Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/14/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
K této scéně: Nějak se hodný pan ředitel musí dozvědět o svém osudu…
ooOoo
- den poté, co Severus složil neporušitelný slib
S obvyklou mrzutou náladou seděl Severus v pravém zadním rohu sborovny a snažil se, aby se nestal středem pozornosti. Nesnášel porady a obzvlášť nesnášel ty, na kterých Minerva bránila ta svoje lvíčata.
„Jsem proto toho názoru, že pan Hillerong si zaslouží přísnější trest. To není žádná hloupá chlapecká zábava, když zavřel spolužačku ze čtvrtého ročníku do skříně a poslal za ní pana Filche, aby se podíval, co je to tam za podivné zvuky."
Severus si dal ruku před ústa, aby zakryl úšklebek. Sám sebe se ptal, pro koho z obou postižených byl tento zážitek nepříjemnější. Přeci jen to byl Filch, který už asi deset let za ním aspoň jednou v měsíci přišel, aby si vyzvedl „elexír pro volnou noc", jak tomu říkal.
„Myslím, že pan Filch řečenému studentovi jeho trest dost znepříjemní, Minervo," odpověděl jí Albus předtím, než vrhl Severusovým směrem vědoucí pohled. Co se Severuse týkalo, momentálně se u něj vyvinul velký zájem o dřevořezbu na krbové římse. Nechtěl si kazit náladu Filchem, pro něj to byla velice milá příležitost, že se toho šeredy zbaví.
Minerva se zatvářila rozmrzele, ale mlčela.
„Je to už všechno? Nebo jsem na něco zapomněl?" Ředitel se podíval každému ze svých kolegů do očí, ale od žádného se mu nedostalo jiné reakce než zavrtění hlavou. „Takže dnešní poradu končím."
Sborovnou se rozlehlo posouvání židlí, doprovázené tlumeným hovorem. Severus se sice také postavil, ale na rozdíl od svého obvyklého chování se nedal hned na útěk. Potřeboval ještě mluvit s Albusem. Nebo učinit zpověď, protože jak jinak by to mohl člověk nazvat. On sám to nejradši označoval jako „informovat ho o nejnovějších událostech".
„Myslím, že raději půjdeme do ředitelny," rozhodl Albus, když viděl, jakou má Severus náladu.
Snape přikývl a následoval ředitele ke krbu. Bylo všeobecně známo, že laskavý starý pán byl příliš líný na to, aby chodil pěšky ze sborovny do ředitelny, když pro to neměl pádný důvod. A Severus už vzdal jakékoli pokusy ho kvůli tomu poškádlit.
Krátce nato se tedy usadil před ředitelovým pracovním stolem a čekal, až starý muž doplní misku bonbóny a aspoň dva si dá do úst. To dělalo rozhovory jako byl tento o něco snesitelnějšími.
„Už bylo zase setkání?" zeptal se konečně ředitel.
„Ne." Severus chvíli přemýšlel, jak nejlépe začít. Pak se rozhodl pro přímou cestu. „Předevčírem, zatímco byl Lucius u tebe, mě navštívila Narcisa Malfoyová. Vyžádala si mou pomoc Dracovi a v této souvislosti i neporušitelný slib."
Albusův výraz zůstal nejprve zcela nehybný, ale Severus věděl, že v jeho hlavě se usilovně točí všechna kolečka. „Nu, to je zajímavý obrat. Předpokládám, že jsi přísahu už složil?"
Severus rozčilením nakrčil čelo. „Ano." Odkud to ksakru mohl vědět?
Ředitel přikývl. „Máš to jasně napsané v obličeji. Alespoň pro toho, kdo tě zná tak dobře jako já."
Severus protočil oči, ale nic neřekl.
„Takže, jak přesně zní ten slib?"
„Myslím, že bude lepší, když se na to sám podíváš. Ale než to uděláš, musím tě varovat. Jako svědka jsme měli slečnu Grangerovou." Severus vytáhl z kapsy malou skleněnou lahvičku, ve které byla vířila vzpomínka na předchozí večer. Tedy její cenzurovaná verze.
„Předpokládám, že jsi jí tu vzpomínku vzal," zamumlal Albus, zatímco obsah lahvičky vlil do myslánky.
„Samozřejmě že ano. O takových věcech nesmí vědět. Bylo by to pro ni nebezpečné."
Ředitel odpověděl přikývnutím a pak se ponořil do obrazu předchozího večera. Severus se rozhlížel po ředitelně, zatímco mu k uším občas pronikl nějaký útržek rozhovoru ze vzpomínky.
„To není dobré," řekl ustaraně Albus, když si všechno prohlédl.
„Myslím, že je to příliš mírně řečeno."
Albus se vrátil ke svému stolu a s povzdechem se posadil do křesla. „Potom bychom se raději měli zabývat naplánováním mé smrti."
Severus cítil, jak se mu z obličeje ztrácí veškerá barva. Přesto se napřímil a obrnil se proti tomu, co mělo následovat.
