ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 28 - 2/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/33/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden
 
K této scéně: kraťounká scénka, která se prostě musí každému líbit…
 
 

ooOoo

- Poté, co mu Hermiona zachrání život

 

Když byla Hermiona pryč, zdvihl Severus ruku, kterou jí hladil po zádech, rozevřel ji a díval se na dlaň. Jeden z jejích dlouhých vlasů se zachytil mezi jeho prsty a teď mu ležel na dlaňových polštářcích. Ve tváři se mu objevila hořkost, když ho zdvihl a z police, vedle níž seděl, vyndal jednu fiólku. Nechal do ní vlas spadnout a pak ji odložil stranou.

Než se začne zabývat plánem, který s ním měl, musí se nejprve postarat o sebe. Jako první zrušil škrtící kouzlo, jež zabraňovalo odtoku krve z jeho nohy. Měl pocit, že mu za tu chvíli pořádně opuchla. Opatrně se postavil a opřel se o regál, když mu zbytek jedu začal kolovat tělem. Sice měl v sobě protijed, ale chyba při jeho výrobě způsobila, že účinkoval pomaleji než obvykle.

Pár minut měl strach, že ho Hermiona nenajde včas. Že jeho neochota použít minci vedla k tomu, že na ni zapomněla. Bylo neuvěřitelné, jaký měl kvůli tomu strach.

Zatímco se jeho krevní oběh pozvolna zklidňoval, uklidil laboratoř a krátce při tom zapřemýšlel, jestli by neměl zbytek lektvaru uchovat. Bylo nesmyslné, aby schovával vadný lektvar. Raději uvaří příležitostně nový.

Teprve když bylo všechno zase na svém místě a rána na noze ošetřená, otočil se zpátky k lahvičce s vlasem. Rád by tvrdil, že jen kvůli tomuto důvodu jí dnes rukama projel vlasy. Jenže měl v hlavě osobní detektor lží, přestože byl až dosud podivuhodně tichý.

Ačkoliv věděl, že toho bude litovat, zeptal se ticha uvnitř své hlavy: „Jsi tam ještě, Albusi?“

„Kde jinde bych měl být?“ přišla odpověď.

„Když jsem dneska téměř přišel o svoje krytí, aniž by ses nějak pokusil zakročit, myslel jsem si, že jsem se tě zbavil.“

Zatímco mluvil, vzal do ruky fiólu a belhal se do svých pokojů.

„Udělal bys něco jiného, kdybych se ozval?“ zeptal se Albus.

„Ne.“ Nad touto odpovědí nemusel vůbec přemýšlet.

„To jsem čekal. Proto jsem tě raději ve tvém soustředění nerušil. Byl to ten nejslibnější způsob, jak přežít večer.“

Mistr lektvarů si odfrkl a zavrtěl hlavou nad tou absurdní logikou. Měl lepší věci na práci, než pokračovat v této diskusi. Bylo hloupé prohledávat myslánku. Ale měl teď díky tomu jistotu, že Hermioně zatím nehrozí žádné nebezpečí. V závislosti na tom, jak úspěšně se mu v budoucnosti podaří skrýt svůj zájem o její osobu, se to může ovšem změnit.

O další důvod víc využít příležitost, kterou mu její vlas nabízel.

Postavil lahvičku na odkládací stolek a posadil se do křesla před krbem. Temný pán mu dovolil přerušit spojení mezi ním a Dracem – jakmile k tomu najde příležitost. Byla to sice choulostivá záležitost, přesto si ze spojení s Dracem užil dost zábavy na to, aby toto svolení okamžitě využil.

Spojení, jež vzniklo složením Neporušitelného slibu, nebylo možné nijak jednoduše zrušit. Vycházelo z pradávné magie, z nejsilnější moci, jakou svět poznal. A tato Moc nikdy nezapomínala. Obyčejně spojení tohoto druhu přetrvávala navěky.
Přesto tato magie nezmohla vůbec nic, když ji člověk zneužil. A právě to udělal Voldemort. Severus doufal, že by mohla přistoupit na obchod. Uvolnění spojení s Dracem výměnou za jiné. S Hermionou.

„To je rozhodnutí s dalekosáhlými následky,“ namítl opatrně Albus.

„Je to to jediné, na co bude pradávná magie ochotná přistoupit.“ Severus stiskl rty a zíral na Hermionin vlas, jako kdyby mohl vyskočit z lahvičky a začít ho škrtit.

„Také vás to navěky navzájem sváže. I když se rozejdete. I když se budete nenávidět.“

„Já vím!“ zasyčel Severus. „Vždycky budu vědět, co se s ní děje. Ale raději bych to věděl o Hermioně než o Dracovi. Je dostatečně rozumná, aby se neřítila do záhuby.“  Přestože spojení časem zesláblo, bylo ukrutné cítit někoho umírat. Už jednou to prožil, u Lily.

Albus překvapením vydechl, když v Severusově mysli zahlédl příslušnou vzpomínku. „Neustále nacházím v tvé hlavě nové věci.“

„Pokud mi teď věříš, že vím, co dělám, měl bys uznat, že mám pravdu.“

Bývalý ředitel odpověděl tím, že se stáhl. Severus zavřel oči a dovolil, aby se vzpomínka na Lily, již kdysi tak usilovně zaháněl, zhmotnila před jeho vnitřním zrakem.

Bylo pro něj těžké přesvědčit Lily o své upřímnosti. Nic z toho, co jí řekl, nezměnilo nic na jejím názoru. Teprve neporušitelný slib, který jí složil asi půl roku poté, co se seznámili ve vlaku do Bradavic, ji přesvědčil. Že se o ni upřímně zajímá, že tajemství jejich lásky je u něho v bezpečí, že ji vždy bude milovat.

Byl si jistý, že Slib zpočátku nebrala vážně. Dětinskost, která nemá na budoucnost žádný vliv. Avšak také netušila, že ji od toho samého okamžiku může vnímat.

S povzdechem se vrátil z minulosti do přítomnosti. Když Lily zemřela, litoval, že Slib složil. Ale podruhé už neztratí ženu, která má tu moc ho zlomit.

S odhodláním vytáhl Hermionin vlas a uvelebil se v křesle. Navázání kontaktu s pradávnou magií se uskutečňovalo pomocí rozumu. A všechno, co přišlo potom, byla už jen obchodní záležitost.

14.01.2015 13:42:27
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one