Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/18/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
K této scéně: Napadlo mě, že jsem ještě důkladně nerozebrala Brumbála…
ooOoo
- Krátce před koncem školního roku, předtím, než Hermiona překročí meze na Severusově vyučování
Albus Brumbál seděl u svého psacího stolu a díval se na pergamen ležící před ním, aniž by vnímal, co je na něm napsáno. Bylo vskutku brzy na to, aby procházel seznam nových žáků, již nastoupí příští školní rok. Jenže nevěděl, kolik času mu ještě zbývá, takže by se měl ujistit, že svoje záležitosti stihne udělat včas. Minerva by to určitě uvítala, kdyby po něm převzala post.
Melodický hlas ho náhle vytrhl ze zamyšlení. Zdvihl pohled k Fawkesovi, jenž majestátně seděl na svém bidýlku a roztahoval křídla. „Dej pozor na knihovnu, Fawkesi. Další opravy ty staré knihy už nesnesou," napomenul fénixe klidným hlasem.
V následující vteřině Fawkes vzlétl z bidýlka, jednou obletěl celou místnost a posadil se mu rameno. Albus zaslechl šuškání, jehož původem byly portréty visící na zdi za ním. Staří ředitelové pokaždé zapomněli na to, že Fawkes vypadá velice působivě, když letí.
Albus se trpce zasmál. Udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby jeho portrét měl později funkční paměť. Sice tím odmítl skutečný klid po smrti, přesto nemohl riskovat, že opustí svět příliš brzy.
Fawkes potichu vrkal a otřel si hlavu o jeho tvář. Z místa, kde se ho dotkl, se do jeho těla rozlévalo intenzivní teplo. Zavřel oči. „Děkuji," zašeptal a podrbal fénixe pod křídlem. Normálně by takový dotek vyústil v několik puchýřů na špičkách prstů. Pouze roky, které spolu strávili, se postaraly o to, aby si na to Albusovy prsty zvykly.
Náhle se otevřely dveře do ředitelny. Fawkes vydal pronikavý skřek a vznesl se do výše; spálil při tom několik Albusových vlasů. Do nosu se mu dostal ostrý zápach.
Příchozím byl Severus. Bylo zřejmé, že mladší muž nemá za sebou příjemný večer. Jeho oblečení - smrtijedský hábit - bylo promočené a zanechávalo na zemi mokré stopy. Z jeho černých vlasů také odkapávala voda. A tvářil se velice mrzutě.
Albus si potichu vzdychl a ukázal na židli před svým psacím stolem. I když věděl, že Severus nejí citrónové bonbony, nikdy ho neunavilo mu pokaždé jeden nabídnout. Možná by jednou mohl jeden přijmout a pak by si všiml, že ty bonbony jsou něco víc, než jen sladká ovocná cukrovinka. Uvnitř se totiž skrývala přísada podobná kozlíku lékařskému. Jen Merlin věděl, před kolika srdečními příhodami už Albuse ochránily.
„Nemáme už moc času," přešel Severus hned k jádru věci a jako obvykle odmítl, když k němu Albus přisunul misku se sladkostí.
„To jsem si odvodil z faktu, že sis nenašel čas, vysušit si oblečení."
„Hloupost," zavrčel mladší muž a něco si pod svým širokým hábitem posunul na klín. Pravděpodobně smrtijedskou masku.
„Co se stalo?"
„Temný pán dnes napomenul Draca, že se nedrží časového plánu."
Albus se nepatrně usmál. „Tom měl vždycky něco připravené na konec školního roku."
„Jistě," odpověděl Severus. „Jako vždycky. V blízké budoucnosti se něco stane a já lituji, že se mi nepodařilo nic zjistit. Lucius do Draca vtloukl, že mi nemá nic prozrazovat o svých plánech, a Temný pán ho pravidelně kontroluje, jestli není pod vlivem paměťového kouzla nebo lektvaru."
Ředitel přikývl. „S tím jsme počítali. Musíš se pokusit zůstat v jeho blízkosti."
Severus na to nic neřekl, jenom se na něj nakvašeně díval. Albus si znovu povzdechl. Věděl, že to, co požaduje od Severuse, není fér. Rád by zvolil jiný způsob. Jenže neporušitelný slib, který tak naivně složil, zpečetil jeho smrt. A to se dozvěděli teprve včera.
Po celý školní rok předával Harrymu informace, které bude potřebovat v boji s Tomem Raddlem. Mladík se ho několikrát ptal, proč je dostává právě teď, a on se stále více zaplétal do výmluv a různých plánů. Neměli příliš volného prostoru a to ho, navzdory citrónovým bonbonům, skutečně znervózňovalo.
„Dám ti vědět, kdy přijde čas uvést všechno do pohybu. Jdi si vzít suché šaty, než si od nastydnutí uženeš smrt!"
Severus se napjatě postavil a pokrčil nos. „Smrt není nutné uhánět, starý muži. Ta přijde sama." Otočil se a opustil ředitelnu.
Albus se opřel ve svém křesle a zavřel oči. Ohledně této války měl jiné plány. Několik minut tiše seděl, pak několikrát zamlaskal a znovu obrátil svou pozornost k seznamu nových studentů. Minerva by mu poděkovala.
