ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 25 - 2/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/29/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 

K této kapitole: Události stojící v pozadí posledního večera ve Scarborough.

 

 

ooOoo

-         Poté, co Hermiona opustí koupelnu a přijde do svého pokoje (kapitola 25)

 

„To už si nepamatuješ, jak mimořádné bylo pro tebe tvoje poprvé, Severusi?"

„Strávil jsem ho se šlapkou v Obrtlé ulici."

„A přesto tě to ovlivnilo."

„Ukázalo mi to nový způsob, jak se zbavit frustrace."

„Udělalo to z tebe jiného člověka."

„Udělalo to ze mě mizeru."

Po tomto prohlášení zůstal přemoudřelý hlas v jeho hlavě zticha a dal Severusovi možnost, aby se zcela soustředil na to, co mohl zahlédnout úzkou škvírou pootevřených dveří.

Stoupal právě po schodech, když Hermiona vyšla z koupelny, zabalená pouze do ručníku. Její mokrá lýtka se leskla v blikotavém světle svíček, které osvětlovaly chodbu, a z několika pramenů vlasů, jež jí vyklouzly z turbanu, kapala na její ramena voda. Když netrpělivě zatáhla za jeden konec ručníku, zřetelně zahlédl svaly pohybující se pod její kůží. A také lopatku.

Nehlučně, jako když po večerce pátral po studentech, vyšel několik posledních schodů a plížil se stíny, dokud ji zase neuviděl. Stála zády k němu, ručník si přidržovala pod paží a hlavu měla skloněnou. Jednu nohu měla pokrčenou tak, že viděl její růžovou patu. Mezi oběma kotníky se zřetelně rýsovala Achillova šlacha. Očima pomalu klouzal nahoru. Zdálo se, že se její noha prodlužuje, dokud nedosáhl okraje otravné látky.

Nakrčil nos a zavrčel. Sevřel ruce v pěsti a zamrkal, aby nad sebou znovu získal kontrolu. „Měl bych jít dovnitř a říct jí, že by měla odejít, dokud ještě může."

„Nebo bys mohl jít dovnitř," okamžitě navrhoval Albusův hlas, „a postarat se o to, že se jí dostane zkušenosti, kterou si zaslouží."

„Navádíš právě svého učitele k sexu se studentkou, staříku?"

„Mého učitele? Už nejsem ředitelem, Severusi. Tady nejsem nic jiného než partner ve tvých nesmyslných debatách."

„Nevedu žádné nesmyslné debaty!"

„Samozřejmě že ano. Přinejmenším na začátku každé diskuse se mnou je pevně stanoveno, co budeš dělat. Je to čiré plýtvání časem."

Lektvarový mistr znovu zavrčel. Očima nicméně stále spočíval na Hermioniných zádech. Na místě, kde se jí pod kůží pohybovaly lopatky.

„Co když má nesprávný názor? Co když si myslí, že moje nedávné chování bylo úplně normální?"

„Je to chytré děvče, Severusi."

Snape si odfrkl. „Nejsem pro ni ten pravý. Měla by si najít někoho jiného, aby jí ukázal tajemství těchhle mezilidských aktivit. Vždyť já je ani sám neznám."

„A přesto půjdeš dovnitř." Albusův hlas byl velmi tichý a zcela unikl Severusově pozornosti, protože Hermiona se pootočila a teď mohl vidět její profil ve světle svíček.

Byl to zvláštní okamžik. A jeho poslední šance. Nedávno mu Minerva poslala zprávu, že by se měl vrátit do Bradavic. Zpátky do světa, ve kterém nikdo nebude snadno ignorovat jejich pozice učitele a studentky, tak jako Albus v jeho hlavě.

A tak vystrčil bradu, stiskl pevně čelisti a otevřel dveře do Hermionina pokoje.

01.12.2014 21:14:50
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one