ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 21 - 1/3

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/24/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 

K této scéně: Jedno z nejdůležitějších setkání Smrtijedů. Nemohla jsem ho vynechat.

 

ooOoo

- setkání Smrtijedů po Brumbálově smrti

 

Když poslechnete zavolání Znamení zla, přemístíte se přímo na místo v kruhu Smrtijedů, které pro vás Pán Zla určil. Severus se přenesl přímo do jeho středu.

Postojem těla nedával najevo žádnou ze svých obav, jež v něm vyvolalo tohle místo a skutečnost, že za ním po každé jeho straně někdo stál. Proto počítal s tím, že se zlost jejich Pána zaměří přímo na něj.

Kruh se v průběhu několika minut uzavřel a tiché pukání brzy utichlo. Pasekou, na níž se sešli, se proháněl vítr a cloumal kápěmi plášťů. Zpod kapuce Smrtijeda vedle něj vypadl pramen světlých vlasů. Takhle to tedy bylo. Budou potrestáni za své jednání.

Co ale Severus nečekal, bylo vynechání vyčerpávajícího proslovu, v jehož průběhu si člověk přál, aby ho už měl za sebou. V protikladu k případům trestání mnoha dřívějších provinění vůči vůli Temného pána se dotyčný neobjevil nijak okázale a ani nepřednesl svou řeč.

Ne, jeho příchod byl ohlášen zajiskřením kletby, jež přilétla ze tmy mezi kmeny stromů a zasáhla Narcisu přímo do hrudě. Žena za strašného křiku klesla na kolena a svalila se na zablácenou zem. Po chvíli cukání a chrčení její křik ustal.

Zatímco Draco několikrát trhnul rukou, Severus zůstal nepohnutě stát. Potají se dokonce radoval, že se ženě, která ho donutila zabít Albuse, dostalo odplaty bez jeho přičinění.

„Nechť je tohle vaše ponaučení," ozval  se konečně Voldemortův hlas, který vstoupil na mýtinu. Nikoliv však z místa, odkud přiletěla kletba. Severus zavřel oči.

„A teď zmizte!"

Severus věděl, že to neplatí pro něj a pro Draca. Rychle stiskl paži mladíka, čehož si nikdo díky splývajícímu černému hábitu a všeobecnému zmatku při odmisťování nevšiml. Jedna přikrčená postava se mihla mýtinou a sklonila se nad Narcisou. Lucius, hádal Severus, který vezme svou neposlušnou ženu s sebou domů a svého syna zanechá nechráněného Voldemortovi.

Když zůstali sami, Pán Zla k nim přistoupil a podíval se průzory v masce Severusovi přímo do očí. „Opravdu jsi si myslel, že se nedozvím, co jste udělali?"

„Ne, můj Pane," odpověděl bez zaváhání lektvarový mistr.

„A přesto jsi s tím souhlasil."

„Ano, můj Pane."

„Řekni mi jeden dobrý důvod, proč."

Severus chvíli mlčel, než odpověděl: „Považoval jsem za užitečné se ujistit, že Brumbál skutečně zemře." Nic v jeho hlase nenaznačovalo, že by lhal. Přesto kdyby se teď Voldemort podíval do jeho mysli, plně by pochopil rozsah jeho zrady.

Neboť ačkoliv starý muž skláněl hlavu před Severusovou nitrobranou, využil lehkého zakolísání jeho koncentrace: „Šokující důvod."

Severus nijak nereagoval.

„Nadmíru dojemná myšlenka…" zašeptal Voldemort. „Ale napadlo tě vůbec, že jsem ještě neměl v plánu Brumbála obětovat?"

Draco začal těžce oddechovat. Severus pevně stiskl zuby. Tato otázka byla čistým výsměchem. Samozřejmě že Temný pán chtěl mít Albuse mrtvého. Bylo jedno, jak odpoví. Tak jako tak toho bude litovat.

„Krátce jsem to zvážil," odpověděl nakonec, „ale pak jsem tu myšlenku zamítl."

Voldemort rychle přistoupil až k Severusovi a strhl mu z obličeje masku. „Měl jsi se nejdřív poradit se mnou! Místo toho jsi lehkovážně obětoval svou pozici v Bradavicích a vykonal úkol, který byl tak jednoduchý, že sama Nagini by ho bez problémů vykonala."

Severus s nechutí vydržel pohled svého pána a přikývl. „Ano, můj pane."

Pán Zla odešel zpět na své předchozí místo a hodil Severusovi masku k nohám. „To nejlepší na celé věci je, že vás mohu oba potrestat naprosto stejně, ale mě to bude stát jen jedno mávnutí hůlkou. Věděl jsi, že spojení vytvořené neporušitelným slibem se nikdy nepřeruší samo, Severusi?"

„Ano, můj pane."

„A ty, Draco?"

„Ne, můj pane," řekl slabě Draco. Pravděpodobně vůbec nevěděl o slibu, který pro něj požadovala jeho matka.

„Potom si tedy vychutnej svou lekci." Elegantním pohybem vytáhl Voldemort hůlku ze záhybů svého hábitu a opsal s ní ve vzduchu složitý obrazec, jehož linie začaly modře zářit a spojovaly se, až vytvořily malou kuličku, jež se vznášela ve vzduchu a čekala na příkaz.

Zatímco Severus věděl, co ho tuto noc čeká, Draco na ni s bázlivou fascinací zíral. Temný pán zvlnil rty v očekávání velkolepé podívané a zaklonil hlavu.

„Sejmi si masku, Draco," přikázal tichým hlasem. Mladík poslechl. „Velmi dobře…"

Uběhlo několik vteřin, během nichž si Voldemort užíval pohled na nevědomost. Pak náhle namířil hůlku na kuličku a s ostrým „Frigus!" ji vystřelil Dracovi přímo do těla.

Než mohl Draco začít ječet, uslyšel Severus mlasknutí, se kterým kletba našla vhodnou cévu. Pak se Dracovi podlomila kolena a stejně jako jeho maska skončil na zemi v blátě. Začal křičet a svíjet se podobně jako jeho matka před chvílí.

Severus sice cítil účinky kletby, ale přinutil se zůstat stát. Voldemort k němu pomalu přešel a přikývl. „Velmi působivé, Severusi." Luskl svými pavoučími prsty. „Nicméně jsem od tebe ani nic jiného neočekával." Ohlédl se na Draca, který ležel na zemi. „Ať tě ani nenapadne vaše spojení svévolně ukončit."

Potom zmizel a Severus zkroutil obličej bolestí z neskutečného pocitu chladu, než upadl na zem.

01.12.2014 21:24:51
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one