ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 17 - 4/4

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/21/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 

ooOoo

-   Po Severusově útěku z Bradavic (po kapitole 17)


Severus se po svém útěku z Bradavic sotva zastavil, aby si odpočinul. Plíce ho při každém nádechu pálily a síla, kterou musel věnovat umlčení ředitelova hlasu ve své hlavě, mu chyběla jinde. Zdálo se, že se mu země pod nohama otřásá, a všechny zvuky slyšel jakoby z dálky. A ohledně toho, co se dnes přihodilo, mohl s naprostým přesvědčením prohlásit, že jen jednou v životě se cítil úplně stejně příšerně.

V obličeji se mu nic z toho neodráželo. Rty měl sice bledé, ale sevřené jako obvykle, jenže už nepředstavovaly vězení pro jeho ostrý jazyk. Draco to věděl, a proto mlčel.

Přinejmenším do doby, než se před nimi vylouplo sídlo jeho rodičů jako nějaký památník. Bílý dům s křídly a arkýři zářil v měsíčním svitu; měl stejnou barvu jako Dracův obličej.

„Co jim řekneme?" zeptal se mladík a nezněl tak lhostejně, jako ještě před několika hodinami.

Severus si odfrkl. „Ty nebudeš říkat vůbec nic. Přísahal jsem, že tě budu chránit, a svůj slib dodržím." Ať už to stojí, co to stojí, pomyslel si v duchu.

Draco položil dlaň na kovanou bránu, která oddělovala příjezdovou cestu k hlavní budově od ulice. Kouzlo ho rozpoznalo jako člena rodiny a otevřelo ji. Severus ho následoval jako jeho host.

Když byli asi sto metrů od vchodu do budovy, stáhly se Severusovy svaly ještě o trochu víc. Pálivá bolest mu obalila páteř jako nějaký plášť a postupovala podél žeber dopředu, až mu už nezbýval v plicích téměř žádný vzduch. Tohle byl jeden z těch okamžiků, kdy si musel vzpomenout, proč si zasloužil žít takovýhle život.

Dveře se otevřely ještě předtím, než zaklepali. Narcisa z nich vyběhla s vlajícím smrtijedským pláštěm za sebou a objala svého syna. Přes rameno se s děkovným výrazem v očích podívala na Severuse, ale v této situaci to vypadalo spíš jako hořký úšklebek.

Skoro klopýtl, když vstoupil do domu. Nejen proto, že si Albus vyžádal všechny jeho schopnosti v oblasti nitrobrany, nýbrž také proto, že se musel obávat, že je tu Pán Zla a očekává od něj zprávu. Severus nevěděl, jak v tomto stavu dokáže přestát jeho obvyklý výslech.

Zůstal stát s přivřenýma očima na úpatí schodiště, vedoucího do horního patra, a pozorně naslouchal. Jestli tu je Temný pán, pak určitě není sám. A jestli tu je celá banda Smrtijedů, dříve nebo později je uslyší.

„Není tady."

Severus sebou nepatrně trhl, když Narcisa promluvila. A pak se v něm vzedmula vlna úlevy. Krátce přikývl, nepohnul při tom ani brvou, a podíval se na Draca, který stál zcela ztracený na chodbě svého domova.

„Lucius je v salonu. Je jediný, komu budeš muset dneska něco vysvětlovat."

„Copak jsi to neudělala ty?" zeptal se a zdvihl jedno obočí, když se na obličeji blondýnky objevil strach.

To mu jako odpověď stačilo, a než Narcisa stačila poslat Draca pryč a začít ho prosit o odpuštění, už byl na cestě do salonu. Věděl, že jí nedokáže dlouho odolávat, když se vydá za svým cílem. Dokázal lépe ovládat vztek na ni než vztek na sebe samého.

„Severusi!" Lucius se postavil, jakmile ho uviděl, a s falešným úsměvem vzal do ruky sklenku. „Whisky?"

„Ano, prosím." Severus se posadil, tak jak byl - umazaný a vyčerpaný -, do křesla před krbem. Teprve když ho pohladilo teplo ohně jako Hermioniny prsty, když se o něj starala, došlo mu, že je vlastně zmrzlý. S díky si vzal whisky a vypil ji na jeden lok v naději, že ho alkohol zahřeje.

„Nuže, jak to šlo?" začal po chvíli vyzvídat Lucius. Severus koutkem oka zahlédl, že si k nim přisedli Narcisa s Dracem - Draco spíš s nechutí, avšak Lucius by nestrpěl, kdyby odešel do svého pokoje.

„Líp než jak to začalo," odevzdal se Severus svému osudu a začal překrucovat události večera takovým způsobem, aby byla uspokojena Malfoyova pýcha, aniž by Lucius musel potrestat svého syna, jak už to nejednou za pomoci domácího skřítka udělal.

„Albus Brumbál je tedy mrtvý?" pátral blonďatý muž dále.

„Ano."

„A zabil jsi ho ty, Draco?" zeptal se svého syna, aniž by se k němu otočil.

„Ne," odpověděl Severus dřív, než Draco stihl zadržet dech. „Byl jsem rychlejší. Uviděl jsem šanci. Tak jsem to udělal."

Lucius prudce otočil hlavu. „Ale to byl jeho úkol!"

„Já vím." Mistr lektvarů dokázal znít tak vyrovnaně, jako kdyby se bavili o rozvařené večeři. „Měl jsem snad ředitele na Astronomické věži svázat a dát mu roubík a riskovat tak, že se nějakým hnutím osudu znovu zachrání?"

Luciův obličej nabral barvu hodně zralého rajčete, zatímco Narcisa položila ruce kolem ramen svého syna, jen aby je vzápětí zase stáhla. Navzdory praskajícímu ohni panovalo v místnosti napjaté ticho, přesto Severus bez obtíží setrvával svým pohledem na svém někdejším příteli. Z nich dvou byl vždy ten silnější, přestože byl i o dost mladší.

„On to neschválí," řekl nakonec Lucius a pokusil se skrýt záchvěv strachu.

„To je mi naprosto známo. Přesto dříve nebo později uvidí, že to tak bylo správně."

„To není to, o čem pochybuji. Spíš se ptám sám sebe, jestli to přežiješ." Přes Luciovy rty přeběhl jemný úsměv, který dal více než najevo, že už dávno nejsou přáteli.

A protože nechtěl příliš přepínat jeho pohostinnost, Severus se postavil, položil skleničku na stůl a s pohledem upřeným na Narcisu řekl: „Věř mi, Lucie, já tě ještě přežiju." Nevěděl, odkud tuhle jistotu bral, ale víra v pravdivost těch slov byla velmi silná.

Odpovědí mu bylo ticho, a protože se nikdo nechystal ho vyprovodit, odešel sám a přemístil se, jakmile za sebou nechal ochrany Manoru.

Usedlost jeho rodičů se před ním vynořila jako černý pes, který lenivě polehává na zemi. Při přecházení trávníku před vchodem se mu tělem rozlila únava. Z podvědomí na něj vyskočily vzpomínky na dnešní večer a pustily se do něj plnou vervou, jakmile za ním zabouchly dveře.

Chvíli se potácel, dokud se neopřel o zeď. Potom sklouzl na zem a s těžkým povzdechem zaklonil hlavu.

01.02.2013 08:27:46
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one