ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 19

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/22/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

K této scéně: Snapeovi docela dlouho trvalo, než Hermioně otevřel. Zajímalo vás, co mezitím dělal?

 

ooOoo

- když Hermiona dorazila do Scarborough


Teplý slaný vzduch ho šlehal do obličeje. Zavřel oči, zcela se spoléhaje na inteligenci zvířete, a přitiskl se k jeho krku. Rukama se přidržoval hřívy a vdechoval výraznou vůni, směsici chléva a kořeněného zápachu vlhké kůže.

Pod stehny cítil nezkrotnou sílu svalů a šlach a na obličeji kapky vody, jež kopyta koně rozptylovala ve vzduchu.

Kdyby byl dost rychlý, mohl by možná utéct minulosti, nechat za sebou všechny vzpomínky a sledovat, jak se vzdalují, až zmizí někde za horizontem. Přesto obrázky v jeho hlavně byly rychlejší, mnohem rychlejší, než cválající kůň pod ním.

Musel jenom zavřít oči, aby před sebou viděl obličej své oběti, svého přítele, jeho oči široce rozevřené a naplněné údivem.

Proč jen musel být Albus tak dobrý herec?

„Měl by sis jednou poslechnout můj monolog Hamleta. Mistrovský kousek mé herecké kariéry," ozval se mu v hlavě Albusův hlas. Severus zatřásl hlavou.

„Teď ne!" zasyčel. „Zabil jsem tě, tak jak sis přál. Teď bys mě mohl odměnit chvilkou klidu. Děkuju!"

Jistě, všechno to bylo naplánované a vlastně za celou tuhle šlamastiku byl zodpovědný jedině ředitel. Byl to jeho plán a kdyby Severuse neukecal svými přesvědčovacími schopnostmi o moudrosti tohoto rozhodnutí… nikdy by s tím nesouhlasil. Jenže k Albusovu vyzrálému hereckému umění se přidal jeho cit pro přemlouvání.

Přesto když k tomu došlo… neobjevil se v ředitelových očích záblesk pochybností? Nebo to byla jenom lest? Severus to nevěděl a chtěl se vyvarovat příliš velkému přemýšlení o tom. Poslední dva týdny byly už tak dost špatné.

Nechal zvíře dál volně běžet, teď ale otevřel oči, aby uchopil opratě, které předtím nechal volně viset. Stačilo je jen zvednou, aby ucítil, že má kontrolu opět ve svých rukách. Stačil jemný tlak lýtkem a opatrné zatáhnutí za oprať a kůň sešel z pěšiny podél pobřeží. Zpomalil tempo a zvolna klusal skrz les zpátky. Na několika místech byly nízko rostoucí větve a Severus se musel sklonit, aby ho nešlehly do obličeje.

Znovu zavřel oči a naslouchal mírumilovnému švitoření ptáků v korunách stromů. Tu a tam zašelestilo listí, ale Severus navzdory všemu cítil nervózní škubání v prstech. Nejednou už málem vytáhl hůlku a vyslal Expelliarmus směrem, odkud se ozývalo šelestění.

Tady nikdo nebyl. Byl tu úplně sám a nedovedl si ani při nejlepší vůli představit, že by mohl být někdy v přítomnosti někoho jiného tak vyrovnaný jako v tomto okamžiku.

Už jako dítě trávil na venkovském sídle svých příbuzných hodně času zkoumáním okolí na hřbetě koně. Nezřídka kvůli tomu zapomněl na čas a se strachem za tmy se vracel zpět, připravený dostat kázání.

Ještě dnes, když se po takovém dni vracel domů zpocený a unavený, pomocnice v domácnosti by mu nenápadně vynadala. Ovšem jen občas a jenom tehdy, kdyby se podívala až na dno své sklenky sherry. V normální situaci stačila pouhá jeho přítomnost k tomu, aby se škytáním a klopýtavými kroky opustila místnost.

Naštěstí odjela na dva týdny navštívit svou sestru.

Les teď nechal za sebou a před ním se rozprostírala kopcovitá krajina hrabství Scarborough. Stezka ho vedla podél nesčetných, většinou prázdných koňských výběhů, sklizených polí a kvetoucích luk. Domů to měl necelý kilometr. Náhle koně zpomalil a nechal ho jít klidnou chůzí. Ještě se mu nechtělo vracet, zase začít přemýšlet a možná i vyplenit zásoby sherry slečny Wardockové.

Když spatřil postavu na druhé straně pole, ztuhnul v sedle. Spěšně popohnal koně směrem doprava, do relativního bezpečí lesa, zůstal ale dost blízko při jeho kraji, aby mezi kmeny mohl dotyčného pozorovat. Osoba vypadala docela malá, zřejmě nějaký mladý člověk z vesnice, který… který co? Tady nebylo nic. Nic kromě koňů a jeho domu. Popohnal koně a asi po sto metrech se zastavil s očekáváním, že se dotyčný vydá dál po cestě. On místo toho ale zamířil na nízký pahorek. Nesl malé zavazadlo, které mu při chůzi překáželo, a podle toho také vypadala jeho chůze. Nahoře zůstal stát a několikrát se otočil kolem dokola. Kolem hlavy mu povlávaly huňaté hnědé vlasy a dotyčný, nebo spíše dotyčná, si je několika roztržitými pohyby odhrnovala z obličeje. Dům ležel přímo před ní a ona se na něj docela dlouho dívala.

A s tupým pocitem v hlavě si najednou Severus uvědomil, o koho se jedná. O všetečnou Hermionu Grangerovou. To, co se jí právě honí hlavou, nemůže být nic dobrého.

Chce se pomstít? Byla dost naivní na to, aby si s ním chtěla pohrát? Nebo měla možná dost rozumu i představivosti, že si dala dvě a dvě dohromady? Severus nevěřil ani jednomu, ani druhému.

Poslední metry k usedlosti projel tryskem a zastavil za domem u stájí. Tam koně rychle odsedlal, vynechal kartáčování a odvedl ho zpět do ohrady.

Naplnila ho nervozita a napětí. Co tu jenom chce? Mohla ji poslat McGonagallová? Nemělo smysl o tom přemýšlet. On má dvě možnosti. Může ji jednoduše ignorovat a nechat ji stát před dveřmi v naději, že to brzy vzdá a zmizí. Mohl by ji také uspat a poslat zpátky do Bradavic pomocí přenášedla. Tenhle nápad, i když bohužel nemožný, zdvihl koutky jeho rtů do malého úsměvu a maličko ho zbavil nervozity. Bude čekat. Čekat na to, co udělá ona.

Sotva zadními dveřmi vstoupil do domu, uslyšel hlasité zaklepání. Zůstal stát na místě jako přikovaný. Byla tady, aby ho navštívila. Co jiného by tu vlastně taky dělala? Přijela na jezdeckou dovolenou?

Severus si odfrkl a začal pochodovat po kuchyni sem a tam. Snažil se být při tom co nejvíc potichu, aby nepřišla na to, že v domě někdo je. Ale očividně se nechystala tak snadno vzdát. Podlehl nevysvětlitelnému impulsu a přešel k předním dveřím, zastavil se však těsně před nimi s rukou na klice. Ozvalo se zaklepání. A o několik minut později znovu. Přesto nenašel ani sílu, ani přesvědčení, že ji chce pustit dovnitř.

Jestli je dostatečně cílevědomá, vydrží ještě o trochu déle. A pak ještě o trochu.

Měl pocit, že musely přejít hodiny, než konečně stiskl kliku.

Dveře se rozlétly a před ním stála Hermiona Grangerová. Byla překvapená, že jí otevřel. Pomyslel si, že se musí postarat o to, aby se cítila co nejvíc nevítaná, a začal ji hubovat: „Jste opravdu tak natvrdlá nebo jste si dala za úkol, lézt mi na nervy?"

16.03.2013 18:55:21
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one