer před spaním tento lektvar." Postavil před ni lahvičku s čirou červenou kapalinou.

Hermiona pozorovala skleněnou nádobku a přemýšlela. „Myslím, že by to neměl být problém," rozhodla se nakonec.

Snape proti své vůli cítil, jak vzrostl jeho respekt ke slečně Grangerové. On by se na jejím místě svých vzpomínek tak jednoduše nevzdal. A už vůbec ne, kdyby měl jeho učitel Znamení zla. Přesto si nehodlal stěžovat na něco, co mohl využít.

„Dobře. Dnes v noci budete svědkem neporušitelného slibu."

Hermioně se nepatrně rozšířily zorničky, ale jinak se vůbec nepohnula.

„Řekněte mi, co víte o neporušitelném slibu, slečno Grangerová."

Hermiona nabrala dech a on v ten okamžik poznal, že si tuhle pobídku měl raději odpustit. „Neporušitelný slib je slib, který je magicky zpečetěn a je absolutně závazný. Uzavírají ho dvě osoby, třetí je přítomna jako pečetní svědek a původce ohnivého plamene. Kdo přísahu poruší, zemře."

Severus souhlasně přikývl. Počkal ještě chvilku, jestli Grangerová nějak zareaguje na to, že jí nedal žádné body, jenže ta mu jen oplácela tak neproniknutelným pohledem, jaký u ní ještě nikdy neviděl.

„Nebudete toho muset moc dělat. Jen položíte svou hůlku na překřížené ruce a budete zticha."

„Ano, pane."

„Dobře." Znovu se napřímil. „Máte ještě nějaké otázky? Pokud ano, zeptejte se teď. Později už od vás nebudu chtít slyšet ani slovo!"

Hermiona zdvihla jedno obočí. Jeho nabídka, že jí odpoví na otázky, ji očividně zmátla. Byla opravdu naivní, jestli věřila, že by jí odpověděl úplně na všechno. Položení otázek koneckonců neznamenalo, že by se jimi zabýval.

„Proč já?" vytrhla ho z jeho úvah.

„Protože - jakkoliv nerad to přiznávám - jste jediná po ruce a dostatečně chytrá na to, abyste poslechla mé pokyny." Uchopil lahvičku a schoval ji do jedné z mnoha kapes svého hábitu.

Hermiona se zdála být s tímto vysvětlením spokojená. Severus ji fascinovaně pozoroval. Čím déle si všímal změn v jejím chování vůči němu, tím větší měl podezření, že on je tím důvodem, proč vůbec začala vařit onen lektvar. A to se mu vůbec nelíbilo. Grangerová by nebyla tak hloupá, aby se kvůli svým pocitům připravila o možnost skládat závěrečné zkoušky. Ten lektvar se navíc nesmí brát příliš dlouho, aby nezpůsobil zdravotní problémy. Pokud je on skutečně tím důvodem pro její počínání, musel by se tím stejně dříve nebo později nějak zabývat a učinit rozhodnutí.

Zatím se jen přiměl k tomu, aby se myšlenkami vrátil do přítomnosti. „Pojďte se mnou, slečno Grangerová. Musíme do Zapovězeného lesa."

„Setkáme se tam s tou osobou, které chcete dát neporušitelný slib, pane?" Při vyhlídce, že bude muset v noci do lesa, se jí strachem rozšířily oči.

Snape pečlivě zvažoval pro a proti, rozhodl se však, že jí tuhle otázku ještě dovolí. „Ano. A od teď už vás nechci slyšet ani muknout!"

„Samozřejmě, pane."

Severus si vzal z věšáku cestovní plášť a přehodil ho přes sebe. Pak své studentce podržel dveře a předtím, než ji následoval, je zabezpečil kouzly. Grangerová počkala v chodbě, až projde kolem ní a povede ji. Její poslušnost mu začala být protivná. Ovšem mohlo by se ukázat jako užitečné, když mu bude moci bez zbývajících dvou třetin jejich tria pomáhat - pokud nebude právě zaměstnaná kolem nějakého jeho zranění.

Mezitím došli k prvním stromům Zapovězeného lesa a Severus s jistotou zabočil na pěšinu, která by je rychle zavedla až k vnější hranici. Les z větší části ležel za hranicí pro přemisťování, což byl důvod, proč ředitel zakázal studentům do lesa chodit. To, že se právě Potter tak velmi zajímal o tenhle kousek lesa, bylo více než nepříjemné, protože Smrtijedi znali okolní terén do nejmenšího detailu. Potter by udělal lépe, kdyby občas poslechl svou všetečnou kamarádku.

Studená zimní noc byla tak tmavá, že pod stromy nebylo téměř nic vidět, neboť jejich koruny zabránily sněhu dopadnout na zem. Přesto půda pod jejich nohama křupala a sem tam vyrušili nějaké malé zvíře. V jednom okamžiku zahlédl Severus ve slabém světle i kentaura. Tito tvorové mu však byli příznivě nakloněni (i když pouze v důsledku Brumbálovy šikovnosti při vyjednávání), a tak se nemuseli ničeho obávat.

K jeho nekonečnému údivu Grangerová celou dobu neřekla ani jedno slovo, nicméně si dávala dobrý pozor, aby se držela hned za ním. Vyvíjelo se to líp, než očekával. Možná vůbec nebylo špatné, že jí dovolil její experimenty s lektvary.

Po půl hodině svižné chůze lesem se začal potit a začal vyhlížet známky toho, že už nechali za sebou protipřemisťovací ochranu. Bouda obklopená třemi smrky se nedala přehlédnout - obzvlášť, když člověk věděl, co to znamená.

Pokračoval ještě asi sto metrů za ni a dával pozor na to, až přijde sotva postřehnutelné svědění, které doprovázelo průchod hranicí. Pak se zastavil a mlčky naznačil Grangerové, aby se postavila hned vedle něj. Narcisa tu ještě nebyla. Podíval se na hodinky - bylo deset minut před desátou.

„Zůstaňte raději stát, slečno Grangerová," varoval ji svým hedvábným hlasem, když popošla několik kroků. Zaleskly se jí oči, když se na něj podívala. „Jsme za ochrannou hranicí kolem Bradavic. Kdybyste jí zase prošla, aniž bych pro vás předtím vytvořil bránu, vzbudila byste celý hrad."

Hermiona provinile sklopila oči. „Omlouvám se, pane." A pro jistotu ustoupila ještě o jeden krok.

Severus jí neodpověděl. Nic se nestalo, ale nehodlal jí to říkat. Musel se hodně soustředit, aby rozeznal svědění od obyčejného štípání od chladu. Zvlášť v tak mrazivé noci jako tato.

Za okamžik se vedle nich ozvalo puknutí. Postavil se tak, aby Narcisa Grangerovou hned nespatřila. Určitě by ji poznala a on už teď věděl, že by nebyla nadšená jeho záměrem. Zato by ale mohli zkrátit tohle setkání jen na tu nejnutnější dobu.

„Narciso," pozdravil ji a sklonil hlavu.

Vypadala uštvaně a méně vyrovnaně než včera. „Severusi. Kdo je svědkem?"

Snape sáhl za sebe, chytil Grangerovou za paži a vytáhl ji na stranu. Nechala si to beze slova líbit.

Humusáčka?" Narcisa zkroutila rty a ohrnula nos.

Grangerová nijak nereagovala.

Severus pokrčil rameny. „Nic lepšího se za tak krátkou dobu nedalo sehnat. Ale vymažu jí vzpomínky, takže nemusíš plýtvat silami."

Blondýna se na něj se zúženýma očima povýšeně podívala. Severus byl přesvědčený, že kdyby to pro ni nebylo opravdu důležité, nikdy by se do toho za těchto podmínek nepouštěla.

„Dobrá tedy," rozhodla se konečně a klekla si na studenou promrzlou zem.

Severus krátce kývl na Grangerovou, pak si klekl naproti Narcise a uchopil její pravou ruku. Hermiona k nim přistoupila a špičkou své hůlky se dotkla jejich rukou. Severus se na ni krátce podíval. Hnědé oči jiskřily fascinací a zvědavostí, přestože výraz obličeje zůstával prázdný.

„Budeš dohlížet, Severusi, na mého syna Draca, jestliže se pokusí vyplnit přání Temného pána?" začala Narcisa v tom samém okamžiku přednášet přísahu a on na ni znovu zaměřil svou pozornost.

„Ano, budu," odpověděl.

Z hůlky Grangerové vyšlehl horký rudý plamen, který se obtočil kolem jejich rukou a způsobil, že jejich pokožka získala nezdravě bledý odstín.

„Budeš ho vší svou silou a mocí chránit před nebezpečím?"

„Ano, budu," opakoval. K prvnímu plameni se přidal druhý a zintenzivnil žár.

„Pokud se to ukáže jako nutné… kdyby Dracovi hrozil neúspěch…" navázala Narcisa posledním požadavkem, „vykonáš sám úkol, jenž Dracovi zadal Temný pán?"

Severus se nutil k tomu, aby svou ruku nechal ležet na její. Bylo mu jasné, že si teď zpečetil svůj osud, bez ohledu na to, jak to dopadne. Přesto vystrčil bradu a zřetelně řekl: „To udělám."

Třetí plamen se spojil s dvěma předchozími a společně vytvořily pevné pouto, které na jejich pokožce zanechalo bolestivý šrám, než se vsáklo do jejich rukou a pohaslo. Několik vteřin zůstala Narcisa ještě klečet na zemi, pak pustila Severusovu ruku a postavila se.

Snape se také postavil, a zatímco si oprašoval oblečení, naznačil Grangerové, aby se postavila za něj.

„Děkuji ti, Severusi," řekla nakonec Narcisa.

Jen díky tomu, že se mu při tom dívala přímo do očí, uvěřil upřímnosti jejích slov. Odpověděl jí kývnutím hlavy a sledoval, jak se s nedůvěřivým pohledem na Grangerovou přemístila.

Severus se narovnal v ramenou a otočil se ke své studentce. „Dobrá práce," zamumlal potichu, než přešel k ochranné hranici. Pronesl několik tichých slov a před ním se objevil slabě se třpytící otvor. Pak pokynul Grangerové. Prošla se sklopenou hlavou.

Na jeho chválu neřekla vůbec nic a mlčela celých prvních deset minut chůze. Naopak Severus cítil nutkání k rozhovoru. Nechtěl myslet na přísahu a ještě méně na to, jak na ni zareaguje Albus.

Takže se rozhodl, že se bude zabývat mnohem bezvýznamnějším problémem. „Vím, že jste toho dělala víc, než jen testování lektvarů, slečno Grangerová."

Podívala se na něj s rozšířenýma očima. „Pane?"

Zasmál se tím zlověstným způsobem, při němž studentům vždycky spadlo srdce až do kalhot. Ona se však na něj dál dívala.

„Vím, co jste v posledních dnech vařila v laboratoři. Jenom doufám, že jsou vám známy vedlejší účinky, které takové lektvary mají."

Hermiona stočila oči na cestu před sebou a chvíli mlčela. „Domnívám se správně, že jste toto téma načal, jen protože ho později zase zapomenu?"

Severus si odfrkl. „Na to si můžete vsadit."

„Děkuji, to si klidně odpustím," poznamenala suše a donutila ho tak naznačit úsměv. „Ale abychom se vrátili k vaší otázce: ano, vedlejší účinky jsou mi známy. Udělala jsem, co jsem mohla, abych je odstranila, ale neodvažuji se tvrdit, že jsem si s tím bezchybně poradila."

„To ani není s použitými přísadami možné." Na delší dobu se odmlčel. „Jste si jistá, že se vám vyplatí pít ten lektvar, slečno Grangerová? Že neexistuje žádná jiná cesta?" Chtěl se vyhnout pohledu na ni, ale přesto k ní zalétl očima.

Přikývla a vypadala při tom tak dospěle, až ho z toho zamrazilo. Co se s tohle dívkou vlastně stalo?

„Rád bych vám dal několik rad ohledně nakládání s tímto lektvarem, ale jak jste již sama zjistila, nemohu to učinit, aniž bych vám za to neuložil trest. A pak by chtěl Albus vědět, o co jde, protože tenhle trest by se dostal do bradavických dějin." Koutkem oka zahlédl, že se usmívá. „Obávám se tedy, že vás musím nechat udělat hloupou chybu."

„Už to tak vypadá, pane."

Zbytek cesty šli mlčky. Severus doprovodil Hermionu až k portrétu dřímající Buclaté dámy. Grangerová ji bude muset probudit. Teprve teď vytáhl lahvičku z kapsy a podal jí ji. Hermina ji bez otálení otevřela a přiložila si ji k ústům. Severus sám nevěděl, kde se vzal ten impuls, když položil svou ruku na její a získal si tak její pozornost.

„Slibuji vám, že tam budu, až si váš lektvar vyžádá svou daň."

Dívala se na něj několik vteřin a on zahlédl, jak jí přes obličej přelétla smršť pocitů, které potvrzovaly jeho domněnky. Nevyhnutelně se v něm vzedmul soucit k ní, jelikož  si nevybrala lehkou cestu. Zvlášť když si musel přiznat, že její síla a nově nabytá kázeň na něj zapůsobily. Možná…

„Děkuji, pane," přerušila tok jeho myšlenek.

Severus několikrát zamrkal. Pak teprve stáhl svou ruku a s vlajícím hábitem se otočil k odchodu. Bude lepší, když tu nebude, po tom, co si vzala lektvar.

19.12.2012 21:51:27
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one