ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 26 - 1/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/30/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 

ooOoo

-         Po návratu Severuse a Hermiony do Bradavic

 

Jakmile Severus ucítil známou vůni svých pokojů, couvnul zpět do chodby. Směs bylinek, prachu, starých pergamenů a vlhkých zdí uvolnila vodopád reakcí jak v jeho mysli, tak v jeho těle. Ty druhé byly docela nepříjemné.

Záhadou mu byl záchvat paniky, který dosud pozoroval pouze u jiných lidí. Vždycky si myslel, že je vůči všemu natolik lhostejný, aby kvůli tomu nezačal panikařit. Nakonec se to téměř podařilo pachům, jež měly symbolizovat jeho domov.

Krátce zvažoval možnosti vrátit se tam, odkud přišel. Upřeně se zadíval do chodby ztrácející se ve tmě. Vstupní hala byla prázdná, Hermiona je u Minervy a nikdo jiný tu není. Jediný člověk, komu by to musel vysvětlovat, by byl on sám.

„A mně," ozvalo se okamžitě v jeho hlavě. „Možná mám jen omezené možnosti působení, ale měl by ses odnaučit na mě neustále zapomínat."

Severus zavrčel. „Na tebe nezapomínám, tebe ignoruji, starý muži."

Ale ať už udělal s Albusovým hlasem cokoliv, vždycky ten stařík dosáhl toho, co zamýšlel. Severus uznal, že útěk není řešením. Proti své vůli odvrátil pohled od chodby a podíval se na vstup do svých komnat.

Zatímco čekal, až se mu zklidní divoce bušící srdce, zkoušel si vzpomenout na den, kdy se sem poprvé nastěhoval. Svraštil čelo, protože to vlastně musel spočítat. Necelých šestnáct let. A tehdy by byl býval přísahal, že si bude navždycky pamatovat každý jednotlivý den.

Jenže to se nestalo. Nejdřív začal jeden den splývat s dalším, pak se z toho staly týdny, měsíce, a nakonec i roky. Neustále žil s Damoklovým mečem nad hlavou, že se Voldemort vrátí. Věděl, že musí dostát slibu. A nikdy mu to nevadilo.

„Jenže teď máš něco, co bys mohl ztratit," přerušil jeho myšlenky Albusův tichý hlas. Severus byl protentokrát rád. Tyhle romantické úvahy o Hermioně se mu z několika důvodů nelíbily. Především proto, že to neodpovídalo jeho povaze.

„Nic se jí nestane," klidně zamumlal, ale nedokázal při tom pořádně uvolnit stisknuté čelisti.

„V to bychom měli doufat, v tom s tebou souhlasím."

„Doufání nestačí." Zíral na otevřené dveře tak usilovně, až měl pocit, že mu oči vypadnou z důlků. Rád by šel dovnitř a mrštil o zeď vším, co mu přijde pod ruku, bez ohledu na škody. Úplně ho kvůli tomu svrběly prsty. Jenom jeho nohy zůstávaly vytrvale stát na místě jako vrba mlátička nad vchodem do tajné chodby.

„Dobře," promluvil znovu Albus, „když tedy doufání nestačí, máš něco, za co se vyplatí bojovat."

Profesor lektvarů znovu zavrčel, tentokrát proto, že proti tomuto výroku neměl žádný použitelný argument.

„Běž dovnitř, Severusi."

„Ne." Severus vytáhl hůlku a pomocí kouzla dveře zase zabouchl. Pak se otočil nalevo a ušel několik kroků. Pohled na laboratoř byl mnohem příjemnější a jemu nedělalo žádné potíže otevřít dveře a vejít. Tady to vonělo čistotou a neosobním chladem, jako kdyby tam někdo kvůli němu odstranil stopy jeho omylu.

„Nemůžeš bydlet v laboratoři," připomněl mu Albus.

„Ale můžu do ní jít," odvětil lektvarový mistr. Sundal si plášť a svědomitě ho přeložil přes opěradlo jedné ze židlí. Pak si vyhrnul rukávy a začal připravovat přísady a pomůcky pro ne příliš náročný lektvar.

Když ho nejdřív uvaří, pak si zaslouží vejít do svých pokojů. Je to lepší, než kdyby se vlámal do bezpečí svého předchozího života jako nějaký obyčejný zloděj.

01.12.2014 21:10:59
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one