ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 25 - 1/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/28/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 

ooOoo

-         Den po večeru u klavíru (kapitola 24)

 

Oheň v malém krbu u jeho nohou neúnavně praskal. V ruce držel sklenku z poloviny naplněnou tmavě rudou tekutinou. Naposledy se napil před několika minutami, přesto stále na jazyku cítil lehce nahořklou chuť vína. Znovu si usrkl a polkl, aniž by víno v ústech chvíli vychutnával, jak to obvykle dělával. S cinknutím odložil skleničku na malý stolek a znovu se zahleděl do ohně.

Necítil se dobře ve svém vlastním domě. Tahle Grangerová…

Okamžitě tu myšlenku utnul. Vysíleně zavřel oči, hlavu si opřel o opěradlo křesla a snažil se přijít na něco nezávadného, o čem by mohl přemítat.

Sušený vlčí mor, půl špetky, přidat do tří mililitrů laudánové tinktury…

Ano, tohle byla dobrá úvaha.

„Nuže, kdo tu bude hrát smuteční pochod?" ozval se mu v hlavě slabý hlásek. Severus semknul víčka ještě pevněji s vírou, že toho vetřelce bude prostě ignorovat. „A kromě toho jsou to tři centilitry," neústupně pokračoval hlásek.

jsem učitel lektvarů. Já musím vědět, jak se připraví lektvar proti nevolnosti."

„Očividně to nevíš, protože se třemi mililitry laudánové tinktury přivedeš pacienty spíš do hlubokého kómatu."

Severus zaskřípal zuby a s bručením musel uznat, že se zmýlil. Tahle Grangerová…

„Měl bys přestat si se vším dělat příliš starostí. Nedělá ti dobře, a docela určitě to nedělá dobře ani slečně Grangerové, když ji teď ignoruješ."

Severusovi přejel po těle mráz a žaludek se mu křečovitě sevřel.

„Nemáš žádné právo…" začal hrozivým hlasem, ale k čemu by to bylo? Nemohl Albuse vykázat z místnosti. Nebo ho vykopnout ze svého života.

„Věř mi, Severusi, kdybych mohl, udělal bych to," odpověděl mrtvý ředitel na jeho nevyslovené myšlenky a k Severusově úlevě přitom nezněl ani náznakem pobaveně. „Bohužel tady jde o něco většího, než jsme my dva. Nebo než jsi ty a slečna Grangerová."

„Neexistuje žádné já a slečna Grangerová!" zahřměl hlasitě Severus, až se oheň na chvíli zmenšil a z respektu ztišil příjemné praskání. Severus se zvedl a než si uvědomil, co vlastně dělá, mrštil skleničku i s obsahem do krbu. Jakoby v šoku oheň ustoupil k zadní stěně krbu a teprve po několika vteřinách začal opatrně plápolat zase vpředu. Severus stál v tmavé sklepní místnosti a zhluboka dýchal. V uších mu stále zněly tóny klavíru a způsobovaly, že staré zdi i podlaha pod jeho nohama vibrovaly. Přesto se ozývaly jen v jeho hlavě, stejně jako Albusův hlas.

„Trápím ji. Myslí si, že ji trápím," zasyčel a přál si, aby sklenku nerozbil. Jak rád by teď kolem ní sevřel prsty, cítil v dlani střepy a měl něco, co by ho odvedlo od chaosu v jeho hlavě.

„S tvými myšlenkami se dokážu ztotožnit. Nezdá se, že bys byl obzvlášť dobrý klavírista," poznamenal Albus. Severus rozzuřeně popadl téměř prázdnou láhev Merlotu a mrskl s ní do plápolajícího ohně. Láhev zavadila o římsu a temně rudá tekutina se rozprskla po špinavých kamenech. Na zemi se udělaly malé loužičky, promíchaly se s prachem a vytvořily břečku připomínající krev.

„Nedělej si srandu z věcí, kterým nerozumíš, staříku!" řekl Severus poté, co opět nad sebou získal kontrolu.

„Jen protože jsem se nikdy nenaučil ocenit noc strávenou se ženou, neznamená, že nechápu, jaké to je, někoho pevně svírat v náručí."

„To je něco jiného," hádal se Severus. „A ty to víš moc dobře! Ona… ona je... nevím, jak to dělá. Jako kdyby byla úplně všude. Jako kdyby…" Zarazil se. Bez ohledu na nepořádek na podlaze přistoupil blíž ke krbu. Zmučeně si povzdechl a rukama se zapřel o rozpálené kameny, jako by je chtěl od sebe odstrčit. „Do všeho se plete. Je jako zatracená chřipka, které se člověk nemůže zbavit." Zavřel oči a na okamžik si vychutnával téměř nesnesitelné horko. Potom se otočil. „Jako červ, který je pokaždé tam, kam chce člověk šlápnout."

„Na nějakého červa má neuvěřitelně často pravdu."

„Je to Grangerová. Jakkoliv je to nepříjemné, má vždycky pravdu," zašeptal Severus a znovu se posadil do křesla. „Nemůžu vystát, když brečí jako nějaký rozmazlený spratek," huboval dál, přece však věděl, i přestože mu Albus nesdělil svůj názor, že jí udělal něco, co nešlo zdůvodnit jeho vztekem. Nedalo se to omluvit a už vůbec nebylo možné tím jeho zlost utišit. Samozřejmě že se zlobila. Měla na to právo.

„Je obrovský rozdíl mezi zlobou a ublížením, Severusi," vysvětloval mu pomalu hlas. „Ty, víc než kdokoliv jiný, bys to měl vědět."

Severus mlčel. Předklonil se, lokty si opřel o kolena a hlavu složil do dlaní. A čekal. Mohly přejít minuty, možná dokonce hodiny, než se konečně znovu odvážil otevřít oči a s ulehčením konstatovat, že jeho osobní trapič momentálně dává přednost strašení v jeho duši v naprostém tichu.

Pohled na hodiny mu řekl, že je dlouho po půlnoci. Ze shora už hodiny neslyšel žádný zvuk. S rostoucím neklidem v žaludku náhle pocítil nutkání ji jít zkontrolovat. Ujistit se, že je ještě v domě. Že neutekla jako nějaké třeštidlo. Možná konečně pochopila, že se nevyplatí plýtvat silami na takového holomka, jako je on.

Opustil místnost a vyšel vstříc studeným zdem. Ani si neuvědomil, jaké bylo v jeho malém útočišti teplo. Teď mu zima přebíhala po celém těle jako zástup mravenců.

Dům byl ponořen do tmy a jen úzkou štěrbinou u nedovřených dveří do ložnice pronikalo na chodbu slabé světlo a na karmínovém koberci vytvářelo výřez jasných barev. Váhavě se zastavil před pootevřenými dveřmi a teprve když několik minut nic nezaslechl, odvážil se vejít.

Pod jeho nohama hlasitě zaskřípalo prkno. Jedno z křesel bylo postaveno u krbu, ve kterém teď už jen doutnal řeřavý popel. V místnosti panoval chlad. Jeho pohled padl na mladou ženu schoulenou v křesle. Nohy měla přitažené k hrudi, jako by se snažila uchránit pro sebe co nejvíc tepla. Její dech byl sotva slyšitelný a on se musel přemáhat, aby k ní nepřistoupil a nepoložil jí na líčka své ještě teplé ruce. Místo toho vytáhl z rukávu hůlku, zašeptal kouzlo a otočil se k odchodu. Svůj úkryt nehodlal nijak brzy opouštět.

Mezitím v krbu znovu vzplál oheň a naplnil pokoj příjemným teplem. Hermiona si tiše ve spánku povzdechla a zavrtěla se, aby zaujala příjemnější pozici.

01.12.2014 21:13:53
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one