ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 35

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/38/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 
 
ooOoo
 
- Poté, co Hermiona odešla za Snapem
 
Jakmile se odklopil portrét Buclaté dámy a umožnil Harrymu vejít do nebelvírské společenské místnosti, samozřejmě teprve po křížovém výslechu trvajícím půl hodiny (Buclatá dáma toužila po nových drbech), začal být Harry opět nervózní. Kdyby mu předtím někdo řekl, že nedorozumění ve vztahu je horší než nedorozumění mezi přáteli, nevěřil by mu to.

Rozhlížel se po známém prostředí a bojoval se steskem po domově a rukama si přitom uhlazoval svoje tričko. Nakonec svůj pohled upřel na Ginniny rudé vlasy.

"Ahoj," řekl a zamířil ke stolu, u kterého seděla.

"Ahoj." Ginny se lhostejně usmála, nicméně odložila stranou knihu, kterou četla.

Na chvíli zaváhal, jestli si má ukradnout polibek, a okamžitě zrudl. "Kde je Hermiona?"

"U Snapea."

Harry odtáhl židli a posadil se na ni. "Jak by mohla u něj vydržet, když je tam dole taková zima?"

"Přišel jsi, abys se mnou diskutoval o Snapeovi a Hermioně?"

"No... taky."

"A... je to tvoje nejvyšší priorita?" Ginny prstem přejela po kožené vazbě knihy a vyhýbala se pohledu na něj.

"Ne," zavrtěl Harry hlavou.

"Dobře."

Harry se na židli trochu zavrtěl a pak řekl: "Chtěl jsem navštívit hlavně tebe."

"Jo?"

"Už jsem ti přece v dopise vysvětlil, proč jsem včera..." začal, ale byl přerušen.

"Ano, já vím, byl jsi moc naštvaný." Semkla rty a pak pokračovala: "Viděla jsem tě, když jsi šel k bráně. Ve skutečnosti jsi vypadal dost uvolněně, když sis tak kráčel s rukama v kapsách."

Harry cítil, že zbledl. "Ginny, já... já..." zakoktal se, ale pak přestal s vysvětlováním, protože nevěděl, co má říct.

"Hm." Ginny znovu upřeně pozorovala knihu.

Harry naproti tomu upřeně sledoval její obličej, jako by to bylo umělecké dílo. Její bledá pokožka, pihy a jemná linie čelisti způsobily, že zapomněl na všechno, co ho trápilo. Dívat se na ni bylo jako droga - přikláněl se k myšlence, že se řítí do nepříjemné odvykací kůry.

"Je mi to líto," řekl nakonec opožděně, protože na chvíli vůbec nevnímal své okolí.

Ginny si povzdechla a otočila hlavu, aby se na něj podívala. Několik pramenů rudých vlasů se jí uvolnilo zpoza ucha a polechtaly ji na tvář. Podvědomě si je zastrčila zpět.

"Omlouváš se za to, že jsi mě obelhal nebo za to, že jsi na mě nemyslel?"

"Za to, že jsem ti lhal."

"A co ten zbytek?"

Harry sklopil oči a nasucho polkl. Z tmavé podlahy najednou čišel chlad jako ze zamrzlého jezera, zatímco oknem sem proudil horký třicetistupňový vzduch.

"Hodně teď přemýšlím o věcech, od kterých bych tě raději držel dál."

"Proč? Myslíš si, že jsem slabá, abych to mohla unést?"

Harry si všiml, jak hrdě vystrčila bradu. Ve své hlavě si již určitě připravovala svoji řeč na téma "Jsem jediná holka mezi šesti kluky". Usmál se na ni.

"Ne. Ale třeba jsi moc slabá na to, abys to vydržela. A moc rád bych měl někoho, kdo by mi s tím mohl pomoci."

Vzal ji za ruku a byl převálcován pocity, které vyvolávala její jemná kůže v konečcích jeho prstů.

Ginny se zamyšleným výrazem jeho ruku stiskla.

"Jak to mám udělat, když mě nenecháš se na tom podílet?"

"Jednou to udělám." Palcem ji pohladil na hřbetu ruky. "A do té doby by bylo pěkné, kdyby ses se mnou mohla nadále vídat, aniž bys myslela na ty věci v mé hlavě."

Ginny mlčela, pozorovala nejprve jejich spojené ruce a pak jeho obličej. Po chvíli se jí na rtech objevil úsměv.

"Abych se s tebou mohla takhle vídat, musel by ses taky sem tam trochu snažit."

"Budu," slíbil jí Harry a teprve teď, když zmizely, si uvědomil váhu výčitek svědomí.

"Dobře. Nešel by ses se mnou posadit k jezeru, když je venku tak pěkně?" Ginny toužebně pohlédla k otevřenému oknu a vlasy se jí přitom tak rozhoupaly, že Harry ucítil jejich jemnou květinovou vůni.

Averze ke slunečním paprskům, způsobená tréninkem na volném prostranství, zmizela a Harry se přistihl, že poslušně přikyvuje hlavou, jako by byl pod Imperiem. V žádném případě ale necítil nutkání proti tomu bojovat.

"To zní lákavě," řekl místo toho. Má přece ještě trochu času, než bude muset začít ten nejnepříjemnější rozhovor dnešního dne.
01.12.2014 20:44:57
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one