Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/29/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden
K této kapitole: Události stojící v pozadí posledního večera ve Scarborough.
ooOoo
- Poté, co Hermiona opustí koupelnu a přijde do svého pokoje (kapitola 25)
„To už si nepamatuješ, jak mimořádné bylo pro tebe tvoje poprvé, Severusi?"
„Strávil jsem ho se šlapkou v Obrtlé ulici."
„A přesto tě to ovlivnilo."
„Ukázalo mi to nový způsob, jak se zbavit frustrace."
„Udělalo to z tebe jiného člověka."
„Udělalo to ze mě mizeru."
Po tomto prohlášení zůstal přemoudřelý hlas v jeho hlavě zticha a dal Severusovi možnost, aby se zcela soustředil na to, co mohl zahlédnout úzkou škvírou pootevřených dveří.
Stoupal právě po schodech, když Hermiona vyšla z koupelny, zabalená pouze do ručníku. Její mokrá lýtka se leskla v blikotavém světle svíček, které osvětlovaly chodbu, a z několika pramenů vlasů, jež jí vyklouzly z turbanu, kapala na její ramena voda. Když netrpělivě zatáhla za jeden konec ručníku, zřetelně zahlédl svaly pohybující se pod její kůží. A také lopatku.
Nehlučně, jako když po večerce pátral po studentech, vyšel několik posledních schodů a plížil se stíny, dokud ji zase neuviděl. Stála zády k němu, ručník si přidržovala pod paží a hlavu měla skloněnou. Jednu nohu měla pokrčenou tak, že viděl její růžovou patu. Mezi oběma kotníky se zřetelně rýsovala Achillova šlacha. Očima pomalu klouzal nahoru. Zdálo se, že se její noha prodlužuje, dokud nedosáhl okraje otravné látky.
Nakrčil nos a zavrčel. Sevřel ruce v pěsti a zamrkal, aby nad sebou znovu získal kontrolu. „Měl bych jít dovnitř a říct jí, že by měla odejít, dokud ještě může."
„Nebo bys mohl jít dovnitř," okamžitě navrhoval Albusův hlas, „a postarat se o to, že se jí dostane zkušenosti, kterou si zaslouží."
„Navádíš právě svého učitele k sexu se studentkou, staříku?"
„Mého učitele? Už nejsem ředitelem, Severusi. Tady nejsem nic jiného než partner ve tvých nesmyslných debatách."
„Nevedu žádné nesmyslné debaty!"
„Samozřejmě že ano. Přinejmenším na začátku každé diskuse se mnou je pevně stanoveno, co budeš dělat. Je to čiré plýtvání časem."
Lektvarový mistr znovu zavrčel. Očima nicméně stále spočíval na Hermioniných zádech. Na místě, kde se jí pod kůží pohybovaly lopatky.
„Co když má nesprávný názor? Co když si myslí, že moje nedávné chování bylo úplně normální?"
„Je to chytré děvče, Severusi."
Snape si odfrkl. „Nejsem pro ni ten pravý. Měla by si najít někoho jiného, aby jí ukázal tajemství těchhle mezilidských aktivit. Vždyť já je ani sám neznám."
„A přesto půjdeš dovnitř." Albusův hlas byl velmi tichý a zcela unikl Severusově pozornosti, protože Hermiona se pootočila a teď mohl vidět její profil ve světle svíček.
Byl to zvláštní okamžik. A jeho poslední šance. Nedávno mu Minerva poslala zprávu, že by se měl vrátit do Bradavic. Zpátky do světa, ve kterém nikdo nebude snadno ignorovat jejich pozice učitele a studentky, tak jako Albus v jeho hlavě.
A tak vystrčil bradu, stiskl pevně čelisti a otevřel dveře do Hermionina pokoje.
