ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 36 - 1/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/39/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden
 
K této scéně: Pokud jsem to ještě neodhalila – jsem realista. A Severus je muž. A nevěřím ve věrnost až za hrob ;)
 
ooOoo

 
  • Po rozhovoru Harryho a Hermiony, Severusův večer
 
Anna Bishopová si přidržovala noviny nad hlavou, zatímco utíkala v lijáku. Nijak jí to ale nepomohlo, ještě než zahlédla vchodové dveře jednoho z řadových domků, kde bydlela, byly noviny skrz naskrz promočené a voda jí teď stékala po obličeji. Frustrovaně zavrčela, sundala noviny z hlavy a zvolnila tempo. Teď už bylo stejně pozdě.

Když se přiblížila ke svému domu na několik kroků, zastavila se. Zavřela oči a začala pochybovat o svých smyslech. "Severusi?" S vytřeštěnýma očima se dívala na černě oděného muže, který stál nehybně na ulici.

Odpověděl jí jedním ze svých upřených pohledů, z nichž měla pocit, že ji probodnou. Anna potřásla hlavou a vytáhla z kapsy pláště klíč. "Pojď dál," řekla a vešla do tmavé chodby. Zmáčkla vypínač a světlo se rozsvítilo s tichým bzučením. Ohlédla se přes rameno, aby se ujistila, že je to skutečně on.

Severus za sebou zavřel dveře a jeho černý plášť se při tom pohybu lehce rozhoupal. S ohledem na rytmické ťukání, které způsobovaly kapky dopadající na dlaždičkovou podlahu, uvolňující se z Annina vodou nasáklého pláště, by mu mohl člověk závidět jeho suchý zevnějšek. Anna pokrčila nos a pak vyšla po schodech do patra.

Dveře do obývacího pokoje nechala otevřené a přešla rovnou do ložnice. Když si jakž takž vysušila vlasy ručníkem, otevřela pouzdro na fotoaparát, které předtím postavila na komodu vedle dveří, a s úlevou zjistila, že foťáku liják nijak neublížil.

Rukama si projela blonďaté vlasy, spletla je do copu a převlékla se do suchého. Zkoumavě se prohlédla v zrcadle na komodě a suše se zasmála černým stopám pod očima. "Prej voděodolná řasenka," zamumla pod nos, a utřela rozmazanou barvu okrajem kapesníku.

Když vešla do kuchyně, přivítala ji teplá vůně čerstvě uvařeného čaje. Severus seděl u stolu, zády ke dveřím, a četl noviny, které předtím odhodila na rohožku. Musel je mezitím usušit. Posadila se vedle něj a prsty obemkla hrnek, který jí připavil.

"Život s tvými schopnostmi musí být jednoduchý," poznamenala nikoliv poprvé.

Severus zdvihl oči od čtení a obočí měl vytažené až ke kořínkům vlasů.

"Nemáš ani ponětí," řekl rozzlobeně.

Samozřejmě měl pravdu. Anna znala jen to, co jí Lily a on ukázali. Přeci jen jako mudla by neměla mít o existenci magie ani ponětí. Přesto více než jednou litovala, že tenhle talent nemá též.

"Už jsi tu dlouho nebyl," poukázala a upila z hrnečku. Spokojeně přivřela oči, nezeptala se ho ale na bylinky, které přimíchal k obyčejnému porcovanému čaji, jenž tak získal tuhle výtečnou chuť. Ještě nikdy jí na tuto otázku neodpověděl.

"Měl jsem hodně práce," zazněla neurčitá odpověď.

"Kdo nemá?" odvětila s nevinným úsměvem.

"Jak se ti daří?" změnil téma a vrátil se ke čtení článku.

"Ach, docela dobře. Dostala jsem příležitost uspořádat výstavu mých fotografií z ulice." Cítila, jak se jí zvedají koutky úst – ne že by tomu mohla nějak zabránit.

"Blahopřeji."

Přestože sledovala jeho obličej, neobjevil se na něm ani záblesk nadšení, jež čekávala. Jednu nohu si vytáhla na sedadlo své židle a zamyšleně naklonila hlavu. Když ve čtrnácti potkala Severuse poprvé, měla z něj strach. Vypadal jako jeden z těch mladých kluků, kteří šikanovali ostatní a byli naštvaní na všechno okolo už z principu. Jen díky Lily před ním hned neutekla.

Stejně se tenkrát nestali přáteli. Byla to Lily, která držela pohromadě jejich podivný trojlístek. A také její fascinace kouzly, která jí tu a tam ukazovali. O prázdninách po Lilyině sedmém ročníku v té kouzelnické internátní škole s nimi Severus už nebyl. Tím pádem zmizel i z jejího života.

Setkali se až po letech na Lilyině pohřbu. Severus se po dobu obřadu skrýval za skupinou stromů a jeho usoužený výraz v ní vyvolal soucit, takže ho oslovila. Nakonec to skončilo tak, že šel s ní - a opustil její byt až druhý den ráno.

Ani při nejlepší vůli neuměla vysvětlit, proč tenkrát skončili v posteli. Nevěděla ani, proč ho od té doby zvala k sobě domů. Třebaže sotva promluvil, byl stále stejně hrozivý a neměla u něj žádnou naději na nějaký stálejší vztah. Přesto, z nějakého nevysvětlitelného důvodu, to tak bylo správně. Možná proto, že spolu s ním se vracel i maličký kousek její nejlepší přítelkyně.

"Proč jsi tady, Severusi?" přerušila konečně mlčení, které se v kuchyni vznášelo tak jako příjemná vůně čaje. Ptala se ho na to při každé jeho návštěvě, protože kromě jejich mrtvé kamarádky je nic jiného nepojilo.

"Mám jít pryč?" odpověděl otázkou jako vždycky. Zpočátku zněl útočně, skoro jako kdyby se hnusil sám sobě, že vůbec přišel. Časem se z toho stal rituál, jenž do jejich vztahu vnášel trochu nostalgie.

Zasmála se a potřásla hlavou. "Ne, nemusíš." Postavila svůj téměř nedotčený hrnek na stůl, vzala ho za jeho velkou, štíhlou ruku, kterou měl volně položenou na novinách, a odvedla ho nahoru do své ložnice.
14.01.2015 13:45:57
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one