ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 21 - 3/3

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/26/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 

K této scéně: Omlouvám se vám předem. Jsou věci, které by člověk neměl projednávat s Albusem Brumbálem. Naneštěstí se ten citronový chlap nikdy nezeptá předem.

 

ooOoo

- když Hermiona během překonávání kletby Frigus usnula

 

O tomhle… nemusí nikdo vědět,ozývala se stále její slova mnohem později v jeho hlavě.

„Moudrá myšlenka,"  odpověděl mu Albusův hlas. „Moudřejší než mnoho z toho, co ti občas prolétává hlavou."

„Buď zticha, starý muži," zakňučel Severus. Mezi obočím se mu udělala přísná vráska, zatímco mu do nosu stoupala slabá vůně jejích vlasů. Ne tak líbezná, jaké si už dříve všiml, nýbrž s ostrou příměsí ne už tak zcela čerstvého potu. V pokoji bylo tak hrozně horko, až si myslel, že má Hermiona teplotu.

S povzdechem zavřel oči a na několik minut podlehl vyčerpání, které za sebou zanechala kletba. Od té doby, co se zvedl v lese ze země a postaral se, aby se Draco ve zdraví dostal domů, byla celá noc jedním velkým bojem. Jestli tohle tady byla odměna nebo kapitulace, to se ještě ukáže.

Nejprve to byla nutnost, neboť s každým stupněm teploty, který z jejích šatů pronikl do jeho těla, se snižovalo působení kletby. Sice se ještě třásl jako osikové listí a kůže ho bolela, jak moc mu naskákala husí kůže, ale už si nemyslel, že mu odpadnou končetiny. To byl pokrok.

Opatrně pohnul pravou nohou a ohnul nohu v koleni. Hermiona okamžitě zareagovala tak, že se s povzdechem ještě víc přisunula do jeho náruče. Břichem se otřela o jeho pánev a to ho donutilo leknutím otevřít ústa.

„U Merlinových nehtů," zanadával potichu a udělal to, co ho v té rychlosti napadlo jako první: přitiskl si ji víc k sobě, aby jí zabránil v dalším pohybu.

Hermiona sebou trhla, ale neprobudila se.

Albus se zahihňal. „Kdy naposledy jsi musel bojovat s takovým problémem, chlapče?"

„To bylo ještě před mým návratem na školu," odpověděl Severus se skřípajícími zuby. Nemělo smysl, snažit se obelhat část svého mozku.

„Není to báječné?"

Lektvarový mistr si odfrkl. „To, že se tvoje celá prokletá magie skládá pouze ze včeliček a kytiček, starý muži?"

„Z větší části…"

Severus se otřásl, tentokrát ale nikoliv kvůli kletbě. „Dal bych přednost tomu, tento rozhovor teď ukončit."

„Jak si přeješ." V hlavě se mu rozhostilo ticho.

Zpočátku se podivoval nad náhlou poslušností svého osobního trapiče. Ale jen o chvíli později poznal, co za tím stojí. Teď, když už se nemohl rozptylovat rozhovorem, vrátila se do centra jeho pozornosti blízkost těla v jeho náruči.

Přes tenké tričko cítil její obratle a místa, na které se k němu lepila její kůže. Cítil nejen její vlasy, ale také její tělo. Když trochu sklonil hlavu, viděl, jak jí na krku pulsuje tepna - minimálně do té doby, než jí přes ucho sklouzlo několik pramenů vlasů. Na předloktí vnímal její pravidelný dech a špička jejího nosu ho tlačila do hrudě.

Čím více se snažil tyhle detaily ignorovat, tím více si jich byl vědom. A čím více o nich věděl, tím víc si je vychutnával. Byl to začarovaný kruh.

„Ne, tohle opravdu nemusí nikdo vědět," zamumlal nakonec a stočil oči na deku, než  upadl do spánku.

01.12.2014 21:23:58
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one